Ze života právníka v Komoře – díl padesátý šestý, nebát se střílet od boku

Přechodný rok, sváteční únor, dvacet devět dnů. Upřímnou soustrast všem, kteří se narodili posledního dne měsíce. Zcela jistě se nedožijí vysokého věku. Otřepaný vtip. Přípustný jednou za čtyři roky. Těžko se mu proto odolává. Stejně jako představenstvo neodolalo do nejkratšího měsíce v roce, a přesto nejdelšího února za čtyřletku, vtlačit hned dvě svá jednání. Stále je co řešit, agendy spíše přibývá. Krystalizují se témata, která pro letošek zřejmě opanují zájem nás všech. Byť to neznamená, že by měla utlumit práci na všech ostatních, která už svůj okamžik počáteční slávy dávno zkonzumovala a stala se běžnou a práce se stále dožadující agendou.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Rx online jsem načal už posledně. Klepe na dveře, dalo by se říci. Stále silněji. Prosazují jej různé subjekty, které mají různé motivace. Od čistě obchodních, pro něž je lékárenská péče jen překážející kmen padlý přes cestu, přes politické, jimž se hodí jako srozumitelné a dobře uchopitelné zviditelnění (oproti těm složitým, které je třeba opravdu řešit), až po pacientské, slibující si od výdeje mimo lékárnu snazší dostupnost díky využití internetu. Mnozí, možná většina z těch, kteří mají snahu jej prosadit, a přitom nevylít s vaničkou i dítě, se sešli jednoho únorového dne u kulatého stolu pod střechou Ministerstva vnitra. Byli tam zástupci pacientských organizací, náměstek ministra, poslanci, vedení SÚKL, lidé od výrobců, distributorů, řetězců. Byli jsme tam i my za Komoru, Aleš Krebs, Martin Kopecký, Veronika Orendášová, Michal Hojný a já. Úvodní prezentace osvětlily pohled pacientů, pohled jednoho poslance, pohled Komory. Jeho představení se ujal Martin Kopecký.

Do následné diskuse, velmi citlivě moderované ředitelkou odboru léčiv a zdravotnických prostředků Danielou Rrahmaniovou (kterou tímto zdravím a přiznávám, že jí trochu podkuřuji) se zapojili všichni. Nešlo si nevšimnout, že i kdyby posluchač neznal vystupujícího, podle argumentů by poznal, koho zastupuje. Pacienti chtějí větší komfort a dostupnost. Na mé gusto si trochu příliš představují, že by měli mít možnost si sami rozhodnout, kdy jim má být nejen lékárenská, ale i lékařská péče poskytnuta distančně bez osobního kontaktu se zdravotníkem. Obecně lze jejich požadavky chápat. Jen je třeba vysvětlovat, že například centrové léky, pro které musí jezdit přes půl republiky, Rx online nevyřeší. Nebo že přepnutí do bezbřehého distančního výdeje se nakonec obrátí proti nim samým. Politikům je třeba stále připomínat, že lékárenská péče je podstatnou součástí péče o pacienta a jeho bezpečí. Aby nezapomínali, že takřka nulový výskyt problémů způsobených nesprávným používáním léčivých přípravků je dán mj. prvotřídní prací lékárníků. Kteří trochu doplácí na to, že jejich práce je sice prvotřídní, ale nenápadná, takže laik snadno dospěje k závěru, že dlouholetá vysoká bezpečnost lékové terapie je samozřejmostí, za kterou nic konkrétního nestojí. Jenže ono stojí a bude-li to ohroženo, doplatí na to pa­cient. Někteří Rx online dlouhodobě chtěli a dnes jsou opatrnější. Z pochopitelné obavy, že by je mohli převálcovat jiní, větší hráči. Někteří mají zase nainvestováno do kamenných lékáren a jistá rezervovanost je jim proto přirozená. SÚKL se svým novým vedením zdůrazňuje potřebu nastavit vše tak, aby to dokázal účinně kontrolovat.
My trváme na základní zásadě, že lékárenská péče nesmí být omezena, ať už se budou léky vydávat jakkoliv.

Jisté je jedno. Téma Rx online nezmizí. Lidí, kteří se o něj zajímají, přibývá. Setkání, jakým byl i zmíněný kulatý stůl, naště stí potvrzují, že už nejde o něco, co by se mělo někomu podařit jen tak vystřelit ze zálohy v podobě zjednodušujícího a jen obchod­níkům vyhovujícího poslaneckého pozměňovacího návrhu. Společná diskuse je užitečná, protože se všichni vzájemně seznamují se svými argumenty a začínají chápat, že nemá-li se zbrklým a nepromyšleným prosazením Rx online způsobit více škody než užitku, musí se v ní pokračovat. Tentokrát už nepočítejme s tím, že půjde o diskusi bezbřehou, nekonkrétní a nekonečnou. Tah na bránu je cítit. Jestli se ale něco podařilo, pak získat respekt k postoji Komory. Máme tedy možnost u toho být a významně ovlivnit budoucí podobu novinky, která aspiruje na nejrevolučnější za desítky let. Jde o schizofrenní příležitost. Víme, že osobní kontakt lékárníka s pacientem nelze nahradit. Ale také víme, že tu příležitost dostáváme k tomu, abychom řekli více než pouhé ne.

Abych tímto článkem nevyvolával zbytečnou paniku. Rx online se neřítí tak rychle, abychom ho tu měli od Nového roku. Musíme však být konstruktivním partnerem. Jinak se na názor Komory nikdo ptát nebude. Možná si pod tíhou té online představy, protože nepochybuji, že většině lékárníků musí tíživou připadat, zkusme trochu ulevit přemýšlením o tom, jestli by nešlo ji přetavit v něco pozitivního, v něco, co lékárenskou péči posune kupředu. Já teď sám nevím, v co, ale vím, že nové myšlenky se nenarodí, když se na ně ani nepomyslí. Chytrých hlav máme ve stavu spoustu. A lékárny se už léta etablují jako průkopnická a špičková IT pracoviště. Třeba něco vymyslíme. Jen se nesmíme bát mluvit a střílet od boku třeba i neživotné nápady. Znáte to, jeden plácne něco hloupého a ono to stejně má obrovský význam, protože v jiném to zažehne něco geniálního.

No vidíte, ani mi nezbyl prostor rozebrat rozsudek Nejvyššího správního soudu, který Komoře definitivně potvrdil právo požadovat jako podmínku pro vydání osvědčení splněné celoživotní vzdělávání. Rozsudek je celý na webu. Nebo trochu rozebrat novinku, která se na ministerstvu intenzivně připravuje a nepochybně se jí dočkáme brzy. Však o ní ještě bude řeč. Už pro ni máme důvěrný název – Culda. Aneb centrální úložiště limitace doplatků. To be continued…