První snížení obchodní přirážky – 1996

K 1. 1. 1996 byl zřízen nejmladší okres České republiky, okres Jeseník. V organizaci České lékárnické komory se ale změnilo jen zařazení lékárníků z lékárny Aura ve Zlatých Horách, které byly do nového okresu včleněny z okresu Bruntál. Původní Okresní shromáždění lékárníků „velkého“ okresu Šumperk rozhodlo o dalším fungování v podobě OSL Šumperk–Jeseník.

V roce 1996 převzalo hnutí Taliban moc v Afghánistánu, v Laosu byl objeven „lazarský“ druh hlodavce, laoská skalní krysa, v Kataru byla založena televizní stanice Al-Džazíra, skončila první rusko-čečenská válka a Ukrajina jako novou měnu zavedla hřivnu, která měla k tehdejšímu dočasnému ukrajinskému platidlu (karbovanec) směnný kurs 1:100 000. Česká republika požádala o vstup do Evropské unie a Česká lékárnická komora požádala o vstup do Svazu lékárníků Evropské unie (PGEU).

V březnu 1996 přijela do České republiky na třídenní návštěvu britská královna Alžběta II., v květnu v Praze koncertovali AC/DC, v srpnu Tina Turner a v září Michael Jackson.

Zahraniční hosty přivítali na konci listopadu v Praze také lékárníci. U příležitosti pětiletého fungování České lékárnické komory vystoupil na semináři na téma Evropské lékárenství prezident ČLnK PharmDr. Jindřich Oswald a dále prezident PGEU profesor Ernst-Dietrich Ahlgrimm, tajemník ABDA dr. Johannes Pieck, z Bavorské lékárnické komory prezident dr. Hermann Vogel a ředitel dr. Michael Platzer, prezident Chorvatské lékárnické komory PhMg. Miroslav Volenc a prezidentka Slovenské lékárnické komory dr. Tatiana Kubovičová. O den později, 30. 11. 1996, stejní hosté přijali pozvání i na Sněm lékárnické komory na Žofíně.

Účast prezidenta PGEU mělo hned dva racionální důvody. Prvním byla oficiální žádost České lékárnické komory o členství v PGEU. Žádosti bylo vyhověno a až do vstupu ČR do EU měla komora statut člena pozorovatele. Druhým důvodem byla Rezoluce lékárníků EU, schválená valnou hromadou PGEU 12. 11. 1996. Kromě definice role a úlohy lékárníka se v ní mimo jiné říká: „V zájmu veřejného zdraví a pacientů musí být zajištěno osobní poradenství ze strany lékárníka. Lékárníci vítají rozvoj komunikačních technologií a rostoucí možnosti pro šíření informací, osobní poradenství však nemůže být těmito komunikačními prostředky nahrazeno. Z toho důvodu evropští lékárníci odmítají zavedení zásilkového prodeje léků nebo obdobných systémů.

Evropští lékárníci vítají společné stanovisko rady ministrů EU, podle nějž je teleshopping pro oblast léčiv zakázán. Doufají také, že ze stejných důvodů, které radu ministrů vedly k jejímu postoji vůči teleshoppingu, budou zakázány i další techniky prodeje jako jsou objednávky poštou nebo v počítačových sítích včetně Internetu. Lékárníci EU žádají příslušné rozhodující činitele, aby podnikli nezbytné kroky k ochraně zdraví občanů tím, že žádné léky nebudou nabízeny žádnými metodami zásilkového obchodu.“

Jakkoliv se z dnešního pohledu zdá text rezoluce evropských lékárníků nadčasový, v prostředí České republiky roku 1996 vyzníval příliš futuristicky. V roce 1996 byl teprve založen CESNET (Czech Educational and Scientific Network), který měl za úkol vybudovat páteřní akademickou síť pro akademická centra. Internet byl nový, majoritní většině lékárníků neznámý fenomén a jako takový si v tehdejším českém tisku snad zasloužil velké I. Použil je ostatně také dr. Anděl, který se na stránkách Časopisu českých lékárníků snažil některé internetové pojmy vysvětlit. Mnohé z pojmů (nahrát na disketu) nebo služeb (FTP, Gopher, Telnet) už se přežily a jejich využívání zastaralo, bez jiných si dnešní život nedovedeme představit. Třeba internetový prohlížeč, browser. Jeden ryze český byl také spuštěn v roce 1996, internetový vyhledávač Seznam. Nejschůdnější cestou pro vstup na internet bylo připojení pomocí telefonního modemu. Vytáčené připojení s maximální rychlostí 56kbit/s (10 000x pomaleji než dnes) za astronomických 500 Kč měsíčně plus k tomu všechny provolané minuty. Dr. Anděl o internetu napsal, že se stal gigantickou celosvětovou knihovnou informací ze všech oborů lidské činnosti. Jeho vznik je významem přirovnáván k vynálezu knihtisku a český astronom Jiří Grygar o něm řekl: „Kdo není na Internetu, jako by ani nebyl.“

