Ze života právníka v Komoře – díl čtyřicátý sedmý, objednávkový

Při psaní „Ze života“ do předchozího čísla časopisu jsem netušil, jak pevně má pan šéfredaktor v rukou tematickou linku dubnového vydání. I když jsem zaslechl, že jistým osobám se jeho obsah nezamlouval, nelze popřít, že mozaika textů poctivě sestavená povětšinou lékárníky nastavila zrcadlo severovýchodním směrem. Nový ředitel dostal, zadarmo, příručku shrnující vše, na čem může pracovat, bude-li chtít lepší příští. Stačí se zahledět ze své kanceláře ve Šrobárově ulici jihozápadně ke kanceláři lékárnického prezidenta v ulici Rozárčině. A navázat kontakt. S velkým K. Třeba se za pár let tematické číslo věnované SÚKL zopakuje a po jeho přečtení budou spokojení úplně všichni. Stačí jen malé zakřivení kontinuity.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Dubnového života se ale zmocňovaly jiné události. Především „malý sjezd“, neboli porada předsedů okresních sdružení lékárníků – POSL. Ona to vlastně není stoprocentně jen porada, protože kromě rad a diskuzí jsou na jejím programu i prezentace činnosti představenstva. Není to stoprocentně ani porada předsedů, protože se jí účastní i předsedové revizních komisí a čestných rad, jsou-li na OSL zvoleni, nebo také místopředsedové všech okresních orgánů. Není to ani tak úplně malý sjezd, protože se na ní nemůže nic závazného schválit. To může opravdu jen skutečný sjezd delegátů. Porada nicméně může přijímat stanoviska k závažným otázkám týkajícím se lékárnického stavu, což se hodí hlavně z mediálního hlediska. Navíc se koná dvakrát do roka. Už jen proto dělá poloviční dojem oproti sjezdu, který se koná jen jednou.

Vlastně je ta porada taková zvláštní akce, která nic nemůže a členům Komory, kteří se jejího stavovského života přímo neúčastní, může připadat jako naprosto nezajímavá, neužitečná, a proto zbytečná. Ještě ke všemu se koná v sobotu. Jednou v dubnu a podruhé v září, což pochopitelně štve řadu těch, kteří se jí účastní. O to cennější je, že na ni opakovaně jezdí. Ty obsazené soboty štvou i mně. Uznávám ale, že jde o akci, která utužuje lékárnické mužstvo. Ženstvo. S těmihle mužsky šovinistickými výrazy se budeme vypořádávat ještě dlouho. Setkávají se tu lékárníci z celé republiky. Před covidem jsme si to moc neuvědomovali, ale po něm víme jistě, že osobní kontakt nic nepřekoná. Proberou se lékárnické problémy, porovnají se regionální rozdíly a najdou se společné potíže. Vyměňují se nápady i úsměvy, obojí k nezaplacení. Ogriluje se představenstvo, aby neusínalo na vavřínech. I právník odjíždí trochu propečený. Moderně řečeno dochází k mnoha vertikálním, horizontálním i úhlopříčným interakcím. Dvě porady a sjezd jsou happeningy, které vytrvale udržují činovníky Komory v životadárném napětí. Padají na nich nápady, které kormidlo Komory pootáčí žádoucím směrem. Protože to, co je žádoucí, musí být utvářeno jak těmi, kteří jsou v čele, tak těmi, pro které tu to čelo vůbec je. Předsedové přivážejí atmosféru z okresů a odvážejí atmosféru z centra. A kromě toho si obvykle připomenou i něco málo z nudných pravidel ovládajících okresní shromáždění, volby, zápisy, placení příspěvků nebo zapisování bodů za celoživotní vzdělávání. Budiž velké díky za všechny ty lékárníky, kteří na sebe berou břímě vedení svých OSL, svůj volný čas věnují studiu řádů a organizaci komorových akcí, o některých sobotách se sjíždějí do Prahy, a ještě realizují své nápady, o které se pak dělí s ostatními. A budiž díky za příležitosti k setkáním, jakými jsou POSL. Nevím, kdo s nápadem na ně kdysi přišel, ale díky i jemu.

