V první linii

To, co teď prožíváme s pandemií, nemá v našich životech obdoby. Snažili jsme se zdokumentovat situaci v lékárnách a v Komoře v uplynulém měsíci. Nemohli jsme samozřejmě být všude. Je to jen určitá mozaika událostí a míst, které se nám zdály být důležité. Příště se vypravíme třeba zase k vám. Proč? Protože je to váš časopis a chce být i v těžkých dobách s vámi.

2. – 8. března

Když se v neděli 1. března potvrdily první případy nákazy také v České republice, vláda České republiky prostřednictvím ­mimořádného opatření ministerstva (zdravotnictví) v úterý 3. března zakázala prodej respirátorů FFP3 jiným osobám než poskytovatelům zdravotních a sociálních služeb nebo ­České republice a jejím organizačním složkám.

Ministerstvo 5. března zakázalo vývoz desinfekce rukou a ve stejný den uvedl ministr zdravotnictví, že zajištění ochranných pomůcek je otázka několika dnů.

V pátek 6. března regulace prodeje respirátorů FFP3 ještě zpřísnila a vláda je zakázala prodávat i poskytovatelům zdravotní a sociální péče. Těmito opatřeními de facto na celý měsíc zničila trh s respirátory FFP3.

Dodávku respirátorů třídy FFP3 do lékáren ministr zdravotnictví Komoře potvrdil 8. března.

9. – 15. března

11. března ministerstvo dočasně vyřešilo nedostatek ­desinfekce mimořádným opatřením, které umožnilo lé­­kárnám ­dodávat na trh biocidní přípravky, tzv. lékárenskou dezinfekci. Suroviny pro její výrobu byly v dodavatelském řetězci dostupné ještě několik dnů. Když se znovu daly objednat, ­ne­bylo možné koupit obaly. Tím se prodloužila i paralýza na trhu s dezinfekcí.

Představenstvo Komory publikuje zpracované „Desatero zásad při respiračních onemocněních“. Materiál přebírá celá řada médií a odkazuje na něj i Česká televize.

12. března od 14:00 hodin byl na dobu 30 dnů na celém území České republiky vyhlášen nouzový stav. Až na výjimky byly nuceně uzavřeny prodejny maloobchodu a provozovny služeb. I některé ordinace lékařů se schovávají do online nebo SMS světa.

Představenstvo Komory doporučuje svým členům zavést na ­pracovištích ochranná opatření.

Den po vyhlášení nouzového stavu, v pátek 13. března, ­odletěla ředitelka SÚKL na dovolenou a ministr zdravotnictví ujistil v ­rozhovoru pro Českou televizi veřejnost i zdravotníky, že ochranné pomůcky budou do tří týdnů.

15. března zveřejnilo představenstvo doporučení pro pacienty, jak se zodpovědně chovat při návštěvě lékárny. Do lékáren se začínají instalovat plexiskla, případně jiné dělicí přepážky. Obavy z rizika nákazy se pomalu přetavují do úpravy ­zvyklostí v dispenzaci léčiv. První lékárny začínají omezovat počet ­pacientů v oficíně, případně vydávat pohotovostním okénkem. Jako v jedné z prvních je v lékárně nemocnice České Budějovice k zabezpečení provozu aktivován režim pracovních týmů, které se vzájemně nemísí.

16. – 22. března

S účinností od 16. března 0:00 hodin zakazuje vláda ČR všem zaměstnancům, kteří vykonávají zdravotnické povolání, čerpání dovolené po dobu nouzového stavu.

