Očkování v lékárnách – dočkáme se ho i v České republice?

Lékárny v mnoha zemích dnes již nejsou pouze místem pro přípravu a výdej léků. Nabídka služeb, které pacientům poskytují, se neustále rozšiřuje. Lékárníci provádí některá menší kontrolní vyšetření, podílejí se na edukaci pacientů, zapojují se do osvětových kampaní a jejich role ve zdra­vot­nickém systému obecně narůstá. Jednou z dalších významných služeb, kterou mohou nabízet, je očkování. Očkování v lékár­nách je v současnosti dostupné v řadě zemí a zavádějí ho další. Je tedy na místě zamyslet se, jak daleko jsou od poskytování této služby české lékárny.

Očkování v lékárnách je aktuálně dostupné ve 36 zemích světa, v dalších 16 se připravuje. Podle aktuálního průzkumu Mezinárodní farmaceutické federace (FIP) se od roku 2016 počet zemí, jež podávání vakcín v lékárnách povolují, zvýšil o 28 %. Možnost nechat si aplikovat očkovací látku v lékárně má dnes na světě téměř 1,8 miliarda lidí, dvakrát více než před pěti lety. Faktem je, že v rozvojových zemích lékárník z důvodu nedostatku ostatních zdravotníků často supluje roli lékaře, což může data částečně zkreslovat, přesto je trend zavádění této služby do lékáren patrný i při pohledu na státy Evropy s vyspělým zdravotnickým systémem. V současné době je možné očkovat ve veřejných lékárnách ve 13 evropských zemích – např. Francii, Velké Británii, Řecku, Portugalsku či ve skandinávských státech. Pilotní projekty se nyní zahajují mimo jiné v sousedním Německu a Polsku.

Důvody pro očkování v lékárnách

Očkování v lékárnách přináší řadu výhod, a to jak pro samotné lékárny, tak pro pacienty a posléze i celou společnost. Lékárny jsou nejdostupnější zdravotnická zařízení – více než polovina Evropanů má nejbližší lékárnu v dosahu 5 minut od svého bydliště, 98 % pak v dosahu 30 minut. Velkým plusem jsou i otevírací hodiny lékáren, což dohromady nabízí pro občany mnohem větší časovou úsporu i flexibilitu. Samotným lékárnám to pak přináší nejen novou ekonomickou aktivitu a navýšení počtu návštěvníků, kteří jsou loajálnější, ale zlepšuje to obecně i vnímání role farmaceutů a jejich celkovou image.

Jak ukazuje praxe, tato služba je zároveň schopna přivést k očkování část populace, která by jinak očkování neabsolvovala. Tím se dostáváme k nejdůležitějšímu přínosu očkování poskyto­vanému v lékárnách – zvyšování proočkovanosti populace. Vhodným příkladem je proočkovanost proti sezonní chřipce, která je v ČR dlouhodobě žalostně nízká – kolem 5–8 %, což nás řadí na nejnižší příčku z vyspělých zemí. U rizikové seniorské populace dosahuje pouze kolem 20 %, tedy daleko pod 75% hranicí, kterou doporučuje WHO. Umožnit očkování v lékárnách tak může být jednou z cest, jak jej co nejvíce přiblížit lidem. Pozitivní vliv na zvýšení proočkovanosti díky této službě potvrdilo 36 odborných studií a zajímavá data ukazují také příklady z praxe z Irska či Portugalska. V první zmiňované zemi je očkování v lékárnách dostupné od roku 2011. Proočkovanost proti chřipce se díky tomu zvyšuje každým rokem a v irských lékárnách se ročně aplikuje již 15 % všech chřipkových vakcín. V Portugalsku, kde probíhal před několika lety pilotní projekt očkování v lékárnách, zaznamenali dokonce téměř 32% nárůst proočkovanosti proti chřipce.

Je potřeba zmínit, že právě zvýšení imunizace populace proti chřipce bylo jednou z hlavních motivací pro zavedení očkování v lékárnách ve všech zemích. Chřipkové vakcíny jsou zároveň aplikovány v lékárnách nejčastěji, ačkoli ve světě lze takto aktuálně podat očkovací látky proti dalším nemocem, jako jsou např. hepatitida B, tetanus, spalničky a další.

Školení, prostory a vybavení

Lékárny oprávněné k podávání vakcín musí samozřejmě splňovat velmi přísné požadavky týkající se materiálního, přístrojového i technického vybavení. Musí mít mimo jiné vyhrazen speciální prostor nebo místnost pro očkování. Lékárníci jsou povinni absolvovat certifikovaná školení včetně pravidelných opakování a recertifikace, jejichž součástí jsou nácviky aplikace vakcíny, použití adrenalinu v rámci léčby anafylaxe a resuscitační procedury. Vyškolení lékárníci jsou v některých státech oprávněni očkovat i mimo lékárny, například v zařízeních sociálních služeb, ve školách, na pracovištích, ale i v domácím prostředí. V 5 evropských zemích – Itálii, Estonsku, Nizozemsku, Švédsku a Finsku – může ovšem vakcínu v lékárně aplikovat pouze lékař nebo zdravotní sestra.

Přínos očkování v lékárnách je viditelný již po několika letech, a v zemích, které ho zavedly, je dnes vnímána velmi pozitivně. Sílí i přesvědčení ze strany farmaceutů a naopak – slábne skepticismus mezi ostatními zdravotnickými pracovníky, jelikož mnoho prvotních obav se ukázalo jako neopodstatněných. Ve většině zemí byla tato služba implementována díky aktivitě profesních organizací. Ochota lékárníků podávat vakcíny, kterou podle průzkumu České lékárnické komory projevilo 41 % českých farmaceutů, ale nestačí. Je potřeba vypracovat detailní plán proškolování lékárníků, definovat skupiny pacientů, které budou moci lékárníci očkovat, a současně upravit některé zákony, například ty o ochraně veřejného zdraví nebo o vzdělávání zdravotníků. V neposlední řadě bude nutné vyřešit celou řadu logistických, technických a organizačních požadavků včetně financování. Závěrem je třeba dodat, že očkování v lékárnách by nemělo být povinností, nýbrž možností rozšíření spektra služeb, které lékárníci poskytují, a dalším přínosem veřejnému zdraví, k němuž nepochybně přispívají.

Martin KOPECKÝ