Ze života právníka v Komoře – díl dvacátý devátý, ústavně soudní

Září znamená definitivní konec prázdnin a počátek horkého podzimu. Volebního podzimu. Veřejné průzkumy přelévají odhadované výsledky jako olej v amfoře na rozbouřeném moři a já nevím, a vy už přitom ano, jako to dopadlo. Nechme to na říjen.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Zatím se v září pádilo v legislativním procesu a poslanci se dohodli, že na poslední schůzi ještě odhlasují to, co se jim vrátilo ze Senátu. A tak se na pořad jednání dostala novela zákona o návykových látkách. Ta novela, jejíž součástí je i změna zákona o léčivech, do které se skupina kolem ministra, poslance a opět ministra Adama Vojtěcha snažila protlačit zásilkový výdej léků na recept. Nepodařilo se, ale tahle věc se bude stále vracet jako jezy na Labi, jen s větší pravděpodobností na úspěch. Zvláště, když někomu na tom visí zvýšení hodnoty akcií a když státní správa náhle přivírá oči před tím, co se už teď v praxi děje a v zákonu o léčivech to zatím není dovoleno. Zatím ale novela prošla bez zmocnění se výdeje e-shopy a přinesla novinku v podobě elektronických opiátových receptů. Ještě kdyby se podařilo zavést kompletní elektronickou evidenci opiátů, namísto papírových opiátových knih. Návrh vyhlášky, ve kterém by elektronická evidence byla, jsme zatím neviděli. Můžeme se alespoň těšit na kreativitu tvůrců lékárenských informačních systémů, kteří, budou-li dost odvážní, jistě nenechají ležet ladem příležitost potáhnout farmaceutovi při práci s e-opiátovým receptem monitor modrým pruhem směřujícím z levého dolního do pravého horního pruhu. A ještě jeden důležitý zákon ve sněmovně prošel. Měl jsem příležitost o něm s dalšími řečníky mluvit na začátku září na konferenci v Brně pořádané pod záštitou VZP. Šlo o novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění. Z pohledu lékárníků dvakrát smutná novela, ačkoliv jinak obsahuje mnoho užitečných ustanovení, hlavně pokud jde o úhradu inovativních léků a léků pro vzácná onemocnění. Ty první se zatím obtížně dočkávaly úhrady, protože u nich bylo obtížné prokázat nákladovou efektivitu. Ty druhé zase proto, že efektivní z principu být nemohou. Co ale vadilo nám? Za prvé to, že ač jsme byli historicky nejblíže k prosazení dispenzační taxy jako nejnadějnějšímu nástroji pro změnu odměňování lékárenské péče, ve schválené konečné verzi taxa není. Začarovaný kruh „nebudeme se s vámi bavit o výši úhrady za výdej, když nemáte žádný úhradový nástroj, a nebudeme se s vámi bavit o úhradovém nástro­ji, když není domluvena výše úhrady za výdej“, se tak bude točit dál a otáčky budou mít frekvenci závislou na ochotě vyjít lékárníkům vstříc. A ta je na počátku volebního období na úrovni slibů vždy vysoká a s postupem času se nejen ­nepřeměňuje v činy, ale ubývá i těch slibů. A to navíc jen tehdy, když volby přinesou změnu. Když ji nepřinesou, neobjeví se ani sliby. Za druhé se v novele objevila velká nepříjemnost spočívající v tom, že si zdravotní pojišťovny prosadily závaznost svých číselníků, pokud jde o změny cen dohodnutých mezi nimi a výrobci. Přes všechno naše vysvětlování na všech úrovních legislativního procesu. Lze tedy očekávat, že se lékárny po účinnosti novely začnou potýkat s tím, že se v číselnících, nezávisle na Seznamu cen a úhrad od Státního ústavu pro kontrolu léčiv, budou ze dne na den objevovat propady maximálních cen léčivých přípravků, které budou závazné okamžitě bez možnosti doprodeje a bez současné možnosti se o chystaných změnách dozvědět alespoň s nějakým předstihem. Jsme připraveni, jakmile k tomu začne docházet, sbírat podněty z terénu a napadnout tyto důsledky v krajním případě až u Ústavního soudu.

Ani v září neutuchají nedořešené kompenzace mimořádných odměn zdravotníkům. V zásadě se problémy ustálily buď na tom, že zaměstnancům odměny dosud nevyplatil z nejrůznějších důvodů zaměstnavatel, nebo na tom, že zaměstnavateli nevyplatily kompenzace zdravotní pojišťovny. A protože se jako červená nit celými kompenzacemi vine datum 12. 5. 2021, které jako deadline určilo Ministerstvo zdravotnictví pro řádný zápis údajů poskytovatelem do Národního registru zdravotnických pracovníků, většina poskytovatelů, jimž kompenzace nebyly vyplaceny, k tomuto datu údaje v registru neměla vůbec, nebo správně. Všem, kteří se na nás obraceli, jsme vysvětlovali, že přes datum 12. 5. nejede vlak, protože ani po mnoha jednáních v tomto bodě MZd neustoupilo. Protože ale proud dotazů ne­ustával, znovu jsme přezkoumali podmínky, vyplývající z kompenzační vyhlášky i z právní úpravy povinnosti poskytovatelů poskytovat do NRZP údaje o svých zaměstnancích. Zjistili jsme, že datum 12. 5. 2021 v žádném z předpisů uvedeno není. Zjevně bylo ­stanoveno proto, že vyhláška ukládala pojišťovnám vyplatit ­zálohu na kompenzace do 31. 5. 2021. Bylo proto pochopitelné, že aby mohly této povinnosti dostát, muselo být stanoveno ­krajní datum, od něhož se bude výplata záloh odvíjet. Tímto datem může rozumně být 12. květen. Nicméně z hlediska nároku na kompenzace jako takového vyhláška žádné limitní datum nestanoví a nabízí se tak jiný výklad spočívající v tom, že pokud se i po tomto datu stav údajů v NRZP opraví, nárok poskytovatele na vyplacení kompenzací ze strany zdravotních pojišťoven by měl být uspokojen. Proti tomuto výkladu lze najít argumenty spočívající v tom, že poskytovatel je povinen nové údaje nebo změnu údajů hlásit do NRZP průběžně po jejich vzniku. Tímto výkladem tedy nemám v úmyslu s jistotou tvrdit, že nárok těch, kteří opravili údaje v registru pozdě, bude uspokojen. Pouze tvrdím, že situace není tak jednoznačná, jak ji podává MZd s pojišťovnami. Tuto cestu bude třeba ještě prošlapat a toto je jen možný plán, jak na to. Pokud s tím někdo bude chtít pomoci ode mne, pak na: komora@lekarnici.cz.