Lékárnické dny ve městě nad Jihlavou

Když jsem v hotelu Atom v Třebíči poprvé spatřil nápis Restaurace Molekula, myslel jsem, že jde o nějaký lékárnický vtip. Hned jsem si představil desítky a možná už stovky Molekul roku v našem časopise, ani by se do restaurace nevešly, minimálně na bar určitě ne. Přesto o humor nešlo. 37. Lékárnické dny se letos konaly jen kousek od jaderné elektrárny Dukovany, kde bujné molekuly roztáčejí kola průmyslu, dějin i čtečky FMD kódů na lékárnických tárách. 

Na Lékárnických dnech tradičně potkáte lékárníky všeho druhu, veřejné, nemocniční, řetězcové i klinické farmaceuty, profesory, prezidenty i děkany. Všichni pravidelně nacházejí důvod, proč přijet na tři dny do zajímavého místa, vzdělávat se, přednášet a společensky se bavit. Pavel Grodza vybral Třebíč jistě i proto, že v něm lékárničí jeho kolega z redakční rady časopisu a respondent naší ankety Zeptali jsme se Přemek Císař. Časopis českých lékárníků je, jak vidno, liánami prorostlý veškerým lékárnickým životem. A hned na začátku upozorňuji, že článek o Lékárnických dnech nebude objektivní, protože mně osobně se v Třebíči moc líbilo. Celý přípravný tým, včetně malého pejska, byl na závěr odměněn zaslouženým potleskem, přičemž za moje denní i noční běhání po městských pahorcích Přemek Císař opravdu nemůže.

První Lékárnické dny se konaly už v roce 1985 v Brně a obdivuhodně se každý rok znovu a znovu odehrávají na jiném místě země. Třicáté sedmé dny v Třebíči navštívilo v termínu 7. až 9. října rekordních 233 lékárníků. Je to důkaz, že lékárníci se do online konferencí nezamilovali, chtějí se vídat osobně a upřednostňují akce, které jsou odborně i programově pestré.

Programový vzorec bývá vždy podobný. V pátek lidé přijíždějí, registrují se a ubytovávají (ti šikovnější v hotelu, kde se Dny konají, my ostatní na druhém konci města), pak si dají dobrou večeři a povídají. K tomu jim hraje například třebíčská skupina Laky Mari, která pak provázela i sobotním společenským večerem. V Třebíči jsem začal chápat rozpaky, které prožívá vedení Komory nad usnesením loňského sjezdu o uspořádání lékárnického plesu. Nejenže ceny za podobné akce vystoupaly do horentních výšin, ale rovněž chuť většiny českého lékárnictva protančit celou noc nebyla ani v Třebíči příliš přesvědčivá.

Hlavní program Lékárnických dnů bývá soustředěn na sobotu. Zde už odborné prezentace střídají jedna druhou a spolehlivě je zastaví až společenský večer. Líbí se mi koncepce Lékárnických dnů, kde ani místo konání není jen formální kulisou. V sobotu přišel účastníky přivítat starosta Třebíče a hned po něm následovala prezentace doktorky Kateřiny Chalupové na téma Historie třebíčských lékáren. V dopoledním bloku Farmakoterapie v diabetologii hned první přednáška profesora MUDr. Martina Haluzíka, PhD., přednosty Centra diabetologie IKEM, Novinky v léčbě diabetu, potvrdila, jak důležitý je nejen obsah, ale i schopnost upoutat pozornost formou a vtipem. Ve sdělení Komplikace diabetu dříve a nyní mě docentka MUDr. Alena Šmahelová, PhD. zaujala informací, že má diabetes vazbu na chronické selhávání ledvin a že 50 procent pacientů, kteří museli podstoupit dialýzu, nepřežije následujících pět let. Po obou přednáškách se i v rámci přestávky na kávu rozproudila diskuze, kterážto bývá nedílnou součástí všech Lékárnických dnů.

Druhý sobotní blok, Farmakologie v dermatologii, byl zaměřen především na léčbu lupénky, atopické dermatitidy a akné. Všichni přednášející byli z Kožního oddělení nemocnice Jihlava. Primářka MUDr. Marie Policarová Lokální i celková léčba lupénky, MUDr. Markéta Pospíšilová Terapie atopické dermatitidy a MUDr. Zuzana Nevoralová, Ph.D. Jak úspěšně léčit akné.

Několikrát jsem byl v Třebíči diskrétně dotázán, jaký smysl pro mě mají odborné prezentace, kterým přece nemůžu rozumět. Tak samozřejmě, fakulta žurnalistiky příliš nepřipraví absolventa na finesy farmacie, natož té klinické. Nicméně v dětství jsem byl kromě mayovek, verneovek a F. L. Věka obklopen i dávnými publikacemi typu Chemie tvoří a buduje, Vítězové nad smrtí a ďáblem atd., v dospívání hltal knihy jako Farmakologie duše (Vondráček) a gymnaziální chemie a biologie mě zajímala podobně jako dějepis. Navíc ve vztahu k úvodním blokům třebíčských lékárnických dnů jsem zafungoval jako poučený pacient. Několik let řídím svoji glykémii těsně pod kritickou hranicí DM2 zatím bez farmakoterapie (po metforminu mě odvezla sanitka), no a o psoriáze bych možná už mohl sám připravit malou prezentaci. Roky zkoušení všeho, co například v léčbě lupénky jmenovala primářka Marie Policarová, u profesora a ministra Arenbergera si mě dokonce fotili coby možný výukový materiál, dlouho nezabíralo nic. Až jsem na radu známého vyzkoušel trojkombinaci dr. Michaels a ta po pár měsících zabrala téměř zázračně. Článek o Lékárnických dnech nemá být o mé exhibici, mé znalosti jsou určitě nesrovnatelné s odborností i toho nejposlednějšího lékárníka, který navíc neplní CV, jen jsem chtěl vysvětlit, že pro mě podobná setkání nejsou až tak absolutní mlhou, jak si třeba mnozí myslí.

