Dialog u televizoru

Tento příběh je smyšlený a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je čistě náhodná.
Rýmovaný úvod je inspirován textem stejnojmenné písně Vladimíra Vysockého, ale do zbytku textu
už si rýmy doplňte sami.

„Jé, Váňo, co to zítra soudíte?
To každý vážně vědět chce!

Určitě se i pobavíte,
máte tam zase opilce?

Tak jen můj milý, jeď si tam,
a až tě doma přivítám,
nečekej žádné ovace.“

„Ne Zino, teď už se moc nepije,
nebo jen doma a v práci ne.

A legrace nás moc neužije,
řešíme léky nenaskladněné.

Obvinění je na 5 stran,
léků, co „ze skladu zmizly“
dlouhý seznam...

Nesprávné vedení evidence.“

„Ty Váňo, to je trochu divoký,
kampak se všechno ztratilo?

Dělaj se teda věci všeliký,
a jim se to vyplatilo?

To vás devět soudců, já už to znám, budete sedět do tmy tam.

Kdypak tě doma přivítám?“

„Kam by se ty léky ztratily, nikam.
Prodali je. DTP kanály od shora dolů. Všechno ze seznamu. Tu 5 kusů, tam 15 kusů, občas 2. Bratru dohromady 5 míčů jenom za dva měsíce, ve kterých se podařilo kontrolu udělat a zdokumentovat.“

„Proč jen dva měsíce?“

„Pak někdo vypnul proud v lékárně.“

„To jde? A pomůže jim to?“

„Moc ne, máme důkazy podložené dva měsíce. To bude stačit“

„A co ty lidi tam dělají? To si myslí, že se na to nepřijde?“

„Jo, nevidí, neslyší, nemluví. Stejně jako my zaměstnávají tři Japonce – pány Ono, Seto a Samo. Říkají: ›To dělá pan majitel. Bedny přijdou a odejdou.‹ Asi mají nožičky. Chápeš, že bys byla vedoucí lékárník, lékárnou by ti za dva měsíce proteklo za 5 mega léků, o kterých víš, že je nemáš naskladnit. A vždy, když přijdou, do druhého dne zmizí a ty to vůbec neřešíš?”

„Ani na chvíli je nenapadne, že je to nezákonný a s tímhle vlastně souhlasí a jednou to bude někde vysvětlovat a může přijít postih? Však tady přeci není o čem mluvit.”

„No, on si to pan majitel zařídil, aby to zmizelo. Asi někam do důchoďáku nebo, já nevím, kam.“

„Majitel nelekárník?“

„No, jak jinak.“

„Si děláš srandu.“

„Nedělám. Odborný zástupce je prý jen formální funkce.“

„Co ti na to můžu odpovědět? Zeptej se, kdy poprvé přišla na to, že je to levárna? Jestli o tom s majitelem vůbec mluvila? Z jakého důvodu dělala mrtvého brouka? Jestli z něj měla strach? Jestli má pocit, že ji za její práci odměnil víc, než je běžné? Jestli si myslí, že je to všechno v pořádku? Proč šla dělat farmacii?
Jestli se stydí? Jestli by něco udělala jinak? A jestli jí teď není trapně?“

„Trapně jim evidentně bývá.“

„A co s tím budete dělat?“

„Asi ji vyloučíme podmíněně nebo úplně. Je to těžké rozhodování. Lékárnou proteklo, jen co víme za dva měsíce,
za 5 milionů a my máme na výběr pokutu 3 až 30 tisíc, podmínečné vyloučení, vyloučení. No 30 tisíc při tom obratu není trest, když provozovatel zaplatil SÚKL půlmilion a jede dál. Vyloučení? Sama cítíš, jak hrozně to zní.“

„Není to drsný tam sedět a slyšet vylučujeme vás z komory?“

„Není mi z toho dobře, když vylučujeme. Neumím si představit, co museli zažívat soudci, když se šátkem na hlavě recitovali tu větu: ›The sentence of the court upon you is that you be hanged by the neck until you are dead…‹ (Rozsudek tohoto soudu je, že budeš pověšen za krk, dokud nezemřeš…) Hodilo by se, kdyby ten člověk mohl přijít o osvědčení. Nebylo by to tak fatální.“

„A to on může jako dál vést lékárnu?“

„Jo, do té doby, než bude znova žádat o osvědčení, nebo než se mu osvědčení bude obnovovat. Protože, když máš delikt, nemůžeš dostat osvědčení.
Takže podmínečně vyloučený může cca tři roky vést lékárnu a klidně i tu, za kterou byl odsouzen.“

„Néé?!“

„Tam je spousta zapeklitostí. Ale být loajální k člověku, který ti zatají, že v lékárně, za kterou neseš odpovědnost, byla kontrola. Pak ti zatají výsledek a vesele si komunikuje se SÚKL, aniž by se ti zmínil.“

„On vlastně neuznává tvoji odbornost. Naveze tě do takové levárny, ale vlastně jsi pro něj jen kus hadru. Potřebuje ten cár papíru s tvým jménem, aby mu distributor dovezl léky.“

„No, zaplatí magistrovi právníka. Zajímavé je, že SÚKL komunikuje s jednatelem, ale ne s odborným zástupcem a vedoucím lékárníkem, kteří jsou ze svých funkcí odpovědni za správné zacházení s léčivy.“

„To je celý nemocný. To by hned člověk s láskou pro takové lidi pracoval.“

„Peníze. Kdyby to aspoň dělali pro peníze. Ale jak se jich musíme ptát na ty platy, tak to jsou almužny, když nám to přiznají. I supermarket platí líp: Jednoduše Lidl. Když je vyloučíme a půjdou tam, ještě si přilepší.“

Přemysl Císař,
člen Čestné rady ČLnK