Lustgärtlein – farmaceuticko-botanický rukopis z 18. století

Letošním ročníkem tohoto časopisu budou čtenáře provázet titulní listy s historickými vyobrazeními léčivých rostlin.
Všechny pocházejí z rukopisu farmaceuticko-botanického obsahu, který je uchováván ve sbírkách Českého farmaceutického muzea v Kuksu.

Jedná se o rukopis psaný na papíře 19,5 cm výšky a 16 cm šířky, který tvoří obrazová část a na ni navazující text. Dochovalo se 297 folií, původní rozsah, včetně nepopsaných listů, byl zřejmě 224 folií obrazové části a 176 folií textu, celkem tedy 400 folií. Původně dílo obsahovalo asi 205 kolorovaných ilustrací, 127 článků o vyobrazených rostlinách, úvod a dodatky. Kniha je opatřena latinským a německým rejstříkem, na jehož základě je možné určit chybějící články a vyobrazení.

Svazku bohužel chybí titulní list s informací o autorovi a názvu. Proto si vypomáháme titulem Lustgärtlein (německy Zahrádka potěšení nebo útěchy), jak je dílo v textu několikrát označeno. Autor se považoval za Němce, nicméně byl dobře obeznámen s českými reáliemi a je možné, že dílo vzniklo v Čechách. Bezpochyby to byl lékař, zmiňuje dokonce autorství jakéhosi spisku o léčivech. Velmi dobře se orientoval v evropské lékařské literatuře od starověku do 17. století, cituje celkem 36 autorů od Hippokrata (asi 460 – asi 370 př. n. l.) po francouzského chirurga Charlese-Françoise Félixe (1635–1703). Nezmiňuje však mladší autory ani ranou linnéovskou systematiku, což dobu vzniku díla řadí nejspíše do 1. poloviny 18. století.

Jazykem díla je němčina, názvy rostlin a sekundárně vepsané recepty jsou latinsky. Jde o čistopis psaný německou novo­go­tickou kurzívou, nadpisy kapitol a odstavců a popisky ilustrací jsou kresleným humanistickým písmem, latinské výrazy jsou humanistickým písmem.

Obrazová část zahrnuje i okrasné rostliny a obilniny, texty se však věnují pouze medicínsky významným druhům s důrazem na jejich části využitelné v terapii.

Články o jednotlivých rostlinách mají stejný formát. Nejprve je rostlina obecně morfologicky popsána, následuje odstavec „Von dem Nahmen“, kde jsou uvedeny názvy v dalších jazycích. Oddíl „Natur, Krafft und Wirkung“ obecně popisuje povahu léčiva, které je klasifikováno podle příslušnosti k přírodním elementům (oheň, vzduch, voda, země) a k nim příslušejícím jakostem (horký – suchý, teplý – vlhký, mokrá – studená, studená – suchá). Od toho se odvozuje terapeutické zaměření.

Podstatu spisu tvoří poslední oddíl „Von dem Gebrauch“, zabývající se praktickým využitím rostlin v terapii. Jedná se někdy jen o jed­noduché poučení o přípravě odvarů, častěji ale o zpracování do konkrétních lékových forem.

Kromě autorství jsou otázkou i osudy rukopisu po sepsání. Jen podle razítek víme, že ho koncem 19. století vlastnil lékárník v Libáni Jan Nosek, který ho nejspíš před rokem 1899 věnoval Farmaceutické společnosti v Praze.

Po likvidaci farmaceutických organizací za nacistické okupace se rukopis po válce dostal do majetku Univerzity Karlovy.

Spis nebyl určen pro vědeckou obec, ale vznikl jako populárně naučné dílo pro široké vrstvy, což autor sám vyjádřil v úvodu:

Nesepsal jsem tuto Lustgärtlein pro učené…, nýbrž pro všechny prosté a upřímně zbožné lidi…

České farmaceutické muzeum realizovalo v roce 2019 projekt, v jehož rámci byl rukopis restaurován, zakonzervován a zdi­gi­talizován. Zájemci si ho mohou prostudovat v digitální knihovně Manuscriptorium (www.manuscriptorium.com).

Ladislav Svatoš