Nenápadný půvab komorového představenstva Volím, volíš, volíme – už je tady zase

Michale, vím, že víš, proč tě takto oslovuji, ale dovol pro čtenáře časopisu pár slov na úvod. V sobotu 15. dubna jsme se oba účastnili porady předsedů okresních sdružení lékárníků a v jejím závěru jsme dostali společný nápad. Letos se bude na listopadovém sjezdu delegátů volit nové představenstvo Komory a z jeho řad i prezident a viceprezident. Budou se volit i členové revizní komise a čestné rady, ale to jsou zcela samostatné orgány, do jejichž činnosti nám nepřísluší mluvit. Napadlo nás ale, že by stálo za to trochu přiblížit všem, kteří třeba o kandidatuře do představenstva Komory uvažují, a zaplať pánbůh za ně, co vlastně výkon funkce člena představenstva obnáší. Škála představ člena Komory o tom, co vlastně ti „bafuňáři“ v Praze dělají, nebo nedělají, je určitě hodně široká, a mnohdy asi neodpovídá skutečnosti. Asi by nebylo vhodné, aby o tom, co by měl kandidát očekávat od čtyř let, které jej po zvolení čekají, psal nebo mluvil někdo z těch, kteří to dobře vědí, protože už ve funkci jsou, a přitom chtějí znovu kandidovat. Proto bude nejbezpečnější, když se toho zhostí někdo, kdo o práci v představenstvu něco ví, ale kandidovat do něj už nebude. Takže proto zrovna my dva. Ty kandidovat můžeš, ale už nechceš (díky za těch 20 let) a o mně není třeba z principu ani mluvit. Tolik na úvod a pojďme k první a hned nejdůležitější otázce.

Co by měl zájemce o post člena představenstva České lékárnické komory očekávat a co by od něj měla očekávat Komora, respektive její členové?

Za 20 let, to zní až hrozně – 5 funkčních období, se nároky na členy představenstva neuvěřitelně změnily. Zásadním způsobem se zvýšil objem agendy a zároveň i požadavky na rychlost jejího vyřízení. Adepti by proto měli splňovat dvě základní podmínky – chuť investovat kus svého volného času ve prospěch stavovských aktivit a jistou časovou flexibilitu pro účast jak na prezenčních jednáních, tak na průběžných telekonferencích.

To zní, jako kdyby šlo jen o účast na zasedáních představenstva nebo účast na telekonferencích. Tak to ale asi není?

Určitě ne. Těžiště práce je v pracovních skupinách, které PČLnK zřizuje k jednotlivým úkolům. Ty by měly připravit materiály k finálnímu rozhodnutí na zasedání představenstva. Takové pracovní skupině musí někdo „šéfovat“, prostě skupina musí mít hlavu, která ji svou aktivitou pohání k vytčenému cíli. Do struktury sekretariátu ČLnK byl před lety zaveden tzv. odborný konzultant, farmaceut z praxe, ale je fakt, že většinu představenstvem zadaných úkolů řeší členové představenstva, často s pomocí nezvolených kolegů. Bylo by určitě přínosné, kdyby se podařilo pro práci na Komoře získat ještě minimálně jednoho dalšího odborného konzultanta. Mimochodem prvním konzultantem, a velmi dobrým, byl Aleš Novosád, nyní již osmým rokem člen představenstva.

Občas se u nových členů představenstva setkávám s představou, že je jejich rolí zadání analýzy a návrhů řešení nějakému třetímu (komerčnímu) subjektu a pak rozhodnout, kterou z navrhovaných variant se vydat. Takhle ale Komora nefunguje a fungovat nemůže.

Jinými slovy říkáš, že pokud má Komora dobře fungovat, neobejde se to bez představenstva s členy, kteří posunují věci dopředu vlastní prací. Je to tak? Nebo je snad ještě někdo jiný, kdo by se za představenstvo postaral o to, aby Komora plnila své poslání?

