TAK TO VIDÍM JÁ

Poté, co jsem si přečetla letní číslo ČČL, zdálo se mi, že zažívám nějaké déjà vu. Stoupá mi hladina adrenalinu a v hlavě zní myšlenka: „Už zase mi někdo diktuje, jak mám být nespokojená, vnucuje mi myšlenku, že nejsem svobodná a že jsem tak nesvéprávná, že za sebe nechám rozhodovat i při expedici pacientům.“ Jsem totiž lékárník pracující v lékárně ­Dr.Max, a to je věc k zamyšlení.

Na rozdíl od kolegů, kteří tvořili článek Lékárníci v řetězech a Jak to vidím já, mluvím za sebe, nevěřím vyprávění z druhé až třetí ruky, a netroufnu si hodnotit, co jsem si nezažila na vlastní kůži. Jak bych se asi mohla vyjadřovat k tomu, jaké to je v nemocničních lékárnách, když současnou situaci znám pouze z vyprávění? Jak můžu kritizovat práci v soukromé lékárně, když tam dnes nepracuji? No nic, nemám patent na absolutní pravdu.

Navíc věřím tomu, že každý z nás je trochu jiný, má jinou náturu, a především máme právo zvolit si vlastní cestu. Dříve jsem pracovala v soukromé lékárně. Odešla jsem. Před lety. Svého rozhodnutí nelituji. Prostě to nebylo pro mě. Jejímu majiteli ­doteď s láskou říkám „Šéfe.“ Nyní pracuji v největším řetězci u nás, prošla jsem si více lékáren, sbírala zkušenosti z lékáren streetových, kauflandových i z více „posh“ obchodního centra. A světe div se, každá je jiná! Její pacienti mají specifické ­požadavky, někteří jsou citliví na cenu, další na extrémní odbornost, někteří pacienti potřebují, abych znala jména jejich dětí a měla zájem o jejich životní příběh.

Ve všech těch lékárnách je ale na prvním místě pacient. Učíme expedienty i praktikanty, aby se soustředili na problém, se kterým pacient přichází, ne na krabičku. Jak nám to funguje? Přináším vám důkaz místo slibů, žádné smyšlené příběhy nebo story z USA. (Viz. obrázky z knihy stížností.)

V posledních letech rezonuje Komorou vzletná myšlenka, že bychom se měli sjednotit, zapomenout na to, že nás odlišuje to, v jakém typu lékárny pracujeme. Ale paradoxně přesně ti, kteří se touto myšlenkou nejvíce nahlas prezentují, nejsou schopni ji respektovat.

Děkuji všem kolegům, kteří primárně řeší přání a potřeby pacientů. Pro náš obor je to o dost přínosnější, než trávit čas na všech Twitterech, Facebooku, Instagramu, blogu a ve všech rubrikách ČČL. Vždy budu před fiktivními followery na sítích preferovat reálné lidi u nás v lékárně, těm se mohu věnovat a prezentovat jim lékárenskou péči nejen jako službu, ale jako poslání.

PharmDr. Nina Švédová