Na cestu elektronizace proto nastoupila také Česká lékárnická komora. „Nenápadně, ovšem rychle jsme se ocitli ve světě informačních dálnic. Jejich prostřednictvím dnes každý (tedy kdo na to má) získává množství užitečných informací, může na sítích obchodovat, s jejich pomocí studovat, nebo se jen bavit či dokonce uzavřít sňatek.

Všichni asi cítíme, že možnost pohotového přenosu informací potřebuje i naše Komora. Dříve než bude mít svou adresu na Internetu a zřídí pro všechny zájemce schránku elektronické pošty, podniká již první kroky k přechodnému řešení. Všechny lékárny totiž zdaleka ještě nemají počítač, natož aby byly v nějaké síti. Naprostá většina lékáren má ovšem fax. Proto si Komora pořídí software, s jehož pomocí bude možno vždy v noci (kvůli snadnější prostupnosti linek i menším nákladům) rozeslat lékárnám na fax příslušnou zprávu. Jeden háček to přece má: personál lékáren v mnoha případech nedovede fax obsluhovat…“

Pro spuštění služby bylo ovšem nutné zjistit faxová čísla lékáren a s procesem elektronizace to ještě nebylo nijak růžové ani na Komoře: „Žádáme vás proto o sdělení správných čísel, na něž lze posílat faxovou zprávu do vaší lékárny, nejlépe na korespondenčním lístku zaslaném na adresu sekretariátu Komory.“

Pamětníci určitě znají, ale pro pozdější ročníky narození přidávám definici: Korespondenční lístek neboli dopisnice je poštovní formulář sloužící k vyplnění otevřené listovní zásilky. Začala se používat v Rakousku-Uhersku 1. 10 1869. Má velikost běžné obálky a je zhotovena z tvrdšího papíru. Jedna strana je určena k vyplnění vlastního sdělení, druhá je potištěna kolonkami určenými k vyplnění adres příjemce, případně i odesilatele. Součástí této strany je i vytištěná známka v hodnotě tehdy odpovídající poloviční sazbě poštovného za odeslání dopisu.

České lékárenství mělo na počátku roku 1996 úplně jiné problémy než Evropa, do které jsme teprve nakročili. Představenstvo Komory předložilo v úvodu roku ´96 k odborné diskusi koncepci lékárenství. Více než koncepci lékárenství sice dokument předkládá představu o činnosti Komory, ale představenstvo splnilo úkol sjezdu a následujícímu sjezdu v předstihu tří měsíců předložilo deset deklaratorních bodů, které když zbavíme květnatých výplní (např.: „se znalostí či tušením tendencí“ nebo „deformace zdravotnických zájmů“), budou vypadat takto:

1. Lékárna je zdravotnické zařízení a jediné místo pro výdej léků. Kromě výdeje léků lékárna prodává i ostatní, schválený a zdraví prospěšný sortiment.

2. Komora bude ovlivňovat strukturu sítě lékáren, v malých a odlehlých obcích bude podporovat vznik lékáren jednodušších s nejmenšími nároky na poskytování lékárenské péče.

3. Optimem pro poskytování svobodné lékárenské péče je provozování jedné lékárny jedním lékárníkem.

4. Lékárenskou péči nelze podřídit tržním principům.

5. Provozovatelem lékárny zodpovídajícím za veškerý její provoz musí být absolvent vysokoškolského farmaceutického studia s prokázanou praxí v lékárenství.

