Ja, vi elsker dette landet (1)

Souhrn

Ja, vi elsker dette landet je úvodní text norské hymny. V překladu znamená „Ano, milujeme tuto zemi“ a pro většinu Norů, myslím, znamená mnohem víc než jen slova. V lékárně v Norsku jsem začala pracovat před 11 lety a od té doby se leccos změnilo. Řekla bych, že převážně k lepšímu. Můj osobní dojem z lékárny je ale trochu staršího data, protože poslední 2 roky už v lékárně zaměstnaná nejsem. Samozřejmě sleduji dění a svoje postřehy jsem konzultovala s českými farmaceutkami, které v Norsku pracují. Navíc farmacie není jen lékárenství a díky mým zkušenostem z posledních let zmíním také jiné pozice pro farmaceuty.

Kdo v Norsku v lékárně pracuje?

Uklízečka

Doslovný překlad z norštiny je „čistící dáma“ a díky takovému pojmenování vnímají Norové tuhle nezbytnou paní s větším respektem. Výjimečně se v některých, většinou soukromých lékárnách stará i o oblečení, které pere, suší a žehlí přímo v lékárně.

Praktikanti

Praktikanty v norské lékárně jsou buď budoucí laborantky, hotové laborantky doplňující si vzdělání, aby mohly na vysokou školu, nebo studenti farmacie. Jejich pracovní zařazení samozřejmě odpovídá úrovni dokončeného vzdělání.

Laborantky

V Čechách se jim dnes říká „Farmaceutický asistent“ a musí po maturitě absolvovat tříleté studium v oboru diplomovaný farmaceutický asistent na Vyšší odborné škole. Ať už si z toho něco pamatuje nebo ne, projde základními předměty jako je farmaceutická chemie, farmakognozie a farmakologie. Přesto není v jeho kompetencích vydávat pacientům léky na recept.

V Norsku může odpovídající funkci zastávat buď zdravotní sestra nebo tzv. lékárenská laborantka. Ta absolvuje 3 roky střední školy: první rok širšího zdravotně-sociálního základu, druhý rok zaměřený na zdravotnictví a poslední rok je laborantský obor. Je to relativně málo času jít do hloubky. Mají oborové předměty – Povolání a společnost, Příprava léčiv (která už se v norských veřejných lékárnách stejně neprovozuje), Logistika; předměty lékárenské – Léčiva, Zdravotnická technika a doplňky stravy, Léčivé byliny a přírodní léčiva; předměty expediční – Práce s recepty, Zacházení se zákazníky. Oproti českým laborantkám není jejich odborné vzdělání nic moc, nehledě na to, že zdravotní sestry mine i tohle. Farmakologické znalosti laborantek víc než na škole záleží především na zkušenostech, inteligenci a ochotě se učit.

Na druhou stranu má norská laborantka mnohem větší pravomoci. Laborantky jsou ty hlavní a první, které stojí u táry a obsluhují pacienty, i ty s recepty. Každý recept laborantka zaregistruje do počítače, nachystá jednotlivá balení předepsaných léčivých přípravků, polepí je etiketami a teprve když je hotová, sežene si farmaceuta.

Kromě práce u táry s recepty se laborantky pravidelně střídají na táře pro volný prodej.

Další laborantskou prací je objednávání zboží podle daných pravidel, následně jeho příjem, doplňování a úklid. S tím souvisí i vyměňování cenovek v oficíně, příprava peněz k odevzdání do banky a objednávání drobných. O mnohé z těchto činností se dělí s farmaceuty.

Farmaceuti

V Norsku, na rozdíl od ČR, existuje farmaceut s bakalářským vzděláním, tzv. „receptový farmaceut“. Na rozdíl od magistra, kterému vtipně říkají „provizorní farmaceut“ (český lékárník asistent), se nemůže stát vedoucím lékárníkem. Největší část pracovní doby stráví kontrolováním toho, co laborantka nachystala před tím, než vydá recept. Je třeba zajistit správnost přípravku, včetně síly, formy a velikosti balení. Také zkontrolovat etiketu na léčivém přípravku. Etiketa zahrnuje jméno pacienta, dávkování léku a jméno lékaře. V případě papírového receptu kontroluje také etiketu na receptu, která označuje datum vydání, cenu, doplatek a typ receptu.

