Editorial

Nemalá část z nás si někdy mohla při současné situaci povzdechnout – kde jsem mohl být, kdybych byl býval nešel studovat farmacii… Osobně bych s největší pravděpodobností skončil u výpočetní techniky, o kterou jsem se zajímal už od gymnaziálních let. Dva obory tak vzdálené a současně velmi blízké, protože možnosti výpočetních technologií se stále bouřlivě rozvíjejí a s lékárenstvím, resp. farmacií jsou dnes neodmyslitelně spojeny. Výdej léčiv, jejich výzkum, předávání dat pojišťovnám, různé databáze a mnoho dalších uživatelských „zlepšení“. Vše je spojeno s počítači, internetem. A právě v tom začíná být zakopaný pověstný pes. Plíživě se na těchto původně užitečných technologiích stáváme zcela závislí.

Nedávno postihl naši lékárnu náhodný krátkodobý výpadek internetového připojení. Při frontě pacientů. Naštěstí nebylo třeba řešit žádné životně důležité léky, „jen“ nešlo načíst e-recepty, odevzdat EET nebo zaplatit platební kartou. I tato zdánlivá banalita ukazuje naprosto jasně na fakt, že jsme překročili určitý mezník, kdy se z pomocníka stává nemilosrdný, omezující vládce. První a druhá dávka zdarma, od třetí se platí. Tvrdě. Nepřipomíná Vám to něco? Začínám mít neodvratitelný pocit, že začínáme být zralí na detox.

Dealeři nám však neustále podstrkávají další a další dávky, elektronizaci bez off-line řešení, registry o všech a na všechno, někde už se dokonce chystají na úplné zrušení hotovosti. To vše s sebou zcela logicky přináší nejen možnosti manipulace, napadnutelnosti, ale také potlačování svobody. Važme proto na svých vahách velmi pečlivě, jaké výdobytky moderních technologií jsme ochotni nechat vstoupit do svého života – jako lékárníci i jako občané. Jinak nás totiž budou moci kdykoli vypnout.