Ze života právníka v Komoře – díl čtyřicátý osmý, o paroháčích

Kdo chce mít pozoruhodný život, nebo se alespoň opájet pocitem, že ho má, musí být svolný unášet se pozoruhodnostmi i tam, kde je většina ostatních nevidí. Často až na samou mez trapnosti. A nesmí se stydět, nebo alespoň ne sebedestruktivně, za to že jeho pozoruhodnosti nějaká ta trapnost občas štrejchne. Já se třeba celý život trochu stydím za to, že jsem se až v osmé třídě dozvěděl, co znamená být paroháč. Navíc od děvčete, které si tu chvilku dosyta užilo se zvláštní směsicí posměšku a sympatií, což mou pubertální touhu po ní vystřelilo na oběžnou dráhu. To trauma, traumíčko, si nesu dodnes a chlácholím se jen tím, že lepší je se ve třinácti dozvědět CO je paroháč než kdykoliv BÝT paroháč. Nebo, přesněji, dozvědět se o tom. Protože mezi být a dozvědět se o tom je obrovský rozdíl, o kterém by uměli povyprávět všichni, kteří tím prozřením prošli. A o pozoruhodnostech, trapnosti a o tom, co oči nevidí, to srdce nebolí, by měl být i tento text. Protože, ruku na srdce, komu vadí být paroháč, když o tom neví? A to dokonce, když o tom kromě něj vědí všichni ostatní?

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Takhle nějak se to má s reexporty léků. Hned zkraje si vyjasněme, že když spolu my, lékárníci (a já), mluvíme o reexportech, máme na mysli ty ošklivé, zakázané, nelegální, darebné. Všichni o nich něco tuší. Ti, co na nich vydělávají, toho ví nejvíc, všem ostatním nasazují parohy a, možná, že se trochu bojí, aby se na ně nepřišlo. Ale to jen ty slabší kusy. My, lékárníci (i já) také víme. Spousta se toho našpitá a spousta projeví. Až to občas začne vrtat hlavou i těm, kteří o tom zprvu neví nic, a nakonec toho ví víc než ten, kdo by o tom měl vědět skoro nejvíc. Mám na mysli novináře z Českého rozhlasu, kteří vzali otevřená data ze SÚKL, a víceméně jen z nich zjistili, jak velký problém jsou černé reexporty přes pár lékáren. Doporučuji vyhledat a přečíst jejich několikadílný seriál. Dokonalá práce takřka z ničeho. Poctivá a ohromující. Díky nim mi v plném rozsahu došlo, nikoliv v osmé třídě, ale až o desítky let později, jaký je rozdíl mezi dnes oblíbeně užívaným označením Insider (pokud jde o Komoru, mohu to být třeba já, pokud jde o to, co se děje u vás doma, budete to pravděpodobně vy, a jestli ne, tak si popřemýšlejte, jestli nenastal čas na změnu) a lehce posměšným Outsider. A také, že Outsider vůbec nemusí být směšný. Protože ti novináři na začátku outsidery byli, ale na konci rozhodně nebyli směšní. Zjistili, že množství reexportovaných léků je jedním slovem obrovské. Stačilo jim k tomu porovnat data o dodávkách do lékáren a data o výdejích z lékáren. Výsledek je šokující. Ale vlastně není. Protože záleží na tom, pro koho je to novinka a kdo to už dávno ví.

Ty léky se vozí na Slovensko a odtud nejspíš do Německa nebo do zemí na sever od nás, ve kterých je půl roku noc, lidi tam hodně spí, málo utrácí, a proto jsou tak bohatí. Takže mohou za léky platit hodně. Jako Němci, kteří jsou bohatí tak nějak přirozeně i bez toho spaní. A vozí se jich tam hodně, za miliardy. Výrobcům se to prý nelíbí, ale znáte to, ono to bude složitější. Výrobci jsou, další dnes oblíbené slovo, korporáty. A korporáty jsou schopny spoustu věcí vymyslet a dělat racionálně a dobře, bez ironie. Současně jsou posedlé počítáním, tabulkami, vývojem, růstem. Prostě není nic, co by si nezměřily, nesledovaly a nevyhodnocovaly. Takže není možné, aby nevěděly nic o tom, kolik kterých jejich výrobků kudy běží. Ne nutně do posledního balení, tak daleko naště stí FMD ještě nepokročilo, ale představu mají. A může jim vadit, že někdo se přiživuje na jejich lécích, které nuceně do Česka dodávají za málo a ony se pak prodávají v Německu za draho. Protože ten zisk by přeci měli mít oni, ne nějací reexportéři. Jenže na druhou stranu korporát není jednohlavé zvíře. Je jako lego, jehož některým kostičkám, může vyhovovat, že se zboží točí. I když neskončí v rukou českého pacienta. Stejně tak distributoři, také korporáty, ví, do kterých lékáren dodávají víc, než odpovídá potřebě pacientů. Ne možná přesně, ale ty kontury jsou nepřehlédnutelné. I SÚKL toho hodně ví. A hodně svede, to je třeba přiznat. Mohl by ale mnohem víc. Respektive nástroje má, jen sil se možná nedostává. Protože, jak ukázali novináři, poctivá práce si žádá čas. A lidi. A kapacity jsou omezené, všude. A i s tím mohou počítat ti, kteří reexportují. Jen zlehka se tu dotýkám propletence, v němž se všichni pohybujeme, a který se snažíme rozplést. A snahu je nutno přiznat všem, korporátům, SÚKL, Komoře a brzy dost možná i jiným orgánům. Jen by se hodilo s vaničkou nevylévat dítě. Aneb nebránit kvůli reexportům péči o pacienta.

