Zeptali jsme se

Měla by v každé lékárně povinně existovat laboratoř nebo by mohla být nahrazena místností pro poradenství, očkování apod.? Umíte si představit lékárnu bez přípravy magistraliter?
A lékárnu například o rozloze 30 m², pokud by neposkytovala žádnou z výše uvedených služeb?

PharmDr. Jana Horáková,
Lékárna Masarykovo nám., Valašské Klobouky

Zdravím v novém roce. K prvním letošním otázkám si dovedu představit cokoliv, i to, co bych dříve řekla, že snad ani není možné. Když jsem před dávnými lety navštívila svoji kamarádku, švýcarskou magistru, která mě ráda provedla jejich lékárnou, musím říct, že nechápala, kde u nich v zázemí pořád hledám nějakou tu laboratoř, a stejně tak nechápala moje dotazy, kde něco připravují. Žasla, co všechno jsme v té době v lékárně připravovali my, a to už se třeba nedělalo ani tolik masťových základů, no a oni měli jen opravdu miniaturní koutek na ředění, což zase hodně pobavilo mě. Dnes to vlastně chápu. Dovedu si představit, že tak jako v cizině jsou trendy lékárenské péče různé, i my bychom mohli přeměnit určité prostory, které by měly potřebné využití, třeba již zmíněným prostorem pro diagnostiku, poradenství atd. Ano, dovedu si představit i lékárnu o rozloze 30 metrů čtverečních, že se tam vejde vše potřebné a bude perfektně sloužit svému účelu.

PharmDr. Jana Barochová, lékárna Benu, Plzeň

Laboratoř je nedílnou součástí každé lékárny, zatím. Je to zakotveno ve vyhlášce o požadavcích na technické a věcné vybavení lékáren. Vyhláška tak zajišťuje (teoreticky) všem pacientům přístup k individuálně připravovaným léčivým přípravkům. V jakémkoli městě, kde stojí lékárna, lze obratem podle receptu připravit masti, roztoky, kapsle, čípky… Třicet let kapitalismu v lékárnách změnilo trend. Práce v laboratoři nebyla nikdy nijak zvlášť výdělečná. I přes to byli lékárníci na své umění hrdí a laboratoř provozovali dlouhá léta v plném rozsahu. Kvůli pacientům. Nižší zisk z laboratorní přípravy se dal dohnat jinde. To už spoustu let neplatí. Vedení řetězců si spočítalo efektivitu laboratoří. Logicky zavedli model centrální přípravy, kdy ale čekací doba pacienta na lék už není věc podstatná. V očích pacienta tím lékárny klesly. Už neumíme podat jeho lék hned nebo aspoň brzy. Z jeho pohledu je to další objednávka „zboží“. Tento lékárenský pel už byl setřen. Malé a střední lékárny laboratoř omezily. Propad v příjmech lékáren neumožňuje laboratoř dotovat, materiálově ani personálně. Přestala se připravovat čištěná voda, objednává se, validuje se méně přístrojů, zúžilo se množství objednávaných substancí na ty, které mají takový obrat, že s nimi není starost, zúžilo se spektrum toho, co lékárna připraví. Laboratoře v plném (nebo širším) rozsahu si zachovaly jen lékárny nemocnic nebo u poliklinik. To jsou poslední lékárny, kam se dá poslat pacient, který IPLP potřebuje rychle. Ano, je velký tlak na to laboratoř z lékáren úplně škrtnout, uvolní se zbytečné metry čtvereční pro nové využití. Laboratoř ale mnohdy přímo nesousedí s oficínou, pro switch na místnost pro poradenství, očkování či screening bude nutná vnitřní přestavba. Pacienta přece nebudeme vodit do prostor od táry hlouběji!? I když, kdo ví, co ještě budeme. Jaká bude definice prostor nutných pro ředění Pamyconu a antibiotických sirupů. Jak bude garantována čistota těchto prostor, když už dnes je mnohdy laboratoř dalším skladem, místem pro počítání tržeb a mýdlo na ruce je tam na vzdálenost lékárenského WC? Pokud třeba dojde čištěná voda, ve snaze dopřát pacientovi antibiotický sirup mu ochotně vysvětlíme, jak si ho doma naředí sám. Zpět k otázce, ano, lékárnu bez přípravny magistraliter si bohužel umím představit. I bez legislativní změny je to realita v mnoha lékárnách. A lékárna s maličkou plochou bez poskytování dalších služeb navíc? To je purifikovaná efektivita: minimální nájem a minimální personál. Každý pacient si přijde vyzvednout svou předem připravenou objednávku. Taky z „centrální přípravny“.

