Pilíře farmaceutického průmyslu

V létě roku 2008 fakticky skončila historie farmaceutické firmy SPOFA. Ta, jako Spojené farmaceutické závody (SFZ, později Národní podnik SPOFA), vznikla v roce 1946 sloučením znárodněných farmaceutických firem. Mezi nejznámější nepochybně patřily firmy B. Fragner (Dolní Měcholupy), Hellco (Komárov), Interpharma (Praha-Modřany) nebo Remed (Praha). V roce 1948 došlo ke znárodnění dalších téměř dvou set výrobců a distributorů léčiv a Národní podnik SPOFA sestával z dvaačtyřiceti podniků a centrálního velkoobchodu.

Samotný farmaceutický průmysl má samozřejmě historii mnohem delší, ale i tak je pokládán za velmi mladé průmyslové odvětví. Tím spíš, že na území Rakouska–Uherska začal rozvoj farmaceutického průmyslu se značným zpožděním za západní Evropou. Až do 19. století byla farmacie reprezentována výhradně lékárnami a lékárenskými laboratořemi. Význam výroby v lékárenských laboratořích ale začal zhruba od poloviny 19. století klesat, začala se rozvíjet průmyslová výroba, která se stala předmětem samostatného podnikání. Tím byly položeny základy samostatného farmaceutického průmyslu a v polovině třicátých let 20. století už byly průmyslově vyrobeny tři ze čtyř léčivých přípravků na československém trhu.

Jak už jsme ukázali na příkladu výroby kyseliny citronové (ČČL 3/2021), byl jedním pilířem nového průmyslového odvětví rozvoj chemických továren. Druhým pilířem se stal rozvoj lékárenských laboratoří. Odborně i kapitálově zdatní majitelé lékáren začali laboratoře svých lékáren zdokonalovat, vybavovali je novou technikou a později se právě tyto laboratoře staly ­základem specializovaného farmaceutického průmyslu pro výrobu léků. Jednalo se o výrobu galenických ­přípravků, ale stále větší význam získávala výroba léčivých specialit. Představiteli tohoto typu lékárníků byli například PhMr. Karel Vostřebal v lékárně „U české koruny“ v Praze-Karlíně a částečně také PhMr. Gustav Hell v lékárně „U bílého anděla“ v Opavě. Oba ale přišli až později.

Továrna B. Fragner

Počátek tovární výroby léků u nás můžeme datovat do roku 1857, kdy začal PhMr. Benjamin Fragner v lékárně „U černého orla“ na Malé Straně v Praze vyrábět pověstnou „Pražskou domácí mast“ (kromě řady evropských států se vyvážela i do Ameriky a vyráběla se ještě po druhé světové válce), „Balzám Dr. Rosy“ na žaludeční potíže a „Počistivé pilulky“. ­Fragnerova lékárenská laboratoř byla na rakousko-uherském území, a tedy i v Čechách, vůbec prvním výrobcem speciálních léčivých přípravků. Po smrti Benjamina Fragnera převzal prosperující lékárnu jeho syn Karel, který v roce 1889 převedl výrobu na strojovou. Pro velký komerční úspěch vyráběných přípravků přikoupil na Malostranském náměstí další dům, nechal jej zbourat a na jeho místě vystavět novorenesanční bytový dům s lékárnou a výrobní laboratoří v suterénu.

Nová lékárna byla nejlépe a nejmoderněji zařízenou lékárnou v Praze. Ve výrobní a výzkumné laboratoři byla zařízení na výrobu tablet, rotační i excentrické tabletovačky, lisy na výrobu čípků, kuliček i tyčinek, válcové mlýny na výrobu mastí, perkolátory k přípravě tinktur a extraktů. Většinově se jednalo o zařízení dovezená buď z Německa nebo z Francie a k jejich pohonu se od roku 1890 používal parní stroj o výkonu šesti koňských sil. Toto moderní vybavení umožnilo Fragnerovi rozšířit sortiment vyráběných léků. Kromě standardních galenických přípravků vyráběl Fragner přípravky s obsahem námelových alkaloidů, kofein a také antiseptické ústní perle, později dostaly název Antiperle. Převratnou novinku představovalo zařazení celé palety vitamínů do výrobního portfolia.