Ale to už je pravěk. Recepty jsou dnes převážně elektronické. Lékárník také samozřejmě řeší, pokud se na receptu vyskytne nějaký problém, eventuálně volá lékaři.

Z činností společných s laborantkami se farmaceut více či méně nachomýtne k výdeji na recepty (záleží na aktuálním počtu laborantek), k doplňování a úklidu zboží a minimálně k vyměňování cenovek v oficíně. Navíc je na seznamu úkolů farmaceuta odesílání dokumentů o neregistrovaných přípravcích na norský SÚKL (těch pár, které nepřijdou elektronicky), příjem telefonických a faxovaných receptů, vystavování dokumentů pro pacienty cestující do zahraničí a komandování laborantek. To jen tak pro zlehčení, farmaceut je jednoduše zodpovědný za chod lékárny. Navíc má každý ještě vlastní speciální funkcí, např. nákup nejlevnějších generik, umístění přípravků ve skladu, dokumenty o běhu lékárny, archivování informací o nových přípravcích a rozhodnutích, vytváření rozpisů služeb.

Vedoucí lékárník

Vzhledem k tomu, že v Norsku je 90 % lékáren v řetězci, je vedoucí lékárník jen zřídkakdy i majitel. Moje zkušenost je z mini řetězce o třech lékárnách, z nichž v jedné byl vedoucí ­lékárník majitelem. Myslím, že dynamika lékárny se může lišit od řetězcových lékáren. Dnes je asi jen padesát norských lékáren soukromých (s podporou jednoho z řetězců). Norský vedoucí lékárník má podobnou zodpovědnost jako český. Kromě vedení lékárny má stejné úkoly jako ostatní farmaceuti, převážně podle personální situace.

Jak vypadá norská lékárna a co v ní najdete?

Bez receptu se dá koupit krém a mast s hydrokortisonem, stejně tak bacitracin v masti a zásypu. Existuje volně prodejný vaginální přípravek s obsahem estradiolu pro použití při menopauzálních problémech.

Co se týče volného prodeje, je většina lékáren samoobslužného typu. Regály v oficíně jsou rozděleny do kategorií, např.: nachlazení, oči a uši, vitaminy, bolest, alergie, trávení, děti atd. a samozřejmě kosmetika, která zabírá asi čtvrtinu všech polic.

Speciální tára pro volný prodej je společně s pokladnou pro placení zboží ze samoobslužného prodeje u východu z lékárny. O platby ze samoobsluhy i poradenství k volnému prodeji se stará vždy jedna z laborantek. To samozřejmě způsobuje, že ve frontě na zaplacení stojí 10 lidí a čekají, než si paní před nimi vybere nejúžasnější krém a oni budou moct zaplatit svůj jeden paralen, kvůli kterému přišli. Kupodivu se to nestává často a Norové navíc umí čekat. V duchu textu státní hymny: milují tuto zemi se vším, co k tomu patří.

Celkově je v Norsku sortiment lékáren oproti Čechám spíš chudý, ale to je v Norsku skoro všude. Za posledních 10 let se ale sortimentní nabídka hodně změnila. Už si lze vybrat jiný nosní sprej než slanou vodu a na bolení v krku se dá najít přípravek s účinnou látkou, ne pouze jeden typ s nějakými extrakty. Na druhou stranu se stále prodává zdejší rarita Repsils. Dezinfekční Strepsils, které známe my, zakázali z důvodu obsahu antiseptické účinné látky. Po jejím odstranění přípravek přejmenovali na Repsils. Zbytek zůstal beze změny, což je něco neuvěřitelného. Kupující platí za barvu, chuť a cukr.

Sortiment na odvykání kouření a proti alergii je podobný jako v ČR.

S paracetamolem a ibuprofenem je to také stejné, volně prodejné jsou síly do 500 mg paracetamolu, respektive do 400 mg ibuprofenu. Navíc platí nepsané pravidlo, že by se nemělo prodat víc tablet, než je v nejmenším balení na recept. Dětem se, víc než sirupy, dávají čípky nebo cucavé tablety. Žádné „feťácké“ oblíbenosti se tu nekoupí.