6. Lékárník má povinnost se celoživotně vzdělávat. Na vzdělávání lékárníka spolupracuje Komora se státem.

7. Body 5 a 6 ověřuje a garantuje Komora při vydávání osvědčení k výkonu soukromé lékárnické praxe.

8. Komora provádí a rozšiřuje kontrolní činnost v lékárnách.

9. Komora bude prosazovat svobodnou volbu lékárny pacientem a dbát na všeobecnou dostupnost léčiv.

10. Komora bude sledovat ekonomiku lékárenství, usilovat o jednotnou konečnou cenu léčiv s diferencovanou obchodní přirážkou pro lékárny.

V předloženém textu nebylo nic o nastupující elektronizaci ani o riziku zavedení zásilkového obchodu s léky. Pro české lékárenství to byla příliš vzdálená a nepředstavitelná budoucnost. V té době bylo nutné reagovat na akutní problémy a hrozby.

Představenstvo hned v lednu odložilo a v březnu „k velké úlevě pracovníků sekretariátu“ definitivně zamítlo stěhování do nového sídla Komory. Padesátitisícová odměna za doporučení nejlepší adresy v roce 1996 vyplacena nebyla.

V době před sjezdem se časopis samozřejmě věnoval využití finančních prostředků (cca 2,5 milionu korun) získaných v předchozím roce formou mimořádného příspěvku od držitelů osvědčení. Úsměvná a pro budoucí roky typická je už sjezdová ouvertura, kterou se začaly první kapitoly komorového PR psát: „Pátý sjezd komory v dubnu 1995 konstatoval, že hlasu lékárníků veřejně neslyšet. Večer, či spíše k půlnoci zahájil jeden z delegátů agitaci za zavedení dalšího mimořádného příspěvku, který by umožnil Komoře vstoupit do povědomí veřejnosti… Nazítří byl návrh předložen stovce delegátů a prošel hned napoprvé výraznou většinou hlasů. Nejvíce bylo překvapené představenstvo, které se do té doby na zvýšení příspěvků neodvážilo ani pomyslet.“ Sám předkladatel návrhu v listopadu obdržel předžalobní výzvu o úhradu nezaplaceného příspěvku. Nebyl sám, v roce 1995 vybrala Komora na penále z pozdní úhrady členských příspěvků zhruba čtvrt milionu korun.

A k čemu vybrané peníze posloužily? „Hned v květnu byl vypracován určitý rozvrh a do čela PR aktivit Komory byl postaven co mluvčí její bývalý prezident.“ V průběhu letních měsíců byly vybrány profesionální agentury, rovnou tři: Press In pro styk s novináři, kreativní Studio Headline a jedna organizační White, která činnost druhých dvou zastřešila. V dubnu pak VI. Sjezd delegátů přijal zprávu o hospodaření roku 1995 s vykázanou ztrátou ve výši 563 476 korun. Na oltář prvního profesionálně vedeného komorového PR padlo tedy více než 3 miliony korun.

A výsledek?

Po půlroce intenzivního PR se v zimních měsících do Komorou podporované novely zákona o léčivech dostal vládní návrh na prodej vybraných druhů léků mimo lékárny. Druhou krizi pak posledního února odstartovala stejná vláda schválením usnesení, jímž přikázala ministrovi financí snížit k 1. 7. obchodní přirážku na léky z 38 na 35 %.

Zhruba padesátku léků navržených vládou po prvním čtení poslanci rozšířili na 156 a v této podobě byla novela postoupena sněmovnímu výboru pro zdravotnictví. Z vystoupení prezidenta Komory PharmDr. Jindřicha Oswalda na VI. sjezdu možno citovat: „Je známo, že silná lobby farmaceutických dovozců, drogistů a nevím koho ještě vyvíjela tlak na onen průlom ve výdeji léčiv. Byli jsme připraveni na nerovný zápas v parlamentu, ale překvapení se konalo mnohem dříve, a to vlivem zásahu vlády. Nikdo, ani premiér, ani ministr zdravotnictví nemohou myslet vážně důvody typu ‚zrušení lékárenského monopolu‘ respektive ‚zvýšení dostupnosti léčiv pro občany‘. Trapnou skutečností je, že hlavní obhajobu výdeje léčiv mimo lékárny vedli v parlamentním výboru pro sociální politiku a zdravotnictví náměstek ministra PharmDr. Josef Suchopár a ředitel SÚKL MUDr. Milan Šmíd, CSc., tedy přední odborníci v oblasti léčiv a lékové politiky. Pro vypuštění diskutovaného písmene z předlohy zákona jsme učinili vše, co bylo v našich silách.

