Anarchisté vraždili v lékárně

Po měsících vyšetřování byli 25. ledna 1884 v rakouském hlavním městě zatčeni Hermann Stellmacher a o něco později i Anton Kammerer. Byli obviněni z různých útoků ve Štrasburku, Stuttgartu a Vídni. Vyšetřování zločinů spáchaných oběma pachateli ve Stuttgartu a ve Vídni přineslo první indicie o jejich účasti na zločinech spáchaných 22.–23. října v lékárně ve Štrasburku.

O měsíc později přepadli ve Stuttgartu banku, zavraždili bankéře Heilbronnera, utekli se zlatem a dluhopisy a dalšímu muži rozbili lebku. Deset dní před Vánocemi zastřelili vídeňského policejního komisaře Hlubka, který se večer vracel domů. O čtrnáct dní později přepadli dům vídeňského směnárníka a bankéře Heinricha Eiserta. Pachatelé jej a rovněž jeho dva syny ve věku devět a jedenáct let zavraždili sekerou, tou také zranili pětašedesátiletou chůvu. První oběť gangu však byla oportunní vraždou, ke které došlo po neúspěchu při hledání jiného cíle, konkrétně policejního šéfa v Mühlhausenu. Oba zadržení se ke svým činům plně přiznali. Smýšlením se jednalo o aktivisty ze skupiny anarchistů, jejichž cílem bylo násilné svržení společenského řádu. Stellmacher a Kammerer byli 8. srpna 1884 ve Vídni popraveni. Byli členy mladého rakouského dělnického hnutí, pilnými čtenáři časopisu Freiheit (Svoboda)¹⁾, orgánu socialisticko-anarchistické strany Most a také pachateli politických vražd. Jednoho dne se v této tiskovině dočetli, že anarchistickou práci lze uskutečnit pouze tehdy, pokud členové budou vědět, jak získat potřebné prostředky. Těmto radám, které jim byly skrytě dávány, ­rozuměli. Slíbili, že tuto práci uskuteční a otevřou cestu dalším anarchistickým akcím. Zaměřili se na lékárníky. Domnívali se, že útokem na ně dosáhnou dvojího cíle. Především se dostanou k penězům, protože lékárníci vydělávají každý den. Dále, že v lékárnách získají „jedy a esence“, aby z nich vyrobili Boendiger, tj. lektvar, anestetikum, kterým omráčí své budoucí oběti.

Stellmacher, rodák z pruského Slezska, byl ve Vídni odsouzen k trestu smrti jako jeden z pachatelů útoků popsaných výše. Před sérií trestných činů pracoval Stellmacher jako obuvník ve Flunterenu na předměstí Curychu.

Kammerer byl jako rakouský poddaný nejprve postaven před trestní soud své země a následně byl jako armádní záložník ­předán vojenskému soudu. Před zločiny Kammerer pracoval jako knihař v továrně na registry v Bernu.

K nešťastné události

Dne 20. října píše Stellmacher z Curychu Kammererovi, který je v Bernu, a žádá ho, aby byl druhý den ráno v Basileji, kde se setkali. Stellmachera doprovázela třetí osoba, jeho společník a komplic, kterého však Kammerer neznal. Po zralé úvaze se trojice zločinců rozhodla odjet do Štrasburku a vyloupit řadu lékáren. Do Štrasburku dorazili 21. října brzy ráno a prohlédli si město, aby se zorientovali. Potom, co vypracovali plán na následující noc, se rozhodli pro shromaždiště v okolí malé pumpy mezi baštami 21 a 22 v ulici Rue Militaire-de-l'Hôpital, která se zdála být dostatečně opuštěná. Kolem jedenácté hodiny večer se trojice zločinců vydala na nádraží s úmyslem nastoupit do vozidla městské hromadné dopravy, kterým by se mohli rychleji dostat z jedné lékárny do druhé. Za cíl své cesty uvedli kočímu lokalitu Kronenbourg, a právě při průjezdu pod železničním viaduktem na konci předměstí Saverne se pokusili omráčit kočího Schætzla chloroformem. Po neúspěšném pokusu o zločin se rozutekli různými směry a brzy se ocitli u malé pumpy za novou klinikou občanské nemocnice. Právě když si nasazovali falešné vousy, je překvapila hlídka, o které nevěděli. Tímto strážným byl střelec (fusilier)²⁾ Adels. Stellmacher se vrhl na Adelse, vytrhl mu pušku a zasadil mu ránu, po které se voják skácel k zemi. Kammerer, který chytil Adelse pod krkem, spadl s ním a při pádu přišel o falešné vousy a knihařský nůž. Voják křičel z plných plic, ale Stellmacher ho chladnokrevně dorazil pažbou pušky.

