Zeptali jsme se
Vyšlo v časopise:
Čas. čes. lék., 94, 2022, č. 6, s. 6-7
Funguje v českém lékárenství cosi jako „volný trh“? A měl by? Jsou lékárny benzínkami nebo hospodami (jak se na Twitteru vyjádřil jeden diskutující) nebo spíše záchrankami, zdravotnickým zařízením, kde si lze volný trh jen těžko představit?
PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno
Řekl bych, že lékárny jsou tak nějak vším, pro každého něčím jiným. Dokonce i jedna osoba může v různých situacích lékárnu pokaždé vnímat jinak. Setkávám se tak s očekáváním, že podle receptů vydám léky a vysvětlím jejich význam a užívání. Že u akutních či chronických obtíží budu umět vybrat nejvhodnější přípravek. Že budu umět také jen poradit, jak upravit životosprávu bez nutnosti užívání různých tabletek. Že budu umět jen vyslechnout a podpořit. A za vše zmíněné se velmi často dočkám upřímného poděkování a uznání. Setkávám se však nevyhnutelně i s tím, že „ale fakt rychle“, protože mi jede autobus a nic mi neříkejte, já všechno znám líp než vy, a fakt levně, protože si celý život přece platím zdravotní pojištění. Dále s prosbami na pomoc při hledání nějaké adresy či místa, tedy s důvěrou lidí v lékárny jako místa, kam se můžou bez obav obrátit. Také však s požadavky na rozměnění peněz, kopírování atd., často bohužel agresivně vyžadováno. Lékárna je tedy místem, které svým záběrem a dostupností může v určitých situacích pomoci téměř každému. Kdo se chce pobavit, jde do hospody. Kdo se chce poradit, jde do lékárny. Se šíří poskytovaných služeb pak souvisí volný trh. Část služeb je pevně regulována, část volněji a část vůbec. Možná by těch regulací mohlo být méně, ale lépe a přesněji legislativně uchopené. Aby pacienti měli představu, co je v lékárně čeká. A aby si lékárny udržely onu důvěru, že když mám nějaký zdravotní problém, tak „hele, tam je lékárna, tam mi poradí“. Financování nebylo v otázce zmíněno, ale je zjevné, že bez změny odměňování lékáren není taková pozice udržitelná, natož do budoucna možná.
PharmDr. Přemek CÍSAŘ, Lékárna Modřínová, Třebíč
Myslím, že „volný trh“ je to nejmenší, co českému lékárenství škodí. Nějaký tady je, ale často tam, kde by být nemusel. Co chybí českému lékárenství, je vize a přehled o možnostech ze strany plátců a státních autorit. Máme volný trh v doplatcích. Je pravda, že cena je zastropována, ale poskytovatelé se mohou předhánět ve snižování doplatků. Přitom, pokud by na ministerstvu a pojišťovnách byl někdo, kdo by dokázal udržet myšlenkovou kontinuitu a vzpomněl si, že doplatky se zaváděly proto, aby pacient tušil, že jeho zdraví není zadarmo, možná by se zamyslel, že na snižování doplatků ty pojišťovny vlastně dlouhodobě tratí. Pokusil by se pak možná zavést systém, kde by se s doplatky nečachrovalo, protože to pro pojišťovny není výhodné. Takový systém by mohl být založen na principu pojišťovna platí 90 %. Každá koruna dolů pro pacienta by byla vykoupena devíti korunami ušetřenými ze zdravotního pojištění. Vymýšlíme ambulantní klinické farmaceuty a poradce ve zdraví, ve zprávách slyšíte, jak chybí poradci výživy pro diabetiky. Opravdu si pojišťovny myslí, že bychom to nezvládli v běžné lékárně? Jen nám za to zaplatit. Ale ono je snazší hořekovat nad tím, že nejsou lidi, než hledat cestu, jak svým pojištěncům nabídnout péči, kterou potřebují. Podobné je to v atestacích. Na každý pupínek máme atestaci, ale chybí běžní pediatři a alergologové.
Mgr. Helena SLÁMOVÁ, Lékárna Komín, Brno
Z internetových diskuzí vím, že minimálně jeden lékárník si myslí, že volný trh vyřeší i lékárenství a že lékárna se má řídit stejnými zákonitostmi, jako benzínka. I to je smutný výsledek. Já si to nemyslím a věřím, že drtivá většina lékárníků také ne. Bohužel je z jiných diskuzí zřejmé, že náš pohled na lékárnu jako na zdravotnické zařízení nesdílí hlavně mnoho lidí z řad laické veřejnosti. To samo o sobě dobré není. Mnohem horší ovšem je, že to nelze vysvětlit ani zákonodárcům a členům vlády, kteří mají moc k realizaci potřebných změn.
Zavedení stejných doplatků na léky je nejsnadnější cesta, jak narovnat neférové konkurenční prostředí, konkurovat si především kvalitou služeb a získat znovu alespoň trochu vážnosti. Jenže slyším stále častěji, že to není a nebude na stole. To mi přijde škoda, neměli bychom to vzdávat. Nic dalšího nebude fungovat, pokud se nevyřeší stejná spoluúčast pacientů.