O tendenci (snížit obchodní přirážku) víme již delší dobu. Jejím propagátorem na ministerstvu zdravotnictví nebyl nikdo jiný než dr. Suchopár. Svou argumentaci opíral o údaje, že lékárny od distributorů obdržely naturální rabat ve výši přibližně 300 miliónů Kč a snížení přirážky o 3 % představuje přibližně stejnou sumu a tudíž vlastně o nic nejde. Běžné lékárny přitom dostaly několik Zoviraxů a Mobilatů, zatímco uvedených 300 milionů Kč obdržely lékárny státních nemocnic, nebyl to tedy naturální rabat lékárnám, ale státu! Dalším argumentem pro snížení přirážky je, že jsme začínali s poměrem 12:26 a nyní jdou distributoři až na 6:32. Posledním důvodem je, že nám neustále roste obrat a tím kontinuálně stoupá i hrubý zisk.

Dopadlo to, jak to dopadlo. První bitvu o vyhrazená léčiva v zákoně o léčivech lékárníci vyhráli. Nakrátko a jen částečně vlastním přičiněním. Sněmovna nestihla problematický zákon před volbami (31. 5.–1. 6.) projednat a tím pádem spadl pod stůl. Ve volbách znovu zvítězila ODS, ale pravicová koalice měla jen 99 sněmovních křesel. Přesto se vyhrazená léčiva stala realitou o dva roky později, od 1. 1. 1998. O den (možná dva) později ve funkci náměstka skončil PharmDr. Josef Suchopár a MUDr. Zuzana Roithová, která 2. ledna 1998 nastoupila do funkce ministryně zdravotnictví v úřednické vládě Josefa Tošovského, k tomu uvedla: „Hned první den, kdy jsem nastoupila na ministerstvo, jsem se dohodla s náměstkem, který měl tuto agendu na starosti, že odejde. Ne proto, že bych měla důkazy, že je spojen s nějakým korupčním chováním, ale byl zdravotníky obviňován z propojení s farmaceutickým firmami.“

Snížení obchodní přirážky žádné lékárnické intervence ovlivnit nedokázaly. Už 16. 4. 1996, dva týdny po VI. sjezdu Komory, bylo výměrem Ministerstva financí s účinností od 1. 7. 1996 vyhlášeno snížení obchodní přirážky na léky z původních 38 na 35 %. Poprvé v historii nebylo možné využít ani tříměsíční lhůtu na doprodej za původní ceny.

Z obojího výsledku je patrné, že drahá profesionální PR agentura, dokonce ani tři najednou, nedokáží (ani před volbami ne) zvrátit politická rozhodnutí, a zejména tehdy ne, pokud jsou jejich navrhovatelé a zastánci výkonnými státními úředníky s titulem PharmDr.

Komora, a především lékárníci v ní, by pak měli mít dostatek soudnosti, aby PR agenturám nezadávali k obhajobě lékárnického stavu neověřené nářky, jejichž zplanělé a trpké plody bohužel sklízíme dodnes.

Neblahým důsledkem vynětí části výhradního sortimentu lékáren i do sféry běžných obchodních zařízení, která personálním ani materiálním vybavením nebudou s to dostát nárokům kladeným na prodej léčiv, bude neustálé rozšiřování volně prodejných léků a zákonitě i častější výskyt lékových padělků, které neodborní prodejci nebudou umět rozlišit, nemluvě o zbytečně rostoucí celkové spotřebě takto snadno dostupných léčiv.

V ohrožení je i ekonomika lékáren. Zatímco v jiných oborech ceny pravidelně rostou s inflací, lékárnám byla zásahem ministerstva financí obchodní přirážka snížena a jejich hrubý zisk klesne o více než desetinu. To může zejména pro malé lékárny, jichž je převaha, být osudné.

Ohrožena je ovšem i sama profese lékárníka. Příliv nových farmaceutů je dnes nedostatečný; absolventi jsou lákáni vysokými výdělky u farmaceutických firem.