Po umytí krve, kterou si potřísnili ruce a obličeje, se vrazi vydali do Reebovy lékárny pojmenované Cigogne (U čápa) na konci ulice Grand´ Rue, pět minut od místa první vraždy.

Lékárník Emile Reeb převzal lékárnu v roce 1873 po svém strýci. Pocházel z lékárnické rodiny, jeho dědeček, dva prastrýcové a tři strýcové byli lékárníky, zatímco dva z jeho dalších strýců byli vojenskými lékaři. Lékárna funguje od roku 1837 dodnes.

Kolem jedné hodiny ranní zazvonili v lékárně Cigogne na noční zvonek, který vedl do bytu lékárníka Francoise Lienhardta. Lékárník sešel dolů a otevřel jim dveře. Stellmacher vstoupil sám a předložil mu padělaný recept podepsaný doktorem Schulzem.

Kammerer a neznámý muž zůstali na chodníku (některé zdroje uvádějí, že se na vražedné akci podíleli čtyři útočníci). Zatímco se lékárník Lienhardt pochybovačně díval na recept, Kammerer vtrhl dovnitř a udeřil nešťastného Lienhardta svou šavlí (bajonetem), kterou měl schovanou pod oblečením. Lienhardt utekl do kabinetu vedle lékárny. Kammerer jej pronásledoval a došlo k zápasu, při němž anarchista ztratil kravatu, ocelový řetízek od hodinek s medailonkem a kus papírového límce. Ozbrojený zločinec opakovaně zasazoval ubohému Lienhardtovi rány. Stellmacher mezitím odnesl zásuvkovou skříňku a všichni tři utekli, když zaslechli hluk na schodišti domu. Lékárníka Reeba přilákaly tlumené výkřiky a následně objevil nešťastnou oběť v kaluži krve. Pitva odhalila sedmatřicet zranění, z nichž několik bylo smrtelných. Po oběti zůstala vdova a dvě děti, v jejichž byla zahájena sbírka finančních prostředků.

Když pachatelé dorazili na nábřeží, vyhodili zásuvku na vlečnou stezku. Protože tušili, že bude v celém městě vyhlášen poplach, upustili od plánu vyloupit další lékárny, pravděpodobně utekli Schirmeckou branou (zbourána ve 20. letech 20. století, název brány se objevuje i v názvu lékárny – Pharmacie de la Porte de Schirmeck) a přes pole se dostali k basilejské železniční trati. O několik hodin později dorazili na nádraží, které Kammerer dokázal popsat jen jako nádraží poblíž Štrasburku a na trati do Basileje. Touto stanicí byl Fegersheim, kde trojice zločinců, v ošuntělých šatech, stále napůl převlečená, vyměnila drobné, které ukradli v hostinci, za bílé mince. Skupině se podařilo chytit vlak do Basileje, a ještě téhož dne se Stellmacher a Kammerer vrátili domů.

Dopad na provozně technické charakteristiky lékáren

Popsaná velmi smutná událost vedla mimo jiné k diskusi o otázce bezpečnosti lékárníků při práci během noční služby. Výsledkem bylo zavádění zádveří a okének pro výdej přípravků v lékárnách. Tuto změnu v provozně technických charakteristikách lékáren, přesněji důvod jejího vzniku, tak umíme přesně datovat. Současná bezpečnostní řešení pro lékárny se opírají o moderní technické prostředky.

Vysvětlivky k textu:

¹⁾ Freiheit byl dlouho vycházející anarchistický časopis, který v roce 1879 založil Johann Most. Byl známý propagací atentátu neboli propagací skutku – revolučního násilí, které by mohlo lidi inspirovat k revoluci.

²⁾ Fusilier je označení pro různé druhy vojáků; jeho význam závisí na historickém kontextu. Samotný pojem fusilier je odvozen od francouzského slova fusil ze 17. století – což znamená druh muškety s křesadlovým zámkem.

Autor příspěvku prosí vážené kolegyně a kolegy o zaslání fotografie zádveří anebo výdejního okénka, pokud pracují v lékárnách nebo vědí o lékárnách, které je mají i v současnosti, příp. kontaktu na tyto lékárny.

Doc. RNDr. Jozef Kolář, CSc.

Zdroj: https://www.google.com/maps