Chtěli jsme do státu, který je liberálnější

Věrní čtenáři si jistě vzpomenou na velký rozhovor s českou děkankou farmaceutické fakulty v Montaně Markétou Marvanovou, který jsme otiskli ve třetím čísle loňského ročníku. Teď v létě se nám ozvala z Prahy, že má novinu, a tak jsme její návštěvy využili ke krátkému popovídání.

Novinkou bylo, že Markéta Marvanová odchází z pozice děkana a profesora univerzity v Montaně na stejné místo na Pacific University v Hillsboro v Oregonu.

Proč taková změna? Co se změnilo?

Řekla bych, že je stále vše při starém. Jen se snažím, možná po smrti mé maminky v září minulého roku, lépe balancovat svůj osobní i profesní život a nechávat si pozdní odpoledne a víkendy pro sebe a svoji rodinku. Stále se snažím dělat dobře svou práci a zvládat všechny věci v konzultační, vědecké a profesní činnosti v národních organizacích.

Přestěhování z Montany do Oregonu je spíš osobní nebo profesní posun? Nebo snad krajinomalebná změna, od jednoho národního parku k druhému?

Tak asi všechno dohromady. V době covidu, kdy vyšlo najevo zpátečnické a konzervativní smýšlení v oblasti veřejného zdraví a prevence, a jako poslední kapička, po rozhodnutí amerického nejvyššího soudu v kauze Roeová versus Wadeo, jsme s manželem chtěli do státu, který je liberálnější, demokratičtější a kde se praktikují racionálnější a pokrokovější rozhodnutí. Rozhodnutí soudu, zrušení práva na potrat a předání rozhodování o povolení k interrupci jednotlivým státům, považuji za velký omyl. Je to projev extremistické ideologie určitých politiků a jde de facto o ztrátu práva žen na lékařskou péči v některých zpátečnických státech.

Taky po osmi letech života ve státech Severní Dakota a Montana, které jsou prakticky obydlené jen bílými Američany a jsou vůbec málo osídlené, jsme se chtěli vrátit do státu, který je kosmopolitní, kde jsou lidé různých kultur a národností.

A krajina hrála roli?

Oba jsme fandové pacifického severozápadu a vždy jsme měli rádi státy jako je Washington a Oregon. Rodiče mého manžela dlouho žili v Seattlu a my jsme je během našich studií ve Finsku často v létě navštěvovali, cestovali po západním pobřeží a oblíbili si tuto část USA. Manžel před studiem ve Finsku, kde jsme se poznali, nějakou dobu žil v Portlandu a v Hillsboro a má taky v Oregonu víc pracovních příležitostí. Od podzimního semestru bude učit na Národní univerzitě přírodní medicíny v Portlandu. Navíc je místo, kde teď žijeme, pouze 60 minut jízdy autem od Tichého oceánu. I to pomohlo k jasnému rozhodnutí, Oregon nám nabídl vše.

Co se týče změny místa, univerzity, jde o profesní růst?

Jako děkanka farmaceutické školy působím i zde na Pacific University, také mám stále titul profesora. Jediný rozdíl je, že škola je privátní a ne státní. Díky tomu je flexibilnější ve výuce, změny výuky jsou rychlejší, rozhodnutí nejsou kontrolována a mnohdy zpomalena či neschválena státními úředníky, kteří často nerozumí farmacii a lékařským vědám.

Škola je také jednou z mála v USA, která umožňuje získat titul doktora farmacie za tři, a ne za čtyři roky, a výuka běží téměř nepřetržitě celý rok s menší přestávkou v červenci.

Další výhodou je umístění školy v lékařském kampusu, kde jsou další lékařské obory, což umožňuje studovat dohromady v učebnách i během praxe na klinikách, a tak připravovat budoucí lékařské pracovníky jako spolupracující interdisciplinární tým. Škola pořádá několik postgraduálních studijních programů a tréninky pro farmaceuty.

A očekávaný pokrok jste tu našla?

Ano, co se týče farmacie a farmaceutické klinické péče, je role farmaceuta v celém oregonském zdravotnickém systému progresivnější a pokrokovější než v Severní Dakotě nebo Montaně. Umožní mi to mít větší vliv a dělat větší změny ve školském systému a v systému výuky farmacie, praxe i celkově v profesi farmacie a klinické farmacie. Chtěla bych pomoci škole, aby se stala známou moderní výukou a přípravou pro dnešní a budoucí farmacii.

Čeká mě i další výzva, škola plánuje nový dálkový obor studia Doktora farmacie s intenzivními léty praktických cvičení a tréninků v kampusu. V novém působišti mohu plně aplikovat svoji vášeň, zkušenosti, zručnost a kompetence ve školství, v moderní farmaceutické výuce a samozřejmě mohu dobře využít své předcházející zkušenosti v pozici děkana a správce školy.

Co se změnilo v americké farmacii za více než rok, kdy jsme spolu dělali rozhovor?

Po covidu, kdy farmaceuti ukázali celým Spojeným státům a také politikům, co je moderní farmacie a při zajištění vakcín, léků na covid a také v testování na covid pomohli obyvatelstvu k rychlé lékařské péči v lékárnách po celých USA, tento vzestup amerických farmaceutů pokračuje. FDA v červenci letošního roku schválila, že farmaceuti mohou předepisovat Paxlovid (nirmatrelvir a ritonavir) v začátku při mírném průběhu covid-19 u rizikových pacientů, kterým hrozí těžký průběh. To zlepší přístup obyvatelstva k léčbě, kterou je nutné zahájit nejpozději pět dnů po prvních symptomech.

V jednotlivých státech pořád probíhají nová jednání, na federální úrovni kampaně různých národních farmaceutických spolků a organizací, s cílem zvýšit pravomoci farmaceutů, včetně získání pravomoci „lékařského poskytovatele“ (v Oregonu již platí od roku 2015). Jde o možnost předepisování léků na léčbu chronických a akutních chorob a zajištění, aby tyto výkony lékárníků byly propláceny pojišťovnami. Například ve státě Illinois bylo v pátek minulého týdne schváleno, že farmaceut bude moci předepisovat léky na léčbu AIDS. V mnoha státech USA už může farmaceut předepisovat antikoncepci.

Tyto změny a zvyšování pravomocí farmaceutů ve zdravotnickém systému se musí samozřejmě odrážet ve změnách a dynamice výuky, praxe a postgraduálního tréninku pro farmaceuty, aby získali dostatečné kompetence a mohli jsme posunut tuto krásnou profesi dál, zlepšit zdravotnický systém a tím i zdraví občanů.

Zdeněk POKORNÝ

Foto: archiv M. Marvanové