Ze života právníka v Komoře – díl devatenáctý, odkládající

Souhrn

Žijeme v době, ve které se věci dějí jinak. Společnost je na ně připravena jen zčásti. Některá řešení se rodí zázračně rychle, některá jsou v nedohlednu. Vždy záleží na tom, co se musí udělat hned, a co ještě vydrží. Co by před rokem nešlo, najednou jde. Někdy se na paragrafy nehledí, někdy se ohnou, někdy nevadí. Nakonec se vysvětlení najde i pro ty ohnuté, i pro ty přehlížené. Od toho jsou právníci.

Jsou roušky zdravotnické prostředky? Všechny, nebo jen některé? A co odběrové tyčinky? Co smí dělat studenti zařazení na povinné práce v nemocnicích a co už ne? Co mají dělat, když jsou zařazení daleko od domova a nemají na hotel? Proč nemohou pomáhat v lékárnách? Kde je podpora zaměstnancům lékáren? Jak má lékárník donutit pacienta nasadit si roušku? Smí se v lékárnách prodávat testy? A jsou to správné testy? Proč je SiV teď 19 Kč a od Nového roku už zase jen 16 Kč? Jak to, že ­nechtěli vzít do školky pro děti zdravotníků syna laborantky? Může být lékárenská desinfekce i IPLP? Bude to rok, co jsme zaslechli první zprávy z Wu-chanu. Ani jedna z těchto otázek v tu chvíli nebyla na stole. Dnes je normální chodit do banky s vizáží lupiče a při práci v nemocnici vypadat jako kosmonaut.

V této atmosféře stavovský život ustupuje do pozadí. Okresní shromáždění se zrušila a padlo i rozhodnutí jinak nebývalé – odsunul se sjezd delegátů. Na duben, což mimo jiné znamená, že poprvé za celou existenci Komory se v průběhu kalendářního roku sjezd neuskuteční. Na pořad dne se dostává často zmiňované, ale reálně nevyužívané právní zaklínadlo – vyšší moc. Odklad sjezdu je komplikace. Karanténní opatření jsou komplikace. Z každé z nich se rodí nová řešení. Mění se režim pro osvědčení, hledá se způsob převedení vzdělávacích akcí do virtuálního světa, omezuje se přímá komunikace, připravují se nouzové scénáře pro fungování bez rozhodnutí, která měl sjezd přijmout v listopadu.

Představenstvo se sešlo 6. 10. před gejzírem omezujících opatření a 27. 10. už ve výjimečném stavu. V pronajatých prostorách, protože v sídle Komory nelze udržet patřičné rozestupy. Sejít se muselo, protože tak vážné rozhodnutí, jakým je odklad termínu sjezdu, bylo lépe přijmout kolektivně a nenechávat ho na rozhodnutí prezidenta. Sjezd tedy bude v dubnu a bude ­jednodenní. To si vyžádá ještě náročnější přípravy než obvykle, aby diskuze o předkládaných návrzích pokud možno proběhla na OSL, s předstihem a na sjezdu se sešli delegáti připravení o nich hlasovat. Všichni jsme tak nečekaně dostali čas navíc, o kterém už nyní z některých ohlasů vím, že bude například využit ještě k dalším změnám stavovských předpisů.

Jedna ze změn, která se dotýká licenčního řádu, nemá překvapivě svůj původ v epidemii, ale v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu. Na jiném místě v tomto čísle si můžete přečíst o zlomovém judikátu Nejvyššího správního soudu, podle kterého Komora nemůže stanovovat povinnost vedoucího lékárníka vykonávat svou funkci v lékárně osobní přítomností alespoň 75 % stanovené týdenní pracovní doby.

Časopis přináší i informaci o tom, že novým náměstkem ministra zdravotnictví se stal bývalý prezident Komory PharmDr. Lubomír Chudoba, a i když nikdo nemůže čekat, že pan náměstek jako mávnutím proutku splní všechny ty požadavky, co jich Komora za roky nashromáždila, přesto jde o unikátní stav. Minimálně ­odpadá nutnost požadavky lékárníků vysvětlovat, protože vnášet tyto myšlenky do hlavy nového náměstka by bylo příslovečným nošením dříví do lesa. A tak budeme doufat, že to nebude les dubový. Nic ve zlém. Vím, že to je velmi těžké postavení.

S některými věcmi si ovšem, jako vždy, budeme muset pomoci sami. Kdo by třeba tušil v loňském dohodovacím řízení, kde se domluvila pravidla pro bonifikace venkovských lékáren, že přijdou kompenzace a budou zneužity proti lékárnám. Mini­málně ze strany VoZP. Už na jaře se objevil podezřelý dodatek, o kterém jsme zahájili několikaměsíční korespondenci. Nakonec se potvrdily naše obavy, které lze stručně shrnout tak, že bonifikované lékárny dostanou od VoZP buď bonifikaci, ale nikoliv 19 Kč za signální výkon, anebo dostanou 19 Kč za signální výkon, ale nedostanou bonifikaci. Více o tom na webu komory v článku z 19. 10. 2020: 1url.cz/@dodatky.

Blíží se 1. leden 2021 a s ním začátek účinnosti ustanovení licenčního řádu, podle něhož se budou osvědčení vydávat při splnění podmínky dosažení potřebného počtu bodů ve vzdělávacím cyklu, který skončil v srpnu. Současně se blíží konec platnosti tisíců osvědčení vydaných před 1. 9. 2017. A do toho se zhotoviteli nové členské evidence nepodařilo dokončit své dílo včas. To vše nás staví před mnoho složitých úkolů, ­kterými ale nechci obtěžovat ctěné čtenářky a čtenáře. Zmiňuji to proto, aby připravovaná rozhodnutí, která musí představenstvo do konce roku přijmout, nebyla zcela překvapivá.

Doba je… jiná. Těžká a ještě těžší pravděpodobně bude. Mám-li hledat pozitiva, pak snad, že lékárny fungují a lékárníci mohou pracovat. Není to všechno, ale není to málo. Přeji do té práce hodně sil.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK