Tajemný pacient, díl druhý – právo znát jméno a příjmení zdravotníka

V dubnu 2022 do sta náhodně vybraných lékáren zavítal tajemný pacient s cílem posoudit kvalitu expediční práce lékárníků a farmaceutických asistentů. V čísle 10/2022 bylo zmíněno, že jsme se sice v expediční činnosti oproti roku 2012 zlepšili, ale výsledky nebyly vždy stoprocentní, a stále je co zdokonalovat. V letošním ročníku ČČ L na pokračování přiblížíme výsledky šetření sledovaných parametrů. V následujících čí slech časopisu odkryjeme stří pky z tajemného pacienta z oblastí, ve kterých se nejčastěji chybovalo.

Standardní součástí výsledku tajemného pacienta jsou také informace, zda byl lékárník, popřípadě farmaceutický asistent, označen jmenovkou. Je to důležité pro další zpracování výsledků průzkumu, aby bylo možné identifikovat, kdo se tajemnému pacientovi věnoval a na jaké pracovní pozici pracuje. Označení pracovníka ale není důležité jen pro průzkum, je zásadní zejména pro naše pacienty.

Podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, má pacient právo znát jméno, popřípadě jména, a příjmení zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků přímo zúčastněných na poskytování zdravotních služeb. Proto má být každý lékárník, farmaceutický asistent, případně sanitář označen čitelnou a srozumitelnou jmenovkou. Povinnost seznámit při poskytování lékárenské péče pacienta se svým jménem, příjmením a funkcí v lékárně mají dle Etického kodexu ČLnK všichni členové Komory, držitelé osvědčení mají v tomto stavovském předpisu navíc povinnost zajistit označení ostatních pracovníků lékárny. Jmenovku je nejjednodušší nosit na oděvu, ale samozřejmě existuje i možnost, aby byla umístěna například na táře.

I kdyby tato povinnost nebyla pro všechny pracovníky ve zdravotnictví stanovena zákonem o zdravotních službách, neměli by být zdravotničtí pracovníci v lékárnách pro pacienty anonymními a měli by za své počínání vůči pacientovi nést plnou zodpovědnost.

Možná jste byli v poslední době v nemocnici a mluvili jste s lékařem, sestrou nebo dalším pracovníkem zařízení. Zkuste si vzpomenout, zda měli na oblečení jmenovku a pracovní zařazení. Osobně jsem nedávno, asi po 15 letech, v nemocnici pár dní byla. A změna v přístupu zdravotníků byla ohromná. Většina pracovníků, především lékařů, byla řádně označena, což jsem vnímala velmi pozitivně, věděla jsem, kdo se mnou mluví, jaké má pravomoce, případně vzdělání. Při následné komunikaci s dalším zdravotníkem jsem se mohla odkázat na rozhovor s konkrétním lékařem atd. Pracovníci nemocničního oddělení pro mě nebyli anonymní jedinci, ale důvěryhodní zdravotníci, kteří si jsou vědomi vlastní zodpovědnosti za své profesní počínání.

Není na škodu se na sebe podívat z druhé strany táry. Jsme pro pacienta důvěryhodní, nemohou na nás nahlížet jako na anonymní osoby, jejichž zájmy nedokáží rozklíčovat? Je to lékárník? Nebo laborantka? A nebo je to snad sanitářka? Vydává mi ty léky opravdu člověk, který na to má vzdělání a oprávnění? Neříká mi něco, co by se styděl říct, kdyby za tou tárou nestál anonymně? A není to student, co ještě nemá dost zkušeností?

Ne? Tak proč teda není označen? Nebo si jen právě sundal plášť, na kterém ta jmenovka je?

Výsledky tajemného pacienta v roce 2022 byly mnohem lepší než ty z roku 2012. Dnes bychom 34 % pracovníků se jmenovkou z průzkumu před více než 10 lety označili za tristní výsledek. Nicméně ani výsledek z loňského roku, kdy bylo označeno 57 % pracovníků, není příliš dobrý a máme co napravovat.

Lékárníci jsou odborníci na léky, mají oproti pacientovi mnoho znalostí, které při své práci zohledňují, ale zároveň by měli být za své odborné počínání plně zodpovědní a stát si za svými profesními rozhodnutími, radami a další zdravotní péčí, kterou svým pacientům poskytují. Měli by být na své vzdělání a povolání také náležitě hrdí. Pracuji v lékárně na malém městě, většina pacientů zná nejen mě, ale i mou rodinu, ale do lékárny může kdykoli zavítat návštěvník, který ve městě nežije. Proto jmenovku zodpovědně nosím a lpím na tom, aby ji nosili i všichni ostatní pracovníci lékárny. Nejen proto, že na tuto informaci mají naši pacienti právo, ale také proto, že bychom si my, lékárníci, měli být vědomi své zodpovědnosti. Neměli bychom se skrývat v anonymitě a měli bychom si stát za svou prací a radami, které pacientům dáváme.

Možná bychom se mohli zamyslet nad vlastní jmenovkou i trochu jinak. V diskuzích lékárníků na internetu a sociálních sítích si velmi často někdo povzdechne, že ho pacient označil za prodavače, sestřičku nebo že se uchází o práci v lékárně osoby bez příslušného vzdělání. Pokud naši pacienti netuší, jaké vzdělání je pro práci lékárníka nutné, může jim být nápovědou naše čitelná jmenovka s titulem a pracovní pozicí.

Etický kodex ČLnK:

17)

a) Povinností lékárníka je seznámit pacienta při poskytování lékárenské péče se svým jménem, příjmením a funkcí v lékárně, minimálně viditelně nošenou jmenovkou.

b) Držitel osvědčení k výkonu soukromé lékárnické praxe nebo k výkonu funkce odborného zástupce nebo k výkonu funkce vedoucího lékárníka je povinen zabezpečit, aby kromě lékárníka tutéž identifikaci při poskytování zdravotní péče pacientovi podávali i ostatní pracovníci lékárny.

Mgr. Michaela BAŽANTOVÁ