Lékárníci na lodi a na kolech – relax po ostrovech Dalmácie

Že by opravdu nová tradice lékárnických cyklozájezdů?

Po loňském cykloputování Slovinskem jsme se letos nechali zlákat nabídkou cyklolodi mezi ostrovy v Chorvatsku. Možná kvůli vyšší ceně zájezdu a možná kvůli hrozbě jízdy v terénu a po šotolině nás z České republiky do Chorvatska vyrazilo méně než loni, celkem 12 lékárníků cyklistů a jejich příznivců.

Hned po nalodění v menším přístavu střední Dalmácie, Primoštenu, nás zamrazilo, zda vůbec přežijeme takové houpání lodi celý týden. Ale protože Aloha byla velmi hezká loď a kromě malých kajut se sociálním zařízením měla také bar a restauraci pro 32 osob, měli jsme si na houpání kde zvykat. Navíc bylo moře další dny mnohem klidnější. Posádku lodi tvořila pětice sympatických mladých mužů, kteří kromě lodi výborně ovládali také umění kuchařské.

Už v sobotu odpoledne vyrazili někteří z nás na první cyklotrasu z Primoštenu do Rogoznice, Vyzkoušeli nejen výživné stoupání, ale i těžký šotolinový terén. Večer jsme, po procházce příjemným historickým centrem městečka, poseděli u vína v chorvatské konobě a těšili se na další program. V neděli už vytáhli kola všichni. Nejdříve nás na cestě podél pobřeží uchvátily krásné výhledy na moře a pak i vnitrozemí cestou do městečka Skradin. Trochu jsme zmokli, ale byl to jediný déšť z celého pobytu. Následující dny už sluníčko pěkně hřálo a každý den nás lákalo ke koupání jednou v blankytně modrém, jindy v smaragdově zeleném, a vždycky trochu chladném Jadranu.

Lodí jsme navštívili a na kole projeli národní parky Krka a Telaščica, ostrovy Murter, Pašman, Ugljan, Dugi otok a po večerech jsme obdivovali kouzelná přístavní městečka Vodice, Zadar, Trogir a Split. Ochutnávali jsme místní ryby a mořské plody i tradiční chorvatská jídla.

Poznali jsme nová místa, nové přátelé, skvělého delegáta Jirku, naučili jsme se vyměnit píchlou duši (když jsme samy holky zůstaly uprostřed ostrova) i poradit si s rozpadlým řetězem (to už bylo s pomocí slovenských kolegů z lodi, které jsme míjeli na trase). Poslední večer jsme roztančili palubu, a když nám byla malá, vyrazili jsme do nočního Splitu tančit dál, mimo jiné i doprostřed Diokleciánova paláce.

Nejen prací a starostmi živi jsou lékárníci, zábavy bylo ve dne v noci dost.

Před návratem jsme se shodli jednomyslně – příští rok jedeme znovu! Třeba jsme vás navnadili a přidáte se k nám!

Ivana SOKOLOVÁ