Po dermatologickém bloku zodpovídaly přednášející řadu dotazů, diskuze vysloveně rozkvetla a nakonec ji uzavřela až vůně přichystaného oběda.

Nevím, jestli šlo o záměr, ale na dobu siesty, kdy pracuje především naše trávicí soustava, zařadili organizátoři blok Farmakoterapie v gastroenterologii. Zahájil ji docent MUDr. Vladimír Zbořil, CSc. Novinkami v léčbě zánětlivých onemocnění, pokračovala doktorka Olga Balková Titanlax – nový zdravotnický prostředek k léčbě zácpy a plynatosti. Pochlubila se, že několik let pracovala ve zdejší třebíčské nemocnici. Závěrečná přednáška PharmDr. Petra Jílka, CSc. Helicobacter pylori – historie a současný pohled uzavřela tento „gastroblok“ a přestávka na kávu osvěžila a přesunula energii více vzhůru, k srdci a mozku.

K srdci proto, že hned následující blok Klinická farmacie – historie a současnost zahájil Pavel Grodza vzpomínkou na zesnulého profesora Jaroslava Květinu. Co se zdálo, že bude smutné a teskné, odehrálo se naopak jaře až bujaře. Vzpomínání na nestora farmacie se spontánně rozeběhlo po sále a přineslo spíše veselé historky, třeba o tom, jak profesor Květina miloval rychlou jízdu autem. Zakladatel hradecké farmaceutické fakulty by byl jistě potěšen a sám by přidal nějaký příběh, kterým by zavrávoral na vlastním piedestalu.

V bloku o klinické farmacii nemohl chybět docent Josef Malý, vedoucí Katedry sociální a klinické farmacie FaF UK, který se zabýval postgraduální výukou zaměřenou na pacienta, s příklady nemocných s diabetem. Následovala doktorka Vojtěška Farsová, která přiblížila práci klinických farmaceutů v třebíčské nemocnici. Hranice jednotlivých přednášek, i té další docenta Jozefa Koláře Kolik je mnoho, aneb co je a co není polypragmazie smývala bohatá diskuze, do níž se zapojovali mnozí další, například proděkanka brněnské fakulty Tünde Ambrus, Dominik Grega nebo doktorka Lenka Smejkalová.

Pak už z kuchyně zavoněla večeře a po ní se odehrálo vše, co se skrývá pod názvem Společenský večer. Lékárníci i farmaceuti pospolu a v míru jedli, pili, hodovali a samozřejmě povídali, seznamovali se, třebíčská hudební dvojice Laky Mari hrála a tentokrát i kdosi tančil. Jediné negativum večera bylo, že brzy došly oříšky, a autor tohoto textu poslední získal až na půlnoční recepci hotelu. Noc byla dlouhá, někteří jsme ještě zašli na místní diskotéku, vyslechli řadu osobních příběhů a nakonec museli ještě přejít celé město do hotelu.

První nedělní blok pojednával o přípravě léčiv v lékárnách. S informacemi o vzniku a aktuálním stavu elektronického receptáře IPLP přišla doktorka Sylva Klovrzová z IKEM a magistra Martina Husárová (lékárna Fagron) doplnila o Inkompatibity a jejich řešení v magistraliter přípravě.

Není snad nic tradičnějšího na Lékárnických dnech než závěr, ve kterém se přednášející i diskutující věnují Lékárnictví ve světle dnešní doby, nebo-li aktuální situaci na všech farmaceutických frontách. Vystoupili postupně děkan FaF UK Hradec Králové docent Jaroslav Roh, proděkanka Tünde Ambrus z Farmaceutické fakulty brněnské MUNI, prezident ČLnK Aleš Krebs a předseda České farmaceutické společnosti ČLS JEP Martin Doležal. Původně ohlášená ředitelka SÚKL, rodačka z Třebíče, Irena Storová se omluvila, měla prý něco s letadlem.

37. Lékárnické dny pak oficiálně zakončil Pavel Grodza, přičemž vzpomněl nedávno zemřelého člena představenstva ČLnK a častého účastníka Lékárnických dnů varnsdorfského lékárníka a komunálního politika Jindřicha Šmída. Účastníky (letos jich do konce vydrželo podstatně víc než v minulých ročnících) Pavel Grodza pozval na 38. Lékárnické dny, které by se, dá-li pán Bůh, měly konat 6.–8. října 2023 v Klatovech.

Přestože jsem měl Třebíč už slušně prochozenou z nočních cest z hotelu Atom do hotelu Grand a zpět, nepohrdl jsem vlastivědnou výpravou po třebíčských pamětihodnostech s vynikajícím průvodcem. Zejména zachovaná židovská čtvrť pro mě byla velkým osobním objevem. Kontrolní otázka by mohla znít, jak se jmenovala známá místní lékárnická rodina, jejíž potomek proslul coby kameraman mnoha slavných filmů (Ostře sledované vlaky, Rozmarné léto, Skřivánci na niti atd.). Pokud to nevíte, prozradím vám to, protože se chci pochlubit, že jsem s nejmladším členem lékárnicko-kameramanské rodiny Šofrů spolupracoval kdysi v televizi Prima. Třebíčský lékárník se jmenoval Bohumil Šofr, slavný kameraman Jaromír Šofr a můj dávný televizní kolega Radomír Šofr. Tož tak. Nashledanou v Klatovech.

Zdeněk POKORNÝ