SVĚTOVÉ DNY ZDRAVÍ červenec a srpen

V měsíci červenci WHO vyhlašuje Světový den boje proti hepatitidě. Z jiných mezinárodních dní souvisejících se zdravím si připomínáme například Světový den populace, Světový den bezpečnosti pacientů a Mezinárodní den péče o sebe.

Na měsíc srpen nepřipadá žádný z dní vyhlašovaných WHO. Z jiných mezinárodních dní souvisejících se zdravím to jsou Světový týden kojení, Světový humanitární den, Mezinárodní den zvyšování povědomí o předávkování a Světový den zoonóz.

Světový den komárů (boje proti komárům) (World Mosquito Day, WMD)

Světový den komárů (WMD), který se každoročně koná 20. srpna, si připomíná objev britského lékaře sira Ronalda Rosse (1857–1932). V roce 1897 zjistil, že malárii mezi lidmi přenášejí samičky komárů (Anopheles). Za svou práci o malárii, kterou prokázal, jak proniká do organismu, obdržel dr. Ross v roce 1902 Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství. Náležela mu i za to, že položil základ pro úspěšný výzkum této nemoci a metod boje proti ní.

WMD bychom neměli ztotožňovat se Světovým dnem boje proti malárii, který připadá na 25. dubna. Komárům byla věnována pozornost také v rámci Světového dne zdraví 2014, jenž byl tematicky zaměřen na onemocnění přenášená vektory. Jedná se o infekční onemocnění, u nichž je zdrojem nákazy zvíře, výjimečně člověk. Česky se označují jako onemocnění přenášená členovci nebo choroby/nákazy s přírodní ohniskovostí. K přenosu nákazy dojde prostřednictvím přenašeče (vektoru), kterým je ve většině případů hmyz (například komár) nebo roztoči (například klíště).

Historie malárie sahá od jejího prehistorického původu jako zoonotické choroby u afrických primátů až po 21. století. První důkazy o parazitech malárie byly nalezeny u komárů uchovaných v jantaru z období paleogenu, které jsou staré přibližně 30 milionů let. Lidská malárie pravděpodobně pocházela z Afriky společně s jejími hostiteli, komáry a subhumánními primáty. Lidé se mohli původně infikovat vnitrobuněčným parazitickým prvokem – zimničkou tropickou (Plasmodium falciparum) z goril. Rozšířené a potenciálně smrtelné lidské infekční onemocnění s projevy horečky na svém vrcholu zamořilo všechny kontinenty, s výjimkou Antarktidy. Od objevu původce malárie, parazitů rodu Plasmodium, se pozornost výzkumu zaměřila na jejich biologii a také na komáry, kteří parazity přenášejí.

Po tisíce let se k léčbě malárie používají tradiční přípravky. První účinná léčba malárie pocházela z kůry stromu či keře chinovníku (Cinchona), která obsahuje chinin. Po zjištění souvislosti mezi komáry a jejich parazity, se začal proti komárům v první polovině 20. století používat insekticid DDT. Následovala nová léčiva chlorochin a artemisinin. Po jeho zavedení se úmrtnost na malárii v Africe značně snížila, podle některých zdrojů až o 60 %. V současnosti je artemisinin přítomen ve většině léčivých přípravků používaných při léčbě malárie. Kombinované terapie založené na artemisininu jsou nyní celosvětově standardní léčbou malárie vyvolané Plasmodium falciparum i malárie způsobené jinými druhy Plasmodium.

Artemisinin objevila čínská farmakoložka Tu Youyou v roce 1972. Za svůj objev jí byla udělena Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství za rok 2015. Artemisinin se získává z rostliny pelyněk roční/sladký (Artemisia annua), používané v tradiční čínské medicíně. Je smutné, že léčivé přípravky s obsahem artemisininu jsou ve značném rozsahu padělány. Přípravky se substandardním obsahem a falšované dosahují až 10 % celkového objemu antimalarik.

Příznaky

Malárie je akutní horečnaté onemocnění. U neimunního jedince se příznaky obvykle objevují 10–15 dní po infikovaném kousnutí komárem. První příznaky – horečka, bolest hlavy a zimnice – mohou být mírné a jako malárie obtížně rozpoznatelné. Pokud není malárie způsobená Plasmodium falciparum léčena do 24 hodin, může se rozvinout v těžké onemocnění, které vede často k úmrtí postiženého. U dětí s těžkou malárií se často rozvine jeden nebo více z následujících příznaků: těžká anémie, respirační potíže v souvislosti s metabolickou acidózou nebo mozková malárie. U dospělých je časté i multiorgánové selhání. V endemických oblastech s malárií si lidé mohou vyvinout částečnou imunitu, což umožňuje výskyt asymptomatických infekcí.

Břemeno nemoci

Podle poslední zprávy o malárii vydané dne 30. listopadu 2020 bylo v roce 2019 zaznamenáno 229 milionů případů malárie ve srovnání s 228 miliony případů v roce 2018. Odhadovaný počet úmrtí na malárii činil 409 000 v roce 2019, ve srovnání se 411 000 úmrtími v roce 2018. Africký region se nadále potýká s nepřiměřeně vysokým podílem na celosvětové zátěži malárií – 94 % všech úmrtí na malárii (2019).

