Do některých lékáren chodí pacienti, do některých recepty

Žijeme v době, kdy se spousta činností elektronizuje. Elektronizace v našem oboru postupuje rychleji než v dalších oblastech zdravotnictví. Nicméně nostalgie po „staré lékárně“ bez počítačů je stále v mnohých z nás. Naopak, mladší kolegové takovou lékárnu už nezažili. Objednávkový sešit na táře, před zavřením prohlédnout všechny šuplíky a vyhodnotit, co chybí, objednat telefonem. Ceny léků byly uloženy v hlavách lékárníků. Kapacita našich mozkoven se naplnila až v okamžiku, kdy se ceny léků začaly počítat na úroveň halířů. Od zavedení kusové kontroly v lékárnách si nedokážeme představit práci v lékárně bez počítače. Nastala doba komputerizace a přítelem lékárníka se stala disketa. Elektronické vyúčtování – co zdravotní pojišťovna, to jedna disketa. Na disketách chodily i dodací listy a tisíce disket kolovaly mezi lékárnami a dodavateli.

PharmDr. Martin Kopecký, Ph.D.

viceprezident ČLnK

V další fázi jsme začali používat internet. Nejprve dobrovolně – k získávání informací o lécích, doplňcích stravy, poté k objed­návání léků přímo ze softwaru, ke stahování dodacích listů modemem, k vyúčtování přes portály zdravotních pojišťoven. Výhodou, nikoliv povinností, se stalo připojení lékárny k internetu v okamžiku, kdy světlo světa spatřil eRecept. Spojujeme se s ním pomocí průvodek, kódů, které ty jedničky a nuly uložené kdesi v hlubinách serverů na SÚKL a proudící k nám v podobě elektrických impulzů převádí do podoby předepsaných léků na monitoru v našich lékárnách.

A nastala doba, kdy bez připojení lékárny k internetu přestalo být možné vydávat léky. Tím okamžikem byla nutnost začít plnit povinnosti spojené s ověřováním pravosti balení léků v okamžiku výdeje léku pacientům. Jsme propojeni s úřady, dodavateli, pojišťovnami a často z lékáren odcházejí data ve formě hlášení, o jejichž struktuře a účelu mnohdy ani nevíme.

Na jednu stranu je nám elektronizace dobrým pomocníkem, na druhou stranu umožňuje elektronizace podrobný dohled kontrolních orgánů nad různými činnostmi v lékárně. Je proto s podivem, že mnohé nelegální aktivity známé přes dvacet let nejsou státními orgány stále dostatečně potírány. O čem je řeč? Např. o baťůžkaření.

Snad na každém okrese existuje lékárna nebo lékárny, které ­sbírají recepty od lékařů nebo od zástupců firem, a ačkoliv v nich konkrétní pacient nikdy nebyl, přesto zdravotním pojišťovnám na jeho číslo pojištěnce účtují výdej léků. Jsou ­lékárny, do kterých chodí pacienti a jsou lékárny, do kterých chodí ­recepty. Lékárníci jsou poměrně malou profesní skupinou, a mezi sebou se známe a víme, kdo je kdo. Kdo pracuje v řetězci, kdo u soukromníka, kdo u překupníka. A taky víme, kdo nelegální činnost provádí občas, kdo i několik let. Většinou to víme, ale nic se stále neděje! Proč?

Každá doba dávala příležitost provádět baťůžkaření jiným způsobem a s postupující elektronizací se měnily postupy baťůžkářů i možnosti kontroly státními orgány. Pamatuji dobu, kdy se na účet zdravotních pojišťoven dala pořídit i lednička – stačilo získat hrst předepsaných receptů od přítele – lékaře, vyúčtovat a bylo hotovo. Podvod? Ano – ale v té době v podstatě neodhalitelný. Dnes už je to naště stí nemožné. S počítači přišla kusová kontrola a kontrolu kusové kontroly v lékárně provádí SÚKL. ­Stávalo se, že čas od času chybělo v některé lékárně tu 100, tu 20 balení, jindy 250 balení např. statinů (dávka na 3 měsíce měla hodnotu přes 2 000 Kč). Ale to bylo vše. Zjistit, kde léky jsou, se nedařilo. Léky byly u přítele – lékaře, který je dával pacientům, a do lékárny chodily samotné recepty bez pacienta. Potrestat se téměř nikoho nepodařilo.

