K některým otázkám farmaceutického vzdělávání

Je tomu teprve několik měsíců, kdy jsme si v akademickém prostředí připomenuli 70. výročí zřízení samostatných farmaceutických fakult v bývalém Československu. Ve vývoji našeho farmaceutického vzdělávání představuje letopočet 1952 zcela zásadní krok, který zároveň přinesl zástupci odborné veřejnosti dlouho požadované a nevyhnutné povýšení studia farmacie na plnohodnotný univerzitní obor. Určitě by se tak nestalo, kdyby se náš obor svým několik set let trvajícím vývojem nedopracoval z úrovně magického umění, později ryze praktického řemesla na úroveň specifické soustavy rozsáhlých, vědecky podložených teoretických znalostí a praktických dovedností, souvisejících s léčivy.

Je nad rámec možností tohoto příspěvku zabývat se všemi detaily vývoje studia farmacie, proto se omezíme na osvětlení některých aspektů současného stavu a systému farmaceutické vysokoškolského vzdělávání v ČR. Povolání farmaceuta patří mezi tzv. regulované profese, jejichž výkon je možný pouze za předpokladu splnění určitých, právními předpisy vymezených kvalifikačních předpokladů. Je v zájmu nás všech, aby s léčivy, jakožto specifickými prostředky poskytování zdravotní péče, zacházely osoby, které je důkladně znají a mohou zajistit, aby toto zacházení probíhalo správně, v souladu se všemi odbornými, legislativními i etickými pravidly.

Farmaceutické fakulty, poskytující vzdělávání v magisterském studijním programu Farmacie, musí splňovat celou řadu požadavků, které se posuzují v národním i mezinárodním kontextu. Při koncipování rozsahu a obsahu našeho magisterského studia máme jasně nastavená pravidla, která vycházejí ze směrnice EU, z národních právních předpisů upravujících vysokoškolské vzdělávání v obecné rovině, ale i ze specifických předpisů, které se týkají výkonu lékařských povolání, mezi něž povolání farmaceuta patří. Studijní programy, jejichž návrhy se připravují na úrovni fakult, musí respektovat minimální legislativní požadavky, na druhé straně na sobě vždycky nesou „otisky prstů“ konkrétních osob i tradic a prostředí fakulty, kde vznikají. Následně procházejí náročným, několikakolovým projednáváním, posuzováním a schvalováním na úrovni dané fakulty, univerzity, regulačního orgánu (Ministerstvo zdravotnictví ČR), resp. i Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství. V těchto fázích vstupují do hodnocení na několika místech i odborníci z praxe jako členové vědecké rady fakulty, programové rady studijního programu nebo jako hodnotitelé na vyžádání ministerstva a akreditačního úřadu. Výsledkem je získání akreditace, tedy oprávnění k uskutečňování vzdělávání v daném programu.

Současné legislativní požadavky na vysokoškolské studium farmacie vycházejí z filozofie, že absolvent magisterského studia má být připraven univerzálně, pro práci ve všech praktických oblastech farmacie a zacházení s léčivy, s možností a dostatečnými předpoklady pro získání postgraduální specializace v té které oblasti. Přestože je základní koncept postaven takto univerzálně, není možné si nevšimnout, že mezi minimálními požadavky na studijní program je ve srovnání s ostatními odvětvími výrazně nadprezentována oblast lékárenské a klinicko-farmaceutické péče – zřejmě z důvodu, že převážná většina našich absolventů si nachází uplatnění právě v těchto segmentech farmacie. Přesto při výuce nemůžeme opomenout další oblasti farmacie a zdravotnictví. Naší snahou je ukázat studentům co nejvíce, logicky je ale nedokážeme v rámci časově omezeného studia naučit úplně všechno. Právě od toho máme vlastní profesní praxi a celý systém specializací, certifikovaných kurzů a kontinuálního vzdělávání. Studenty neustále upozorňujeme, že vzdělávání v našem oboru rozhodně nekončí získáním diplomu magistra!

Zdravotnické studijní programy, včetně toho farmaceutického, představují svébytnou kombinaci teoretické a praktické výuky, kdy jedna součást dost dobře nemůže existovat bez té druhé. Potřeba prezentovat základní, vědecky podloženou faktografii oboru vyžaduje dostatečně velký důraz na teoretickou výuku, zároveň ale od budoucího absolventa očekáváme adekvátní praktické zručnosti a dovednosti, které si osvojují v rámci praktických cvičení či seminářů na půdě fakulty, dále pak v rámci praxí a stáží na mimofakultních pracovištích. Povinná praxe studentů se dle požadavků právních předpisů realizuje v poměrně velkém rozsahu v lékárnách, což významným způsobem přispívá k tomu, aby absolventi byli právě v podmínkách zařízení lékárenské péče zaměstnatelní okamžitě po úspěšném složení státní závěrečné zkoušky.