Ve zkratce – NENÍ. Můžeme si nechat od někoho poradit v oblastech, kde expertízu nemáme, ale naprostá většina úkolů je spojena s tématy, kde členové představenstva názor mají, často jsou v problematice velmi dobře orientováni a v takovém případě rada od „externisty“, často velmi draze zaplacená, nedává žádný smysl. Je to prostě a jednoduše o investovaném a výše již zmíněném volném čase a chuti se problému věnovat. Absence času na zapojení do těchto aktivit byl u mě hlavní důvod, proč už dál v představenstvu nebudu pokračovat. Rád uvolním místo těm, kteří v sobě obojí najdou. Já se budu nadále věnovat jen IKEM a Sekci nemocniční farmacie České farmaceutické společnosti.

Čtyři roky se v představenstvu dají určitě také jen odsedět, a bohužel to navenek spousta členů ani nepozná.

A když to neodsedí, ale odpracuje…, vždyť jsou to lékárníci, kteří chodí normálně do práce. Kdy se té práci věnují? Kdy ses jí věnoval ty?

Dobrá otázka, nejlepší odpověď by na ni dali myslím rodinní příslušníci komorových funkcionářů. Schválně jsem si našel výkazy práce za rok 2009, kdy jsem byl v pozici neuvolněného viceprezidenta, a bylo to k práci v IKEM navíc průměrně 93 hodin měsíčně, plus k tomu fakticky permanentně on-line na telefonu, e-mailu. Aktivní řadový člen představenstva, který má odpovědnost za některou z konkrétních gescí, pracuje pro Komoru měsíčně průměrně 40–50 hodin. Většina z členů představenstva jsou vedoucí lékárníci nebo odborní zástupci, a když se věnují přes den částečně Komoře, dodělávají svoje pracovní povinnosti po večerech a o víkendech.

Mohu potvrdit, že e-maily v pozdních večerních i nočních hodinách nebývají výjimkou. Nebo v posledním funkčním období (ne)oblíbené Freelo jako komunikační webová aplikace. Ale abychom zbytečně nestrašili, myslíš, že to jde i jinak? Že by se běžně zaměstnaný lékárník mohl stát platným členem představenstva bez toho časového vypětí?

Určitě ano. Nechci rozhodně odradit ty, kteří by se chtěli o pozici v představenstvu ucházet, jen jsem chtěl na číslech ukázat, že si to bere svůj čas. Ale představenstvo samozřejmě není složeno jen z „magorů“, kteří se zapojují v takovém rozsahu. Přínosem může být i člen, který bude kandidovat s jednou pro obor významnou myšlenkou a bude se jí 4 roky trpělivě věnovat. A vedle toho bude sledovat a aktivně vstupovat alespoň do části diskuzí v platformě Freelo. To si zaslouží alespoň pár vět.

Freelo je softwarový nástroj pro projektové řízení a díky němu se fakticky odmazaly z agendy e-maily, prostě vše se dává do Freela. Návrhy legislativy, ty se tam i připomínkují, podobně jako třeba tiskové zprávy, reakce na dotazy z médií, aktuálně slouží Freelo k vyladění nové podoby webových stránek. Může ho mít každý u sebe; v počítači, tabletu, smartphonu. Kdo se s ním sžije, už si ani nedokáže představit řešit agendu po e-mailech.

Líbí se mi, jak ses pokusil zmírnit předchozí strašení časovou náročností. Já se tedy přiznám, že jsem za ty roky přistihl všechny aktivní členy představenstva, jak pracují v době, kdy se normálně jí, spí nebo odpočívá. Ale budiž. Když už ale zmiňuješ členy s úzce vymezenou agendou, přece i oni by se museli podílet na rozhodování představenstva. A to vždy obnáší alespoň základní znalost toho, o čem se zrovna jedná. Takže minimálně pasivní vnímání i ostatních témat je nutné. Nebo myslíš, že by bylo správné, kdyby se prostě spolehli na to, co jim k tomu řeknou třeba až na jednání představenstva ostatní, a podle toho rozhodli?

