Autoři: Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 89, 2017, č. 6, s. 12-13
Přestávka v práci a přiměřená doba na oddech a jídlo je zdánlivě totéž, ale není to totéž. V lékárnách bývá tento úsek pracovního dne často zdrojem porušení zákoníku práce. Aniž by to zaměstnavatel nebo zaměstnanec věděli. Zaměstnanci čerpající „jen“ přiměřenou dobu na oddech a jídlo tak bývají často kráceni na mzdě.
Nejdříve se podívejme, co říká zákoník práce o přestávce v práci:
A co zákoník práce říká o přiměřené době na oddech a jídlo:
Dodejme k tomu, že práce v lékárně jako zdravotnickém zařízení může být považována za práci, která nemůže být přerušena, takže lékárna je pracovištěm, na kterém někteří zaměstnanci nemohou čerpat přestávku, ale jen přiměřenou dobu na oddech a jídlo. Nelze ale říci, že do tohoto režimu nutně spadá každá lékárna nebo každý zaměstnanec. Pro vo zova telé lékáren, které mají otevírací dobu kratší než 6 hodin, nebo lékáren, které mají v otevírací době alespoň půlhodinovou přestávku, k poskytnutí přiměřené doby na oddech a jídlo svým za městnancům přistoupit nemohou. U nich nelze hovořit o nepřerušitelném provozu. Vždy proto budou muset zaměstnancům poskytnout přestávku v práci.
Většina lékáren má ale otevírací dobu delší a nepřerušenou, a proto nebude možné, aby její někteří zaměstnanci čerpali přestávku v práci. Kteří? Ti, jichž je k zabezpečení provozu lékárny nezbytně třeba. Takovými osobami jsou výlučně vedoucí lékárník a lékárník, který vedoucího lékárníka zastupuje v době jeho nepřítomnosti. Jeden z nich musí být podle § 79 odst. 6 zákona o léčivech v lékárně po dobu jejího provozu vždy přítomen. U těchto lékárníků je vyloučeno, aby čerpali přestávku v práci, protože po dobu této přestávky zaměstnanec nepracuje, nepobírá mzdu, a tudíž nemůže naplňovat ani povinnost provozovatele lékárny zajistit přítomnost vedoucího nebo zastupujícího lékárníka v lékárně. Dokonce ani tehdy, když se zaměstnanec rozhodne, že svou přestávku v práci stráví v prostorách lékárny, nelze s ním počítat, protože v tu chvíli nepracuje, neplní úkoly zaměstnavatele, nezapočítává se mu čas do pracovní doby a má svobodu kdykoliv své rozhodnutí změnit a lékárnu opustit. Vedoucí lékárník a jeho zástupce jsou tedy typicky těmi zaměstnanci, kteří za provozu lékárny, který nelze přerušit, nemohou čerpat přestávku v práci a zaměstnavatel jim může a musí zajistit toliko přiměřenou dobu na oddech a jídlo. Během ní se lékárník může najíst, na chvíli si odpočinout, ale současně musí být stále připraven k práci a nesmí lékárnu opustit. Zaměstnavatel mu za to musí tuto dobu zahrnout do pracovní doby a zaplatit mu za ni mzdu.
Pro úplnost je třeba dodat, že toto vše se týká provozu těch lékáren, který je zajišťován jedním lékárníkem ve směně. Jakmile je v lékárně ve směně lékárníků více, nic nebrání tomu, aby se v přestávce v práci vystřídali a důvod k zajištění jen přiměřené doby na oddech a jídlo tu vůbec není. Jen je třeba, aby každý lékárník, který zůstane v lékárně sám, byl vedoucím lékárníkem písemně zmocněn zastoupením a zmoc nění bylo založeno v dokumentaci lékárny pro případnou kontrolu ze strany SÚKL. Lze si samozřejmě představit i natolik silné provozy, jejichž nepřetržitost v kombinaci i s větším počtem lékárníků neumožní čerpat přestávky v práci, protože by takové čerpání provoz lékárny ohrozilo. V takto odůvodněných případech může zaměstnavatel přikročit také jen k zajištění přiměřené doby na jídlo a oddech.
Ačkoliv se výše uvedené zdá být poměrně jasné a srozumitelné, v praxi se lze často setkat s jakýmsi hybridem, výhodným pro zaměstnavatele a nevýhodným pro zaměstnance. Jeho podoby jsou různé. Lékárník je celou směnu v lékárně sám, podle pracovní smlouvy nebo pracovního řádu má čerpat přestávku v práci, zaměstnavatel mu také z pracovní doby za směnu odečte 30 minut, za které nevyplatí mzdu, a přesto byla lékárna po celou směnu otevřená a lékárník přestávku neměl. Fakticky čerpal jen přiměřenou dobu na jídlo a oddech. Často ani to ne. Kdyby měl čerpat řádnou přestávku, musel by lékárnu zavřít, ale k tomu nedochází. Jindy je v lékárně sice více lékárníků, ale žádný z nich nemá možnost kvůli náročnosti provozu vyčerpat plnohodnotnou přestávku, ačkoliv ji opět podle pracovní smlouvy nebo pracovního řádu mít má. Každý z nich si opět jen odskočí na provizorní svačinu. Z doby strávené v práci se mu ale odečte 30 minut přestávky. Nejčastěji k těmto situacím dochází ve velkých lékárnách se silným provozem, nebo naopak v malých lékárnách s jedním lékárníkem ve směně, v lékárnách se sedmidenním pracovním týdnem a více než osmihodinovou otevírací dobou, a zejména pak o víkendovém provozu.
Každému lékárníkovi lze doporučit, aby si ověřil, jak je na tom s přestávkami v práci ve své lékárně on sám. Pokud zjistí, že ve skutečnosti nečerpá přestávky v práci, ačkoliv je mu v každé směně přestávka vykazována, a tedy i odečítána z pracovní doby a neza hrnována do mzdy, pak by na to měl zaměstnavatele upozornit a žádat o okamžitou nápravu. Krom toho se mů že domáhat doplacení mzdy za všechny zaměstnavatelem odečtené přestávky v práci v minulosti. Lze žádat doplacení i za více než tři roky zpětně, ale pokud by došlo až na soudní řízení, lze žalobou bezpečně uplatnit nárok právě za tři roky. Při uplatnění staršího nároku hrozí neúspěch v důsledku uplatnění námitky promlčení zaměstnavatelem. Nejde o zanedbatelné částky, při neposkytování přestávek v každé směně se bude dlužná mzda za tři roky pohybovat v řádech desítek tisíc Kč.
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
