Rizika nadužívání vitaminu D

Nejznámější funkcí vitaminu D je podpora resorpce vápníku ze střeva a udržování adekvátní sérové hladiny vápníku a fosforu jako důležité podmínky růstu kostí a normální mineralizace kostní hmoty, podílí se na regulaci aktivity kostních buněk v procesu kostní remodelace, zasahuje do imunitních procesů, do fungování neuronu, do inzulinové reaktivity, do autoreparace DNA, do procesů proliferace, diferenciace a apoptózy. S rozvíjející se pandemií COVID-19, se objevila řada studií zabývajících se vlivem vitaminu D na prevenci a léčbu tohoto onemocnění, závěry studií jsou nejednoznačné. Většina z několika desítek zaregistrovaných klinických studií teprve probíhá a na výsledky si ještě nějaký čas počkáme. Ovšem zvýšený zájem o suplementaci vitaminu D už nastal. A proto se jeví jako velmi důležitá otázka bezpečnosti zvýšené suplementace.

Až 90 % vitaminu D získává organizmus působením UVB záření na kůži, kde dochází ke konverzi 7-dehydrocholesterolu na cholekalciferol (vitamin D₃). Dietní zdroje vitaminu D₃, jako je maso, tučné ryby, vaječný žloutek, margaríny, čerstvé nepasterizované mléko jsou omezené a za normálních okolností přispívají k udržení stavu vitaminu D v organismu jen malým dílem. Významnější úlohu má tento příjem pouze v podmínkách nedostatku slunečního záření a během některých onemocnění. Rostlinná strava obsahuje ergokalciferol (vitamin D₂), který má menší biologickou účinnost. Vitaminy D₂ i D₃ jsou přeměňovány v játrech na intermediární metabolity, souhrnně označované jako 25- hydroxyvitamin D (25‑(OH)D) neboli kalcidiol, který je primární cirkulující formou vitaminu D. Kalcidiol má dlouhý plazmatický poločas eliminace 2– 3 týdny a jeho hladina v plazmě je poměrně stabilní. Dnes je považován za ukazatel dlouhodobého stavu vitaminu D v organizmu s optimální hladinou 75–125 nmol/l. Aktivní metabolit vitaminu D, kterým je 1,25‑(OH)₂D, vzniká další hydroxylací působením 1‑alfa‑hydroxylázy. V případě vitaminu D₃, cholekalciferolu, je tímto aktivním metabolitem kalcitriol neboli 1,25‑(OH)₂D₃. Poločas rozpadu kalcitriolu je krátký – přibližně 15 hod a nevypovídá o dlouhodobém stavu vitaminu D v organizmu. Aktivní metabolit vitaminu D je steroidní hormon, který je přirozeným ligandem jaderného steroidního receptoru vitaminu D (VDR). 

