Potenciální přínos ředkviček pro lidské zdraví

Ředkvička neboli ředkev setá (Raphanus sativus z čeledi brukvovité, Brassicaceae) je kořenovou zeleninou hojně konzumovanou po celém světě. Nutriční a léčivý význam mají nejen kořeny, ale také listy a klíčky. Extrakty připravené z nadzemních a podzemních částí ředkviček se v lidovém léčitelství používají od pradávna při léčbě žaludečních onemocnění, močových infekcí, zánětů jater, srdečních poruch a vředů. Léčivý potenciál ředkvičky je připisován především sekundárním metabolitům, jako jsou glukosinoláty, polyfenoly a isothiokyanáty.

Mezi kořenovou zeleninou se ředkvička vyznačuje nejnižší energetickou hodnotou (16 kcal/100 g), protože má nejvyšší obsah vody (95,3 %). Ředkvička má vysoký antioxidační potenciál. Celkový obsah fenolů byl stanoven na 68 mg ekvivalentu kyseliny gallové/100 g čerstvé váhy. Ze všech antioxidačních sloučenin jsou v ředkvičkách nejvíce zastoupeny flavonoidy (38,8 %), následují neflavonoidní polyfenoly (8,4 %), terpeny a jejich deriváty (8,2 %), glukosinoláty a produkty jejich rozkladu (5,6 %) a uhlovodíky (4,6 %). Produkty rozkladu enzymatické hydrolýzy glukosinolátů enzymem myrosinázou jsou isothiokyanáty a thiokyanáty. Hlavním produktem rozkladu glukosynolátů je sulforaphan (5,26 mg/100 g sušiny). Isothiokyanáty mohou za štiplavou chuť ředkviček. Flavonoidy jsou hlavní pigmentové molekuly zodpovědné za barvu ředkvičky. Antokyany na bázi pelargonidinu (callistephin a pelargonin) se nacházejí hlavně v červených ředkvičkách a acylovaný kyanidin byl identifikován u fialových. Antokyaniny jsou dobře známé antioxidanty schopné chelatace kovů a vazby proteinů. Kromě toho antokyaniny působí jako chemoprotektivní činidla, spouští antioxidační enzymy, zabraňují proliferaci buněk a zvyšují apoptózu. Ředkvičky jsou vhodnou součástí jídelníčku také proto, že jsou dobrým zdrojem vápníku, hořčíku, mědi, manganu, draslíku, vitamínu B6, vitamínu C a kyseliny listové.

V odborné literatuře lze nalézt různé preklinické studie, jejichž výsledky naznačují přínos ředkviček pro zdraví lidí. V některých případech byly dokonce popsány účinky na molekulární úrovni. Například bylo zjištěno, že methylisogermabullon stimuluje pohyblivost tenkého střeva aktivací acetylcholinergních receptorů. Značný počet studií se zabývá protirakovinnými účinky ředkviček. Bylo zjištěno, že 4-(methylthio)-3-butenyl isothiokyanát indukuje apoptózu v lidských buňkách rakoviny tlustého střeva, a tím snižuje abnormální růst buněk. 4-methylsulfinyl-3-butenyl isothiokyanát vyvolává apoptózu v lidských buňkách rakoviny plic. Sulforaphan inhibuje proliferaci buněk rakoviny prsu.

Surový vodný extrakt z černých ředkviček v experimentech indukoval detoxikační enzymy, jako je chinonreduktáza, cytochrom P450, thioredoxinreduktáza 1 a hemoxygenáza 1 v buněčné linii lidského hepatomu HepG2.

V in vivo studii měl extrakt z ředkviček schopnost zabránit biochemickým a imunotoxickým změnám vyvolaným kadmiem. Isothiokyanáty snižují buněčnou proliferaci lidských erytroleukemických buněk, T-lymfoidních buněk a buněk cervikálního karcinomu.

Sulforaphan by mohl být použit jako slibný chemoterapeutický senzibilizátor ke zlepšení účinnosti cisplatiny u rakoviny vaječníků. Sulforaphan je schopen zvýšením reaktivních forem kyslíku a depolarizací mitochondriální membrány aktivovat více apoptotických drah, a tím synergicky inhibovat proliferaci buněk rakoviny vaječníků a vyvolat apoptózu. Sulforaphan může také snížit životaschopnost buněk rakoviny žaludku a vyvolat apoptózu. Potenciál sulforaphanu jako účinné chemoprevence ukazuje značné množství studií, bohužel však nebyly provedeny žádné klinické studie, které by tento účinek přímo potvrdily. V roce 2009 byla v Německu provedena kohortová studie, do které bylo zahrnuto 11 405 mužů. Studie odhalila nepříznivou korelaci mezi příjmem glukosinolátů v potravě a rizikem rakoviny prostaty. Nejsilnější inverzní souvislost s rizikem rakoviny mezi podskupinami glukosinolátů vykazovaly alifatické glukosinoláty.

In vivo a in vitro studie také poukazují na možné uplatnění ředkviček v prevenci kardiovaskulárních a neurodegenerativních onemocnění. Bioaktivní složky ředkviček mají schopnost zmírňovat nepříznivé účinky reaktivních forem kyslíku, zánětu a apoptózy, které jsou primárními příčinami těchto chorob.

Preklinické studie naznačují, že kořenová část ředkviček má antidiabetické vlastnosti, které mohou být způsobeny schopností zvyšovat antioxidační obranný mechanismus a snižovat oxidační stres a peroxidaci lipidů, zlepšovat hormonálně indukovanou hemostázu glukózy, podporovat vychytávání glukózy i energetický metabolismus a snižovat absorpci glukózy ve střevě. Pro diabetiky mohu být přínosné také další části ředkvičky. Zatímco listy ředkvičky snižují absorpci glukózy ve střevech, semena zlepšují inzulínovou rezistenci a zvyšují příjem glukózy. Suplementace polysacharidové frakce z listů ředkviček snižovala u obézních myší přírůstek hmotnosti i procento tělesného tuku a upravovala střevní mikroflóru.

Bioaktivní látky izolované z ředkviček se zdají být perspektivní a budou jistě cílem řady dalších experimentálních a zejména klinických studií. Mohou mít význam pro prevenci a léčbu celé řady onemocnění jako kardiovaskulární a neurodegenerativní choroby, rakovina, zánět, poškození jater, žlučové kameny a diabetes. Pro jejich preventivní a možná i léčebnou aplikaci jsou však zapotřebí další klinické důkazy a zkušenosti.

Mgr. Věra KLIMEŠOVÁ

Laboratoře aplikovaného výzkumu a vývoje společnosti Fytopharma

Zdroj: www.fytoinstitute.eu