Kvantita nenahrazuje kvalitu

V prosincovém článku jsem v souvislosti s průběhem posledního sjezdu zmínil zvláštní volební shromáždění (ZVSH) a jejich negativní dopad na průběh diskuse na sjezdu. V následujícím čísle kolega PharmDr. David Ovčaří jako jeden z hlavních propagátorů ZVSH na článek zareagoval.

Smyslem mého příspěvku nebylo rozebírat ZVSH, ale poukázat na důsledek –⁠ nedostatečnou diskusi delegátů na sjezdu např. v oblasti komercionalizace oboru, živelného vzniku lékáren, podfinancování oboru, rozdílného přístupu k lékům aj. A to i přestože se sjezdu účastnilo více než 200 delegátů. Kvantita nenahrazuje kvalitu. Důležité také je, že není naplněno znění zákona o komorách (Zák. č. 220/1991 Sb.), který říká v § 11 odst. 4: „Okresní shromáždění se může platně usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina členů okresního sdružení. K platnosti usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů okresního sdružení“. Nic na tom nemění ani to, kolikrát a jakými hlasy schválili delegáti sjezdů možnost konání ZVSH. Význam slov shromáždění a nadpoloviční většina je zřejmý. Není ani pravda, že by soudy potvrdily, že ZVSH jsou v souladu se zákonem, jak by snad mohlo z článku kolegy Ovčařího někomu vyplynout.

Za důležitý nedostatek ZVSH dále pokládám, že se v rámci organizace ZVSH v mnoha OSL nedohlédlo na zvolení čestné rady a revizní komise OSL. Neprojednání disciplinárního přestupku v těchto zdánlivě méně důležitých orgánech na úrovni OSL vedlo dokonce i k prohranému soudnímu sporu ČLnK. Rozumím požadavkům na zapojení co největšího počtu lékárníků do života komory, k cíli však nevede cesta rezignace a přizpůsobení se pasivitě, ale snaha o aktivní zapojení členské základny. Pasivita lékárenského terénu může jen někomu vyhovovat ke snadnější manipulaci s lékárnickým oborem.

Kvantita nenahrazuje kvalitu. Tato skutečnost se mi také vybavila při nedávné návštěvě Dominikánské republiky. Z pohledu pravidel, jak zacházet s léčivy, je to ráj pro všechny farmabyznysmeny. Léčiva včetně např. ATB sirupů dostupná mimo lékárny, prodej jednotlivých blistrů na tržišti, v lékárně je k zakoupení bez lékařského předpisu prakticky cokoliv, reklama např. na léčiva na podporu erekce ve velkém. Na druhou stranu průměrný výdělek 200–300 dolarů měsíčně pro většinu obyvatel není zárukou stabilního prostředí pro provozování lékárny. V lékárnách se tak kromě léčiv nabízí žrádlo pro psy, šperky, oblečení. Jiný kraj, jiný mrav.

Lze si jen přát, aby se podobná pravidla pro zacházení s léčivy, kdy je léčivo na úrovni jakéhokoliv zboží, nezačala postupně prosazovat v ČR. Jsme součástí EU, nejsme banánovou republikou, přesto se v lékárenství ostatním státům v EU přibližujeme obtížně. Snad se to ale podaří a snad úrovní lékárenství nedopadneme až na úplné dno, kde platí jediné pravidlo. Ruka trhu a prodej čehokoliv za jakoukoliv cenu.

PharmDr. Petr Krpálek