Klíčová fakta: Malárii lze předcházet a je léčitelná. Nejzranitelnější skupinou postiženou malárií jsou děti mladší 5 let, v roce 2019 na ně připadalo 67 % (274 000) všech úmrtí na malárii na celém světě. Podle odhadu dosáhlo celkové financování kontroly a eliminace malárie 3 miliardy USD v roce 2019. Příspěvky vlád endemicky postižených zemí činily 900 milionů USD, což představuje 31 % celkového financování.

Malárie ale není jediným onemocněním způsobeným komáry. Dalšími jsou například virová horečka Chickungunya, žlutá zimnice, horečka dengue, západonilská horečka (též West Nile syndrom), horečka Zika, horečka pappataci, japonská encefalitida typu B a valtická horečka.

Chickungunya je tropické virové onemocnění, které patří mezi nově se objevující a znovu zavlečené nákazy (emerging infectious diseases). Projevuje se horečkou a bolestmi kloubů, svalů a hlavy. Poprvé bylo popsáno v roce 1952 v Tanzánii. Jeho název pochází z jazyka Makonde a v překladu znamená: „to, co ohýbá/kroutí; jít skloněný“. Název vystihuje nejvýraznější projev nemoci, držení těla postižených, způsobené krutou bolestí. Onemocnění vyvolává Chikungunya virus, jehož přírodním rezervoárem jsou primáti. Infekce se v důsledku vysoké virémii šíří také z člověka na člověka kousnutím komára Aedes aegypti, Aedes africanus v Africe a Aedes albopictus („Asian Tiger Mosquito“, komár tygrovaný) v Asii. Očkování proti nemoci zatím neexistuje.

Žlutá zimnice je infekční, akutní, horečnaté, hemoragické onemocnění doprovázené vnitřním a vnějším krvácením. Pojmenování „žlutá“ souvisí se žloutenkou, která se objevuje u pacientů s postižením jater. Původcem onemocnění je virus žluté zimnice, přenašečem jsou komáři Aedes aegypti (městská forma), Aedes africanus nebo komár rodu Haemagogus (džunglová forma, přenos z opice na člověka prostřednictvím komára). Letalita je uváděna v širokém rozmezí 25–80 %. Nemoc je preventabilní vakcinací, která je do řady států povinná.

Horečka dengue se řadí mezi endemická infekční horečnatá onemocnění způsobená virem dengue. Také se označuje podle bolesti, kterou působí a ústící do pocitu lámání kosti jako „horečka lámající kosti“. Může mít podobu hemoragických projevů nebo vyústit do syndromu šoku (dengue shock syndrome, DSS). Rezervoárem jsou lidé, přenašečem komáři Aedes aegypti, jiným rezervoárem jsou opice a vektorem komár Aedes albopictus. Očkování v současnosti neexistuje.

Západonilská horečka (též West Nile syndrom) je onemocnění, které charakterizuje cyklus: virus – ptáci – komáři – savci, člověk. Přenašeči jsou především komáři rodu Culex, Aedes, Anopheles a Culiseta. Až 80 % osob postižených tímto onemocněním nemá žádné zjevné příznaky (tzv. asymptomatický průběh nemoci). Očkování v současnosti neexistuje.

Horečka způsobená virem Zika je virové onemocnění přenášené komáry. Virus zika byl poprvé objeven v roce 1947 v Ugandě a přenáší jej tropický komár Aedes aegypti a komár tygrovaný Aedes albopictus. Přenáší se také sexuálním kontaktem s infikovanou osobou. Obvykle se jedná jen o mírné onemocnění. Riziko s sebou nese prodělané onemocnění v průběhu těhotenství, kdy může vyvolat závažné postižení plodu včetně mikrocefalie. Do popředí zájmu se nemoc dostala v souvislosti s pořádáním letních olympijských her v Riu de Janeiru. Očkování v současnosti neexistuje.

Horečku pappataci vyvolávají viry z rodu Phlebovirus, přenášené komárem Phlebotomus papatasii. Projevuje se náhle vzniklou horečkou provázenou bolestmi hlavy. Očkování v současnosti neexistuje.

Japonská encefalitida typu B se projevuje vysokou horečkou, únavou a nevolností, v těžších případech třesem končetin a poruchou chůze. Původce – flaviviry – přenášejí komáři, hlavně Cullex tritaeniorhynchus. Asi u jednoho pacienta z 300 infikovaných se vyvine typická encefalitida. Letalita onemocnění je 25 % a přeživší pacienti v 50 % mívají různé neuropsychiatrické potíže. Proti nemoci lze očkovat.

Valtická horečka svým názvem napovídá, že jde o vektorové horečnaté území diagnostikované na našem území. Jde o nemoc podobnou chřipce, způsobenou virem Ťahyňa, který byl pojmenován podle východoslovenské obce, kde byl zachycen v roce 1958. Virus přenáší komáři z rodu Aedes, hlavně Aedes vexans. U lidí bylo toto onemocnění prokázáno v roce 1960 v okolí Valtic. Projevuje se náhlým nástupem horečky a po 3–4 dnech také jejím náhlým ústupem

Literatura u autora

Doc. RNDr. Jozef Kolář, CSc.