SVĚTOVÉ DNY ZDRAVÍ říjen

Na měsíc říjen nepřipadá žádný ze světových dní zdraví vyhlašovaných WHO.

Z jiných mezinárodních dní souvisejících se zdravím to jsou Mezinárodní den starších, Světový den bez násilí, Světový den zraku, Světový den duševního zdraví, Světový den artritidy/revmatizmu, Světový den hospicové a paliativní péče, Světový den bílé hole, Světový den výživy (potravy), Mezinárodní den pro odstranění chudoby, Světový den boje proti osteoporóze, Den Organizace spojených národů, Světový den psoriázy. Z dřívějších tzv. podporovaných dní to byly Světový den lidských sídel a Mezinárodní den pro zredukování přírodních katastrof a z tzv. sponzorovaných dní Den boje proti bolesti. Z dalších dní připomínaných v tomto měsíci to je například Světový den trombózy, Světový týden idiopatické plicní fibrózy, Den pro zdravá prsa, Evropský den boje proti depresi, Mezinárodní den balbutiků a další.

Mezinárodní týden prevence otravy olovem (International Lead Poisoning Prevention Week, ILPPW)

Globální aliance pro odstranění olovnatých nátěrů (Global Alliance to eliminate lead paint, GAELP) uspořádala ve dnech 20.–26. října 2013 první Mezinárodní týden prevence otravy olovem s cílem zvýšit celosvětové povědomí o otravě olovem a posílit opatření k odstranění používání olova v nátěrech. Cíl ILPPW zůstává i v následujících letech stejný: upozornit na zdravotní dopady expozice olovu, zdůraznit úsilí zemí a partnerů o prevenci expozice olovu u dětí a urychlit úsilí o postupné ukončení používání olova v nátěrových hmotách. Přestože jsou škodlivé účinky olova široce uznávány a mnoho zemí přijalo odpovídající opatření, expozice olovu, zejména v dětském věku, zůstává klíčovým problémem pro poskytovatele zdravotní péče a pracovníky veřejného zdravotnictví na celém světě.

Některá fakta o toxicitě olova

Olovo je kumulativní toxická a škodlivá látka pro každého, obzvláště pro malé děti. Poškozuje mozek, ledviny, játra, krev, reprodukční systém. V organismu se ukládá hlavně v zubech, kostech, v určitém množství se nachází v krvi. Expozice člověka se obvykle posuzuje na základě měření hladiny olova v krvi. V těle se kumuluje, vylučuje se jen obtížně. K typickým příznakům otravy olovem patří bledost obličeje a rtů, zácpa a nechuť k jídlu, kolika, anémie, bolesti hlavy, křeče, chronická nefritida, poškození mozku a poruchy centrálního nervového systému. Vzhledem k širokému používání olova v různých odvětvích je považováno za všudypřítomný kontaminant prostředí, přičemž neexistuje žádná bezpečná úroveň expozice tomuto kovu. Expozici olovu lze předcházet.

Nejzranitelnější skupinou jsou malé děti. Jejich nervový systém se stále vyvíjí a vstřebávají 4 až 5krát více požitého olova než dospělí, což může způsobit:

- mentální postižení, hluboké a trvalé nepříznivé dopady na vývoj mozku a nervového systému; vysoká úroveň expozice způsobuje kóma, křeče a dokonce smrt,

- špatné výsledky ve škole,

- problémy s chováním.

Při nižších úrovních expozice, které nezpůsobují žádné zjevné příznaky, může olovo ovlivnit zejména vývoj dětského mozku, což má za následek snížení inteligenčního kvocientu, změny v chování, jako je snížení pozornosti a zvýšené asociální chování, a zhoršení výsledků vzdělávání. Předpokládá se, že neurologické a behaviorální účinky olova jsou nevratné.

U dospělých expozice olovu zvyšuje riziko vzniku:

- hypertenze, ischemické choroby srdeční, toxického působení na reprodukční orgány,

- mozkové mrtvice,

- poškození ledvin.

