Co určitě stojí za přečtení...

Vinklárek, J., Mikulík, R.:

Hemostyptika u pacientů s rupturou aneurysmatu ANO!

Neurologie pro praxi č.2/2022

Subarachnoidální krvácení (SAK) je méně častým typem cévní mozkové příhody, nejčastěji ve věku 35–60 let. SAK může být dle etiologie rozděleno na traumatické a netraumatické (spontánní). U pacienta se musí intenzivně monitorovat vitální funkce na JIP. K dosažení časné hemostázy se zvažuje použití hemostyptik, nejčastěji antifibrinolytik. Z nich se obvykle používají kyselina tranexamová a epsilon-aminokapronová (EACA). Důraz se klade na prevenci tzv. rebleedingu, čehož lze dosáhnout: kompenzací případné hypertenze, použitím hemostyptik, časným vyřazením aneurysmatu z krevního oběhu. Použití antifibrinolytik je někdy zvažováno a považováno za mírně kontroverzní.

Kyselina tranexamová blokuje přeměnu plasminogenu na plasmin, jenž zabraňuje rozkladu fibrinu. Její biologický poločas je tři hodiny. V posledních letech je hojně využívána právě pro prevenci rebleedingu (opětovné krvácení). Snížení výskytu rebleedingu bylo téměř o polovinu, byl však pozorován výskyt mozkových ischemií a zvýšené riziko hydrocefalu.

Kyselina epsilon-aminokapronová (EACA) má kratší poločas (2 hodiny), je po ní rovněž zvýšený výskyt protrombogenních komplikací. Na základě množství klinických dat nelze doporučit dlouhodobé podávání antifibrinolytik, krátkodobé podávání se ukázalo jako účinné a bezpečné a snižovalo rebleeding i mortalitu.

Jansa, P.: Moderní možnosti v léčbě plicní hypertenze

Svět praktické medicíny č. 2/2022

Plicní hypertenze zahrnuje stavy se zvýšením středního tlaku v plicnici o více než 25 mmHg s hraničními hodnotami 21–24 mmHg. Vyskytuje se asi u 1 % populace. Nejčastěji doprovází nemoci srdce a plic, vzácně může být důsledkem primárního postižení plicních cév (PAH-plicní arteriální hypertenze či CTEPH – chronická tromboembolická plicní hypertenze). Rozděluje se na pět skupin onemocnění: plicní arteriální hypertenze, PH s postižením levého srdce, PH při plicních onemocněních či při hypoxémii, chronická tromboembolická PH a jiné obstrukce plicních tepen a PH z neznámých příčin či s multifaktoriálním mechanismem vzniku.

Léčba se dělí na: 1. podpůrnou – antikoagulace, léčba pravostranného srdečního selhání, oxygenoterapie a 2. specifickou – vasodilatace blokátory kalciových kanálů, prostanoidy, agonisté prostacyklinových receptorů, antagonisté endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5 a stimulátory solubilní guanylátcyklázy (riociguat).

Perspektivy farmakoterapie PH se opírají o léčiva ovlivňující regulaci účinku zprostředkovaného vazbou na receptory spřažené s G proteiny, léčiva ovlivňující iontové kanály, metabolismus, receptory pro růstové, transkripční faktory, zánět a epigenetické mechanismy. CTEPH je jedinou z nosologických jednotek PH, která se dá vhodnou kombinací léčebných metod vyléčit a hemodynamické parametry pacienta normalizovat. Neléčená PAH je progredující onemocnění s velmi nepříznivou prognózou.