Co určitě stojí za přečtení

Stumfová, A.: Nežádoucí účinky methotrexátu při podávání nízkých dávek
Dermatologie pro praxi č. 4/2024

Methotrexát (dále MTX) patří mezi cytostatika, antimetabolity kyseliny listové. Biotransformuje se dvěma cestami: 1. extracelulární v játrech, kde vzniká 7-hydoxymethotrexát a 2. intracelulární, kde se konjuguje MTX s glutamátem za vzniku polyglutamátu MTX. V onkologické terapii se podávají vysoké dávky (nad 1 000 mg/m²), v léčbě ostatních nemocí jsou to nízké dávky (5–25 mg týdně) působí protizánětlivě a imunomodulačně. Ke snížení toxicity se musí den po dávce MTX podat 1 mg kyseliny listové.

Nežádoucí účinky provázející podávání nízkých dávek MTX jsou: Gastrointestinální –⁠ bolesti břicha, nevolnost, zvracení, nechutenství, dále ulcerózní stomatitida, mukozitida, makulózní exantém na končetinách. Neurotoxicita –⁠ bolest hlavy, únava, změny nálad, podrážděnost, pláč, agresivita. Dále poléková horečka a myelosupresivita –⁠ kdykoli během léčby se může projevit útlum kostní dřeně, např. neutropenie, u starších osob megaloblastická anémie a trombocytopenie. Vyskytuje se i hepatotoxicita, která se projevuje zvýšenými jaterními testy. Dále jsou to plicní NÚL: hypersenzitivní zánět plic s malými granulomy, tzv. „metotrexátové plíce“, někdy i plicní fibróza. Doprovází to zvýšená teplota, zimnice, nevolnost, suchý kašel, bolesti na plících a může dojít až k respiračnímu selhání. Infekční komplikace jsou u monoterapie MTX spíše vzácné, ale v kombinaci s biologickou léčbou či jinými DMARDs je výskyt častější, u závažných infekcí je nutné léčbu MTX na čas přerušit. MTX je nutné vysadit minimálně 3 měsíce před plánovaným početím, u mužů byla popsána oligospermie a chromozomové vady, ale mnoho mužů užívajících MTX má zdravé děti.

Seltenreichová, K.: Nadměrná spavost vyvolaná léky
Neurologie pro praxi č. 6/2024

Nadměrná denní spavost (EDS) představuje závažný problém, mezi jehož nejzávažnější možné důsledky patří dopravní a jiné nehody. Farmaka, která sama o sobě vyvolávají EDS, převážně působí prostřednictvím GABA a histaminových receptorů.

Z jednotlivých skupin léčiv to jsou: protizáchvatová léčiva –⁠ karbamazepin, fenytoin, klonazepam, gabapentin, pregabalin, valproát, levetiracetam. Z anxiolytik jsou to alprazolam, bromazepam a oxazepam. Ze seda­tivních antipsychotik navozují EDS chlorpromazin, levomepromazin, chlorprotixen, z incizivních haloperidol, melperon, flufenazin a atypická antipsychotika zastupuje kvetiapin. Antiparkinsonika, která navozují EDS, jsou pramipexol a ropinirol a všechny deriváty námelových alkaloidů (dnes už se nepoužívají). Dále jsou to některá centrální myorelaxancia –⁠ baklofen, tizanidin a mefenoxalon. Z antihistaminik 1. generace způsobují nadměrnou spavost ta sedativní –⁠ bisulepin, dimetinden, prometazin a hydroxyzin. Vysokou měrou navozují EDS opioidy, i když nadměrnou spavost ve dne způsobuje i samotná úporná bolest.

Podobně jako u jiných NÚL je dobré počkat, zda EDS u pacienta neodezní, dá se změnit i doba podávání daného léčiva. Je důležité i zvažovat lékové interakce s ostatní medikací. Léčivo, které způsobuje EDS je dobré nahradit jiným, pokud je to možné.