U těhotných žen expozice olovu poškozuje řadu orgánů, může vyvolat potrat, porod mrtvého plodu, předčasný porod a nízkou porodní hmotnost, a také ovlivňuje vyvíjející se plod.

Expozice olovu má více podob, může k ní dojít prostřednictvím:

- vdechování částic olova uvolňovaných z průmyslu nebo recyklací,

- požití kontaminované půdy nebo prachu z rozpadající se olovnaté barvy – zejména, když si děti hrají na zemi a dávají si hračky nebo prsty do úst (vrozená zvědavost dětí a jejich věku přiměřené chování „z ruky do pusy“). Tento způsob expozice je ještě znásoben u dětí s psychickou poruchou zvanou pika (přetrvávající a nutkavá touha jíst nepotravinové předměty). Pica je latinské označení straky. O té je známo, že má zálibu v lesklých předmětech. I když některé studie toto konstatování relativizují až zpochybňují. Jiný název této poruchy zní allotriofagie, je odvozen z řečtiny: allotrios = cizí, odporný a phagia od slovesa phagein ve významu jíst.

Výrobky obsahující olovo jsou například olovnatá glazovaná keramika a některá tradiční léčiva nebo kosmetika. Olovem mohou být kontaminovány potraviny nebo voda.

Mezi významné zdroje kontaminace životního prostředí patří těžba, tavení, výrobní a recyklační činnosti a v některých zemích také pokračující používání olovnatých barev a olovnatého leteckého paliva. Od července 2021 se již nikde na světě olovnaté palivo pro osobní a nákladní automobily neprodává (poslední zemí bylo Alžírsko).

Historický exkurz

K původu názvu: Římané rozlišovali olovo, nazývané plumbum nigrum, od cínu, nazývaného plumbum album nebo candidum; tedy podle barvy (černé, bílé nebo běloskvoucí, jasně bílé). Chemická značka je odvozená od latinského názvu plumbum, český název pro olovo pochází od baltských Slovanů. Díky svým vlastnostem (měkké, tvárné – lze je snadno kovat, tvarovat, roztepávat, nízký bod tání – 327,5 °C), se stalo olovo jedním z prvních kovů, které člověk zpracovával. Na základě nálezů z archeologického naleziště Çatal Hüyüku na území dnešního Turecka se usuzuje, že se zdejší člověk zabýval výrobou a využitím olova již před téměř devíti tisíci lety. Pro zajímavost: název jiného kovového prvku molybdenu pochází z řeckého pojmenování olova molybdos, které označovalo jakýkoliv měkký černý materiál vhodný ke psaní.

Snadná slévatelnost olova se zlatem se „využívala“ při padělání zlatých předmětů již ve starověkém Egyptě. Intoxikací trpěly nejen osoby, které těžily, ale i zpracovávaly minerály, v nichž je olovo vázané – galenit (leštěnec olověný, blejno olověné, „olověná ruda“, PbS) a cerusit (PbCO₃). Další potom osoby, které dlouhodobě používaly nádoby z olova vyrobené nebo roztaveným kovem polévané keramické nádoby, čímž vznikaly jakési lesklé glazury, nádoby ke skladování vína, nástroje (závaží, psací prostředek – psací olůvko aj.), schránky či pouzdra k uchovávání dokladů, vodovodní trubky zvané fistulae. Egypťanky ho používaly v dnešní terminologii jako dekorativní kosmetiku, tedy jako přípravek určený k výraznější dočasné změně vzhledu. Černým sulfidem olovnatým si malovaly obočí a olovnatou bělobou (směs 2PbCO₃·Pb(OH)₂) se líčily. Římané si u příležitosti vítězného pochodu malovali obličej červeným miniem (suřík, Pb₃O₄). V malířství se používaly a používají i jiné sloučeniny s olovem, například síran olovnatý (olověná běloba), který se v přírodě vyskytuje jako minerál anglesit.

