CO URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ...

Frühauf, P.: Inhibitory protonové pumpy u dětí

Pediatrie pro praxi č. 5/2022

Inhibitory protonové pumpy (PPI) jsou v pediatrii terapeutickou volbou u ezofagitidy a gastritidy. Studie nepotvrzují benefit u chronického kašle, kojeneckého refluxu, astmatu či funkčních GIT obtížích. PPI s dramatickým nárůstem preskripce v posledním desetiletí v současnosti patří k nejčastěji předepisovaným léčivům u dětí, i když jsou důkazy o oprávněnosti jejich použití omezené. Indikace PPI jsou: GERD (nemoc z ezofageálního trefluxu), peptický vřed a gastritida, Zollinger-Eliison syndrom, infekce Helicobacter pylori, eozinofilní ezofagitida. Omezené důkazy jsou v použití u funkční dyspepsie a cystické fibrózy.

Při relativní bezpečnosti PPI se častěji vyskytují některé nežádoucí účinky – u 34 % dětí se objevuje bolest hlavy, průjem, nauzea či obstipace. Je prokázáno zvýšené riziko infekce dolních dýchacích cest, gastroenteritid, nekrotizujících enterokolitid a nozokomiálních infekcí u nezralých kojenců. Při dlouhodobém užívání může dojít k hypergastrinémii a obavy jsou z hyperplazie buněk podobných enterochromaffinu, z tvorby karcinoidů, nedostatku vitaminu B12, hypomagnezémie, osteoporózy, atrofické gastritidy, zvýšení výskytu infekcí, chronické achlorhydie, idiosynkratické reakce, deprese a anxiety, kognitivního deficitu, zhoršení trávení bílkovin, kožního lupusu indukovaného PPI.

Autor uvádí ekvipotentní dávky jednotlivých PPI: 20 mg omeprazolu odpovídá: 4,5 mg pantoprazolu, 13,5 mg lansoprazolu, 32 mg esomeprazolu a 36 mg rabeprazolu.

Horčička, L.: Hyperaktivní močový měchýř. Kombinace léčby anticholinergiky a beta-3 mimetiky

Urologie pro praxi č. 3/2022

Hyperaktivní močový měchýř (OAB) je jednou z nejčastějších příčin chronických obtíží snižujících kvalitu života člověka ve vyspělých zemích. Příčinou mohou být závažná onkologická, neurologická a metabolická onemocnění. Ve věku nad 40 let má OAB vysokou prevalenci. Až 73 % pacientek se s problémem špatně vyrovnává, ale nevyhledá přitom lékařskou pomoc.

V diagnostice se uplatňují: anamnéza a klinické vyšetření, mikční deník, dotazníky, hodnocení kvality života, zobrazovací metody, sonografie. Po důkladném vyšetření se zahajuje léčba. Jejím cílem je potlačení urgencí snížením nadměrné aktivity detrusoru a zvýšení kapacity močového měchýře. Farmakoterapie je nejúčinnější léčebnou metodou. Uplatňují se anticholinergika, β-3 sympatomimetika a nověji kombinace obou skupin a desmopresin. Z konkrétních léčiv se podle doporučení FDA z roku 2018 kombinují solifenacin s mirabegronem. Tato kombinace má vyšší účinnost než monoterapie jednotlivými léčivy, což bylo pozorováno po přidání 50 mg mirabegronu k 5 mg solifenacinu. V kombinacích by se neměl opomíjet ani desmopresin.

Budoucnost jistě patří i dalším možným léčivům – agonisté a antagonisté tachykininů, vaniloidů draslíkových a vápníkových kanálů či látkám zasahujícím do syntézy prostaglandinů. Jako slibný se jeví i výzkum růstových faktorů.

Stránku připravil: PharmDr. Pavel GRODZA, panacea@iol.cz

Zdroje: internet