Blýskání na lepší časy

Při pohledu na seznam lékárníků, kteří pochopili, že lékárny patří lékárníkům, moje nadšení roste. Po vymýcení plevelu obchodních řetězců je nutné pokračovat nebo začít v celé republice poskytovat kvalitní  lékárenskou péči, za kterou budeme řádně finančně ohodnoceni.

Poznali jsme, že různé systémy provozování lékáren vede do pekel – hlavně při jednání se státem. Představenstvo ČLnK se cítí tak slabé, že na jednání s těmi, kdo rozhodují o finančním odměňování lékárníků, se spojí i s řetězci. Neuvěřitelné. Po přečtení úvodního slova prezidenta komory z Výroční zprávy ČLnK za rok 2016 zůstanou snad jen oči pro pláč. Na koho se má představenstvo obrátit? Za poslední dny jsem objel 36 lékáren v ČR, a pojedu dál. Negativní hodnocení „komory“, tak označují lékárníci v terénu představenstvo ČLnK (měli by si udělat průzkum, co si kolegové z terénu o jejich práci myslí), překvapilo i mne, který s některými členy představenstva nemá dobré zkušenosti.

Absolvováním farmaceutické fakulty a složením atestační zkoušky se stává lékárník plnohodnotným zdravotnickým pracovníkem, odborným poradcem pacienta. Světe, div se, ČLnK s VZP připravila a realizovala první společný  odborný projekt „Lékárník – odborný poradce“. A další ponížení je v prvním odstavci úvodního slova prezidenta ve Výroční zprávě ČLnK za rok 2016: „…ale velmi příznivé posudky vystavili lékárníkům i představitelé spolupracujících lékařských odborných společností“. A jaké posudky jste vystavili vy? V této výroční zprávě je zmíněno deset okruhů, z nichž devět se nepodařilo představenstvu prosadit.

Je nutné co nejdříve sjednotit lékárnický stav, který má za úkol napravit chyby posledních 25 let. Postavit lékárníka jako odborného zdravotnického pracovníka, který je řádně finančně odměněn a ve společnosti vážen, na místo, které mu náleží. Lékárníka z lékáren, a ne těch, kteří by chtěli do lékárenství mluvit z ředitelských a jiných postů. O ty lékárníci nestojí. Tuto silnou třídu však musí tvořit nejen majitelé lékáren, ale i zaměstnaní lékárníci. Všichni si určují blízkou i vzdálenou budoucnost.

Naším vzorem je lékárenství německé. Tam může jeden lékárník vlastnit jednu lékárnu a tři pobočky, v podstatě čtyři lékárny. Vytvoříme takové podmínky, aby i méně situovaný lékárník si mohl lékárnu koupit.

O tom všem si podiskutujeme v Praze 17. 11. 2017 v 9.30 hod. v Domě odborů (podrobněji v ČČL č. 9/2017, str. 11–12, Je to opravdu záležitost pouze lékárníků). Přihlášky posílejte na: ps.vfo@seznam.cz.

RNDr. Petr FIALA