Lékárenství je jako princezna Koloběžka. Oblečená/neoblečená, regulovaná/neregulovaná. A to si nedokážu představit podobnou cenovou válku, jaká probíhá v lékárenství, v žádném oboru, kde volný trh existuje. Že by ÚOHS dovolil takové podrážení cen a prakticky kartelové dohody řetězců. Jak jinak nazvat nulové doplatky, například na inzuliny u velkých řetězců, když v neřetězcové lékárně se v takovém případě jedná o výdej za nákupní cenu nebo dokonce pod ní. Výsledkem je likvidace malých lékáren a lékárník je v očích veřejnosti za zloděje a hokynáře. Nelze přece tvrdit, že volný trh vše vyřeší u léků a lékáren, které jsou extrémně přeregulované. Bohužel tam, kde to není třeba. Kde to potřeba je, jako například pevné doplatky a omezení vzniku nových lékáren, tam často lékárníci slyší slepé výkřiky o levicovém smýšlení a návratu do socialismu.
Zůstává vlastně jen všudypřítomná regulace lékárníka, ta nikomu nevadí: tohle pípni, ověř, zkontroluj, zaznamenej, podej hlášení o každém pohybu ruky, ne abys překročil maximální cenu léku nebo taxaci IVLP byť jen o halíř. Nadiktovanou práci ti ale nikdo nezaplatí lékárníku, hodnota výkonu ti také bude určena, v obvyklém tempu růstu přibližně jedna koruna za rok. Ale pokud si spravedlivou odměnu za svou práci chceš vzít z marže, máš smůlu, protože tady necháme pracovat volný trh. Rozuměj, vydávej za nula.
Nemáš z čeho zaplatit zaměstnance, nájem, energie, pojištění, software a zásoby? Když nejsi schopný obstát na volném trhu, vždycky můžeš lékárnu prodat řetězci nebo jen tak zavřít. A zájmy pacienta? Pacient je opět až na posledním místě.
PharmDr. Veronika HORÁKOVÁ, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol
Jestli někdo přirovnává lékárny k benzínkám nebo hospodám, měl by sám uvažovat o návštěvě specifického zdravotnického zařízení. Někdy je nahlížení laické veřejnosti smutné, ale je jen na nás, abychom v očích veřejnosti vypadali jako zdravotničtí profesionálové.
Lékárny samozřejmě jsou zdravotnickým zařízením, ať už jsou to lékárny nemocniční, na poliklinice, v obchodním centru nebo jinde; v malé či velké obci.
Záchrankami jsme určitě taky, když sháníme statimový lék pro pacienta, který je v ohrožení života, a bez naší pomoci a nasazení by se mu nedostalo odpovídající léčby.
Zároveň si musíme uvědomit a těžit z toho, že jsme nejdostupnějším zdravotnickým zařízením. Máme velký potenciál, který bychom mohli využít. V řadě zemí už to pochopili a snaží se této „nízkoprahovosti“ využívat pro dobro pacientů i zdravotnického systému.
Volný trh existuje v neregulovaném počtu lékáren, kdy některé vznikají tam, kde jiné lékárny už stojí, a ne na základě potřeby pacientů. Mezi lety 2003 a 2018 se například počet lékáren díky v podstatě nulové regulaci zvýšil zhruba o 40 %. Musím se zeptat – zvýšila se adekvátně tomu i dostupnost (včetně regionální) a kvalita farmaceutické péče?
Mgr. Filip ŠKARDA, U Matky boží pomocné, Veselí nad Lužnicí
Bohužel ač chceme nebo nechceme, ať má nebo nemá patřit volný trh do lékárenství, musíme si v první řadě přiznat realitu. Ta je taková, že v lékárenství se z volného trhu uplatňuje celá škála rozmarů a z mého pohledu neduhů. Žijeme v segmentu, kde se o přízeň pacienta bojuje přes slevy, kde existuje nedostatek morálky ve smyslu otevírání lékáren hned vedle lékárny prosperující, kde chybí regulace tam, kde by byla potřeba, a kde naopak třeba není, tam je přeregulováno. Není divu, že to pak v lékárnách, minimálně těch televizně reklamních, jako na tržišti vypadá. Já bych si představoval volný trh v lékárenství především související s kvalitou péče a nikoliv s hokynařením doplatků. Ale můžeme si za to jako stav sami, kdo tvrdí, že ne, lže si do kapsy. A pokud někdo tvrdí, že to všichni chceme změnit, ale není politická vůle (už několik vlád), lže si do kapsy dvakrát tolik. Protože vůle by byla, ale musí se správně argumentovat, a to především pacienty/ voliči, protože to, že se zavírají lékárny, že do segmentu nejdou peníze a že je to nefér pro lékárníky, je každému tak nějak šumák.
PharmDr. Lukáš MALÝ, Lékárna Klášter, Liberec
Cosi jako volný trh v lékárenství určitě funguje, ať už je to v sortimentu doplňků stravy, volně prodejných léčiv, kosmetiky, ale i třeba v jejím vlastnění a pozici lékárny. U posledního jmenovaného je otázkou, jestli by to v tak regulovaném prostředí, jakým zdravotnictví je, mělo být možné. Jestli by neměla existovat nějaká pravidla pro vznik nových lékáren. Za mě jednoznačně ano. Poskytujeme zdravotní služby a měli bychom mít i nějakou osobní odpovědnost vůči společnosti.
Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistentČlánek vyšel v časopise
Časopis českých lékárníků
2022 Číslo 6
- O krok blíže k pochopení efektu placeba při léčbě bolesti
- Distribuce a lokalizace speciálně upravených exosomů může zefektivnit léčbu svalových dystrofií
Nejčtenější v tomto čísle
- Dagmar Dubská – nová odborná konzultantka na Rozárce
- Významná jubilea červen
- Právní poradna
- Konference lékárníků 2022