Ze tří zmíněných hrozeb se v českém, ale spíš evropském mediálním prostoru uchytil jediný, ochrana trhu proti padělkům léků. Naneště stí je aplikována výhradně v lékárnách, pochybní prodejci, mnohdy globální a internetoví, pod kuratelou FMD směrnice netrpí. Uvadající ekonomika a fatální dopady zejména na malé lékárny zazněly v následujících dvou dekádách ještě mnohokrát. Stejně tak odvetná a pravdivá tvrzení, že v důsledku snížení (opakovaného) obchodní přirážky malé lékárny nezanikly. Dokonce jich v průběhu let a vlivem dalších okolností o 80 % přibylo. Vzájemně si odporující tvrzení o zániku mnohých lékáren a zároveň nedostatku nových farmaceutů a jejich odlivu do farmaceutických firem také nedošlo naplnění. Počet absolventů farmaceutických fakult se od poloviny devadesátých let více než ztrojnásobil a další významná část nových přichází ze slovenských fakult. Za to, že se lékárníků ani po dvaadvaceti letech nedostává, nemohou vysoké výdělky u farmaceutických firem.

Zpátky do 68. ročníku Časopisu českých lékárníků

Třetím palčivým problémem té doby byla platební neschopnost zdravotních pojišťoven a vztahy s nimi. Obojí opakovaně projednávalo komorové představenstvo a připravilo pro sjezd různé varianty návrhů řešení. Zásadní rozhodnutí o dalším postupu při jednání s pojišťovnami a ovlivňování chystané pojišťovenské legislativy bylo ponecháno k rozhodnutí sjezdu samotnému, který v té souvislosti představenstvu mj. uložil:

-požádat státní orgány o likvidaci zdravotních pojišťoven, jimž nebyly schváleny pojistné plány, a dále zdravotních pojišťoven Garant-Hospital a Atlas (největší dužníci);

- sledovat plnění typové smlouvy s pojišťovnami a podle možností iniciovat změny platebních lhůt či možnosti zálohových plateb;

- zajistit vypracování obecného postupu při vymáhání pohledávek u neplatících pojišťoven.

K poslednímu uvedenému bodu usnesení už byla připravována cesta. Dnem 1. 6. 1996 zahájila činnost Českomoravská lékárnická platebna, a. s. Organizace, u jejíhož zrodu stála Investiční a Poštovní banka, a. s., Česká lékárnická komora i orgány státní správy (ministerstva financí a zdravotnictví), si dala do vínku úkol zaštítit všechny lékárny, které o to projeví zájem, a zastupovat je při veškeré komunikaci se zdravotními pojišťovnami. Předsedou představenstva Českomoravské lékárnické platebny, a.s. byl jmenován někdejší viceprezident Komory (1991–1995) RNDr. JUDr. Vladimír Kostka, CSc., členem představenstva na základě nominace ministrem zdravotnictví PharmDr. Josef Suchopár.

Českomoravská lékárnická platebna nabízela smluvním lékárnám čtyři základní služby:

- Správu pohledávek po lhůtě splatnosti

- Vystavování penalizačních faktur za opožděné úhrady

- Správa pohledávek ve lhůtě splatnosti

- Plné zastoupení lékáren v jednání se zdravotními pojišťovnami

A to je z událostí roku 1996 téměř všechno. Vedle velkých lékárenských bolestí tu byly ještě nějaké bolístky a také zárodky budoucích velkých témat.

Začátek konce distribučních firem

Na českém velkodistribučním trhu se začali prosazovat velcí, kapitálově silní zahraniční hráči. Provozovatelům lékáren nabízeli až o 4 % výhodnější podmínky a na obranu stávajících českých distributorů neváhali vystoupit čeští lékárníci. Dlouho nebyla jejich úvaha správná, snad až teď, po dvaadvaceti letech a významném snížení počtu distributorů se začíná její část naplňovat. „Z faktu, že na českém trhu jsou dva silní zahraniční distributoři, můžeme hypoteticky vyvodit, že jejich cílem nemůže být objektivně nic jiného než dokonalé ovládnutí trhu a následné určování obchodních podmínek lékárníkům. Snad bychom si měli uvědomit, že žádný distributor nepřišel do Čech a na Moravu dodávat zboží do lékáren s přirážkou 5,6 nebo 7 %. Jestliže tak činí (a my na jeho taktiku přistoupíme), sami jsme rozhodli o tom, že brzy od něj budeme nakupovat s přirážkou nejméně dvakrát vyšší. Návrat k distributorovi, od něhož jsme nakupovali za 8 až 10 %, nebude možný. Už tu totiž nebude.“