Vedle výrobní činnosti rozvíjel ale Karel Fragner v laboratoři i výzkumnou činnost a její výsledky většinou publikoval v Časo­pise českého lékárnictva. Psal nejenom o svých úspěšných izolacích alkaloidů z rostlin, ale i o nových prvcích nebo enzymech. Do mnohých dalších českých časopisů zasílal překlady článků převzaté ze zahraničního tisku. Řadu let pracoval ve výboru České lékárnické společnosti, kde se zasloužil o pořádání mnoha odborných akcí, včetně II. mezinárodní farmaceutické výstavy roku 1896.

Díky všemu výše uvedenému je Karel Fragner právem nazýván zakladatelem českého farmaceutického průmyslu. Po jeho nečekané smrti v roce 1926 převzal vedení lékárny, výzkumné laboratoře i výroby léčiv jeho nejmladší syn Jiří. O čtyři roky později přesunul výrobu léčiv do nově vybudované moderní farmaceutické továrny v Měcholupech u Prahy. Nově ­založená společnost nesla v názvu iniciálu jména jeho dědečka Benjamina: B. Fragner.

Interpharma

Důležitým milníkem se pro český farmaceutický průmysl stal rok 1933, kdy došlo ke spojení vědeckého a technického výzkumu firmy B. Fragner se společností Interpharma.

Interpharma, společnost pro výrobu a prodej chemických a farmaceutických preparátů spol. s r. o. byla založena o rok dříve s cílem zajistit laboratorní výrobu syntetických léčiv, tehdy výhradně dovážených zejména z Německa a ze Švýcarska. Do roku 1937 uvedla Interpharma na trh 24 preparátů, které do té doby nebyly v Československu vyráběny.

Dvě laboratoře, dvě kanceláře a jedna balírna v soukromém domě představovaly zpočátku všechny prostory, které měla Interpharma k dispozici. Firma měla celkem šest zaměstnan­ců: účetního, chemika, řidiče dodávky a tři dělnice. Tato ­ne­­do­­sta­tečná kapacita nutila vedení firmy k navázání spolupráce s dalšími firmami a jednou z nich byla právě továrna B. Fragner.

V roce 1935 Interpharma koupila v Modřanech tovární objekt, který adap­tovala pro tovární výrobu. O rok později začala vydávat vlastní časopis Lékařský svět. Kromě medicínských a far­maceutických témat se věnoval i historii zdra­votnictví, zprávám ze světa a místo v něm našly také kultura, umění a právní poradenství. V in­zert­ní části propagovala fir­ma svou vlastní produkci.

Portfolio firemního sortimentu se rozšiřovalo a Interpharma opakovaně prokázala svůj inovativní přístup. Její zakladatelé byli většinou první, kteří dokázali syntetizovat originální látku, obvykle velmi podobnou německé nebo švýcarské předloze, a uvést ji na trh. V roce 1943 firma vyráběla 33 vlastních léků a 12 společně s továrnou B. Fragner. Ze sortimentu lze vybrat více přípravků, které se používají dodnes, některé dokonce pod stejným názvem: hlinitohořečnaté antacidum v tabletách (Alkalit), kyselina askorbová v tabletách i injekcích (Celaskon), perorální i parenterální dihydrooxykodeinové analgetikum (­Dinarkon) a také úplně první cholekalciferol (vitamin D) na českém trhu (Infadin). Infadin patřil k nejúspěšnějším preparátům ze spolupráce mezi firmami Interpharma a B. Fragner. Vyráběl se jako dražé, kapky, Infadin rybí tuk, jako kapky i dražé také ve  měsi s vitaminem A – Infadin A, v neposlední řadě také jako mast Infadolan.

