Co budete dělat za deset let? – Bude za mě pracovat robot!

Údajně nejhorší otázka, kterou můžete u přijímacího pohovoru dostat zní: „Kde se vidíte za deset let?“ Nebo v kombinaci s její střednědobou podobou: „Kde se vidíte za pět let? A za deset?“ Na druhou stranu je to jedna z velmi oblíbených otázek personalistů a HR manažerů, jejím prostřednictvím se mohou dozvědět nejenom, jaké máte profesní ambice a cíle, ale také jak vnímáte svůj obor z hlediska jeho budoucí perspektivy. Odpovědi se samozřejmě liší, pokud je uchazeč o zaměstnání čerstvým absolventem, nebo už má za sebou delší praxi. Pokud ale hledá odpovědi na tyto otázky až u pracovního pohovoru, je většinou pozdě. Otázka, kde byste chtěli být za pět či deset let, totiž není jen záludnou léčkou u pracovních pohovorů. Měli bychom ji klást sami sobě a pravidelně se po pár letech ohlížet, jak si za svou tehdejší odpovědí stojíme a jak málo nebo moc byly naše odhady budoucího vývoje oboru přesné. Jedno takové ohlédnutí nabízím.

V roce 2018 jsem pro ČČL napsal text, ve kterém jsem se ptal, jestli roboti převezmou naši práci. Už o pět let předtím totiž predikovala analýza univerzity v Oxfordu nahrazení 47 % povolání automatickými systémy do dvaceti let. Z této doby zbývá polovina a je nejvyšší čas si připomenout, co se odehrálo a odehrává v českém rybníčku s názvem lékárenství a jak to koresponduje s našimi očekáváními z prvních pracovních pohovorů.

V roce 1996 byla komorou publikována první koncepce lékárenství, ve které toho o práci lékárníků mnoho nebylo. V náznacích plánů na budoucí vývoj byl kladen důraz na tvorbu sítě, podporu soustředěné přípravy a nutnosti celoživotního vzdělávání odborníků v lékárnách. Ve vlastnictví a provozování lékáren se naopak dramatický vývoj nepředpokládal, stejně jako v odolnosti lékárenství k tržním vlivům.

Z těchto pěti vybraných ukazatelů k hodnocení můžeme sice u dvou vyhlásit úspěch, i když možná jenom částečný. Existující pracoviště soustředěné přípravy nejspíš neodpovídají tehdejším plánům a ryze formální příprava ve většině lékáren taky ne.

Ministerská koncepce zdravotnictví se datuje do roku 2004 a navržené změny v lékárenství najdeme v kapitole léková politika. Kromě oddělení přirážky pro lékárnu a distributora, zavedení degresivních pásem a změny na spravedlivější odměňování za výdej léku, jsou naznačeny i motivace formující charakter práce lékárníka. Jedná se o dvě oblasti:

• farmakovigilance, ve které se uvádí, že do systému bude třeba zapojit lékárníky a zavést finanční odměnu za hlášení.
• při zkvalitnění farmakoterapie podporovat spolupráci lékárníků s lékaři, při ní identifikovat nesprávné kombinace léčiv, preferovat používání levnějších generických léčiv a bonifikovat lékárníky za tuto ztrátovou činnost.

Při vyhodnocení můžeme ministerské plány považovat za úspěšnější, podařilo se realizovat téměř všechny koncepční záměry. Napůl, k degresivní marži chybí oddělení přirážky a spravedlivější odměna za výdej léků, v zařazení do farmakovigilance a zkvalitnění farmakoterapie nedošlo na část týkající se bonifikací. Vedle toho došlo k velmi rychlému a intenzivnímu rozvoji elektronizace.

Také proto se zkracují délky období, na které se ve svých očekáváních troufáme dohlédnout. V následných koncepcích a vizích komory, první z roku 2011 do roku 2021 a druhá z podzimu 2021 do roku 2025 se autoři shodují s předchozími principy (1996) pro omezení vzniku lékáren a nastavení parametrů sítě lékárenských zařízení i se změnou financování lékárenské péče a nastavením spravedlivé odměny (2004).