Ve 3 hodiny ráno byla rozhodnutím Krajské hygienické stanice uzavřena oblast Litovelska. Odříznuté od světa zůstaly i místní lékárny. Prezident ČLnK, který má lékárnu jen pár kilometrů od Litovle v obci Slatinice, na celou situaci vzpomíná: „Stát celou zónu prostě uzavřel, aniž by zabezpečil jakékoliv ochranné prostředky. Kolegové lékárníci a lékárnice zůstali uvězněni v centru nákazy bez ničeho, nikdo nesměl ven, ani dovnitř. To bylo velmi zlé. Naště stí se pak podařilo zajistit ochranné prostředky zásluhou místních samospráv, starostů a krizových štábů Litovle a Uničova. Těmto lidem patří obrovské díky! A je třeba na to nezapomenout. Jinak obyvatelé těchto obcí jezdí běžně kolem nás, nakupují v naší lékárně, takže taky jsme si nemohli být jistí, jestli se tady někdo pozitivní na koronavirus nezastavil. Nemůžete ale zavřít, schovat se dozadu a čekat, až se to přežene.“ Představenstvo Komory respektuje nařízení vlády a pro snížení rizika šíření nemoci COVID-19 zrušilo prezenční formu zasedání. Po vyhlášení nouzového stavu se schází na virtuálních videokonferencích 17., 18. a 19. března. Začíná se tvořit laterální distribuční kanál pro osobní ochranné pomůcky (OOP). Krajské samosprávy k tomu přistupují různě, podle ministerského manuálu mají lékárnám přidělit od 7 do 12 % celkového množství OOP. Pochvalu zaslouží například Jihočeský nebo Liberecký, na opačném konci spektra dominuje Středočeský kraj s velkým náskokem před Královéhradeckým.

Většinově se v krajích distribuují OOP v několika výdejních místech. Například v Plzeňském kraji se ale podařilo navázat intenzivnější spolupráci s Odborem zdravotnictví kraje a dohodnout, že kompletní distribuci respirátorů do lékáren bude realizovat Česká lékárnická komora. Jedinou podmínkou je zajištění distribuce také do výdejen prostředků zdravotnické techniky.

O víkendu se do lékáren dostávají první respirátory. Minimálně deset dní potom, co byly potřeba. Není jich dost, ale lékárníci jsou vděční i za to. Kromě lékárníků ze Středo­českého kraje, ti nemají nic.

Téměř ve všech lékárnách se objevují písemná oznámení: ­přistupujte jednotlivě, dodržujte bezpečný odstup a ­hlavně ­variace na téma: ROUŠKY, RESPIRÁTORY, RUKAVICE ANI ­DEZINFEKCE NEJSOU. I proto ­nesmírně ­překvapí oznámení na jedněch lékárenských dveřích: ­Roušky máme skladem – 2 ks 100 Kč.

Komora publikuje jeden edukační materiál za druhým a členové představenstva začínají natáčet motivační videa na sociální sítě.

18. března

Obchodní centrum Štěrboholy, Praha. Ze zhruba 78 obchodů zůstalo otevřeno pouze 6, včetně lékárny Benu, kde nás vítá vedoucí lékárník PharmDr. Aleš Novosád. Před lékárnou dlouhá fronta s rozestupy, všichni lidé mají roušky, šály, šátky nebo jiné ochrany obličeje.

„Lidi jsou slušní, hodní, většinou nám děkují,“ říká Aleš ­Novosád. „Pro sebe máme dostatek ochranných prostředků, ale ­prodávat jednak nesmíme, jednak by nezbylo nic pro nás, což by znamenalo uzavření lékárny. Dovnitř pouštíme po dvou, maximálně po třech lidech najednou. (Lékárna ještě nemá plexiskla, ani okénko.) Přichází i pacienti, které tu normálně nevídáme, asi si myslí, že prázdné obchodní centrum je menší riziko.“ ­Nárůst ­tržeb i zákazníků je padesátiprocentní. O co je největší zájem? „­Maximálně se soustředí na prevenci, tzn. na přípravky na posílení imunity, vitamín C v enormních dávkách a po zveřej­nění kauzy ibuprofen skupují paracetamol v mnohem větším množství, než kolik dokáží spotřebovat.“

Jak vnímáte fakt, že o lékárnících a jejich výjimečném nasazení se v tuto chvíli prakticky nemluví, v projevech premiéra i ­ministra zdravotnictví jsou vynecháváni, zapomínáni…

