Ze života právníka v Komoře – březen se zapisuje do historie

Před započetím psaní tohoto textu, jsem si pročetl ten předchozí, měsíc starý. Jako by na mne dýchl svět, který už neexistuje. Už nyní se za pomocí miliard slov lidstvo snaží pochopit, co se mu to vlastně děje. Na filozofování bude ještě dost času. Všechny myslitelné interpretace se na nás pohrnou ze všech stran. Proto nemusím marnit svůj vzácný vyhrazený prostor a hned se pustím do vylíčení toho, co v březnu naplňovalo naše dny.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Začátek měsíce se od jeho konce lišil hlavně tím, že pochybnost o správnosti drastických opatření měla zpočátku navrch. Každému se stalo, že se dopustil alespoň nějaké té bagatelizace. Každý si o několik dnů později prožil nepříjemné uvědomění si vlastního omylu. Kruté příklady Itálie a Španělska se staly trvalým mementem našich vlastních lehkovážností. Ani pro nás na Komoře nebylo jednoduché vždy správně odhadnout, která opatření jsou adekvátní. Vycházeli jsme ale z toho, že Komora jako samosprávná organizace lékárníků musí jít příkladem, a to nám řadu rozhodnutí zjednodušilo. Bylo hned jasnější, že je třeba rozhodnout o zrušení vzdělávacích akcí, krajských setkání lékárníků s členy představenstva, porady předsedů okresních sdružení, jednání představenstva, o omezení provozu sekretariátu či o převedení vzájemné komunikace do online prostředí.

Celý režim komory přešel do nouzového stavu. Hlavní náplní nás všech se stalo vše, co souvisí s koronavirem. Sekretariát Komory nepřestal zajišťovat zápisy a výmazy ze seznamu členů a vydávání osvědčení. Zastavit nebylo možné ani proces přípravy aplikace nové členské evidence, který se dostal do fáze před testováním s ostrými daty, a je naděje, že by mohl být během dvou měsíců dokončen. Vše ostatní se změnilo v krizové řízení. Všechno vlastně ne, ministerstvu zdravotnictví se působením jakési setrvačnosti podařilo poslat nám k připomínkám i několik návrhů novel právních předpisů, z nichž vyčnívá zejména novela zákona o zdravotních službách, kterou ministerstvo připravovalo téměř rok a půl a na počátku března nám své dílo předložilo k připomínkování do dvou týdnů. Následně lhůtu dvakrát prodloužilo, připomínky jsme předložili, ale s výhradou, že rozsáhlý materiál měl být především předem více projednán, a tak k jeho prostudování a tvorbě připomínek měl být dán větší prostor, nikoliv uprostřed stavu nouze.

Karanténní opatření celkem jasně bránila setkávání lidí. Nezbylo tedy než zrušit vzdělávací akce pořádané Komorou. Jednání představenstva byla nahrazena telekonferencemi, takže místo prezenčního zasedání dne 17. 3. se členové představenstva dvakrát radili prostřednictvím svých notebooků, aby si totéž zopakovali do konce března ještě pětkrát. A i když to nikdo z nás netušil, když jsme si v prosinci a lednu s obtížemi osvojovali dovednosti v ovládání webového komunikačního nástroje místo mailů, v březnu nás to zachránilo před jinak nezvládnutelnou záplavou elektronické pošty. Protože telezpůsobem se představenstvo reálně neschází, musely být neodkladné záležitosti vyřešeny rozhodnutími prezidenta. Všechna tato rozhodnutí budou následně předložena představenstvu k dodatečnému schválení, ačkoliv u některých z nich jsou jejich dopady nevratné. Během března takto prezident Komory rozhodl o zrušení jednání představenstva, o vydání osvědčení, o podmínkách, za nichž lze vykonávat funkci odborného zástupce nebo vedoucího lékárníka bez osvědčení, o omezení provozu sekretariátu, o zrušení vzdělávacích akcí a porady předsedů. Musela se také připravit a přijmout karanténní opatření pro fungování sekretariátu.

Březnovou červenou nití byly nepochybně respirátory. Nejprve nebyly vůbec. S prvními letadly z Číny se klopotně rodil distribuční systém zajišťovaný prostřednictvím krajských úřadů. V některých krajích fungoval výborně, v některých se krajští úředníci rozhodli, že lékárníkům ze státních dodávek nedají nic. V případě Královéhradeckého kraje už jsme měli dokonce připravené trestní oznámení, které jsme nakonec nepodali, protože kraj na poslední chvíli svůj přístup vůči lékárníkům změnil. Mezi nejproblematičtější patřil i Kraj středočeský. Ve chvíli, kdy už se zdálo, že bude nutné krajskou logistiku řešit razantnějšími prostředky, se zrodila dohoda s ministerstvem zdravotnictví, na jejímž základě se spustil naprosto nebývalý distribuční tok zajišťovaný svépomocí samosprávných lékárníků. Při psaní tohoto textu je brzy na hodnocení jeho úspěšnosti. Přicházejí ale informace, že respirátory z první dodávky lékárníci dostávají. Není podstatnější informace, než tato.

Představenstvo, a zvláště ta jeho část, která se zaobírá PR, věnovala obrovské úsilí tomu, aby Česká lékárnická komora poskytovala dostatek včasných a správných informací jak laické veřejnosti, tak svým členům. Každý, kdo jen letmo prolétne webem Komory, sezná, že informací je na něm více, než se dá vstřebat. Na mne připadlo především po celou dobu sledovat a přenášet informace o mimořádných opatřeních ministerstva zdravotnictví a krizových opatřeních vlády.

Řešit se musely i natolik prozaické věci, jakými jsou například storno podmínky pronájmu prostor pro vzdělávací akce, nebo vracení poplatků externím pořadatelům za přidělování bodů jejich vzdělávacím akcím. Řada členů žádala poradu, padala spousta otázek týkajících se práce zaměstnanců v době epidemie, povinností zaměstnavatelů, dopadů vládních a ministerských opatření na poskytování zdravotních služeb v lékárnách.

Podle toho, co jsem v březnu 2020 prožil v Komoře já, si troufnu prorokovat, že tento měsíc se do historie České lékárnické komory zapíše jako jeden z nejvýznamnějších. Díky lékárníkům, jejich prezidentovi, viceprezidentovi, představenstvu a sekre­tariátu. A upřímně, žasnu, že u toho jsem. Buďme u toho všichni i za měsíc!