Co se týče vývoje práce lékárníků, obě vize (2011 i 2021) počítají s tím, že budou lékárníci podle své rozšířené kvalifikace poskytovat vyšší paletu služeb a budou u toho využívat data získaná z elektronizace zdravotnictví.

Přes výše uvedené, ustrnula ve vizi pro rok 2025 náplň práce lékárníka v podobě představy koncepce z roku 1996: „Náplní práce lékárníka není pouze výdej hromadně vyráběných léků, lékárníci i v roce 2025 nadále připravují ve svých laboratořích IPLP. Na specializovaných odděleních některých lékáren farmaceuti připravují také zvlášť náročné lékové formy: enterální výživu, parenterální roztoky, radiofarmaka, chemoterapeutika a další.“

A kde jsou ti roboti?

Stránka willrobotstakemyjob.com stále existuje. V roce 2018 uváděla zhruba 1% riziko nahrazení práce lékárníka robotem a výhled na 3% riziko během dalších pěti let. Ještě na začátku roku 2022 se pohybovalo riziko na úrovni 7 %, ale teď pět let po původním odhadu a hlavně po představení neuronových sítí narostlo riziko automatizace na 34 %, tedy víc než desetinásobek tehdejší predikce. Převedeno do slov to znamená: „Je nejvyšší čas si začít dělat starosti.“

Vedle toho se objevil ještě další internetový nástroj (lis2.epfl.ch/ resiliencetorobots), který analyzuje odolnost jednotlivých profesí k automatizaci a robotizaci. Podle něj je riziko automatizace práce lékárníka na hodnotě 0,58, zhruba v polovině intervalu <0,43;0,78>.

Ptal jsem se v roce 2018 v článku o robotech, jestli vám připadá výhled na robotizaci naší profese neradostný a proč. I když jsem nedostal žádnou odpověď, ptám se znovu a přidávám další otázku. Proč ani tváří v tvář velmi rychlému rozvoji elektronizace ve svých očekáváních nepočítáme s masivnějším odevzdáním části naší práce strojům?

Možná jen nevidíme zjevné, nebo tomu nevěříme a stále se upínáme k modelu poskytování lékárenské péče z minulého století. Nečinní a laxní pravděpodobně zůstáváme ze stejného důvodu jako lidstvo neřeší ochranu životního prostředí přes všechna varování v podobě rekordních teplot, extrémních meteorologických jevů a živelních katastrof.

V komplexním pohledu na oblast, která je pro nás životně důležitá, pravděpodobně narážíme na stejnou, evolucí podmíněnou neschopnost lidského mozku vyhodnotit, pochopit, a navíc včas přijmout nutná opatření. Dalším důvodem je, že podceňujeme moc plynoucího času. Víme, že se svět kolem nás mění, víme, že se měníme i my, protože změny pozorujeme na ostatních lidech. Shovívavě se usmíváme nad tím, čemu jsme věřili a jak jsme žili, když nám bylo sotva pětadvacet a s čerstvým diplomem pod paží jsme se chystali měnit zavedené (a nesmyslné) pořádky v naší první lékárně. Současně ale věříme tomu, že teď, právě v téhle chvíli, už jsme doopravdy zmoudřeli a naše zavedené (a mnohdy nesmyslné) návyky a očekávání jsou úplně v pořádku.

Abychom totiž mohli lépe a rychleji zavádět další činnosti a služby lékáren, je nutné nějakou činnost (třeba nekomplikovaný výdej léčiv chronickým pacientům) přenechat strojům. Na základě nadstavbové elektronické kontroly pak s dostatečnými kompetencemi řešit s v kontaktním poradenství pacienty komplikované dispenzační případy, compliance nebo lékové interakce, se zdravotními pojišťovnami farmakoekonomiku a s orgány veřejného zdraví farmakovigilanci a prevenci včetně očkování. Zjednodušeně řečeno dělat všechno proto, aby se lidé správně (a levně) léčili ambulantně, aby méně potřebovali do nemocnic, ordinací lékařů, na pohotovost a další místa s vyššími náklady.

A to všechno mít zaplaceno úměrně dosaženému vzdělání, nákladům a investovanému času.

Stanislav HAVLÍČEK