Kromě Infadinu vzešla ze spolupráce obou firem řada dalších vitamínových přípravků: v tekuté formě samotný vitamin A (­Viadenin), jako tablety a injekce to vedle již zmíněného vitamínu C byly vitaminy B1, thiamin (Betuna), B3, niacin (Bepella) nebo vitamin K (Kapathrom). Kombinace vitamínů B1, B3 a C (Bevicena) byla prodávána jako dražé.

Přelomové léčivé přípravky obou firem můžeme datovat do roku 1944 a probíhající druhé světové války. Jednak to byl „český“ penicilin, který v utajení před německými okupanty vznikal ve fragnerových laboratořích už od roku 1942. V roce 1963 o tom Jiří Lehovec natočil dramatickou dokumentární rekonstrukci pod názvem Mykoin PH 510. Už samotný název ovšem napovídá, že filmové zpracování je nutné brát s rezervou, ať už s ohledem na „uměleckou licenci“ a snahu o dramatizaci příběhu nebo s ohledem na dobu, ve které film vznikal a kdy nebylo „vhodné“ odkazovat na soukromou továrnu a jejího zakladatele Benjamina Fragnera. Jeho iniciály ale v názvu skutečného přípravku zůstaly, při registraci v roce 1944 dostal název Mykoin BF 510.

Ve stejném roce byl firmou Interpharma patentován přípravek Pelentan, jedno z málo léčiv, které vzešlo z laboratoře českých vědců a bylo používáno i v zahraničí. Ve Spojených státech ame­rických byl Pelentan (ethylbiskumacetát) patentován v roce 1949 firmou SPOFA, která po znárodnění převzala produkci firmy Interpharma. Po uvedení warfarinu do praxe ale začal pomalu klesat význam Pelentanu. I tak se ale na trhu udržel rovných šedesát let, jeho výroba byla ukončena až v roce 2005.

Interpharma je příkladem firmy, která byla založena čistě pro farmaceutický výzkum, bez vazby na lékárnu, a dokonce bez lékárníka. Jejími majiteli a zakladateli byli ing. Jan Rosický, dr. ing. Artur Steinhauer a dr. ing. Josef Tamchyna, všichni ­vzděláním chemici se zájmem především o výzkum ve far­ma­ceu­­tické chemii. Firmu zakládali s úmyslem vyvíjet a vyrábět nejnovější chemická léčiva.

REMED

Se stejným cílem byla už více než dekádu před Interpharmou, v červnu 1919, založena farmaceutická výrobní továrna ­REMED. Patřila k mnoha podobným, které měly v novém státě za­bez­pečit výrobu léků. Zakladateli byli lékaři a lékárníci: při samotném za­ložení MUDr. Adolf Maixner, Ph.Mr. Jaroslav Královec a ­­Ph.Mr. František Novák. Později do rozvíjející se firmy investovali také další společníci převážně z řad lékárníků a lékařů. Při znárodnění firmy v říjnu 1945 byla firma REMED akciovou společností a akciovým kapitálem v hodnotě 5 600 000 Kč rozděleným do 8 000 kusů akcií v nominální hodnotě 750 Kč. Z tohoto počtu vlastnilo 5 484 akcií 109 českých lékařů, 818 akcií 7 lékárníků, 1 097 kusů bylo rozděleno mezi 21 zaměstnanců a zbylých 1 601 akcií bylo majetkem drobných akcionářů, soukromých osob.

První desetiletí výroby v továrně REMED je charakterizováno určitou výrobní roztříštěností a kolísáním kvality produkce, proto začíná být firma z pohledu kvality a inovace zajímavá až od třicátých let 20. století. V roce 1931 došlo na její ­reorganizaci a přeměnu na akciovou společnost. Během své existence vyráběla firma REMED více než šedesát léčivých přípravků, řadu z nich ve více lékových formách. Do druhé dekády fungování firmy datujeme tři nejzajímavější léčivé přípravky.

