O přírodě se nedá hlasovat

„Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid, já tam, já tam dávno už měl být…“

Jakmile někde slyším písničku včelích medvídků, hned se rozhlížím, jestli v okolí nejsou nějací nemocniční lékárníci. Stejně jako v předchozích ročnících i letos tato melodie svolávala účastníky Jarní konference nemocničních lékárníků do sálu a stala se nekorunovanou hymnou těchto již tradičních setkání.

Letošní XII. Jarní konference (23.–24. 6.) se v Jihlavě nekonala v obvyklém prostředí hotelu Mahler, kde prý došlo k výměně vlastníků a hrozilo znejistění možnosti se tam sejít, ale v nedalekém EA Business Hotelu. Kromě melodických medvídků se symbolem letošního ročníku staly i slušivé kloboučky, které při vstupu obdrželi všichni účastníci.

„Jsem nadšený ze změny místa,“ reagoval doktor Michal Kočí, náměstek pro farmacii ÚVN, „moc se mi tady líbí, byť přednášející nemají podium a jsou v jedné úrovni s obecenstvem. Je tady příjemná atmosféra, příjemná klimatizace, za mě super. Jsem ale typ, co má rád novinky a moderní prostředí, tak se mi možná za dva roky zase bude líbit, když se vrátíme do Mahlera…“

Dramaturgie konference si jako v minulých ročnících udržela vysokou úroveň, včetně presympozia a zajímavě vybraných hostů, jejichž už samotná přítomnost a nenápadná konfrontace pomáhala udržovat pozornost a bohatou diskuzi po každé přednášce.

Z „Presympozia systému flexibilních tendrování léčiv (SFTL) – pokročili jsme!“ mohl mít člověk pocit, že se nositelé Nobelových cen za literaturu přeučují na redaktory okresních novin. Nemocniční lékárníci získávali spoustu užitečných rad, jak se bezpečně vyznat ve světě výběrových řízení, nákupu, jednání s dodavateli atd. „Každý farmaceut musí zajistit, aby v lékárně měl to, co potřebuje,“ řekla mi později jedna z přednášejících JUDr. Lenka Bačuvčíková z Nemocniční lékárny FN Motol. „Ale myslím, že background nemocnice by mu měl zajistit, aby věděl, kam sáhnout a nemusel řešit, co my tady teď řešíme, což mi přijde trošku jako degradace poslání a vzdělání lékárníka, všeho, co lékárníci musí vědět a o čem my ostatní nemáme ani ponětí. Takže si myslím, že zázemí by měli mít mnohem větší a nemuseli by řešit úplně všechno.“

Jak to funguje v Motole?

„Snažím se zjistit, co lékárník chce, kolik toho potřebuje, já to pak nějak zpracuju a dám mu vědět, jak dopadly nabídky, která vyhrála, a on musí říct, jestli ji akceptuje nebo ne. Každopádně by zapojení lékárníků v procesu tendrování mohla být nižší, je zbytečné, aby mi lékárník říkal, že 3,50 je víc než 3 koruny.“

Po zahájení samotné XII. Jarní konference 2022 vystoupil Mgr. Jan Šípek (Apatyka servis s. r. o.) a přednášel i diskutoval na témata ePoukazu a elektronické evidence návykových látek. Že obě věci jsou velmi živé s mnoha pozitivními i negativními konotacemi, není třeba zdůrazňovat. Zaujalo mě, že o existenci elektronické evidence návykových látek neměli nemocniční lékárníci žádné pochybnosti, ačkoliv ve veřejných lékárnách jsem na nesouhlas s tímto opatřením několikrát narazil.

Doktorka Marcela Heislerová se jako vedoucí Katedry lékárenství IPVZ v přednášce logicky věnovala vzdělávání lékárníků, samozřejmě když v Jihlavě, tak lékárníků nemocničních. Specializační vzdělávání – jak jsme na tom se vzdělávacím programem pro nástavbový obor? Na tuto otázku odpovědět neumím, nicméně jsem si zapamatoval zdůrazněné upozornění, že ke zkouškám by se měli zájemci přihlašovat až po splnění celého vzdělávacího programu, včetně praxe, nikoliv už například během praxe. Nejdřív vše splnit a pak teprve se přihlásit ke zkoušce. Pamatovat!