Zácpový a průjmový sortiment je také podobný českému, ale mnohem běžnější je užívání laktobacilových a podobných tablet. Projímadla s více než 50 tabletami v balení jsou jen na recept. Pálení žáhy se řeší jak neutralizací antacidy, tak ranitidinem a famotidinem, případně kombinovaným pří­prav­kem. Volně se dá koupit i nějaký pantoprazol, ale je dost drahý.

Vitaminy se najdou všech barev, tvarů a chutí, ale v segmentu multivitaminových přípravků, tolik běžných v ČR, výběr není. K sehnání je jen minimum sušených drog a v podstatě žádné čaje. Ani v dělených sáčcích, ani sypané, maximálně čaj pro kojící. Na přírodní léčiva si Norové potrpí mnohem méně než Češi. Brusinky se dají sehnat, a teď po letech už se dá najít i Echinacea, ale třeba hlívu aby člověk pohledal. S homeopatií to také není nic moc, monokomponenty tu sice jsou, ale málokdo má homeopatické znalosti. Navíc v Norsku nejsou registrovány přípravky firmy Boiron a používají decimální ředění, takže je to složitější. Polykomponenty se sehnat nedají.

Další zvláštností je cena těhotenských testů, ale možná je spíš česká zvláštnost, že je máme tak levné. V Norsku (ale třeba i ve Francii) takový test zatěžká peněženku, tady se pod 200 Kč za jeden test člověk nedostane.

Náplastí a podobných produktů najdete v lékárně mnoho, včetně různých speciálních sterilních a nesterilních s lepidlem i bez lepidla. Také se prodává mnoho druhů nůžtiček, pinzet, špuntů do uší atd. Lékárny mají velký výběr bandáží na všechno, co člověka napadne.

Na druhou stranu se nedají sehnat žádné dezinfekční oční kapky, na všechno se doporučuje solená voda, chybí i kapky na červené oči. Do uší není také v podstatě nic, o ušních svících neslyšeli, na chrápání je v nabídce v podstatě totéž, co v ČR.

V sortimentu je mnoho druhů dudlíků a různé věci pro dětičky. Lékárny ale nemívají sušená mléka, jen některá speciální, která se dají napsat na recept. U dodavatelů se dá objednat i elektrická odsávačka mateřského mléka (prsní pumpa), jejíž cena je celkem vysoká.

Značky kosmetiky se liší podle řetězce, Vichy, La Roche Possay a norská Cosmica jsou stálice. Na výběr jsou také různé olejíčky a hodně druhů ústních přípravků – dezinfekčních vod, fluorových vod, kartáčků, mezizubních kartáčků, nití, past, párátek s fluórem(!), fluórových tablet. K dispozici je široký sortiment výživových doplňků typu Nutridrink. Dále různé baterie do naslouchátek, protiskluzové návleky na boty a hole, deníky pro diabetiky a příruček o nemocech.

Kolem Vánoc vždy přibude plno dárkových taštiček, také speciální kořeněný čaj a káva, hořčice, sladké mandle a vlněné oblečení. Člověk má chvílemi pocit, že je z lékárny supermarket.

Lékárny v Norsku každoročně skórují vysoko v průzkumu spotřebitelů o důvěře v jednotlivé „specializované obchody“, neboli místa, kde se potkává odbornost s nákupem. I přes opakované mediální diskuse o příprodejích v lékárnách a podobných kauzách je setkání se zákazníkem v lékárně veskrze příjemné.

Dodnes považuji za zásadní pro zlepšení dojmu z návštěvy lékárny, že si každý příchozí z automatu u vchodu vyzvedne pořadové číslo pro výdej na recept. Že pacient nemusí stát ve frontě, nudit se a přemýšlet, že to dlouho trvá, ale místo toho obchází oficínu a prohlíží si zboží, často zajistí, že k táře dorazí lépe naladěný. V lékárně je vždy i pár židlí pro návštěvníky, kteří si potřebují sednout. Zákazníci, kteří přišli bez receptu jen pro volný prodej mohou bez pořadového čísla využít již zmíněnou samostatně stojící kasu u vchodu.

Největším důvodem pro vysokou důvěryhodnost lékáren a lékárníků je podle mého jasný a jednoduchý způsob úhrad a doplatků za léky na recept.

O tom bude pokračování v příštím čísle.

Kateřina Pavelka