Vznikaly chronické, plíživé otravy olovem s projevy uvedenými výše například u římské populace, zvláště v patricijských rodinách, soudobě nazývané jako plumbismus nebo saturnismus. Planeta Saturn je druhá největší planeta Sluneční soustavy, ovládá znamení Kozoroha a jejím kovem je olovo, jeden ze sedmi kovů antické alchymie. Ve starověku bylo známo sedm kovů a sedm nebeských těles. Magická shoda vedla alchymisty k myšlence vzájemného propojení těchto poznatků. Každému nebeskému tělesu byl přiřazen jeden kov. V horoskopech (součet číslic v datu narození) je olovu uděleno číslo šest.

Vraťme se ještě do starověkého Říma. Uvádí se, že bakchanálie – slavnosti k poctě boha Dionýsa (Bakcha) – byly příčinou rozšířeného výskytu dny mezi aristokracií, včetně většiny císařů. Převážná část potravin a vína, které Římané konzumovali, byla kontaminována množstvím olova, které daleko přesahovalo dnešní bezpečnostní normy. Hromadění olova v těle může způsobit jednu z forem dny, bolestivého a někdy ochromujícího zánětu kloubů, a také mentální retardaci a nevyzpytatelné chování, které jsou obvykle spojovány s otravou olovem. Při zkoumání osobností a zvyků římských císařů z let 30 př. n. l. až 220 n. l. bylo zjištěno, že dvě třetiny z nich, včetně Claudia, Caliguly a Nerona, „měly zálibu“ ve stravě obsahující olovo a trpěly dnou a dalšími příznaky chronické otravy olovem. „Zdá se, že koexistence rozšířeného plumbismu a dny v době Římské říše byla důležitým rysem aristokratického životního stylu, který nebyl dříve rozpoznán. To silně podporuje hypotézu, že otrava olovem přispěla k úpadku a pádu Římské říše.“ O šílenství se mluvilo také u římského císaře – Commoda, náruživým pijanem vína byl jiný z římských císařů – Tiberius.

Nejenže Římané pili legendární množství vína, ale ochucovali svá vína sirupem z vařené hroznové šťávy, která se vařila v olověných nádobách. Sirup se používal také jako sladidlo v mnoha receptech, které si římští labužníci oblíbili. Jedna čajová lžička takového sirupu by byla více než dostatečná k tomu, aby způsobila chronickou otravu olovem.

Navzdory všem opatřením a postupům Institut pro měření a hodnocení zdraví (Institute for Health Metrics and Evaluation, IHME) odhaduje, že v roce 2019 expozice olovu způsobila celosvětově 900 000 úmrtí a 21,7 milionu ztracených let zdravého života (disability-adjusted life years, DALY) v důsledku dlouhodobých dopadů na zdraví. IHME rovněž odhaduje, že v roce 2019 expozice olovu představovala 62,5 % celosvětové zátěže vývojového mentálního postižení, jehož příčina není zřejmá, 8,2 % celosvětové zátěže hypertenzní choroba srdeční, 7,2 % celosvětové zátěže ischemická choroba srdeční a 5,7 % celosvětové zátěže mozková mrtvice.

WHO označila olovo za jednu z deseti chemických látek, které vzbuzují vážné obavy v oblasti veřejného zdraví a vyžadují opatření členských států na ochranu zdraví pracovníků, dětí a žen v reprodukčním věku. Na svých internetových stránkách zpřístupnila řadu informací o olovu, včetně informací pro tvůrce politik, technických pokynů a propagačních materiálů. Rovněž vypracovala Pokyny pro klinické řešení expozice olovu a připravuje pokyny pro prevenci expozice olovu (2021), které poskytnou tvůrcům politik, orgánům ochrany veřejného zdraví a zdravotnickým pracovníkům pokyny založené na důkazech o opatřeních, která mohou přijmout k ochraně zdraví dětí a dospělých před expozicí olovu.

V současnosti je otrava olovem ve vyspělých zemích vzácně řešenou diagnózou.

Literatura u autora

Doc. RNDr. Jozef KOLÁŘ, CSc.