Právní poradna

Chtěla bych u vás upřesnit právní stránku toho, že musíme v lékárně nosit osobní jmenovky. Je to zažitá tradice a určitě ve stanovách se najde povinnost jmenovky nosit, do konce při nedodržení hrozí pokuta (chtěla bych o tom také vědět víc, za co se vlastně postihuje). Ale hlavní můj dotaz zní, jaký je povinný obsah informací na těchto cedulkách? Doba šla dopředu, kromě GDPR víme o nástrahách sociálních sítí apod. Každý chce svoje soukromí chránit. Takže mi přijde nemoderní mít na jmenovce celé jméno a pozici. V zahraničí jsem postřehla, že kolegové v lékárnách nosí jen číslo komory, beze jména a příjmení, často jen jako odznak. Proto vznáším dotaz, je dostačující z hlediska kontrolujících institucí, když cedulka bude mít takový obsah: „Vedoucí lékárník/lékárník, č. ev. ČLnK“? A to samé se zeptám ve vztahu k farmaceutickým asistentům? U nich ale není číslo komory? Musí být uvedeno aspoň křestní jméno bez příjmení? Vím, že se může říct, že jsme zdravotníci a že lékaři jmenovky nosí. Lékař ale nepřijde do styku s tolika náhodnými a neznámými lidmi, jako my v lé­kárnách. Proto i rizika zneužití osobních informací jsou větší. Pokud kontrolující organy chtějí vědět, zdá v lékárně pracují skutečně registrovaní odborníci, mělo by stačit uvedení pozice a čísla komory. Problém s tím vidím jen u laborantů, kteří nemají registrací v profesní organizací. Jak to můžeme vyřešit?

Povinnost lékárníka nosit viditelně nošenou jmenovku je dána článkem 17 písm. a) etického kodexu, ve kterém je takto upraven minimální způsob plnění povinnosti seznámit pacienta se svým jménem, příjmením a funkcí v lékárně. Tato povinnost má oporu v zákoně o zdravotních službách, konkrétně v jeho § 28 odst. 3 písm. g) (...znát jméno, popřípadě jména, a příjmení zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků přímo zúčastněných na poskytování zdravotních služeb a osob připravujících se u poskytovatele na výkon zdravotnického povolání, které jsou při poskytování zdravotních služeb přítomny, popřípadě provádějí činnosti, které jsou součástí výuky). V těchto ustanoveních jsou obsaženy jednoznačné odpovědi na vaše otázky. Jméno a příjmení na jmenovce mít musíte. Alespoň za současné podoby právních předpisů.

Vyzvedla jsem v nemocniční lékárně injekce Ondansetron (3 balení). Doplácela jsem 809 Kč. Injekce byly bohužel pře­depsané jako infúze, které nejsou vzhledem ke zdravotnímu stavu maminky aplikovatelné. Měly být do svalu. Dnes jí byly předepsány injekce nové, které vyzvedávala dcera a doplatek činil pro změnu 1400 Kč. Když jsem se dnes dotazovala u paní magistry z uvedené lékárny na možnost vrácení, tak mi sdělila, že to možné není. Odůvodnila mi to tím, že taková jsou pravidla! Prosím o přesnou specifikaci či odůvodnění na základě čeho mají být takto drahé prostředky zlikvidovány, přičemž nebyly ani rozbaleny?