V dnešní elektronické době se už mnoho informací dohledat dá. Zamést stopy v prachu cesty je možné, zcela zamést elektronické stopy v systémech např. eReceptu nebo FMD není možné. V CÚeR je vlastně všechno. Kdo a kdy eRecept předepsal. Kdo, kdy a v které lékárně léky vydal. V jiném systému se ukládá elektronická stopa, kde a kdy došlo k ověření balení léků (FMD). Data o výdejích léků lékárny posílají do zdravotních pojišťoven, v rámci hlášení LEK-13 odcházejí na SÚKL. Z hledis­ka legislativy nelze všechna data použít ke všem kontrolním účelům. Nicméně elektronická stopa nekalé činnosti je dohledatelná. I v případě baťůžkaření. Rozhodně by stálo za to, kdyby se SÚKL při kontrolách zaměřil např. na nesoulad toho, že lékárna, do níž během dvouhodinové kontroly přijde sotva 20 pacientů s receptem, za den „vydá“ stovky eReceptů – mnohé po zavírací době. Mělo by to v lékárenském terénu lepší ohlas než hledání podpisů na nehrazených receptech nebo v opiátové knize.

A často lze na stopy baťůžkaření narazit i přímo v lékárně. Od loň­ského června např. díky načítání eReceptů pomocí občanských průkazů. Do lékárny přijde pacient. Pomocí občanského průkazu načtete eRecepty, při rozhovoru s pacientem zkontrolujete předepsané léky a najednou se zpoza táry ozve ­odpověď. „Tyhle léky už mám! Ty mi dávat nemusíte, ty mi dal pan doktor.“ Chvilku jste naštvaní. A druhý den zjistíte, že léky na eRecept byly vydány v lékárně L, lékárníkem XY z jiného města. Naštvání se opakuje. Předepsán byl lék A, vydán lék B a co skutečně dostal pacient v ordinaci, je možná lék C. Co s tím? Ve vaší lékárně byl pacient, do jiné lékárny přišel eRecept. ­Jakým ­způsobem bylo provedeno ověření pravosti (FMD), když lék byl vydán v ordinaci? Kolik předpisů bylo porušeno? Dokud si na baťůžkaření a další nekalosti v lékárenství budeme stěžovat mezi sebou, na sociálních sítích apod., ničeho nedosáhneme.

Pokud chcete něco změnit, máte na výběr. Můžete sledovat stopu a získat potřebné důkazy. Můžete kolegu lékárníka vyzvat, aby se zdržel nekolegiálního jednání. Pokud to nepomůže, oslovte SÚKL. Ten jediný má pravomoc k tomu, aby provedl kontrolu. Potřebná data má SÚKL k dispozici. Kde není žalobce, tam není soudce.

Nabízí se samozřejmě otázka, kdo je zodpovědný za takový výdej léčivého přípravku? Lékař, majitel lékárny, zástupce firmy, lékárník? Svým způsobem všichni aktéři, ale je potřeba si uvědomit, že každý výdej léčivého příspěvku na eRecept je podepsán kvalifikovaným elektronickým podpisem konkrétního lékárníka. A ten je zodpovědný za správný výdej léčivého přípravku pacientovi a nese také následky za chybně provedený výdej, který podepsal. Zhruba před dvěma lety mi jedna kolegyně na dotaz, proč jde pracovat do lékárny, která je baťůžkařením „proslavená“, odpověděla, že tam bude mít vyšší plat, což bere jako rizikový příplatek. Tak jestli to za to riziko stojí? Postih lékárníka může být finanční, ale v případě poškození zdraví pacienta může být potrestán i jinak. Vyloučení z Komory se pak bude jevit jako ten lehčí z trestů. Vždy to bude lékárník, který se elektronickým podpisem podepsal pod výdej léčivého přípravku na eRecept, kdo bude vystaven následkům svého konání. Obhajoba, že o takové činnosti majitele lékárny nevěděl, neobstojí.

Tak si to, milí baťůžkáři, prosím, uvědomte.