Insulin-Remed, který byl v letech 1934–1941 kvalitou srovnatelný s nejlepšími anglickými inzuliny, což opakovaně potvrzovaly ­kontroly Státního zdravotního ústavu. Také protamin používaný pro depotní inzulín byl vyráběn v REMEDu, a i ten označily srovnávací zkoušky farmakologického ústavu Masarykovy univerzity v Brně za stejně hodnotný jako protamin anglický či americký. Druhým a třetím významným přípravkem byly hormony; Homo­dyn, čistý testikulární hormon pro intramuskulární injekce a foli­ku­lární hormon Femidyn pro intramuskulární injekce nejdříve vyráběný v koncentracích 5 000 a 25 000, později ještě 100 000 myších jednotek (25 000, 125 000 a 500 000 mezinárodních jed­notek). Ještě později byl do užívání zaveden i Femidyn olejový roztok pro perorální použití. Ten svou kvalitou doslova převál­co­val tehdy užívané ovariální tablety i folikulární hormon v tabletách.

Vedle výroby léčiv spočívá dějinná hodnota firmy také v zá­slu­hách o rozvoj farmaceutické kontroly léčiv. Nejprve spo­lu­prací se Státním zdravotním ústavem při hodnocení kvality jed­not­li­vých šarží inzulínu, později spoluprací s první společností pro vědecké a racionální hodnocení léčiv v Brně (EXPERTA) a nakonec vybudováním vlastního kontrolního oddělení, které ve své době patřilo k nejlépe vybaveným pracovištím na území Československa.

Hellco

Jestliže považujeme za zakladatele českého farmaceutického průmyslu Karla Fragnera, můžeme podobným titulem pro Rakousko-Uhersko označit Gustava Hella, kterému byl za zásluhy o rozvoj rakouského farmaceutického průmyslu udělen roku 1898 Řád Františka Josefa III. třídy. Přestože bývá označován jako vídeňský podnikatel, zasloužil se Gustav Hell významným způsobem o průmyslový rozvoj Opavy. A na samém počátku budování farmaceutické továrny stála lékárna „U bílého anděla“, jedna z nejstarších lékáren v Opavě.

Začátky průmyslového podnikání v lékárně „U bílého anděla“ lze datovat asi do roku 1861, kdy v ní lékárník Adolf Hanke začal vyrábět sodovou vodu a limonády. Trvalo téměř osm let, než se se sodovou vodou a limonádou prosadil, ale díky obchodnímu úspěchu se ze zadlužené lékárny stala prosperující firma. Po smrti Adolfa Hankeho nastoupil do lékárny jako provizor právě Gustav Hell, který přesvědčil vdovu Hankeovou o nutnosti investice. S jejím souhlasem lékárnu zmodernizoval a v krátkém čase převedl laboratorní přípravu sodovky na tovární výrobu. V roce 1873 dosáhla výroba sodových limonád téměř 400 000 lahví a pak začala vlivem nastupující konkurence dalších výrobců limonád klesat. Gustav Hell získal lékárnu do pronájmu a začal se rozhlížet po jiných oblastech podnikání.

Na konci roku 1875 získal licenci na výrobu dehtových preparátů a mýdel, a protože mu brzy nestačily lékárenské výrobní prostory, koupil v roce 1882 mlýn Hranečník mezi Opavou a Komárovem. Výrobu osamostatnil a založil firmu Gustav Hell et Comp. se sídlem v Opavě a pobočkou ve Vídni.

O tři roky později Hell ve Vídni koupil Fasserovu továrnu na mediciální oplatky a ve stejné době rozšířil výrobu z mlýna Hranečník do zrušené Glassnerovy továrny na výrobu krevní soli v Komárově u Opavy. O další dva roky později, v roce 1887, získal koncesi na zřízení velkodrogerie a tím i možnost obchodovat s drogami a kosmetickými přípravky jiných výrobců.