Vaše otázka je pochopitelná, protože cílí na hospodárnost nakládání s léčivými přípravky. Nicméně právě proto, že jde o léčivé přípravky, je nutné dbát zvýšené opatrnosti, která své vyjádření nachází v povinnostech podle zákona o léčivech. Ten přísně upravuje veškeré zacházení s léčivým přípravkem od jeho ­výroby, přes distribuci až po výdej pacientovi v lékárně. Jakmile je lék vydán, dostává se mimo působnost zákona o léčivech. Pacientovi žádné povinnosti ohledně zacházení s léčivým přípravkem ukládány nejsou. To je dáno tím, že ani není objektivně možné plnění takových povinností zajistit. Proto zákon umožňuje, aby lékárna vydávala jen a pouze léčivé přípravky, které odebrala od distributora nebo výjimečně od jiné lékárny. Jen tak je možné spolehlivě zajistit, že s léčivým přípravkem bylo před výdejem náležitě zacházeno. Jakmile lék opustí lékárnu, tuto záruku již není nikdy možné poskytnout. Proto se i v případě, jako je ten váš, může lék v případě vrácení do lékárny pouze odstranit jako nepoužitelný. Můžete samozřejmě namítnout, že jste s lékem nedělala nebo nedělali nic závadného, a není důvod vám to nevěřit. Neexistuje ale žádný spolehlivý způsob, jak to ověřit, nejen u vás, ale u všech pacientů, kteří by nepoužitý lék vraceli, a proto platí, že jednou vydaný lék nelze do skladu lékárny vrátit a znovu jej vydat jinému pacientovi.

Ráda bych se zeptala, zda je v našich právních normách ustanoveno, kolik položek (s rozdílnými SÚKL kódy) lze vydat na elektronický opiátový recept. Pro lepší porozumění uvádím příklad z praxe: Pacient přišel s opiátovým receptem na 3 ba­le­ní Fentalis 12,5 mcg – na lékárně bylo dostupné pouze 1 ba­lení a po dohodě s pacientem byly vydány na stejný výdej ještě 2 balení Durogesic 12,5 mcg. Recept byl takto uzavřen. Při ná­sledné retaxaci jsem byla upozorněna, že takto by opiátový recept vydán být neměl a nejdříve jsem měla vydat 1 balení Fentalis náplastí, recept uzavřít s příznakem Částečně vydáno a výdej Durogesic náplastí provést až vlastně na následný výdej. Tímto způsobem je dodrženo, že na jeden uzavřený výdej je expedován jeden přípravek (jeden SÚKL kód). Omezení o jedné položce na opiátovém receptu jsem našla pouze ve Vyhlášce o předepisování č.329/2019 Sb., která vymezuje pravidla předepisování receptu s modrým pruhem a poznámka o předepisování jedné položky na elektronickém opiátovém receptu je zmíněna v článku webových stránek Erecept – Předepisování elektronických receptů pro léčivé přípravky s obsahem návykových látek z května 2021. Předpis, který by specifikoval počet položek a výdej na elektronický recept s příznakem „Vysoce návyková látka“, jsem nenašla.

Zdá se mi, že ve vámi popsaném problému jsou při hledání řešení smíseny dvě otázky.

První – kolik položek může obsahovat eRecept na léčivé přípravky s příznakem vysoce návykové látky.

Druhá – jak správně postupovat při substituci léčivého přípravku s vysoce návykovou látkou, jsou-li předepsána tři balení, z nichž je jedno vydáno v souladu s receptem a dvě jsou zaměněna za jiný substituovatelný přípravek.

Vycházím z toho, že přípravky Fentalis a Durogesic jsou zaměnitelné, ale nepotvrzuji to. To je odborná otázka, ve které věřím tomu, co píšete. Podmínka, že na eReceptu s přípravkem s vysoce návykovou látkou může být předepsána jen jedna položka, skutečně vychází z vyhlášky č. 329/2019 Sb., z § 5 odst. 6.
Tato vyhláška řeší, co lze na recept předepsat. Neřeší, jak postupovat při výdeji. To řeší zčásti zákon o léčivech a zčásti vyhláška č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi. Ani v jednom z těchto dvou předpisů není uvedeno nic zvláštního pro vámi popsanou situaci. To znamená, že i při výdeji léčivého přípravku s vysoce návykovou látkou postupujete stejně jako při výdeji léčivého přípravku bez takové látky. A při substituci jen některých z předepsaného počtu balení vše provádíte v rámci jednoho výdeje. Nic vám neukládá postupovat jinak, např. tak, že budete simulovat dva výdeje, jak vám bylo doporučeno. Nic vám v tom samozřejmě nebrání, ale dělat to nemusíte.

Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík,
advokát, právní poradce ČLnK