Vydáno před 84 lety

Spojme se k boji proti fušerství!

Již řadu let pozorujeme u nás neblahé zjevy pokud se týče způsobu soutěže a propagace při podeji farmaceutických specialit. Pozorujeme s údivem, co všechno jest možné a ptali jsme se v duchu, proč se nenajde někdo, kdo by rázně zakročil. Barnumský a neseriosní ton reklamy některých „podnikatelů“ vzbuzuje v odborných kruzích pohoršení, v kruzích průmyslových zmatek, nejistotu a touhu po spravedlivém potrestání těch, kteří svým počínáním hanobí dobré jméno lékárnictví a farmaceutické výroby.

A tu v hodině více než dvanácté čteme v Časopise lékařů českých č. 5 ročníku 1933 na stránce 159 tuto zprávu:

„Boj proti fušerství při doporučování některých specialit. Profesor farmakologie na zdejší německé universitě Dr. E. Starkenstein napsal výborný a přehledný článek o dnešním smutném stavu při léčení specialitami v Beiträge zur aerztl. Fortbildung XI., Nr. 1: Ve specialitách jest největší závadou, že se uvádějí na trh stále tytéž základní látky s nepodstatnými změnami, ale s novými jmény a neprůhlednými chemickými formulemi, takže lékaři nevědí, co svým nemocným dávají a často střídajíce léky, dávají ve skutečnosti pořád týž lék. Platí to zvláště o luminalu, pyramidonu, antipyrinu. Místo kofeinu je např. nový lék označen jako 1-3-7-trimethyl-2-6-dioxypurintrioxycarballyl, místo diuretik se napíše acetylhydroxybenzoat, místo papaverin tetrametoxybenzylisochinolin… Dalo by se tak dnes kolujících 30.000 specialit zúžit asi na tři sta účinných látek. Státní zdravotní rada považuje za nutné zavésti povinnost deklarace nezastřené každé nové speciality t. j. deklarace s obvyklým názvem přípravku. Jiné speciality nemají v sobě nic než směs nejobyčejnějších látek a často ještě v dávkách neúčinných. Lékaři nepátrají po složení léku a ordinují prostě jména podle indikace obchodních prospektů. Klasický případ jarmarečního nabízení léků, které lékaři nekriticky předpisují, je nejnovější ostuda s togalem. Lékárník Brauner na Pří­kopě si přinesl ze své vlasti do Prahy smysl pro obchodní podnikání: ve všech denních listech českých i německých nabízí togal proti všem nemocem od chřipky takřka až k plešatosti. Jeho tabletka togalu obsahuje 0.193 g kyseliny acetylosalicylové, 0.004 g chininu, 0.0018 g lithia, 0.0098 g tanninu, 0.056 g salicylové kyseliny, 0.05 magnesia a hliníku. Je patrno, že tu jedině může působit kys. acetylosaliclová, aspirin, a ta je v nedostatečné dávce.

V prospektu slibuje, že togal mírní „bolest všeho druhu“, ač je známo, že to nedokáže aspirin ani atofanová skupina, nýbrž jen morfium. Slibuje účinek při dně, ač je tam lithia nedostatečná dávka, slibuje účinek při tyfu atd. Kdežto aspirinu stoji 10 g 2.80 až 4.10 Kč, stojí v togalu 10 g kys. acetylosalicylové 44 Kč. Lékárník Brauner uvádí v prospektech i lékařské autority plným jménem, které si togal chválí. Starkenstein dopsal dvor. radovi Singerovi do Vídně a ten odpověděl, že vůbec togal nezná, zásilku na zkoušku vrátil, prof. Fleckseder, kterého Brauner také uvádí, píše, že togalu ani jednou neužil se zřením k podvodnické reklamě, která se s ním tropí, prof. Bürgi, který pracoval o potencování léků v kombinacích a také o kombinaci aspirinu s chininem, nikdy nikde se nevyjádřil o togalu. Brauner uveřejňuje dobrozdání „asistenta německé university“ příznivé togalu a německá fakulta zjistila, že je to chemik ve službách Braunerových, který byl před lety nějaký čas vědeckou pomocnou silou na chemickém ústavu. Starkenstein vyzývá lékařstvo, aby se nedávalo vésti laickými radami v lživých prospektech, aby se zvedlo proti tomu, že úřady proti samému znění zákona nepronásledují laické anonce léků s indikacemi v denních listech, aby žádalo nařízení o nezastřené deklaraci složení specialit v obvyklých výrazech. Tak, jak tomu dnes je, hrajeme smutnou roli agentů (bezděčných) chytrých obchodníků, jim plníme kapsy, nemocným vyháníme místo nemoci z těla peníze z kapes.“

Tato zpráva – jak z jejích prvních řádků poznáváme – jest stručným referátem o práci prof. Starkensteina. Starkensteinova kroku bylo již vskutku velmi zapotřebí, neboť prapodivné metody propagační rozmáhají se i u nás dle některých neblahých vzorů cizích zvláště amerických (viz Hulkovy Po­div­nosti americké medicíny a jiné) stále víc a více a laická propaganda stává se vlastně běžným zjevem a pomůckou ke zvýšení obratu zvláště u těch firem výrobních, které nezískaly dostatek sympatií lékařstva a lékárnictva a musí si pomoci tím, že „jdou mezi lidi“. V takovém případě hraje ovšem roli vlastně už jen vkus a umění poznati, kde končí popularisování a kde začíná svádění k samoléčení.

Dnes již se na propagaci farm. specialit dají udělat „brožury pro lid“ s působivými obrázky a detailním popisem vývoje choroby a způsobu léčení, k denním listům dají se přikládati přílohy s fotografie pokusných zvířat (a slečen – jde-li náhodou o hormonální krém) před a po použití, dá se zkrátka dělati mnoho a také se dělá. Tyto metody neměli jsme se od ciziny učit, za hranicemi mohli bychom postřehnouti věci mnohem sympatičtější. I zde je zapotřebí spolupráce. I zde musíme státi muž vedle muže a hájiti zájmy stavu tím spíše, jedná-li se někdy o příslušníky stavu. Prof. Starkenstein vyzval lékařstvo. Kdo vyzve lékárnictvo? Kdo je upozorní, že se nejedná vždy jen o speciality, nýbrž o vše, co může lékárník potřebovati, např. chemikálie, drogy, galenica? Kdo semkne řady farmaceutů k boji proti úpadku odborné odpovědnosti a morálky, v boji pro rozkvět našeho veřejného zdravotnictví? Máme-li přečkati současnou neutěšenou epochu hospodářského i mravního úpadku hmotně i mravně, jest nám zapotřebí vážné iniciativní práce a ne neplodného napodobení cizích vzorů Ať již dobrých či špatných. Zlého se zbavíme, konáme--li dobré a podporujeme-li prospěšné.

ČASOPIS ČESKÉHO LÉKÁRNICTVA, 1932, č. 3, str. 130-132