Upřímně řečeno, dnes už ani není možné obsáhnout celou agendu Komory dopodrobna. Každý si v ní najde témata, která mu jsou bližší a pak zůstane část, kde se rozhodne třeba podle diskuze, která ke konkrétnímu bodu proběhne před schvalováním usnesení na zasedání představenstva. Tam se mimochodem před lety odehrál díky delegátům sjezdu zásadní posun – byla schválena povinnost publikovat zápis ihned po skončení zasedání. Za mě obrovský posun, zmizely následné debaty o podobě zápisu, jeho schválení je totiž posledním bodem jednání. A za to, jak zápisy vypadají, jak jsou precizně vedeny, ti patří určitě obrovský dík. Tobě to přidalo práci, nám všem to ušetřilo spoustu hodin a nervů.

Počkej, počkej, abychom pro samé děkování neutekli od tématu. Víceméně jsme se shodli, že kdo nechce být v představenstvu do počtu, musí se připravit na nějakou tu námahu. Mohl bys být konkrétnější a alespoň namátkou přiblížit, čemu všemu se představenstvo věnuje? Víš, aby si ti, kteří budou kandidovat poprvé, ale vlastně i ostatní členové udělali představu.

Napadá mě, že pro získání představy o rozsahu činností je zase nejlepším zdrojem zápis. Mimochodem od roku 2019 pěkných 113 stran. Zkusím témata nějak uceleně rozdělit a vybrat alespoň základní:

• připomínkování legislativních návrhů a příprava vlastních, vždy spojeno s diskuzí nad dopady do praxe, pozitivy i negativy návrhu.
• mediální aktivity Komory s důrazem na prezentaci témat, která chceme my, ale také třeba reakce na návrhy, které nejsou pro stav přínosné, anebo je možné je nazvat i likvidačními. Často se jedná o diskuzi, na kterou je velmi málo času, aby reakce nepřišla pozdě, v době, kdy už nikoho nezajímá.
• vzdělávání, to je obrovský prostor pro seberealizaci. Přinést tipy na témata, nové přednášející a třeba i nové formy. Jen díky kolegům nadšeným pro věc se v posledních 10 letech objevilo například tolik garantovaných kurzů, kurzů velmi pozitivně hodnocených účastníky.
• projekty typu nový web, členská evidence, připravované řešení pro evidenci lékových chyb.
• zapomenout nesmím na povinné úkoly každé samosprávy - kontrolu rozpočtu, návrhy na změny profesních předpisů, v případě ČLnK schvalování osvědčení.

Máš pravdu, že zápis je jako zdroj informací užitečný. Určitě ale není úplný, protože se paralelně průběžně řeší mnoho věcí, které jen zrovna nejsou zařazeny na pořad jednání představenstva. Znovu se ale vracím k myšlence, kterou jsi naznačil už před chvílí. Když jsi zmínil, že představenstvo by toho mnoho neudělalo, kdyby jeho členové spoustu věcí neodpracovali sami, ale zadávali jejich zpracování někomu externímu. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že nebýt intenzivního každodenního „omývání“ proudem komorových záležitostí, i má schopnost pracovat pro Komoru by byla omezená. Nicméně existuje podle tebe alternativa spočívající v tom, že by Komora kromě administrativní části sekretariátu měla i odbornou část? Tedy něco jako větší tým lidí, kteří by pro představenstvo zpracovávali všechno možné tak, aby se jeho členové mohli skutečně už jen seznámit s výsledky a rozhodovat, co jak bude? Dnes je tento tým jednočlenný a odborná konzultantka Mgr. Dubská toho má víc než dost.