Léky jako nebezpečný odpad

V roce 1996 byl v Praze zahájen zkušební sběr farmaceutického odpadu v lékárnách. Odpad se ukládal do speciálních plastových uzamykatelných kontejnerů s plastovou vložkou na jedno použití. Vložený odpad se nerozbaloval, netřídil a ani s ním nebylo jinak manipulováno. Plastové vložky z kontejnerů vyjímal vyškolený pracovník a následně je převážel do spalovny Výzkumného ústavu antibiotik a biotransformací v Roztokách nad Vltavou, kde se ve speciální komoře při minimální teplotě 1200 °C spálil, roztavil nebo chemicky rozložil. Tuhý produkt spalování tvoří přibližně 10–20 % původní hmoty a odváží se na zabezpečenou skládku. Důvodem k opatrnosti je možný vysoký obsah metastabilních oxidů a silikátů těžkých kovů a jiných toxických prvků. O nabízenou službu měli Pražané neočekávaný zájem, v jedné lékárně se za jeden měsíc shromáždilo i 25 kg nepotřebných léčiv, převážně tablet. Výsledky testovacího sběru byly následně použity k novelizaci zákona o odpadech.

Dvojkolejnosti se nemusíme obávat

V první polovině roku začaly práce na návrhu stanov nového lékárnického sdružení, Grémia majitelů lékáren. Mezi zakládajícími členy byli i dva tehdejší členové představenstva Komory, PharmDr. Petr Krpálek a PharmDr. Dušan Holečko, který pro Časopis českých lékárníků uvedl: „Sdružení si klade za cíl vytvoření jednotné platformy majitelů lékáren k ochraně jejich specifických zájmů. Jeho vznikem se otevírá širší pole pro Českou lékárnickou komoru, aby se více mohla věnovat zásadním otázkám oboru.“ Na otázku, zda při prosazování zájmů lékárníků nebude vedle České lékárnické komory docházet k tříštění sil ještě doplnil: „Dvojkolejnosti se nemusíme obávat. Lze konstatovat, že prezident a další členové představenstva Komory vznik Grémia uvítali, protože jeho cíle, hlavně ekonomické, umožní Komoře věnovat více sil pro řešení otázek legislativních, koncepčních a dalšího vzdělávání.“

Dlužno říci, že takové nastavení činnosti Komory si její členové nepřáli. Na anketní otázku časopisu: „Čemu by Komora měla věnovat pozornost?“, opakovaně uváděli: vztahy s pojišťovnami, výši marže, vymáhání pohledávek, diferenciaci provozovatelů a zaměstnanců… Sám dr. Holečko na stejnou otázku v lednu 1996 odpověděl: „Česká lékárnické komora by měla věnovat hlavní pozornost řadě témat – a) platební morálce zaměstnaneckých oborových pojišťoven, b) legislativě, c) ekonomickým, daňovým a právním problémům, které souvisejí s provozováním lékárny, d) odborné problematice, e) informatice, ČČL, atd.“

Představenstvo Komory se v druhé polovině roku věnovalo dopracování Řádu pro udělování osvědčení k výkonu soukromé lékárnické praxe a sbíralo síly do dalšího kola jednání se státní správou o budoucí podobě lékárenského sortimentu. Snahou Komory bylo, aby se lékáren netýkaly kontroly živnostenského úřadu a na straně druhé lékárny neprodávaly nic dalšího nad rámec lékárenského sortimentu založeného na „širším pojetí ducha lékopisu“. Dále představenstvo schválilo vydání 300tisícového nákladu zpravodaje pro veřejnost „Bez receptu“ a také pracovní úvazek pro profesionálního komorového inspektora lékáren. Představenstvo také vyslovilo podmíněný souhlas s uzavřením smlouvy o spolupráci s Grémiem, po dopracování.

V září dr. Holečko rezignoval na členství v představenstvu Komory a v listopadu byl na Valné hromadě Grémia majitelů lékáren zvolen jeho předsedou. Jedním ze čtyř místopředsedů byl zvolen další člen představenstva Komory, již zmíněný dr. Krpálek. Valné hromady se účastnilo 79 ze 184 přihlášených členů. Mezi prioritami bylo zdůrazněno především zachování zdravotnického charakteru lékáren a vyvážení etické a ekonomické stránky lékárenství.

Zdá se, že etiku a ekonomiku umístili na protilehlé strany vah sami lékárníci už v roce 1996.

Stanislav HAVLÍČEK