Ideální lékárnické dny – Liberec 2021

Svět se po covidu snad vrací do normálu, tak i 36. Lékárnické dny se uskutečnily na živo a v plné parádě. Konat se měly v Liberci už vloni, ale pandemie nedovolila. Letos jedna z největších lékárnických akcí proběhla 1. až 3. října v libereckých Lidových sadech. Obavy a pochybnosti přesto na začátku přetrvávaly.

„Do poslední chvíle jsme nevěděli a ta poslední chvíle trvala zhruba měsíc a půl, a to je hodně málo na zorganizování takové akce.“ Svěřil se pořadatel a guru Lékárnických dnů Pavel Grodza. „Naště stí se to povedlo, dal jsem tomu všechno, teď v důchodu jsem na to měl víc času. Na začátku byli i potenciální přednášející trochu skeptičtí, navíc se do podzimní doby soustředily další lékařské kongresy. Ale nakonec, myslím, byl program docela hezkej…“

„Hezkej“ je slabé slovo. Program byl excelentní a ze sálu se skoro nedalo odejít, aby člověk o něco nepřišel. Hned první sobotní blok Farmakoterapie bolesti v sestavě přednášek doktorky Dany Vondráčkové a doktora Martina Šimíčka byl koncert i pro laika, jakým jsem já. Dana Vondráčková se zabývala novinkami ve farmakologii chronické nenádorové a nádorové bolesti a v diskuzi pak zajímavě srovnávala vnímání bolesti v 90. letech, kdy s ambulancemi bolesti začínala, a dnes. Ona to řekla vědečtějšími a kulantnějšími slovy, ale já to pochopil tak, že jsme dnes mnohem víc bolestínští a řešíme i bolest, která by se tenkrát tak vážně nebrala. Doktor Šimíček se věnoval tomu, co je dnes nového v analgeticích a poradenství v terapii bolesti v první linii za tárou. „Přišla za mnou pak paní doktorka Vondráčková, která přednášela před ním, a říkala, že to bylo z jeho strany excelentní. To je taky určitá pocta farmaceutovi i farmacii jako takové.“ Sdělil kuloárové tajemství Pavel Grodza.

O přestávce jsem se zakladatelky center bolesti Dany Vondráčkové zeptal, jak by měl vypadat dobrý vztah mezi lékařem a lékárníkem. „Pakliže má lékárník nějaké pochybnosti, myslí si, že by se pacientovi mělo předepsat něco jiného nebo jinak, měl by tomu lékaři určitě zavolat a probrat to s ním. Já spolupracuju v nemocnici s lékárníky například v otázce, co si mají objednat do lékárny, aby na to pacienti nemuseli čekat. Některé léky, zejména opioidy, většina lékáren nemá, protože to někdo shání jen občas, tak je naše spolupráce důležitá. Za námi jezdí do Prahy třeba pacienti z Karlových Varů a řeší pak, kde a jak rychle sehnat léky, které nutně potřebují. To je jedna stránka potřebné komunikace mezi lékárníkem a lékařem. Důležité je se domluvit ve prospěch pacienta. Ten trojúhelník lékař – lékárník – pacient fungoval už historicky a musí fungovat dál.“

Druhý sobotní blok se jmenoval Farmakoterapie v neurologii a zahrnoval přednášky Roztroušená skleróza a těhotenství od doktorky Simony Halúskové, Jak antikoagulovat účinně a bezpečně doktorky liberecké nemocnice Zuzany Eichlové. Na téma warfarin, pradaxa a dalších antikoagulancií a včetně jejich využití ve specifických případech nemocniční praxe se pak rozproudila i zajímavá diskuze. Přiznám se, že jsem hned po ní psal SMSku svému téměř 90letému tátovi s dotazem, který z těchto léků bere. Prý žádný.

Před obědem ještě magistra Šárka Voříšková seznámila účastníky s aktuálním stavem projektu Lékárnice maminky. Ten si jistě zaslouží, aby nezapadl, maminky má rád snad každý, takže lékárnice mohou ve světle této lásky vštípit lidem mnohé užitečné rady. Co já vím, tak i vedení Komory s podporou projektu nadále počítá.

Po obědě začal blok s názvem Konzultační činnost v lékárně. První přednášky se ujal lékárník doktor Aleš Mareček, který se zaměřil na místo odborné lékárnické konzultace v současném zdravotnickém systému u nás. Všichni víme, kolik práce je na tomto poli ještě třeba udělat, aby si zdravotnický systém v České republice více všímal, že v lékárnách dochází ke zdravotnické péči, která by, světe div se, zasloužila i nějaké finanční ohodnocení. Individuálním konzultacím v lékárnách se věnovala i prezentace docenta Josefa Malého a magistry Lady Feřtové z Katedry sociální a klinické farmacie FaF UK v Hradci Králové.

Závěrečného bloku s názvem Postcovidový syndrom, ­očkování, novinky v technologii lékových forem se ujali MUDr. Michal Kopecký a PharmDr. Petr Jílek.

Tím sobotní odborný program skončil. Kdo chtěl, mohl se s průvodkyní Kristýnou Pompovou vypravit na vlastivědnou procházku Libercem nebo si individuálně vystoupat na věž Lidových sadů, odkud je překrásný výhled na Ještěd i velbloudy v nedaleké ZOO.

Tradiční společenský večer musím taktně přejít mlčením, pře­devším z toho důvodu, že jsem tentokrát chyběl. Doprovodný program během Lékárnických dnů je ale důležitou součástí ­atmosféry, v Liberci vlastně začal už v pátek večer, kdy účastníkům zahrála skupina Mackie Messer Klezmer Band.