Na tohle úplně nevěřím, to by nefungovalo. Zaprvé, najít na pozice odborných konzultantů takový počet lékárníků s rozhledem vidím jako skoro neřešitelný úkol a za druhé by to jistě vytvářelo pnutí mezi tímto týmem a představenstvem. Co si ale představit dokážu, je doplnění Mgr. Dubské ještě ideálně o 2 kolegy, kteří by na Komoře měli částečné úvazky, abychom se dostali cca na 2–2,5 úvazku u těchto pozic. Tento počet konzultantů a ideálně menší počet zvolených členů představenstva (15 či 17) by mohl možná fungovat efektivněji.

Souhlasím, ale zeptat jsem se musel. Jen je třeba s nižším počtem členů představenstva zvážit kompromis. Rozmezí 15 až 20 členů je dáno zákonem, to nelze změnit novelou organizačního řádu. Zvolit jen 15 členů je riskantní, protože při jakémkoliv odchodu některého z členů se představenstvo okamžitě stává nefunkčním. Takže neměl-li by být plný počet 20, pak bych doporučil neklesat pod 17. Počet členů nového představenstva určuje stávající představenstvo při přípravě voleb. Shodli jsme se tedy na tom, že Komora může dobře fungovat, jen když členové jejího představenstva zvládnou odpracovat, co je třeba. Zní to opravdu tak, že není nikdo jiný, třeba ještě někde nad představenstvem nebo na sekretariátu, kdo by se o všechno, co má Komora dělat, postaral. Není?

Dobře, 17 členů, vyjednávání u konce. Nezbytnou podmínkou pro fungování představenstva je samozřejmě akční sekretariát a ten Komora bezesporu má. Nechci na nikoho zapomenout, ale dvě jména zmínit musím – paní ředitelka Jindra Štastná a pravá ruka představenstva Nikola Řípová. Obě zařídí a zkoordinují spoustu věcí. Jinak celý tým sekretariátu mají členové možnost potkat na akcích, jako je sjezd nebo porada předsedů, přítomný je totiž takřka vždy v kompletní podobě a tyto akce realizuje na vysoké úrovni kompletně ve vlastní režii.

Vidím, že na mou otázku, jestli kromě představenstva neexistuje ještě nějaká další síla, odpovídáš – sekretariát. Evidentně tedy nikdo jiný není. Přestože ty i já víme, co všechno se na Komoře a kolem ní děje, ke členům spousta informací často nedoputuje. Je to pochopitelné; o něčem se nedá psát, dokud se třeba jen vyjednává nebo připravuje a není žádný výsledek; nebo si běžný lékárník prostě jen nepřečte, co se zveřejní na webu Komory nebo v časopise nebo v e-mailu. Má svých starostí dost a času také pomálu. Ale řekni, podle tvého názoru, je Komora k něčemu užitečná? Potřebují ji lékárníci? Jak by to vypadalo bez ní?

Samozřejmě, že další síla existuje, jen jsem nechtěl právníky chválit hned na první narážku. Aktuální sestavu tří právníků, kteří si rozdělili postupně narůstající komorovou agendu, by nám myslím jiné Komory anebo i státní instituce záviděly.

V posledních letech (a myslím tím delší období zpátky) se klade extrémní důraz na sdílení všech možných informací se členy prostřednictvím webu, časopisu, prezenčních setkání s vedením Komory. Množství je takové, že pro někoho může být obtížné se v nich orientovat, ale tak to momentálně bohužel stojí – svět kolem nás běží hrozně rychle a Komora a lékárenství jako segment jsou zapojeny do spousty aktivit, které generují informace, spoustu informací.

A k čemu je Komora? Je to pojítko mezi často rozdílnými zájmy jednotlivých segmentů lékárenství, je to silná instituce s autoritou směrem ke státní správě, je prostředím pro nápady a myšlenky, které se snaží posílit pozici farmaceutů v poskytování zdravotní péče.

Bez Komory by to nebylo dobrý.

