ZEPTALI JSME SE

Cítí ještě lékárníci, že patří mezi „svobodná povolání“? Má toto dříve běžné označení lékárnické profese i dnes nějaký obsah? Jak to vnímáte vy osobně? Jakou kolonku byste zaškrtli v imaginárním dotazníku: A. Živnostník. B. Zdravotník. C. Svobodné povolání?

Protože nejeden respondent využil ke své odpovědi definici z Wikipedie, uvádíme ji také pro snazší orientaci čtenářů, hned v úvodu. Svobodné povolání je terminus technicus pro takové profese, jejichž výkon vyžaduje vysokou erudici obvykle získanou univerzitním studiem a dotvořené praxí pod dohledem zkušenějších kolegů. Jejich podstatným rysem je značný dopad do zájmů jednotlivců, a především veřejně chráněných zájmů. Nesprávný výkon těchto povolání by mohl vést k závažným a někdy i nevratným důsledkům. V praxi je společenským konsensem ustáleno, že ověření těchto kompetencí (a erudice) je natolik náročné, že je nemůže vykonat stát sám, a proto delegoval svou část své suverenity na samosprávná profesní sdružení (komory) a pověřil je realizací těchto úkonů. Ty pak vykonávají samy nebo v součinnosti se státem. Plná připravenost vykonávat tato povolání je přísně přezkušována při atestacích, justičních, advokátních nebo autorizačních zkouškách.

PharmDr. Veronika HORÁKOVÁ, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

Mezi svobodná povolání patří nejen lékárníci, ale i lékaři, zubaři, veterináři, architekti, advokáti a třeba notáři. Tedy ti, kteří svoje povolání vykonávají v souladu se zákony a předpisy, týkajícími se těchto odborností. Své povolání vykonáváme pod dohledem samosprávných profesních komor. Takže svoboda ano, ale vždy jen do určité míry. Do svobodných povolání patří také umělecké, tvůrčí a kreativní činnosti. Tyto mohou být ve svých uměleckých počinech určitě svobodnější než výše zmiňované profese. K takovéto svobodě potřebujete ovšem notnou porci talentu. Určitě bych zaškrtla zdravotník. Farmacie je, byla a bude zdravotnickým oborem.

PharmDr. Josef MAREK, Lékárna U Svaté Theodoty, Letohrad

Definice mi sice trochu vyjasnila situaci, ale s odpovědí moc nepomohla. Malý dotazník v naší lékárně dopadl nerozhodně, já se jako provozovatel cítím jako A, B i C. Zaměstnanci jako B a C. A můj pocit z toho? Je to celé na hraně, balancujeme, přebíháme, hledáme a zjišťujeme informace. Jedná se vždy o danou situaci, kam se jako lékárník musím přiklonit. Pro mě většinou vede Zdravotník. Tak jsme se to naučili na škole, tak mě to učili starší kolegové, kterých si stále nesmírně vážím. Jsem trochu rebel a baví mě škádlit úřady, účetní, daňového poradce vysvětlováním, že některé jejich požadavky nemůžu splnit právě proto, že jsem v první řadě zdravotník. A jestli vnímám naši profesi jako svobodné povolání? V jistém ohledu ano. Stále mám jistou dávku svobody v rozhodování při výkonu našeho povolání. Pochopitelně je potřeba se držet nějakých standardů, nových poznatků. Stále je potřeba se vzdělávat, být v obraze. A hlavně se rozhodovat podle svého svědomí a dbát na jeho kultivaci. A ještě jeden pohled. S nostalgií se mi vybavují obrázky z historie, kdy lékárník byl s učitelem, doktorem a farářem váženými osobami. Samozřejmě bych se nechtěl vracet do té historie. Dnes jsme už opravdu dál, v poznání, v kultuře, ve svědomí. Doufám v to.

