Chorvati vnímají e-preskripci většinou pozitivně

Elektronická preskripce je v České republice velmi diskutované téma. Jak ale funguje v jiných státech? Díky zahraniční studentské stáži jsem měla možnost porovnat práci v lékárně v hlavním městě Chorvatska, Záhřebu. A jaký byl výsledek? V Chorvatsku je e-preskripce hlavní formou předepisování, nikoli však jedinou. V platnost vstoupila v lednu roku 2011 na základě ustanovení vlády Chorvatské republiky (na žádost Ministerstva zdravotnictví) v plném rozsahu.

V záhřebské lékárně asi čtyřicet procent lidí využívá možnost platit si doplňkové zdravotní pojištění (70 KN/měsíc), a díky tomu nemusí platit poplatek 10 KN za recept.

V současnosti to lidé v Chorvatsku berou spíše pozitivně. Vzhledem k tomu, že je vše elektronicky, má to své výhody pro pacienta i zdravotnický systém.

Papírová forma, do té doby jediná forma předepisování, se pomalu, ale jistě začala vytrácet. Pět let od zavedení e-receptů jsem se v uvedené lékárně setkala už asi jen průměrně se dvěma papírovými recepty týdně. A kdy se může použít papírová preskripce? V současné době papírový recept vydává soukromé zdravotnické zařízení, popřípadě recept plně hrazený pacientem.

Jak to vlastně v praxi funguje? Po zaregistrování u HZZO (Hrvatski zavod za zdravstveno osiguranje, tj. Chorvatská zdravotní pojišťovna) je člověku přiřazeno náhodné jedenáctimístné číslo nazývané OIB (osobni identifikacijski broj). Toto číslo je vyraženo na kartě, podobné naší kreditní, se kterou pacient chodí k lékaři a do lékárny. Karta je bez čipu, tzn. bez možnosti elektronického čtení.

Nejprve, stejně jako v České republice, jde pacient k lékaři, který po vyšetření určí diagnózu a medikaci. Oba záznamy nahraje elektronicky pomocí počítačového programu (stejného v rámci celé země) na zmíněnou kartu s osobním číslem pacienta. Karta slouží v podstatě jako „osobní úložiště zdraví“. S tímto údajem se vydá pacient do lékárny, termíny pro vyzvednutí medikace jsou stejné jako v České republice.

Jak to vlastně funguje

Teď už ale to nejdůležitější, jak přesně to funguje v lékárně. Ljekarnu najdete v Záhřebu téměř na každém rohu. Po návštěvě lékaře pacient předá kartu lékárníkovi. Pokud by ji náhodou zapomněl, je možné osobní číslo nadiktovat. Lékárník ve svém speciálním programu (taktéž unifikovaný od Ministerstva zdravotnictví) ručně zadá zmíněné osobní číslo (kartu nelze načíst elektronicky). Po chvilce se lékárníkovi otevře karta pacienta, kde má jeho osobní informace (jméno, příjmení, datum narození, bydliště a kontakt), medikaci (lék, dávkování), speciální upozornění (zde píšou zaměňovat/nezaměňovat), diagnózu, jméno předepisujícího lékaře, datum a místo, kde je možné zadat poznámku či vzkaz pro lékaře.

Pacient si stejně jako u nás může určit, která léčiva si opravdu chce vyzvednout. Lékárník označí léčiva v systému jako vydaná (zneplatní recept) a už stejným systémem jako v ČR pacientovi léky vydá. Poplatek za recept je 10 KN. V Chorvatsku si lidé povinně platí zdravotní pojištění, které kryje většinu léčiv. Mají seznam A (plně hrazené léčiva) a seznam B (léčiva s doplatkem). Podle názoru mé vedoucí v záhřebské lékárně, asi čtyřicet procent lidí využívá možnost platit si doplňkové zdravotní pojištění (70 KN/měsíc), a díky tomu nemusí platit poplatek 10 KN za recept. Dříve existovalo také připojištění na pokrytí ceny léčiv B, to ale v současnosti už nelze sjednat.

Jaký je můj názor na celý systém? Před zavedením e-preskripce se v Chorvatsku vedla dlouhá debata kolem možností, řešení a legislativy, což na tamní občany nepůsobilo moc dobře. V roce 2000 byla e-preskripce ve fázi výzkumného projektu. To se vládě osvědčilo. Díky tomu se intenzivně pracovalo na tom, aby od roku 2007 začalo do registru zavádění pacientů, doktorů i zdravotnických zařízení. A v roce 2011 přišel pomyslný krok, plné zavedení systému. Systém prošel aktualizací (roku 2010 a 2012), ukazuje se, ušetří nejen čas, ale také spoustu peněz zdravotnictví.

Podle dat z roku 2012 se jen za odstranění papírové formy ušetřily ročně 2 miliony eur. A není to jen finanční úspora. Lidé nemusejí tak často ­navštěvovat lékaře – je možné telefonicky se domluvit na dalším předepsání léků. Samozřejmě to ale nabízí otázku, zda je to plus, či mínus. Lékaři nemají zaplněné čekárny, ale také nemají možnost osobního kontaktu s pacientem.

V současnosti to lidé v Chorvatsku berou spíše pozitivně. Vzhledem k tomu, že je vše elektronicky, má to své výhody pro pacienta i zdravotnický systém. Já v tom jako pozitivum vidím šetření lesů (papír), nižší finanční náklady na zdravotní péči, menší možnost chyby, centrální retaxace.

Nedostatkem tohoto systému, jak jsem měla možnost vypozorovat, je skutečnost, že se lékárník nemůže podívat na historii odebraných léčiv. Historie léčiv byla pouze v rámci sítě lékáren MandisPharm u stálých klientů. A protiklad ke snížení nákladů – finance na vývoj systému, registrace do systému, nutnost mít počítač s internetem v každé lékárně.

Do budoucna Chorvatsko plánuje rozšířit možnosti e-preskripce tím, že zde budou veškeré záznamy pacienta a vylepšení softwaru.

Celkově ale vidím v systému „hudbu budoucnosti“. Všechno má své klady i zápory.

Vendula TUČKOVÁ