Tak to vidím já

Hlavně že to proběhlo v klidu

Konference Mladých Lékárníků jsem se účastnila poprvé a o to víc jsem se na ni těšila. Že bude prezenční, bez jakýchkoliv omezení, tak jako dřív. Setkám se nejen s mladými kolegy, ale i s těmi staršími. Těšila jsem se, že profily na sociálních sítích dostanou po době covidové konečně své tváře. Také program sliboval, že půjde o zajímavě strávený čas.

Podrobně se o průběhu konference určitě rozepíše někdo jiný. Já byla požádána o pár řádků na téma celkový dojem. Mám-li být upřímná, dodnes ve mně převládají rozporuplné pocity a tentokrát mi dělá potíže dokonce i zhmotnit je na papír. Neodcházela jsem spokojená, v povznesené náladě, setkání s kolegy a přáteli nepřebilo hořkou pachuť, kterou jsem si odnášela. Tentokrát za to výjimečně nemůže můj oblíbený přednášející doktor Maršík, ale panelová diskuze, na kterou jsem byla nejvíce zvědavá i přesto, že se bohužel několik zajímavých původně ohlášených hostů nezúčastnilo. Možná je to nakonec dobře. O mé rozčarování se dokázali bez výrazné snahy postarat i jen hosté dva, PharmDr. Blahuta a PharmDr. Smetana. Oba zastupovali pochopitelně řetězce.

Moderátor Mgr. Cikrt zahájil diskuzi glosou o neúčasti zástupců MZd a SÚKL. Že z toho nemáme být nešťas tní, neboť to jsou všechno lidé ve svých funkcích dočasní a dřív nebo později budou tito dinosauři nahrazeni. A zdůraznil, že to jsme především my, mladí lékárníci, v jejichž rukou leží lékárenská budoucnost. To bylo moc hezké. Ale bylo to i pravdivé? Nebylo to jen líbivé heslo, které sice chceme všichni slyšet, ale pramálo se zakládá na realitě? Já z konference totiž bohužel nepocítila ani špetku naděje a dost mě z toho mrazí.

Viděla jsem spoustu mladých a nadšených kolegů, vzdělaných, chytrých, zapálených do oboru, se sebevědomím a touhou své vědomosti předat dál a pomáhat svým pacientům. Poznala jsem odborníky, kteří mají zdravotnímu systému co přinést. Ale myslím, že už sami začínají přinejmenším tušit, že je špatně nastavený systém semele. Že stát promrhá tyto mladé naděje, když podporuje jejich devalvaci v řetězcích. Když není nikdo, kdo by se zastal jejich svobody a bojoval za ni. Nejenom, že jsem na straně účastníků panelu zastupujících řetězce neviděla ani špetku empatie, pochopení nebo snahy o skutečnou změnu ve prospěch primární lékárenské péče tak, aby profitoval především pacient, neviděla jsem ani náznak zájmu o zvýšení prestiže lékárenského řemesla. Být na jejich místě, před publikem mladých lékárníků bych se styděla. Oba byli lékárníci. A podle mého názoru se našemu povolání zpronevěřili. Nejde o to, jaké zastávají funkce, nebo pozice. I z těchto pozic, by se dalo lékárenství budovat a rozvíjet. Nebo možná právě z těchto pozic. Místo toho jsme se na otázku, zda si myslí, že mají mladí lékárníci nějakou šanci vlastnit lékárny a vykonávat své povolání svobodně, dozvěděli od zjevně pobaveného pana Blahuty, že on by teda vlastní lékárnu rozhodně nechtěl. Asi tuší proč, že. Zdánlivě nevinný vtípek mne nikterak nepobavil. Pan Smetana se snažil zachovat dekórum a popřál svým kolegům, aby měli své lékárny a aby se jim dařilo. Asi to ani nemyslel tak cynicky, jak to vyznělo. Tím téma zhaslo. Přesto, že otázka mohla být pro oba diskutující nepříjemná, určitě si zasloužila větší prostor.

Rozsáhlejší diskuzi si žádalo i mnoho dalších zajímavých okruhů. Bohužel času nebylo tolik, takže jsem se od bývalých kolegů lékárníků nedozvěděla, proč řetězce otevírají lékárny naproti jiným, již existujícím, kde nejsou třeba. Nedozvěděla jsem se, proč dehonestují stav a křiví férové konkurenční prostředí podrážením cen, proč poskytují sice bohulibé činnosti jako jsou screeningy povětšinou zadarmo, a do budoucna ničí i jen teoretickou možnost ohodnocení tohoto důležitého výkonu. Pokud tedy nepočítám vysvětlení, že je to zdarma jen teď, při zavádění služby, a až si na to pacienti zvyknou, tak se teprve přijde se zpoplatněním. To se neslučuje s mou logikou. Je to stejně krátkozraký nesmysl, jako zneužití regulačního poplatku v konkurenčním boji. Například jeho nevybíráním byla značně zhoršena vyjednávací pozice pro jakékoliv navyšování financí do našeho segmentu. S následky tehdejšího kroku se potýkáme dodnes. Pokračuje to snižováním doplatků na nulu, nesmyslným otevíráním dalších a dalších lékáren. A teď poskytováním služeb zdarma.

Co to je? Viděl někdy někdo právníka, který by si neúčtoval, byť i minutový telefonní hovor? Prostě je to odměna za jeho práci. Ukazuje tím také, jak moc si své práce váží. Proč by nám někdo přidával, když evidentně nic nepotřebujeme a daří se nám? Pod pokličku těchto dějů totiž málokdo umí nebo chce nahlédnout. Mnoho lékárníků by chtělo využít svůj potenciál, nabízet odborné služby, více se zapojit do primární zdravotní péče, pomoci pacientům, ulevit lékařům, zachytit nemoci včas. Ale lékárna, kde je jeden lékárník, protože se jich víc v místě neuživí, těžko může poskytovat další služby. A už vůbec ne zdarma. Tohle není trh! Tohle je zdravotnictví a s určitou úctou a pokorou by k tomu měli přistupovat i lidé, kteří už dávno nejsou lékárníky a kopou za jiný tým. Z důvodu vyššího mravního principu.

Bohužel si tedy z konference odnáším trpkost. Mnoho nadějných lékárníků v lavicích, kteří před sebou nemají svobodnou budoucnost. Strávili roky těžkým studiem a zatím mají své vznešené cíle, své sny. Ale náš systém je vede přímo do chřtánu nevolnictví, budou zneužití mocenskou hrou pouze pro účely navyšování korporátních zisků. Nemůžu se ubránit srovnání s klipem k písni Another Brick in the Wall od skupiny Pink Floyd. Studenti v něm vycházejí ze školy a jeden jako druhý kráčí vstříc mlýnku na maso.

Jak říkám, rozporuplné pocity. Těžko se dá svobodně diskutovat o tom, jak lékárenské sítě pošlapávají náš obor, když je drtivá většina přítomných zaměstnána v sítích a nalevo i napravo v sále jsou velké reklamní plakáty dvou největších řetězců.

Na konci panelu zazněla všeobecná pochvala kultivovaného průběhu a slušnosti diskuze.

To ano. Slušně nám bylo řečeno, že se s námi o stejných doplatcích nikdo bavit nebude, změnu v prezentaci lékáren jako zdravotnických zařízení nemáme ze strany řetězců očekávat a o vlastních lékárnách si máme nechat leda tak zdát. No tak hlavně, že to celé proběhlo v klidu.

Helena SLÁMOVÁ