Po obědě zodpovídali právní dotazy advokáti z kanceláře KMVS doktorka Kateřina Davidová a magistr Libor Štajer. Také se vrátili k výběrovým řízením a právním aspektům jednotlivých postupů. Zajímavá debata se odehrála nad rozhodnutím, co je vlastně originál dokumentu, jestli tisknout a skenovat, nebo použít rovnou elektronickou verzi.

Následující diskuzi o nedostupnosti léčivého přípravku Actilyse moderovali magistr Michal Hojný a doktor Petr Horák, ale s kým se mluvilo a co se říkalo, by mělo zůstat důvěrné, zaslechl jsem v kuolárech. Pro takové a podobné informace si musíte do Jihlavy přijet osobně.

Organizátorům jarních konferencí se daří přivést do Jihlavy vždy nějakou výraznou osobnost, která nejenže ví, o čem mluví, ale umí svět svých názorů a zkušeností podat nad rámec běžných prezentací, formou chvílemi až kabaretní. Povedlo se i letos, kdy za nemocničními lékárníky zavítal ředitel ÚZIS ČR profesor Ladislav Dušek. Možná je to ale i atmosférou konferencí, kdy lidé, které znáte z televize jako uměřené chladnokrevné odborníky, dají v Jihlavě průchod emocím a humoru. Profesor Dušek představil a vysvětlil přítomným řadu tabulek a dat, týkajících se covidového období. Důležité bylo i co řekl k současnému stavu rostoucí nákazy a předpokládanému vývoji. Pokud bych se chtěl zařadit mezi šiřitele poplašných zpráv, vytrhl bych z kontextu třeba formulace „Je evidentní vysoká schopnost nových variant Omikronu prolamovat imunitní ochranu vyvolanou očkováním…“ Ředitel ÚZIS ale jednoznačně dokládal, že očkování funguje, a to především jako ochrana před fatálním průběhem nákazy, a že je třeba ještě během letošního roku proočkovat co největší procento populace.

Asi protože je několikrát zopakoval, odnesl jsem si z přednášky profesora Duška důležitá poselství: „O přírodě se nedá hlasovat!“ a „Přes veškerý pokrok nemá naše vyspělá civilizace zdaleka všechny přírodní procesy pod kontrolou.“ Výzvy k respektu a pokoře jsem si vzal osobně, protože už řadu let vnímám i své příjmení neútrpně a nikoliv jako banálně bezobsažné. Když v duchu přednášky profesora Duška trochu nadsadím, tak ne tolik „pravda“, ale „pokora“ by se měla ocitnout na prezidentských a jiných standartách, protože bez pokory a respektu k tomu, co nás přesahuje, je naše civilizace ztracena.

V bloku Poučení z krizové vývoje (Pro nepamětníky – tak se jmenovala bible normalizačních komunistů 70. let minulého století, na kterou museli přísahat i tehdejší lékárníci. Základní dogma bylo, že okupaci nebudeme nazývat okupací, ale přátelskou pomocí. ZP) vystoupil i náměstek pro farmacii ÚVN Michal Kočí.

Kromě jiného připomněl, že nás pandemie donutila vytvořit mnoho funkčních nástrojů pro sdílení dat i optimalizovat procesy, otázkou zůstává, jestli budeme schopni této výhody využít v budoucích pandemiích, které zcela jistě přijdou. Doktoru Kočímu z vojenské nemocnice, který je kromě jiného i majorem, jsem během konference položil několik dalších otázek.

Odpovědi na ně si můžete přečíst v samostatném článku.