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno

Mluvit za obor, profesi, stav či dokonce ostatní lékárníky rozhodně nechci, a to už jen pro to, že dřívější doby jsem nezažil. Zkusím se na to podívat pohledem mých 17 let praxe za tárami různých lékáren a různých provozovatelů. Ona sama otázka je dost komplikovaná, na svobodu či nesvobodu lze nahlížet z několika úhlů. Nejviditelnější může být preference určitých přípravků při expedici, ta však úzce souvisí s ekonomikou lékárny a její udržitelností a v různé míře se s ní setkávám od svých počátků. Napadají mě ale i další. Legislativní sešněrování našich činností vnímám jako stále pevnější, totéž by se dalo říct u regulací našeho stavu. Bez právních výkladů je už nějakou dobu jakékoliv konání dost obtížné. Technické a IT záležitosti jsem dřív vnímal jako jištění ze zázemí – když bylo potřeba, tak IT pracovníci pomohli či poradili, jinak jsem o nich spíše nevěděl. S pokračující dobou mám však pocit, že to jsou právě oni, kdo drží otěže koní od kočárů lékárenství. Souvisí to samozřejmě s moderními možnostmi a jejich výhodami, ale i složitostí. Bez IT podpory v lékárenských systémech však máloco najdu, zařídím či opravím. A pak stav společnosti a sociální nálady, očekávání a požadavky veřejnosti, vyšší nároky na naše znalosti a formu komunikace či studium zdravotních problémů pacienty na internetu. Jednoznačně se považuji za zdravotníka, potřebuji mít prostor pro poskytování zdravotní péče dle svého uvážení. Cítím se z pohledu profese svobodný, ale zcela limitovaný technologiemi a legislativou a určitou potřebou přizpůsobit se v rozumných mezích vývoji společnosti.

PharmDr. Přemek CÍSAŘ, Lékárna Modřínová, Třebíč

Začnu od konce. Živnostník nejsem, protože jsem zaměstnanec. Pod svobodným povoláním si spíš představím umělce, Mikoláše Alše nebo Davida Černého. A tak bych zaškrtl za B. Zdravotník. Což ovšem nevylučuje, že své povolání vykonávám svobodně. Myslím, že v tomto jsme přetrhli kontinuitu, na kterou jsme již nedokázali navázat. V době před rokem 1948 se v lékárně připravovaly léky na míru a několik málo jich bylo vyráběno ve fabrikách. A i ty se nakonec mohly dopřipravit v lékárně. Vždyť i aspirin se původně dodával jako substance. A najednou v ´90 bylo všeho moře a všechno ve finální lékové formě. Ztratili jsme část smyslu existence a vlastně už 30 let hledáme a přesvědčujeme plátce, že má smysl nás platit. Svoboda se částečně vytratila i tím, že máme své nadřízené, kteří nám stanovují normy a rozhodují, co v lékárně budeme mít. Je to stejné ve velkém řetězci jako v malé jednokoňce. Svoboda se vytratila i s bobtnajícími státními omezeními, která nedávají smysl. Zatímco průmyslově vyrobeného přípravku s xylometazolinem můžu volně vydat stovky kusů, kdybych se náhodou rozhodl jej pro pacienta připravit, potřebuji recept. A takových nesmyslů je řada. V neposlední řadě omezení pojišťovnou, její rozhodnutí, co proplatit, visí nad hlavou každého lékárníka, kdykoliv se snaží pacientovi pomoci třeba v případě výpadků. Protože tentýž lék, jen v balení po 28 tabletách, je hrazen jen a pouze pro konkrétní indikaci, a ne pro jinou, pro kterou je určen ten stejný v balení po 56 tabletách. Je to škoda, svobodný lékárník by dokázal systému spousty finančních prostředků ušetřit, jen by se v systému muselo přijít na to, jak mu práci s hledáním úspor zaplatit.

Mgr. Helena SLÁMOVÁ, Lékárna Komín, Brno

Kdybych dokázala být stručná, napsala bych jen: „Necítí. Většina vůbec netuší, co to slovní spojení znamená.“ Ale po této větě nedokážu být stručná. Já osobně svobodné povolání chápu nejen jako možnost provozovat soukromou praxi, ale zejména, jako možnost mít absolutní dohled a kontrolu, zda je profese vykonávána zcela lege artis. Dále jako výhodu, že mi do práce nemůže zasahovat kde kdo. Také se nemusím zodpovídat nikomu, kdo nemá příslušné vzdělání. Pro ilustraci nabízím běžný obrázek ze současnosti. Na koberečku před manažerem: „Vidím paní magistro, že jste nevydala za příslušný měsíc předepsaný počet přípravků od zvolené firmy, jak mi to vysvětlíte?“ Něco takového je pro mě neakceptovatelné a také to vypovídá o postupně se vytrácejícím povědomím o obsahu slov: stavovská hrdost. Byla bych ráda, kdybychom si nenechali svou svobodu a nezávislost ukrást. Je to důležité nejenom pro nás samotné, ale ve výsledku především pro naše pacienty. Velmi intenzívně cítím a vnímám, co svobodná povolání znamenají a se všemi jejich výhodami a nevýhodami považuji za nesmírně důležité, aby náš obor svobodným povoláním zůstal. I přes to bych v imaginárním dotazníku určitě zaškrtla B. Zdravotník.