Souhlasím. A zároveň věřím, že Komora musí své členy nepřetržitě přesvědčovat o tom, že její existence má smysl a členské příspěvky jsou využívány hospodárně a na užitečné věci. Snad se to daří. V tomhle mám samozřejmě jen subjektivní pohled člověka zevnitř. Píšu sice „Komora“, jenže nakonec to opět sklouzne zpátky k představenstvu. Protože ono je skutečně tím nejdůležitějším hybatelem. Vždy je mi líto, když přijde nějaká kritika, snese se na Komoru jako instituci, ačkoli většinou cílí hlavně na nedostatek v konání Komory. Někdy je oprávněná, někdy ne, ale přál bych lékárníkům, aby se sami nechtěli o svou stavovskou organizaci připravit. Uvnitř nechť samozřejmě bojují o její co nejlepší podobu. Ještě jedna věc mě napadá, když zmiňuji kritiku. Máš ty osobně dojem, že by Komora hospodařila nešetrně? Nebo že by výkon funkce byl zdrojem pro vlastní obohacení?

Hospodaření je tématem neustálých debat mezi lékárníky, ale musím říct, že tak otevřené diskuze před schvalováním jakékoliv významnější investice, se jen tak nevidí. Navíc máme na vedení účetnictví renomovanou účetní firmu, účetnictví je pod bedlivou kontrolou orgánů Komory, auditora, pravidelně je prezentováno například na sjezdu delegátů.

A když se ptáš na obohacení, tak se musím usmát a říkám si, ať si to ten, kdo si to myslí, přijde v listopadu na sjezd zkusit a kandiduje. Jsem přesvědčený o tom, že jak prezident, viceprezident, tak členové představenstva, by pohledem přes peněženku dokázali svůj čas zpeněžit kdekoliv jinde výrazně lépe, než náhradou za ztrátu času ve výši 250 Kč/hod. I proto bych byl rád, kdyby prošel v dubnu zveřejněný návrh na její navýšení na 350 Kč/hod. a adekvátně tomu navýšení náhrad pro prezidenta a viceprezidenta Komory.

Asi můžeme shrnout, že Komora je životně závislá na těch svých členech, kteří jsou ochotni pro ni něco udělat, kandidovat, pracovat, nebát se jednat se státními orgány, nést kritiku za svou práci a nechat se vnímat jako podivíni, kteří dělají něco, co nemusí. Snad jsme tímto článkem přiblížili, co obnáší výkon funkce člena představenstva, a snad jsme i zlákali ke kandidatuře někoho šikovného, koho do teď vůbec nenapadlo, že by to mohl také zkusit. Abychom nekončili jen tak neosobně – už jsem zmínil, že po dvaceti letech v představenstvu končíš. Starý rozhodně nejsi, což znamená, že jsi začínal funkcionařit velmi mlád. Je v současném představenstvu někdo, kdo tě provází po celé tvé působení? A co považuješ za své největší úspěchy a neúspěchy? Co ti vlastně těch dvacet let vzalo a dalo, jako prostému členovi i jako občasnému viceprezidentovi? Ať ti noví tuší, s jakými pocity se třeba budou potýkat po pětinásobném zvolení.

Máš pravdu, bylo mi na začátku 27, letí to. Služebně nejstaršími členy představenstva, když budou v listopadu pokračovat dál, budou Hana Šnajdrová a Aleš Krebs. Jeho postup budiž inspirací kolegům – řadový člen představenstva, tiskový mluvčí, viceprezident, prezident. Obrovský obdiv jemu a hlavně jeho rodině.

A co se nepovedlo?

Doteď mě mrzí promarněná příležitost, kdy jsme měli v roce 2008 přízeň MZd ČR a snažili se mezi lékárníky prosadit myšlenku změny odměňování na kombinovaný systém (marže + výkonová platba). Na sjezdu jsme neuspěli, slyšeli od zástupců provozovatelů, že objem léků vydávaných na recept a tím i marže poroste vždy, a je tedy strategickou chybou podíl marže na odměně snižovat. Čas rychle ukázal, že pravdu neměli. Tehdy byla šance mezi výkony dostat třeba i taxu laborum a výkony za vedení a úprava farmakoterapeutického. plánu.