„To mě výrazně mrzí, ale pacienti nejsou hloupí a vzhledem k tomu, že stojím těch 6–8 hodin denně za tárou, tak těch ­pozitivních ohlasů a ocenění, že tady vůbec stojíme a vydáváme, tak slýchám dost a těší mě samozřejmě.“

Nemocniční lékárna IKEM, Praha. Ještě v běžném ­provozu, až na vstupní stan, kde je všem příchozím do nemocnice včetně zaměstnanců měřena teplota a dostávají roušky, pokud nemají. Do lékárny se dá ještě projít normálně a jednotlivě přistupovat k tárám. Změna už se ale chystá, jedno z okýnek je připraveno.„Od pátku budeme mít dvě výdejní místa,“ potvrzuje Mgr. ­Michal Hojný. „Jedno bude pro pacienty, kteří přicházejí do IKEMu už s recepty. Těm budou vydávána léčiva formou výdejního pohotovostního okna, které je přímo do ulice. A druhé okno, které bude zbudováno v prostoru vstupu u lékárny, tak to bude určeno pro výdej pacientům, kteří prošli vstupním filtrem a došli do IKEMu na nějakou ambulantní návštěvu, případně jsou propouštěni z hospitalizace. Cílem je prostředí lékárny zavřít, abychom snížili riziko kontaminace přenosu infekce i na personál a zachovali naší schopnost fungovat po co nejdelší dobu.“ V tuto chvíli mají v IKEM už třetinu lidí na OČR nebo na neschopence a jakýkoliv další úbytek by se projevil na provozu. Proto sáhli k opatření, ke kterému v určité podobě přistupují i v jiných lékárnách.

„Od pondělního rána jsme se rozdělili na skupiny, jednu, která funguje v částech pro veřejnost a druhou pro část, která zásobuje kliniky léčivými přípravky, zdravotnickými prostředky a oddělení klinické farmacie. Ti druzí sídlí o dvě patra níž a obě tyto skupiny mají přísný zákaz jakýchkoliv kontaktů, abychom minimalizovali riziko vzájemné kontaminace.“

Všichni expedující, ať už farmaceuti nebo farmaceutičtí asistenti, jsou v IKEM vybaveni respirátorem a ochrannými rukavicemi pro zajištění maximální možné ochrany. Plus bylo samozřejmě zavedeno nejjednodušší pravidlo regulovaného vstupu ­pacientů do lékárny, což se v této době děje už ve všech lékárnách. ­„Personál je maximálně profesionální a obdivuju, jak jsou schopni vydržet celou tu pracovní dobu v respirátoru, což není žádná hitparáda.“

Navíc člověk nevidí emoce toho druhého. „Ano a velmi často toho člověka ani nepoznáte, kromě jiného přestává fungovat rozpoznávání tváře v mobilech…“

19. března vláda ČR zakazuje všem osobám pohyb a pobyt na všech místech mimo bydliště bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), jako jsou respirátor, rouška, ústenka, šátek nebo šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének.

Představenstvo Komory nabízí veřejnosti český překlad návodů Světové zdravotnické organizace „Jak zvládat stres v pandemii COVID-19“ a „Pomáháme dětem zvládat stres v pandemii COVID-19“.

Prezident České lékárnické komory ruší „dekretem“ č. 5/2020 všechny vzdělávací akce pořádané ČLnK na území celé České republiky s termínem konání od 13. 4. do 31. 5. 2020 (akce s termínem konání od 11. 3. do 12. 4. 2020 byly zrušeny rozhodnutím prezidenta České lékárnické komory ze dne 11. 3. 2020) bez ohledu na počet osob zúčastněných na akci. Zrušení se týká i plánovaných krajských setkání lékárníků s členy představenstva Komory.

20. března je zveřejněn seznam zrušených vzdělávacích akcí Komory.