Mgr. Filip ŠKARDA, U Matky boží pomocné, Veselí nad Lužnicí

Pokud se podíváme na svobodné povolání z jeho definice či z pohledu zákona č. 220/1991 Sb. nebo „Listiny“, je bez debat, že lékárník mezi svobodná povolání patří. Nad tím, jestli se tak lékárníci cítí, a zdali je tak vnímá okolí, se musíme všichni sami zamyslet. Já například se za nositele svobodného povolání považuji a vnímám to s hrdostí. Nejen s hrdostí, ale i s vděkem, že mi můj zaměstnavatel umožňuje se tak cítit a zároveň tak i při výkonu povolání postupovat. Otázkou je, jestli to, že se tak, dle mého názoru, cítí několik lékárníků, a i se podle toho chovají, dává „punc“ svobodného povolání celému stavu? Nedomnívám se. Můžeme v našem okolí vidět celou řadu frustrovaných kolegů, kteří si jistě svobodné povolání představují jinak, a nezáleží, jestli se jedná o finančně drceného soukromníka bez elánu, nebo zaměstnance velkého řetězce, který je často drcen nadřízenými. Za hodně si můžeme sami, za hodně může stát a za hodně mohou velké finanční skupiny, které o svobodě našeho povolání uvažují jako o úsměvné průpovídce (i když navenek tvrdí opak). Je ale jen na nás, jestli vykřešeme jiskru toho, abychom byli hrdými nositeli vysoce erudované profese, svobodného povolání nebo zůstaneme těžce přežívajícím přežitkem minulosti či výdejními automaty bez vlastní invence.

PharmDr. Jana HORÁKOVÁ, Lékárna Masarykovo nám., Valašské Klobouky

Mám ráda určitý nadhled a nemám ráda škatulkování a řekla bych, že se momentálně nacházím víceméně v každém z označení. Dalo by se říct, že se cítím jako živnostník, zdravotník a zároveň svobodně–nesvobodný lékárník. Na vnímání a úhlu pohledu záleží a za mě je prioritou být svobodný lékárník poskytující zdravotnickou péči v souladu s nejnovějšími poznatky moderní vědy, na základě uznávaných medicínských postupů a v souladu se schválenými údaji o přípravku, doporučeními, vhodnými opatřeními a zkušenostmi, lékárník, který radí a pomáhá, lékárník vzdělávající se v celé šíři svých možností a svého povolání, aby byl rádcem v komplexní lékárenské péči, a to i ve vztahu mezi lékařem a pacientem. Jako svobodně nesvobodný pak chápu povolání limitující vnějšími faktory. Byla bych ráda, aby lékárenství patřilo do rukou lékárenských odborníků, aby pacienti měli adekvátní dostupnost léčby bez rozdílu, kde žijí a zda navštěvují nemocniční, městské nebo venkovské lékárny, a stejně tak, aby lékárny nebyly omezovány v objednávkách.

Mgr. Valéria ČERVINKOVÁ, BENU Lékarna K Pérovně, Praha

Myslím, že pořád patříme mezi svobodná povolání, záleží jenom na nás, jak se k tomu postavíme. Že máme právo pacientovi nabídnout levnější lék na předpis, nebo v případě OTC přípravek, který je možná v akčním letáku měsíce, nás o svobodu neobírá, je to právě možnost volby vybrat si jako lékárník, i jako pacient. V každém případě je ale i tak nejdůležitější rada a doporučení, které pacientovi sdělíme, bez ohledu na to, co si vybere. Tím pádem jsme v první řadě za B, zdravotníkem. Dnes se také můžeme rozhodnout, jestli se chceme ve své profesi věnovat i odborným konzultacím a poradenství. ČLnK poskytuje dostatek kvalitních GK s různým zaměřením, dokáže nás připravit na konzultační činnost, při které opět posilujeme vztah s pacientem a svou odbornost. Ano, mnozí z nás mají oslabenou personální situaci v lékárně nebo nemají na konzultační činnost vhodný prostor, na druhé straně jsou mezi námi kolegové, kteří hledají možnosti, a i napříč komplikacím provozu dokážou poskytovat kvalitní pacientské služby nad standard lékárny.