Co určitě stojí za přečtení...

Novák, T.: Antidepresiva v prevenci a léčbě deprese po cévní mozkové příhodě

Psychiatrie pro praxi č. 2/2022

U třetiny pacientů, kteří přežijí cévní mozkovou příhodu, se do pěti let rozvine deprese (post-stroke depression – PSD) s nejvyšším rizikem ve 3.–12. měsíci po atace. Časné nasazení antidepresiv může zlepšit prognózu pacientů, ale studie s fluoxetinem nepotvrdily účinnost v profylaxi. Pokud se již deprese rozvine, antidepresiva se podávají, léčebná intervence je na místě.

Klinické studie byly většinou prováděny na malých souborech pacientů. V současné době probíhají studie s podáním ketaminu či fluoxetinu u pacientů se subarachnoidálním krvácením, ostatních sedm studií zahrnuje nefarmakologické intervence. Ve starších studiích byl podáván nortriptylin, který nejsilněji blokuje zpětné vychytávání noradrenalinu. Nejvíce poznatků existuje ve skupině SSRI antidepresiv, nejčastěji u fluoxetinu a několik u citalopramu, paroxetinu a sertralinu.

Z novějších antidepresiv bylo uspokojivých výsledků dosaženo s reboxetinem a duloxetinem. O použití venlafaxinu, agomelatinu, mirtazapinu a mianserinu existují jen sporadické informace. Z nefarmakologických metod se s úspěchem používá transkraniální magnetická stimulace a psychosociální intervence.

Plyne z toho, že plošné podávání antidepresiv po prodělané cévní mozkové příhodě není opodstatněné.

Strýček, O., Kočvarová, J.: Eliminační poločas není jen farmakologický profil

Neurologie pro praxi č. 3/2022

Zajímavý pohled lékařů – neurologů na důležitost a význam biologického poločasu léčiva. Antiepileptika, dnes spíše nazývaná protizáchvatová léčiva (antisezure medication – ASM), jsou obsáhlou stále se rozšiřující skupinou farmak. Důležitá je nejen jejich farmakodynamika, ale i farmakokinetika léčiva. Biologický poločas je jedním z farmakokinetických parametrů a neurologové jej považují za nejdůležitější.

Za zásadní považují dosažení klinického efektu kompenzace epilepsie, nikoli plazmatickou hladinu léčiva. Především to platí pro relativně novější ASM levetiracetam, zonisamid, lamotrigin. Malá korelace mezi klinickým efektem a plazmatickou koncentrací je i u valproátu, u perampanelu se monitorování hladin ani nepoužívá. U špatně spolupracujících pacientů se s výhodou používají léčiva s dlouhým poločasem eliminace.

Tuto výhodu autoři ilustrují na kazuistice 63leté pacientky s farmakorezistentní epilepsií s častým výskytem záchvatů (až 10 měsíčně). Léčena byla levetiracetamem a eslikarbazepinem s malým úspěchem. Nově byl nasazen perampanel s biologickým poločasem 66–110 hodin a záchvaty u pacientky vymizely. Přesto byla léčena zároveň chirurgicky, osm měsíců po operaci byla bez záchvatů, pak si vysadila perampanel a záchvaty se do tří dnů vrátily.

Plyne z toho, že dlouhý biologický poločas léčiva byl výhodný z hlediska návratu onemocnění po jeho vysazení. Důležitý je dále i z pohledu pohodlnějšího dávkování 1x denně a tím i z pohledu compliance a adherence k léčbě.