V dubnu jsem v Brně a v Ostravě zakončil letošní sezónu seminářů o aktuální legislativě pro lékárníky. Od podzimu do jara téma nabobtnalo do takových rozměrů, že přestával stačit vymezený čas do půl deváté večer. I tak nemohlo jít o víc než o stručný přehled a mnozí si pak oprávněně posteskli, že by si řada bodů zasloužila podrobnější výklad. Zasloužila, jistě. Čas, který můžeme seminářům věnovat, já i vy, k tomu bohužel nestačí. Proto jen znovu doporučuji zaměřit pozornost informacím, které se objevují na komorovém webu. Vše, co je důležité, se představenstvo snaží zveřejnit, aby členovi Komory nic podstatného neuniklo. Ostatně, pozorní čtenáři webu pak musejí mít i na mých seminářích pocit opakování, protože řada témat už byla publikována před tím. Příslovečným Masoxem seminářů o aktuální legislativě mi pak je už pravidelně olomoucké vystoupení na akci, již bych kvůli reklamním pravidlům neměl jmenovat, nicméně hojně navštěvované lékárníky, při kterém mám místo dvou a půl hodin jen šedesát minut. Rychlopalná mluvecká disciplína, při které posluchačstvo chápavě předstírá, že rozumí, naznačuje, že každý z nás má v sobě netušené schopnosti sdělovat a přijímat myšlenky v neuvěřitelně koncentrované formě. Možná ano, možná ne. Počkejme, jestli mě pozvou zase napřesrok.

Každopádně platí, že bych neměl, čím semináře naplňovat, nebýt Komory a nebýt toho, že se pořád něco chystá a děje. Momentálně je v téhle kuchyni nejvíce rozpálená plotna s bublajícím vývarem z představ o zamezení nedostatku léků. Palčivé to téma. Cílí na všechny, výrobce, distributory i lékárny. Nás musí nejvíc zajímat, jestli bude v lékárnách reálné připravovaná opatření dodržovat. A reálností musíme rozumět možnost je dodržovat tak, aby to neochromilo schopnost plnit i to hlavní, co má lékárna za úkol – poskytování lékárenské péče. Proto nás ze všeho nejvíc zajímá, jak se bude k novým povinnostem přistupovat. O co má jít? Obecně vzato o vyloučení nadměrných objednávek jednotlivými lékárnami, k nimž se logicky v dobách nedostatku uchylují. Protože neví, kdy zase budou léky k dispozici. Bohužel tyto objednávky do zásoby zvyšují nedostatek, protože kdo si objedná do zásoby, ubírá tomu, kdo si objednal později a už na něj nezbylo. Takže někdy, čistě z pocitu hrozícího nedostatku, se nerovnoměrně rozdělí mezi menší počet lékáren takové množství balení, které by jinak vystačilo pro všechny, kdyby nebylo panických objednávek. A právě tomu hodlá novela zákona o léčivech bránit. Chce přikázat, aby si každá lékárna objednala jen tolik, aby na skladě měla nejvýše počet balení, který obvykle vydala za průměrný týden v posledních třech (máme slíbeno, že dvanácti) měsících. Důkladnější přemýšlení o tomto modelu zneklidňuje. Na druhou stranu uklidnit může jen to, že se podaří najít s MZd a SÚKL společnou řeč ohledně výkladu pojmu „obvyklý počet“. Tak, abychom pokud možno mohli s účinností této změny poradit objednávajícím lékárníkům jen toto: „Neobjednávejte do zásoby na mnoho týdnů. Hlídejte si objednávky na úrovni běžné potřeby svých pacientů, a pak se nemusíte bát žádného postihu, protože budete i bez zvláštního sledování skladu, výdejů a objednávek přirozeně dodržovat to, o co v novele zákona jde.“ První krůček k takovému chápání jsme na ministerstvu už udělali.