A co se povedlo?

Vždy mě bavilo se věnovat vzdělávacím akcím. Kolektivní spoluprací se podařilo vytvořit systém kvalitních Garantovaných kurzů, z nichž mám samozřejmě nejradši svoje „dítě“ – screening diabetu. Jsem rád, že máme souhlas hlavního hygienika k preventivním intervencím a věřím, že se nám podaří s kolegy vytvořit systém pro evidenci našich zásahů a dosáhneme časem na úhradu od pojišťoven.

A jaké jsou tvoje důvody, že ve vedení Komory končíš?

Mohl bych v představenstvu fungovat jako studnice vzpomínek, občas připomenout, jaké souvislosti má aktuálně diskutované téma a asi by mě delegáti mezi členy i zvolili. Ale přijde mi férovější nechat místo někomu, kdo bude mít sílu a elán se zapojovat každodenně, nebo aspoň pravidelně, a ne jako já v poslední době.

Nejsem příznivcem pevně stanovených omezení v počtech opakování mandátů, je to hodně individuální, ale každý by měl v sobě takovou hranici najít sám.

Rád na představenstvo kdykoliv přijdu, pokud mě pozvou, když budou mít pocit, že bych třeba u nějakého tématu mohl být přínosem, to je přesně pozice, která se mi zdá férová pro obě strany.

A hlavně, už mi je o 20 let víc a asi jsem vyčerpal v sobě většinu potenciálu pro večerní a noční práci doma.

Takže nějaká varianta předčasného důchodu?

To ani náhodou. V roce 2003, když jsem kandidoval poprvé, jsem měl v lékárně IKEM na starosti jenom Oddělení výdeje léčiv pro veřejnost. O rok později jsem se stal vedoucím lékárníkem, narodil se mi první syn a postupem času povinností přibývalo. Naše lékárna se postupně rozrůstala až na aktuálních 63 pracovníků a k tomu mám na starosti ještě oddělení centrálního nákupu s cca 13 kolegy. Tolik lidí si žádá svůj čas, ne na dálku, ale prezenčně v IKEM. Přibývalo i interních projektů, do kterých se s lékárnou v IKEM zapojujeme, a to vše bere čas. Podařilo se nám třeba obnovit činnost Lékové komise IKEM a pravidelně se scházet. S pozicí ve vedení nemocniční lékárny se celkem přirozeně snoubí i aktivity v Sekci nemocniční farmacie ČFS ČLS JEP, kde jsem toho času předseda.

A je tu ještě jedna osobní věc – v srpnu se mi počet potomků ustanoví na finálním čísle 4, když bude vše v pořádku. A protože ti malí pacholci spí ještě míň než já, už se to nedá zvládat.

Děkuji ti za rozhovor. Nemohu mluvit za Komoru, ale za sebe připojuji poděkování za to, že jsem s tebou mohl tolik let pracovat, diskutovat, inspirovat se a učit se (marně) tvému umění diplomacie. Oba přitom víme, že to vše bylo možné jen díky Komoře, jejím členům a ostatním kolegům z představenstva, sekretariátu, okresních sdružení a dalším a dalším.

Jestli se po přečtení tohoto rozhovoru najde aspoň jeden či raději dva lékárníci, kteří si řeknou, že do toho v listopadu jdou, budu rád. Ostatní si třeba lépe představí, co práce pro Komoru obnáší. Děkuji za rozhovor a za skoro 20 let fakticky každodenního kontaktu s tebou. Kolegům, kteří budou v listopadu zvoleni, přeji, ať je práce pro Komoru baví alespoň tak, jako bavila mě, dává jim smysl a přináší pocity dobře vykonané práce (aspoň občas). Poděkování všem, které jsem potkal, myslím počká do listopadu, v květnu ještě nekončím.

S Michalem Hojným si povídal Jaroslav MARŠÍK