Výrobci vymysleli a pochvalují si DTP. Zrovna vám nemusím vysvětlovat, co to znamená. Dobře, lékárníci si zvykli a polomlčky trpí, že bez navýšení odměny za jejich práci se podstatně ztížilo objednávání léků. Jeden konkrétní výrobce si v rámci DTP vytvořil systém limitů, které stanovil odebírajícím lékárnám. To by mohlo být v pořádku, pokud by byl ochoten limit navýšit, když se po jeho lécích v lékárně zvýší poptávka od pacientů a lékárna to hodnověrně vysvětlí. Jenže výrobce ochoten nebyl a často stále není. Bezdůvodně nedodával a lékárny si stěžovaly. Až na Komoru. A Komora ze stížností připravovala podněty a ty posílala na SÚKL. Psala v nich o podezření, že distributor (jímž výrobce v těchto případech je také) porušil povinnost dodat lékárně léky pro potřeby pacientů. Poprvé v říjnu 2021 a pak znovu a znovu. V prosinci pak přišla odpověď, že SÚKL pokládá popsané skutečnosti za velmi závažné a popsaný stav prošetřuje. O závěrech šetření že bude informovat. Následovala další odmítnutí dodávek a další podněty. Jen ty závěry šetření nikdy nedorazily.

Až se v přehledu sankcí dostupném na webu SÚKL objevil údaj o uložení pokuty 50 000 Kč tomuto výrobci/distributorovi. Komora proto podle zákona o svobodném přístupu k informacím o toto rozhodnutí požádala a dostala ho. Z odůvodnění jen domýšlíme, že vzešlo z kontroly, kterou SÚKL zahájil i kvůli podnětům z Komory. Nicméně se z něj také dozvídáme, že se v něm řeší evidenční chyba v pravidelném hlášení distributora, nikoliv to, na co jsme si stěžovali. Při znalosti výše pokut lékárnám trochu překvapuje poměr mezi výší pokuty a miliardovým obratem, ale nutno připustit, že delikt příliš nebezpečný nebyl. Jen zůstává otázka, co je s těmi delikty, které nebezpečné jsou. Pokud lékárna nemůže vydat lék svému pacientovi, přestože výrobce lék má a může ho dodat, jde o nebezpečný jev.

A tím se vracím na začátek. Jestliže opatření proti reexportům vedou k omezení výdeje pacientům, aniž by se tím zabránilo mohutným vývozům, je něco špatně. A paradoxně často vůbec nejde o léky, které v médiích už měsíce řešíme jako nedostatkové. Nepředstavujme si ale, že žijeme ve vzduchoprázdnu.

Že teprve teď někdo přijde s revolučními nápady, jak všechno vyřešit. Takhle se slapové jevy přílivů a odlivů léků ovládat nedají. Stejně jako rozhlasoví novináři musíme všichni jako mravenci prošlapávat cestičky, prochozené i ty nové. A v tom hemžení by měl SÚKL určitě dbát na to, aby distributor dodával těm, kteří slouží pacientům, a trestat ty, kteří slouží jen sobě. V tom prvním má velkou rezervu, v tom druhém dělá, co může a my si přejeme, aby toho bylo ještě víc. Jen nevidíme řešení v tom, že za chybu v evidenci bude pokuta místo už tak nesmyslných dvou miliónů dvacet. Jen proto, že výtečníci záhadně svou evidenci ztrácejí, takže účinně brání zjištění, kam se léky prodali. A pokuta do dvou miliónů se jim vyplatí. Jenže správné je trestat za to, co skutečně provedli. Nebo, když to nejde, je od léků odstřihnout. Mluví se o odebrání licence, my už nějakou dobu říkáme, ať si licenci (oprávnění k poskytování zdravotních služeb) klidně nechají, protože krajské úřady je účinně odebírat moc neumějí. Důležité je jim zamezit přístup ke zdroji. Neumíš vést evidenci, nedostaneš léky. V tom vidíme účinný nástroj, který by potlačil významnou část reexportů a třeba i uvolnil ruce od zbytečně rigidních limitů dodávek do opravdových lékáren. Stoprocentní řešení to jistě není. Jenže nic není stoprocentní, v době umělé inteligence (AI) už ani ta smrt ne.