V rámci volitelné složky studia umožňujeme studentům absolvovat praxi i na jiných odborných pracovištích, mimo lékárny. Podle zpětné vazby, kterou získáváme od posluchačů, mají tyto součásti studia zcela zásadní význam, který nespočívá jenom ve vlastním osvojení si praktických dovedností, ale též v tom, že poskytují detailnější vhled do provozu pracovišť různého typu a přispívají k výběru budoucí profesní dráhy a orientace absolventa. Kromě získání znalostí a dovedností mají praxe a stáže i další rozměr: přispívají k formování profesních postojů, názorů a stavovské hrdosti budoucích farmaceutů. Studenti mají možnost zblízka pozorovat kolegy z praxe, sledovat, jak se chovají, jak jednají, jak vystupují vůči svým kolegům, dalším zdravotnickým pracovníkům, pacientům i širší veřejnosti. Mezi akademickými pracovníky fakulty také máme celou řadu kolegů, kteří jsou zároveň praktikujícími farmaceuty nebo lékaři, pracující v lékárnách a nemocnicích, a na výuce se externě podílejí i další odborníci z vysoce specializovaných pracovišť (např. příprava radiofarmak, cytostatik, výroba a distribuce léčiv, regulační orgány, laboratorní medicína a další).

V diskusích o současném stavu a výzvách farmaceutického studia nesmíme zapomenout ani na další, „nefarmaceutické“ faktory. Mám na mysli zejména měnící se svět a s ním se měnící mladou generaci potenciálních uchazečů o studium a studentů. Zkušenosti vyučujících poukazují na úplně jinou kvalitu studentů než dříve, a na jejich psychologické a pedagogické zvláštnosti. Dnešní studenti mají odlišnou výdrž, co se týče studijní zátěže, ale též jinak pracují s informacemi, technologiemi, jinak používají znalosti z předchozích stupňů vzdělávacího systému, apod. Bohužel se v posledních letech na celém systému významně negativně podepsalo i období koronavirové pandemie. Omezení provozu škol, on-line vzdělávání, přerušení sociálních kontaktů ovlivnily i průběh studia na farmaceutických fakultách, byť jsme měli určitá privilegia a díky výjimce přiznané vládním nařízením jsme na rozdíl od jiných oborů nemuseli naše dveře před studenty zavřít úplně.

A jak v akademickém prostředí vnímáme perspektivy rozvoje univerzitního studia farmacie?

Naše zájmy jsou společné a stejné: všichni, kdo pracujeme ve farmacii a pro farmacii, přece chceme, aby se nám a všem našim kolegům dařilo co nejlépe a abychom mohli přispět ke splnění základního poslání oboru. Náš příspěvek spočívá v realizaci kvalitního základního vzdělávacího procesu, který se samozřejmě dá stále vylepšovat. Vzhledem k výše popsaným faktům existují okolnosti, které se mění dlouhodobě, a ze dne na den nejsme schopni například přepsat evropskou směrnici.

Ve střednědobém horizontu se můžeme zamyslet nad stavem a možnostmi rozvoje našich studijních programů při periodicky se opakujících akreditačních procesech a v rámci nastavených mantinelů provést výraznější změny ve studijních plánech, které budou reflektovat aktuální stav a výzvy oboru. Musíme však vždycky myslet i na technickou a organizační stránku těchto změn a na jejich dopady v rámci podmínek konkrétní univerzity, v kontextu nastavení pravidel studijního a zkušebního řádu a neznemožnit / nekomplikovat například průchod studiem u stávajících studentů.

Dále máme samozřejmě k dispozici nástroje vedoucí ke změnám menšího rozsahu, které ale mohou také přinést zlepšení vzdělávání. Celkem přirozeně, bez nutnosti větších systémových změn pracujeme s možností flexibilního zařazování nových témat, metod a přístupů do stávajících předmětů a kurzů, aniž by se musela měnit základní, středně- a dlouhodobě nastavená kostra: například svým názvem stále stejná farmakologie měla určitě jiný obsah před dvaceti lety než v současnosti, pravidla provozování lékáren se vyučují vždy podle aktuálně účinných právních předpisů, při výuce kontroly kvality farmaceutických surovin a produktů vycházíme z ustanovení nejnovějšího vydání lékopisu, atd.

Závěrem bych na tomto místě chtěla poděkovat všem praktikujícím kolegyním a kolegům, kteří se aktivně zajímají o problémy studia farmacie, poskytují nám cennou zpětnou vazbu a podílejí se na profesní přípravě našich studentů. Věřte, že čteme a posloucháme Vaše názory a společně se zpětnou vazbou od našich akademických pracovníků, studentů i absolventů se snažíme je zohlednit v rámci naší vzdělávací činnosti.

PharmDr. Tünde AMBRUS, Ph.D.,

proděkanka pro studium

Farmaceutická fakulta Masarykovy univerzity

Foto: archiv FaF MU