Do několika diskuzí se zapojila i vedoucí lékárnice pardubické nemocnice doktorka Zdeňka Vondráčková. Když jsem jí o přestávce oslovil, konferenci velmi pochválila, ale na otázku směřující k aktuálnímu stavu nemocničního lékárenství reagovala poměrně rozhněvaně. „V jakém stavu je? Zoufalém! Alespoň pro nás, co nemáme cytostatika, která vydělávají, nemáme sterilky… Zrovna sleduji vývoj od dubna, kdy se nám propadají příjmy, ačkoliv vydáváme mnohem víc receptů. Úhrady klesají, lék, který stál před rokem tisíc, stojí dneska dvě stě. Ať počítáte, jak počítáte, jste v lepším případě na nule, pokud by nebyl signální výkon, jsme v mínusu, a existence nemocniční lékárny je ohrožena…“

Doktorka Vondráčková přiznává, že zatím minimalizují doplatky, ale pokud by je vybírali v maximálním rozsahu, zkrachují stejně, jen tentokrát proto, že k nim pacienti přestanou chodit. Možná trochu nevědomky odhalila velkou část problému financování českého lékárenství. Už slyším veřejné lékárníky, jak jí odpovídají: Tak budete muset konečně začít vybírat doplatky stejně jako my. Taky bojujeme o každého pacienta, s řetězci a velkou částí nemocnic! Co by asi řekly řetězce? Bezdoplatkové výdeje jsou součástí naší obchodní strategie. Co by na to řekli SÚKL, MzD, pojišťovny? To nikdo neví, ale stále platí, že kdo mlčí, souhlasí.

A tady se přímo nabízí rychlý návrat do Jihlavy, kde před účastníky předstoupil i náměstek ministra zdravotnictví magistr Jakub Dvořáček. Svůj příspěvek zahájil výtkou, že musí nejdřív lékárníky pokárat, protože nikdo z nich nepřišel na ministerstvo Pokračování z předchozí strany s nápadem, co v oblasti farmacie předložit Evropě v rámci českého předsednictví Rady Evropy. Měl to být vtip, ale nikdo se nezasmál. Snad pan Dvořáček z diskuze i krátkého pobytu na jihlavské konferenci pochopil, že lékárníci mají trochu jiné aktuální problémy, přes které nějaké evropské vize budoucnosti lékárenství nejsou moc vidět. Nicméně pan Dvořáček přislíbil pomoci s řešením několika dalších komplikací, například s tím, jak v hospodaření nemocnic naložit se ztrátami, způsobenými expirací přípravků s monoklonálními protilátkami. Ty většinou stát přidělil nemocnicím a nyní v nich mají uložené i stovky miliónů korun. Stát se dosud ke své spoluodpovědnosti nehlásil a hodlal ztrátu ponechat na nemocnicích. V redakci budeme sledovat, jak tento příběh dopadl a jestli pan Dvořáček, respektive ministerstvo, splnilo, co slíbil.

Ve vydařené dramaturgii vystoupil po náměstkovi ministra zdravotnictví prezident ČLnK magistr Aleš Krebs. Jeho přednáška Odměňování lékárenské péče – jak dál? Odměňování lékárenské péče – co už tu bylo? jako dílek puzzle přesně zapadla do jihlavského obrázku, tedy do toho, co bylo, byť někdy skrytě, hlavním tématem konference. A ano, i zde představil a vysvětlil Aleš Krebs proslulý graf Index vývoje nákladů zdravotních pojišťoven na zdravotní péči 2012–2021. Měl by být ukazován a připomínán pořád, protože vznikl na základě veřejně dostupných dat a průzračně zobrazuje podfinancování lékárenství v systému českého zdravotnictví. Jestli někdo neslyší tikat časovanou bombu, já ano.

V programu jihlavské konference bylo ještě pár dalších vystoupení a diskuzí, například Káva s doktorkou Helenou Kubínovou, vedoucí lékárnicí jihlavské nemocnice, O cestě k nové nemocniční lékárně. Z doslechu vím, že společenský večer se až do rozbřesku vydařil. Také páteční program s blokem Pro příznivce farmakoekonomiky a Klinická hodnocení v praxi nemocničních lékáren pod vedením doktora Martina Šimíčka z FNUSA Brno přinesl mnohé inspirace, ke kterým bychom se mohli na stránkách časopisu v budoucnu vrátit.

Prý zprávy o kongresech a konferencích nikdo nečte. Vám, co jste dočetli až sem, děkuji. Ale vlastně souhlasím. Je určitě mnohem lepší jezdit na jakékoliv lékárnické konference osobně než si o nich číst.

Zdeněk POKORNÝ