Nedělní odborný program se opět otevřel gejzírem unikátních přednášek. Tu první Lékárny s Davidovou hvězdou ve stínu šoa přednesl doktor Tomáš Arndt. Stejnojmennou knihu jsme v časopise recenzovali, ale určitě stálo za to si to poslechnout naživo. Tomáš Arndt se ukázal být zdatným řečníkem, který umí připoutat posluchačovu pozornost třeba historkami o povinných pijavicích ve slovenských lékárnách za první republiky. ­Vážnějšího charakteru byly samozřejmě často tragické osudy židovských lékárníků během druhé světové války. Ale určitě tu knihu máte a není třeba popisovat dál. S doktorem Arndtem jsme domluveni na další spolupráci pro časopis.

Když se podivuji nad rozsahem a pestrostí programu, vysvětluje mi Pavel Grodza: „Lékárnické dny jsou vždycky trochu pelmel, stejně jako je pelmel i lékárnické vzdělání. My se učili vše od základu textilií až po ty nejsložitější chemické vzorce. Tak se snažím, aby to bylo pestré, aby to zaujalo pokud možno každého, a když někoho něco nezajímá, tak si poodejde, ale tady dost lidí sedělo, což mě těší. Lékárníci jsou vůbec, na rozdíl třeba od doktorů, známí tím, že moc z konferencí neodcházejí.“

Každopádně během prvních dvou přednášek nikdo nedělní program neopouštěl. K vrcholům celého setkání patřila bezesporu prezentace Ing. Markéty Klíčové z Katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů, Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci. Kromě základních informací o nanovláknech jako takových se Markéta Klíčová věnovala výsledkům vývoje nových antibakteriálních nanovlákenných krytí pro fortifikaci gastrointestinálních anastomóz. Sumarizovala také dosažení antibakte­riálních vlastností pomocí inkorporace antibiotik do nanovláken, popsala postupné uvolňování léčiv z nanovlákenných nosičů a další možné aplikace nanovlákenných struktur.

„Jsem rád, že se nám v Liberci podařilo sehnat někoho k nano­technologiím. Oslovoval jsem přímo profesora Jirsáka, on mi do hodiny odpověděl, že bude v lázních, ale nominoval mi právě Markétu Klíčovou. Konstatoval jsem to i na konci, jedním slovem úžasné!“ Potvrdil Pavel Grodza obecné nadšení z této ­prezentace.

Ani během následujícího vystoupení nikdo nedutal. Konec­konců přítomnost docenta Karla Volence potvrzovala i důležitost společenského charakteru setkání na Lékárnických dnech. Řada z účastníků se k němu hlásila jako ke spolužákovi, kolegovi, někteří se s ním i vyfotili. Jeho přednáška Nové možnosti uplatnění absolventů studia FaF byla poměrně pesimistickým pohledem na „zemětřesení u evropských výrobců zdravotnických prostředků“, vyvolané legislativou a nedostatečností kontrolních orgánů EU. Docent Volenec tedy vyzval současné i budoucí absolventy farmacie, aby využili své bohaté znalosti a orientovali se na pracovní příležitosti související s kontrolou kvality, kde je prý čeká skvělá budoucnost.

Závěrečný blok Lékárnických dnů v Liberci Farmacie ve světle dnešní doby přinesl shrnující prezentace především v oblasti vzdělávání. Fakulty v Hradci a v Brně a jejich současné rozpoložení představili děkan Tomáš Šimůnek a proděkanka Tünde ­Ambrus. Novinky ve specializačním vzdělávání shrnula ­Marcela Heislerová a aktuální snahu o lepší české lékárenství přiblížil prezident Komory Aleš Krebs.

Na našeho spolupracovníka Jirku Kotláře zlatý hřeb programu ale ještě čekal. Po prezentaci Česká farmaceutická společnost slaví 150 let své činnosti předal profesor Martin Doležal Medaili Emila Šedivého právě magistru Kotlářovi, nestoru ­královéhradecké nemocniční farmacie. Protože si ji Jiří Kotlář ­nevyzvedl na akci, o níž si můžete podrobněji přečíst hned v ­dalším článku tohoto vydání časopisu, převzal ji na 36. Lékárnických dnech v Liberci.

Zaslouženě spokojený Pavel Grodza pak ukončil liberecké setkání a pozval všechny přítomné na 37. Lékárnické dny, které se, dá-li Pánbu, uskuteční příští rok v Třebíči.

Zdeněk POKORNÝ

Jaký je váš ideální lékárnický den?

Nejdřív si musím uvědomit, na kolik jdu do práce, jestli je to hodně brzo, jestli jsem dobře nařídila budík, a jak rychle vstanu. Pak se zamyslím, jestli budu na receptech, nebo vpředu za tárou. Mě těší všechno, ale práce s lidmi nejvíc, chodím ráda dopředu za pacienty. To je pak pěkný den, když jsem za tárou.             

PharmDr. Ivana Sokolová

Tři roky už jsem v důchodu, nedělám v apatyce, ale ideální den byl, když nezačal tím, že přišel pacient, který prudil. Když nepřišel, ten den většinou stál za to. Vždycky jsem moc rád pracoval s lidmi, bylo to úžasné, ale když přišel první prudič, to člověku zkazilo celý den. Co vím, mnozí kolegové mají podobnou zkušenost.

PharmDr. Pavel Grodza

Ideální lékárnický den by byl, kdybych přišel ráno do práce a zjistil, že není žádný výpadek, že všechny léky, které ­pacienti potřebují, mají.

A to se ještě nestalo?

To se ještě nestalo…        

PharmDr. Martin Šimíček