Průměrná denní úroveň příjmu vitaminu D dostatečná ke splnění požadavků na výživu u 98 % zdravých jedinců k ­udržení zdraví kostí a normálního metabolismu vápníku je pro jedince od 1 do 70 let věku 600 IU (15 μg), pro osoby nad 70 let je tato hodnota 800 IU (20 μg). Doporučená denní dávka (100 % RHP) uváděná na potravinách a doplň­cích stravy je 5 μg (dle 90/496/EHS). Horní hranicí denního dlouhodobého tolerovatelného příjmu je pro vitamin D u zdravých jedinců od 9 let až do stáří podle Institute of Medicine (US) 4 000 IU/den (100 μg/den) a podle referenčních hodnot Německé, Rakouské a Švýcarské společnosti pro výživu z roku 2000 je to 2 000 IU/den (50 μg/den). V ustáleném stavu tento příjem odpovídá u zdravého člověka průměrné hladině kalcidiolu v séru 125 nmol/l. Podle doporučení Endokrinní společnosti pro osoby vyžadující terapii vitaminem D je možný příjem až 10 000 IU/den (250 μg/den). Hodnota 10 000 IU/den je také nejvyšší experimentální dávka, při které nebyly u zdravých osob pozorovány nepříznivé účinky jako je hyperkalcémie. Léčba vysokými dávkami vitaminu D samozřejmě patří do rukou lékařů, při dlouhodobé léčbě s denní dávkou vitaminu D nad 1 000 IU (25 μg) musí být monitorovány sérové hladiny kalcia, bezpečná aplikace vysokých dávek formou doplňku stravy bez lékařského dohledu tedy není reálná. Při dlouhodobém podávání dávek vyšších než 4 000 IU/den (100 μg/den) hrozí reálné riziko chronické toxicity. Autoři kvantitativní studie z roku 2003, došli k „pravidlu“, že každých 100 IU vitaminu D v denním příjmu, které jsou navíc, zvyšují hladinu kalcidiolu přibližně o 1 nmol/l. Tedy pacient s hladinou kalcidiolu v séru 20–40 nmol/l, bude k dosažení cílové hladiny 80 nmol/l potřebovat denní dávku vitaminu D cca 2200 IU (55 μg). Ale je nutné si uvědomit, že se jedná pouze o přibližné hodnoty, protože individuální odezvy na dávku se velmi liší. Sérová hladina kalcidiolu má mimo jiné vztah k tělesnému tuku a fyzické aktivitě. Více studií ukazuje, že obezita je spojena s nižší koncentrací cirkulujícího kalcidiolu. Zatím není znám mechanismus pro tento efekt, hypotézy zahrnují sekvestraci v tucích, negativní zpětnou vazbu z vyšší koncentrace cirkulujícího kalcidiolu při obezitě a nižší expozici slunečnímu záření díky snížené venkovní aktivitě u obézních. Vyšší fyzická aktivita vede k vyšší koncentraci cirkulujícího kalcidiolu, i když se neví, jak se toto odráží v přímém vztahu mezi fyzickou aktivitou a metabolismem vitaminu D, nebo zda to plyne z množství tělesného tuku nebo expozice slunečnímu záření. Navíc se tyto vztahy liší podle rasy.

Nežádoucí účinky vitaminu D jsou určeny fyziologickým působením tohoto vitaminu. Nadměrná expozice slunečnímu záření nevede k intoxikaci vitaminem D díky pečlivé regulaci jeho tvorby v kůži. Příznaky z intoxikace se tedy vyskytují nejvíce při užívání potravinových doplňků, a to především špatně formulovaných a neschválených, z fortifikovaných potravin, při nevhodné preskripci a z chyb při užívání. Přičemž mezi popsanými intoxikacemi v odborné literatuře převažují případy používání doplňků stravy, které obsahovaly až několikasetnásobně větší množství cholekalciferolu, než bylo deklarováno na obalu. Nadměrné množství vitaminu D je toxické. V organismu dochází k výrazné hyperkalcémii, hyperkalciurii, sérové hladiny kalcidiolu jsou při intoxikaci typicky > 375 nmol/l. Hyperkalcémie může vést k nevolnosti, ztrátě chuti k jídlu, zvracení, svalové slabosti, neuropsychiatrickým poruchám, dehydrataci, polyurii, polydipsii, nefrolitiáze. V extrémních případech toxicita vitaminu D způsobuje selhání ledvin, kalcifikaci měkkých tkání v celém těle (včetně ­koronárních cév a srdečních chlopní), srdeční arytmii, a dokonce může vést ke smrti.

Suplementace vitaminem D má beze­sporu svá pozitiva, musí však probíhat v bezpečných denních dávkách. Užívání vyšších denních dávek bez mo­nitoringu biochemických parametrů a kontroly lékařem může být nebez­pečné.

Mgr. Věra Klimešová

Laboratoře aplikovaného výzkumu a vývoje společnosti Fytopharma

Zdroj: www.fytoinstitute.eu