PharmDr. Miroslav KOŠKA,
Lékárna Úrazové nemocnice v Brně

Názory o využití prostor laboratoře pro jiné účely jsem slyšel poprvé na podzim 2024 na sjezdu delegátů a byl jsem jimi poměrně nemile překvapen. Také tím, jak moc jsou již rozpracované. Podle mě má každá lékárna mít laboratoř. Třeba menší, než jsou aktuálně požadované rozměry, ale měla by ji mít. A měla by být vybavena základními surovinami pro přípravu základních IPLP. Jsem si samozřejmě vědom, že suroviny něco stojí a mají svou exspiraci. A také rozumím, že složitější IPLP kvalitněji připraví lépe vybavená laboratoř soustředěné přípravy se zkušeným personálem. Ovšem ne vždy je vhodné říct pacientovi s akutními, zejména kožními obtížemi, že jeho IPLP bude k dispozici třeba druhý nebo dokonce až následující den. Také úpravu HVLP ředěním bych raději viděl v laboratoři než v nějakém k tomu vyhrazeném koutku lékárny. Navíc dnešní výše hodnoty taxy laborum již nejsou tak nízké jako dříve. Příprava IPLP, alespoň těch „obyčejných“, za mě rozhodně do lékáren patří, a neměli bychom na ni rezignovat a přenechávat všechnu jen laboratořím pro soustředěnou přípravu. Při budování nové lékárny lze myslet na prostory pro konzultační místnost či další činnosti, které třeba jednou budeme v lékárně dělat a pojišťovny či pacienti platit. A je jasné, že se takové prostory hledají ve stávajících lékárnách, kde je prostorové rozložení a umístění zdí již dané a rozšíření není možné. Nepochybuji, že propagátoři myšlenky využití prostor pro laboratoř mají vše promyšlené. Rád bych proto znal některé podrobnosti. Většina lékáren, které znám, má laboratoř někde hluboko ve svém zázemí. Vstupovalo by se do nich skrz celé zázemí? I třeba v zimě v botách od sněhu? Nebo by se pacienti do něčeho přezouvali nebo vyzouvali? Třeba by někde šlo udělat ve zdech otvory pro nové dveře. Jinde by šly udělat nové vstupy přímo zvenku. Hygienické stanice souhlasí se vstupem pacientů do místností v zázemí lékárny? Lékárna bez laboratoře či bez výše uvedených služeb... představit si, bohužel, umím snad cokoliv. Jen nevím, zda to nebude jen smutné torzo lékárny. Pacienti od nás přípravu IPLP očekávají a často obíhají mnoho lékáren, než najdou nějakou schopnou (vybavenou surovinami) a ochotnou(!) jim IPLP připravit. Nepochybuji a věřím, že časem budeme poskytovat placené poradenství a konzultace, mělo by to však být vedle, ne na úkor toho, co umí jen lékárny, přípravy IPLP. Abychom nedopadli následovně: „Ne, zinkovou pastu ani Polysan vám na vaše akutní obtíže nepřipravíme, ale můžeme si v místnosti vzadu, kde se dříve IPLP připravovaly, popovídat o vašem zdravotním stavu a užívaných lécích.“

PharmDr. Přemek Císař, Lékárna Modřínová, Třebíč

Svět se mění a my s ním. Už nemáme káď na pijavky. Začínáme přemýšlet o očkování. SÚKL dovoluje spojit laborku s umývárnou. Představte si vinaře na Moravě, když poprvé viděli burčák dovezený z Maďarska. „Víno je víno a má být u nás dělané z našich hroznů!” Podle stejného vzoru má mít správná lékárna laboratoř a má připravovat od rána do večera. Možná by stálo za to, kdybychom se zamysleli, kolik prostoru je skutečně potřeba pro laboratoř. Moje babička uvařila na dvouplotýnce s kredencí lepší jídlo než leckterá mladá holka v kuchyni za desítky tisíc.

Než začneme přemýšlet o zrušení povinné laboratoře, ujasněme si, co nás dělá jako zdravotníky jedinečnými. Injekce aplikuje sestra. Tlak, cukr a cholesterol vám změří kdejaký absolvent zdravotnického lycea. Připravit správně lék umíme jen my. Než začneme přestavovat laboratoře na masážní salony (proč ne), měli bychom se zasnažit, aby nám systém rozvázal v přípravě ruce. Máme jedinečnou možnost připravovat léčivé přípravky, jen nám zákony hází klacky pod nohy. Nalijme si čistého vína. Proč nemůžu v lékárně připravit ibuprofenový sirup? Protože existuje jeho hromadně vyráběný ekvivalent. Když dojde k omezení dodávek, jakou mám zkušenost s touto surovinou? Nulovou! Proč nemůžu připravit kapky s xylometazolinem, ač jich denně vydám desítky kusů? Protože někdo určil, že xylometazolin je separandum a mohu ho zakomponovat do léčivého přípravku jen na předpis lékaře. Takže SE-XY kapky jen na předpis (septonex-xylometazolin). Dochází až k takovým absurditám, že naložit do formaldehydu můžu kohokoli na volný prodej, ale vitamín E do masti smím vmíchat jen se svolením lékaře.

