Amanita muscaria (L.) Pers. – muchomůrka červená, (Amanitaceae – muchomůrkovité)

Stopkovýtrusná houba, která je původní v mírných oblastech severní polokoule. Postupně se tento symbiont bříz, dubů, borovic i dalších jehličnatých a listnatých dřevin rozšířil i na jižní polokouli. V roce 1869 byl z této muchomůrky izolován parasympatomimeticky působící alkaloid muskarin. Studium jeho účinků významně přispělo k poznání funkce vegetativního nervového systému.

Synonyma: Agaricus muscarius, Amanita formosa, Amanita imperialis.

Obecný název: Agaric mouceté (franc.), Fliegenpilz (něm.), Fly Agaric (angl.), Moscario (ital.), muchotrávka (slov.).

Sbíraná část: basidiocarp.

Droga: Amanitae basidiocarp.

Obsahové látky: hlavními účinnými látkami v čerstvé plodnici jsou isoxazolové alkaloidy: 0,03–0,65 % kyseliny ibotenové, 0,007–0,24 % jejího dekarboxylačního derivátu muscimolu (= agarin) a stopy oxazolového muskazonu. Naopak obsah L-(+)- muskarinu, kvartérního methylamoniového derivátu furanu, je nízký a v čerstvé plodnici kolísá od 0,0002 do 0,0003 %. Dále je uváděna toxická aminokyselina stizolobová, stopy tropanových alkaloidů, falotoxinů a bufoteninu. Z polysacharidů převažují 1,3/1,6-β-D–glukany, α–D–galaktany a fukomannogalaktany. Zjištěny byly tokoferoly a kyselina askorbová. Houba dokáže absorbovat až 0,1 % kovových kontaminantů (Cd, Hg, K, Rb a V).

Účinky a použití: ačkoliv je muchomůrka červená známa jako jedovatá houba, v Itálii a Mexiku je po uvaření a slití vody považována za jedlou. Namočena do mléka přitahuje a omamuje mouchy. V tradičních medicínách východu (Sibiř, Indie) i Ameriky, plní od pravěku úlohu společensky tolerovaného halucinogenu. V Indii pravděpodobně sloužila i k přípravě kultovního nápoje, nazývaného Soma. Mnohokrát byl zaznamenán průběh rituální skupinové intoxikace. Zatímco účinek nízkého obsahu muskarinu se projeví asi po 30 minutách poruchami GIT, daleko výraznější zrakové a sluchové halucinace i další poruchy CNS, způsobené především kyselinou ibotenovou a muscimolem, se dostaví po 60 minutách. Intoxikace trvá 3 i více hodin. Poměrná stabilita kyseliny ibotenové a muscimolu, který je pravděpodobně hlavním agens s 10x vyšší účinností než kyselina ibotenová, dovoluje při nedostatku plodnic vyvolat halucinace i pitím moči již intoxikovaných osob. K otravě dospělého člověka stačí jedna 70 g vážící plodnice. Smrtelné otravy jsou vzhledem k nízkému obsahu muskarinu výjimečné.

Při odborných studiích byla detailně vysvětlena laická pozorování. Bylo zjištěno, že muskarin je neselektivním agonistou acetylcholinu. Váže se na muskarinové cholinergní receptory spojené s G-proteinem (M1 až M5). Protože neobsahuje esterové vazby, není degradován cholinesterázou a jeho účinek na neurony trvá déle než u acetylcholinu. Neprostupuje hematoencefalickou bariérou. Muskarin aktivuje především GIT (pocení, silné slinění, slzení, průjem) a působí bradykardii. Z osmi stereoizomerů má největší aktivitu L-(+)-muskarin. Toxická je již dávka 0,005 g muskarinu a jeho antidotem je atropin. Naproti tomu kyselina ibotenová a muscimol prostupují hematoencefalickou bariérou snadno a jejich účinky jsou především psychoaktivní. Kyselina ibotenová je agonistou glutamátu na glutamátových receptorech a muscimol je agonistou kyseliny γ-aminomáselné (GABA) na GABAA receptorech. Kromě účinků na CNS působí izolovaný muscimol na buněčnou proliferaci v nádorech, v testech například významně omezil rozšiřování experimentálního karcinomu žaludku u potkanů. U polysacharidů byly zjištěny protizánětlivé i antinociceptivní (přenos bolesti) účinky. Karboxymethylovaný 1,3 – glukan vykazoval významnou protinádorovou aktivitu proti myšímu sarkomu 180. V homeopatii je Agaricus muscarius v potenci 5–30 CH indikován při pocitech svědění, pálení a necitlivosti. Kontroverzní jsou zatím závěry studií, v nichž se autoři snažili využít plodnice i izolované sloučeniny k prevenci Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby.

Dávkování: za minimální dávku, která vyvolá psychoaktivní efekt, je považováno 30–60 mg kyseliny ibotenové a 6–10 mg muscimolu.

Nežádoucí účinky a kontraindikace: pro nedostatek informací neužívat během těhotenství a laktace, nepodávat malým dětem. Zjištěné LD50: muscimol: králík per os 10 mg/kg, kyselina ibotenová: myš per os: 38 mg/kg.

Interakce: psychofarmaka.

Hlavní zdroje: AISLP; botanika.wendys.cz, Chemical Book, Dostál, J.: Nová květena ČSSR, Academia, Praha 1989; Drugs.com; European Medicines Agency; Google Scholar; Hagers Handbuch der Drogen und Arzneistoffe; Jellin, J. M. et al.: Natural medicines comprehensive database, vyd. 4, Stockton 2002; Liber Herbarum Minor; Medline; Plants for a future; PubChem Compound; The Plant List Missouri Botanical Garden; Toxnet.

PharmDr. Miloš POTUŽÁK

Obrázek: autor, vzorce: autor