Martyrium se nekoná, přichází období ztracených nadějí?

V minulém ČČL (na str. 10) jsem popsal aktuální vývoj projektu nezávislého lékárenského PR. Ten předložila skupina lékárníků MSML.CZ, který nyní funguje jako spolek Vaši Lékárníci CZ. Dnes již vím, že kampaň s mottem Zastavte likvidaci malých lékáren, připravená za spoluúčasti mediální agentury a několika profesionálních novinářů, je definitivně odsouzena k zániku a veškerá práce na tomto projektu přišla vniveč.

Mediální kampaň měla veřejnosti předložit hlavní témata, jako pevné ceny a doplatky u regulovaných léčiv, zavedení taxy dispensorum jako fixní položky pro výdej na Rp., společenského postavení lékárníka jako jediného odborníka na léčiva a také zánik malých venkovských lékáren v kontextu zániku malých ordinací. O to žhavější byla tato témata v souvislosti s volebními sliby politických stran a „porcováním medvědů“ hospodářského vzrůstu posledního roku na platy zaměstnanců oborů, kteří si o to řekli. Podrobně jsem informoval také kolegy předsedy OSL na zářijové poradě, kde jsem přednesl i svou úvahu, proč k tomu došlo a proč lékárníci na jednu stranu volají z terénu po „drsnějším“ marketingu a PR, na druhou stranu se často méně obvyklých a odvážných způsobů sami obávají.

Pokud jde o uvedený projekt, důležité je předem říct, že právě vinou zvolených kolegů v PČLnK skončil ještě dříve, než začal. Schůzka 12. září v sídle komory skončila s resumé „přišli jsme na kafíčko“, protože zástupci z představenstva ani neměli mandát rozhodnout o naší nabídce, tj. o rozdělení projektu do dvou realizačních etap, kdy by první etapa byla zhodnocena na sjezdu delegátů v Benešově t. r., jak jsme alternativně nabízeli. Tato schůzka přinesla definitivní konec nadějí o realizaci nezávislého PR v roce 2017 a ovlivnění politiků při volbách. Letošní volby jsme tedy nestihli, na druhou stranu se blíží listopadový sjezd delegátů naší milované ČLnK. Tam bychom se měli mj. dovědět, jak jednotliví členové představenstva v tomto orgánu pracovali a na kolik nás jednotlivě všichni tito zvolení zástupci vyšli finančně z našich tvrdě zaplacených členských příspěvků.

Kladu si teď otázky, jak funguje stávající představenstvo ČLnK, zda jsou v tomto výkonném orgánu správně nastavovány kompetence, jak je vedeno řešení projektů, jak se připravují jednání, zda tady funguje týmová spolupráce, jestli práci jiných občas neničí projevy typického „čecháčkovství“, určitá míra nekolegiálnosti či neúcta k práci někoho jiného, nebo dokonce arogance a povýšenost „vyvolených“. I to bychom měli vyhodnotit na nastávajícím sjezdu ČLnK.

Na základě vlastních zkušeností z jednání v uplynulých týdnech mne především zaráží i domněnka některých členů PČLnK, že naši laičtí pacienti v lékárnách rozumí výstupům z ČLnK, resp. že „stařičká pacientka, častá návštěvnice lékárny“ si po večerech předčítá v aktuální tiskové zprávě PČLnK. Skutečně rozumí politici a občané tohoto státu obecně tomu co nás trápí?

V souvislosti se zničeným projektem se také často ptám, zda je nutno odvážnějším projektům pro jistotu nedat vůbec šanci a – promiňte mi ten výraz – jako přizdisráči nemít odvahu k ostřejším krokům? Proč často jednáme v PČLnK v duchu totálního nihilismu, pesimismu a paběrkování? Je nutno stahovat kalhoty dříve než nás povodeň zaplaví? Přiznejme si, že se lékárníci chovají naprosto neadekvátně ke svým kompetencím a dosaženému vzdělání a historické autoritě ve společnosti. Copak nejsme schopni vlastní sebereflexe? Nevidíme problémy jinak než od táry, a ne pohledem klienta předními dveřmi do oficíny? Musím v té souvislosti zmínit i neustále předkládanou profesní xenofobii: Není nakonec jedno, jestli někdo pracuje v nemocnici, v lékárenském řetězci nebo jako soukromník? Lékárenství je jen jedno, je takové, jaké si sami vytvoříme, a s pravidly, která si nastavíme! Od toho je komora samosprávnou organizací, proto by výstupy z PČLnK měly být „pravidlotvorné“, a ne jen stále negativistické. Dokud budeme dokola říkat jen to, co nechceme, a ne vysvětlovat, jak by to mělo správně být, a že naše stanoviska mají svou logiku a návaznost, budou nás politici a legislativci odmítat – a tomu se opravdu nedivme!

I vás, kolegyně a kolegové, jistě napadne daleko více otázek. Tím spíše předložme závěrečný účet a zeptejme se: Jaká je skutečná efektivita PR nákladů v uplynulých třech letech versus 2,5 mil. Kč z rozpočtových rezerv, které měly být určeny pro letošní nezávislé PR? Skutečně je třeba přístavba sídla komory nebo vysoký počet často neobsazených vzdělávacích akcí, když nám to jako lékárnickému stavu na veřejnosti nepomůže?

Právě poslední období činnosti PČLnK považuji za čas ztracených nadějí, a to nejen v kontextu prohraných legislativních úprav, o kterých prezident komory mluvil na minulém sjezdu jako o předjednané „hotovce“. Primárně je to také důsledkem toho, že lékárník neprosazuje svou profesní autoritu na veřejnosti ani při jednání s politiky, chybí mu hrdost na to, v čem je jeho práce unikátní a nenahraditelná, dokonce se omlouvá i za to, za co nemůže.

V české společnosti už dochází k určité kultivaci politického prostředí. Občané si konečně uvědomují, že politici jsou tu pro ně a voliči nejsou nemyslící stádo, platící daně na jejich platy! Také my, lékárníci, bychom se měli zamyslet, jestli zrovna na listopadovém sjezdu delegátů komory budeme chtít nějaké změny.

Závěrem trochu jedovatá hádanka:

Kdo bude mít největší profit z námi nevyčerpaných 2 500 000 Kč na PR aktivity?

Odpověď: Samozřejmě daňový systém v ČR a právě ti nekompetentní úřed­níci, kteří nás ničí a jejichž platy pocházejí z daní, které my nyní zaplatíme.

Není to trochu paradox?

Mgr. Aleš NEDOPIL

předseda spolku Vaši Lékárníci CZ

nedopil@msml.cz