Zamysleme se, zda by nebylo lepší změnit systém. Nahradit inoxia a separanda libitandy, která bych mohl užít dle libosti, a maximandy, která by byla omezena maximální koncentrací. Možná by pak mezi námi vyrostl nový Berech nebo Pemberton.

Svět se mění, i tak myslím, že aspoň malou laborku s „babič­či­nou dvouplotýnkou” by měla mít každá lékárna.

Mgr. Eva Bartoňová, lékárna Dr.Max, Vizovice

Za sebe si myslím, že v lékárně by laboratoř být určitě měla, nicméně v některých lékárnách se dnes v laboratořích provádí zejména ředění sirupů nebo třeba navažování masťových základů a na to, dle mého názoru, není třeba mít velkou laboratoř. Lékárny omezené prostorem s velkými skladovými zásobami by jistě byly raději za větší sklad a menší laboratoř. Lékárny poskytující služby týkající se preventivní péče by zase rády měly větší konzultační místnost. Myslím, že tyto potřeby jsou pochopitelné. Nicméně pokud bychom chtěli vyhlášku měnit, je třeba se pořádně zamyslet nad tím, co vlastně chceme měnit a jaké budou důsledky. Neumím si moc dobře představit, že nenaředím dítěti antibiotický sirup, případně kde bych ho ředila, nemít „labinu”.

PharmDr. Tereza Korejsová,
Nemocniční lékárna, Hradec Králové

Požadavky na minimální technické a věcné vybavení lékárny určuje Vyhláška z roku 2012(!). Za uplynulých 13 let se lékárny sžily se spoustou zásadních změn – namátkově například aplikace FMD problematiky, elektronický recept a také s robotickými skladovacími systémy. Ve většině oborů není individualizace IN (myšleno moderní), svět se ubírá cestou centralizace a globalizace – Magistraliter příprava je toho typickým příkladem. Zároveň se ovšem ukazuje, že velké provozy, jako je například náš nemocniční, si mnohdy nedokáží poradit jinak než individualizací léčby pacientů se specifickými potřebami. Síla a nezdolnost lékárníků se ukázala i v době výpadkové, kdy si na nás lékaři rádi vzpomněli jako na odborníky na léčiva, kteří umí z antibiotických tablet udělat sirup nebo jinak upravit nedostupnou sílu léčivého přípravku. A to jsou právě přípravy, které nesnesou odkladu. Naše oddělení přípravy nezahálelo ani v roce 2024, ba právě naopak. Postupně dochází k tomu, že se magistraliter přípravy z našeho okresního města soustředí do centrální přípravy laboratoří řetězcových lékáren a současně i k nám do nemocnice. Takže odpověď na otázku, jestli si dokáži představit lékárnu bez laboratoře, zní: Ano, pro lékárnu, která nemá spádového lékaře s oblibou v psaní IPLP.

Je známo že pořádek dělá přátele, tak i jasně daná legislativa v tomto případě na minimální technické a věcné vybavení lékáren musí odpovídat aktuální potřebě. Jsem zastáncem rozšíření pravomocí lékárníků i cestou poradenství a očkování. Pro tuto činnost již máme odpovídající vzdělání a nyní musíme hledat i odpovídající prostory v lékárně. Možným řešením by byla daná minimální rozloha lékárny s „povinnými místnostmi“ s definovanou minimální rozlohou, tj. oficína, skladovací prostor nebo robotický výdejní automat, prostor pro zaměstnance lékárny a zbývající prostor lékárny využít dle spektra poskytované péče. Třicet čtverečních metrů je zhruba velikost obývacího pokoje, kde opravdu lékárnu v pravém slova smyslu provozovat nelze.

Lucie Malotinová,
lékárna Dr.Max, Na Poříčí, Praha 1

Nový rok začínáme tématem, které (alespoň pro mě) voní zajímavostí a důležitostí. Bylo mimo jiné diskutováno na Sjezdu ČLnK a týká se Vyhlášky č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče.

Představa lékárny bez laboratoře je možná pro leckoho trochu jako kavárna bez kávy – možná se to dá provozovat, ale přijdete o kus duše a typickou vůni, která vám připomene, proč jste tam vlastně přišli.