Veřejná obchodní společnost Gustav Hell et Comp. se zastou­pením v Berlíně, Hamburku, Miláně, Alexandrii, Chicagu, Melbourne a Osace byla ustavena 1. 6. 1903. Malá sodovkárna a výrobna medicinálního mýdla v lékárně „U bílého anděla“ se v průběhu třiceti let proměnila na předního evropského výrobce tekutých léčiv a galenik. Celosvětový věhlas zabezpečil firmě kolový sirup „Sirupus Colae compositus“. Dalšími „slavnými“ výrobky byl „Honthin“ (Tanninum albuminatum) nebo injekční roztoky „Injektule“. Vůbec prvním registrovaný léčivý přípravek v Rakousku-Uhersku nesl název „Pain Expeler“ a je jedním z raných produktů továrny.

Mnohem později, zhruba po šedesáti letech, se továrna založená Gustavem Hellem vrátila ke kořenům. Od padesátých let dvacátého století se její výroba znovu zaměřovala na zpracování rostlinného materiálu ve formě extraktů, tinktur i izolovaných látek. Majoritní produkci tvořily tekuté lékové formy a v doplňkovém programu zpracování bylin byl roku 1961 namíchán také základ známé Kofoly, sirup Kofo. Továrna v Komárově u Opavy tak oprášila slávu „Sirupus Colae compositus“ a připomněla stoleté výročí počátku výroby sodovek a limonád v lékárně „U bílého anděla“, jakkoliv ta rozhodnutím národního výboru v roce 1947 zanikla a dům samotný byl o rok později zbořen.

To ale hodně předbíhám. První vážné problémy firmy začaly s rozpadem monarchie. Roku 1919 se odtrhla vídeňská filiálka a stala se součástí akciové společnosti Chemosan, která dalších šest let vedla obchodní válku s původní mateřskou firmou Gustav Hell et Co. Gustav Hell navíc roku 1921 zemřel a vzhledem k utrpěným obchodním ztrátám přistoupili Hellovi nástupci na nutný kompromis. Firma v roce 1925 fúzovala právě s Chemo­sanem a vznikla nová společnost Chemosan-Hellco. Tato fúze předznamenala budoucí vývoj továrny v Komárově až do současnosti. Vídeňské vedení vytlačilo ze správní rady opavské reprezentanty, ale produkce léčiv v Komárově zůstala. K tomu ostatně několikrát došlo i v relativně nedávné historii firmy.

O tom ale dnešní hvězdná hodina není. Na krátký čas, od roku 1945 do roku 1952, se totiž podnik založený Gustavem Hellem stal součástí Spojených farmaceutických závodů, SPOFA. Pro výrazně menší SPOFU, která zůstala po rozdělení farmaceutického průmyslu po roce 1990, byl právě rok 2008 rokem posledním. Příslovečnou poslední ránu dostala, když přišla o produkci inzulinu, dědictví to již dříve zmíněné firmy REMED.

Animálním inzulínům už zvonila hrana delší dobu. Bovinní inzulin vyřadila z používání nemoc šílených krav a o porcinní inzulin firmy SPOFA přestala být poptávka s nástupem nového tisíciletí, kdy dostaly v terapii diabetu přednost humánní inzulíny a později také jejich analoga.

Kromě areálu o rozloze zhruba 1,2 hektaru SPOFA při likvidaci firmy dražila i ochranné známky svých produktů. I v roce 2021 se proto v lékárnách můžeme se slovem SPOFA v názvu setkat. Například náplasti SPOFAplast už ale vyrábí společnost 3M. ­SPOFA samotná už je v současnosti reprezentována pouze ­desinfekcemi Jodisol a Desident.

Řada dalších názvů výrobků firem otců českého (a slovenského) farmaceutického průmyslu ale zůstala. Některé se svým složením od původních neliší, pro jiné dobové názvy léčivých přípravků našly nástupnické firmy jiné uplatnění. Lékárníci v českých zemích měli a mají důležitou roli i pro domácí farmaceutický průmysl a určitě jim za jejich nasazení a výsledky patří jedna hvězda na lékárnickém nebi.

Stanislav Havlíček