Když se řekne magistraliter příprava, u většiny lékárníků probudí pýchu na jejich povolání. Přiznejme si, kdo z nás si při studiu nepředstavoval sebe v bílém plášti, s třenkou a těrkou v ruce, připravující dokonalý lék na míru?

Ale doba se mění. Velká část individuálně připravovaných léčiv se přesouvá do centrálních laboratoří, kde IPLP připraví poměrně rychle a na špičkové úrovni. A tady přichází otázka: Neměli bychom se místo nostalgie adaptovat na nové potřeby pacientů? Sama pracuji v lékárně v centru Prahy, kde je minimální poptávka po magistraliter a téměř je nepřipravujeme. Tady bych uvítala systém, jaký mají v některých evropských zemích – stanoví se pouze minimální plocha pro provoz lékárny a o jejím vnitřním uspořádání rozhoduje provozovatel.

Proč by zbytečně stála nevyužitá laboratoř někde, kde by stejný prostor mohl být mnohem smysluplněji zařízený jako sklad nebo konzultační místnost? Místo, kde můžeme provádět odborné poradenství, měřit některé krevní parametry (glykemie, hladina cholesterolu atd.) nebo dokonce očkovat. To je směr, který mi dává smysl a kde vidím potenciál k rozvoji lékárenství.

V mých očích lékárna o rozloze 30 m², která v budoucnu nenabídne ani jednu z těchto přidaných služeb, ztrácí podstatný kus ze svého smyslu. Pacientům, kteří by tu hledali kromě kvalitní dispenzace i další zdravotnické služby by chyběl další dobrý důvod, proč do takové lékárny vůbec přišli.

Vždyť lékárna bez přidané hodnoty je jako ta káva bez vůně – splní sice svůj účel, ale jedinečnost a důvod vracet se slábnou.

Mgr. Valéria Červinková,
BENU Lékarna, K Pérovně, Praha

Magistraliter příprava, znalost IPLP receptur patří k naší profesi jak z pohledu odbornosti, tak historie a tradice. I já sama jsem „vyrůstala“ v poliklinické lékárně, kterou jsem si záměrně vybrala právě pro možnost podílet se na IPLP přípravě. Laboratoř je asi pro každého nedílnou součástí lékárny, jakkoliv dnes víme, že mnohé lékárny ji využívají právě maximálně na ředění antibiotických sirupů, a i tak musejí splňovat a dodržovat legislativní podmínky, jako kdyby disponovali plně funkční laboratoří. Pro takové lékárny je taky o mnoho výhodnější využít služby velkokapacitní externí laboratoře, kde dokáží připravit požadované přípravky. Naše společnost sama takovou externí laboratoř má a zájem připojit se k jejímu odběru ze stran lékáren narůstá.

Každopádně stále budeme mít lékárny, kde bude využití laboratoře smysluplné a lékárník, kterého zajímá právě odvětví technologické farmacie v nich najde své místo. Samotná profese lékárníka se začíná formovat a posouvat i jiným směrem. Tento posun či přerod profese najde i mezi námi své odpůrce, což je určitě namístě, protože různorodost názoru pomáhá tvořit lepší výsledky. Že se svět mění a každý obor hledá zlepšení a inovace, nemůžeme ignorovat ani my. Už dnes máme mezi sebou řadu kolegů, kteří poskytují odborné poradenství a konzultační služby. Přijetí toho, že je formováni naší profese nezbytné, bychom si ale nejvíc přáli u kolegů z lékařských oborů.

Ani konzultační či očkovací místnost nebude v každé lékárně v republice. Provoz samotné konzultační místnosti, nebo v budoucnu očkovacího místa, má svoje legislativní podmínky i finanční náklady. Každá provozovatel lékárny ale ví, co si může dovolit, a právě v tom je jedinečnost a různorodost lékáren.

Na naší profesi mám ráda, že většina kolegů jsou odvážní lidé. Nebojí se zkoušet, nebojí se učit nové věci a dokazovat společnosti, jak důležité je v celém zdravotním systému naše postavení. Už roky dokazujeme, že screening základních parametrů a konzultační činnost má v lékárně svoje místo. Nenahrazujeme lékařské vyšetření, ani by si to snad nikdo z nás nedovolil, často už ale na mnoha místech suplujeme chybějící lékařskou péči. Věřím, že nastane čas, kdy to, že lékárny jsou nejdostupnější místo pro prevenci na rozdíl od ordinací praktických lékařů, pochopí a přijmou i tam, kde si to nejvíc přejeme.