Ve stejný den píše Mgr. Jitka Gieblová z lékárny Na Ptákách v Jaroměři na facebook: „Naše lékárna dnes dostala ochranné pomůcky od kraje. 300 ml desinfekce do vlastní nádoby a 4 ks papírových roušek. Museli jsme si pro to dojet.“

23. – 29. března

23. března mění vláda svůj týden starý zákaz čerpání ­dovolené zdravotníků a umožňuje jim čerpat dovolenou, pokud jsou v karanténě.

Druhá dodávka respirátorů do lékáren je zhruba o 30 % větší než první (platí pro Plzeňský kraj). V Plzni je to ale 25. března poslední podpora z kraje, nicméně zavedený distribuční model pokračuje a bude rozšířen na celou republiku.

Česká Lípa, lékárna na malém sídlišti Slovanka.

„Situace se mění ze dne na den,“ svěřuje se Mgr. ­Alexandra ­Hašková. „Ale vnímám, že se lidé v posledních hodinách ­zklidňují, snaží se být doma a snad i víc v pohodě. V minulém týdnu jsme tu měli dlouhé fronty a pacienti si dělali velké zásoby. Zdá se, že teď už jsou předzásobení a tím i vyrovnanější. I když práce máme pořád dost, objevili se noví chroničtí pacienti, kteří potřebují svoje magistraliter přípravky, ale začínáme mít na přípravu víc času a celkově ten provoz je snesitelnější.“

I na českolipské Slovance nosí vděční pacienti doma ušité ­roušky. „Je to od nich moc hezké a možná se budou ještě ­nečekaně ­hodit, protože s těmi našimi zásobami člověk nikdy neví, jak dlouho vyjde.“

O aktuálním stavu projektu Lékárnic maminek píšeme v časopise na jiném místě. Besedy samozřejmě nejsou, ale magistra Hašková si všimla, že maminky, které mají běžně zaléčené děti s ekzémem, zase začaly víc chodit do lékárny, že ekzémy zase víc vylézají, probouzí se, dochází k vzplanutí. „Většinou je to tím, že děti jsou ve větší míře vystaveny kontaktu s mýdly, dezinfekcemi a taky stresem, kterým bývají obklopeny. Domluvily jsme se, že na naší facebookové stránce budeme mluvit k aktuálním ­tématům, například právě ke zvýšenému výskytu ekzémů.“

Navíc některé maminky lékárnice, které jsou na mateřské dovolené, si připadají v této situaci doma nevyužité. Přestože se samozřejmě bojí o své děti, tak chodí vypomáhat do lékáren.

Žandov, lékárna v malém městě na severu, normálně ­byste ji zvenku klidně minuli, ale hlouček lidí vás na ní upozorní (jak dříve před hospodou, dnes se potkávají lidé před lékárnou). Projdete malým vstupem, nabídnete si dezinfekci a ocitnete se v krásné lékárně. Plexisklo v dřevěném rámu jakoby tu bylo odjakživa.

„Dělali jsme to už minulý víkend, asi jako jedni z prvních,“ povídá Mgr. Michaela Bažantová. „Ze zrušeného zástěnku v Kamenickém Šenově nám zbyla plexiskla, tak se nám teď hodila. Moc šikovný truhlář nám to zhotovil na počkání, do všech třech lékáren jsme dali zástěny. Je to účinné, dobré, ale musí se to utírat. Já stejně při technické pauze otírám kliky, povrchy, táru, stříkám dezinfekci i na klávesnici, otřu terminál, otírám si i telefon, otírám všechno…“

Jako leckde jinde nosí do žandovské lékárny lidé roušky. Šijí ve školce, šije i teta Míši Bažantové a balí je do jedno­rázových ­obalů. „Moje teta je šikovná, to jsou tyhle bílé, dají se vyvářet.“

Roušky nabízí magistra Bažantová lidem zdarma. Pro ty, kteří mají tendenci za ně platit, umístila do lékárny kasičku, s tím, že pak ty peníze dává školce, aby koupili něco dětem, až bude školka zase fungovat.

Ptám se, jestli je něco, čím by stát mohl aktuálně lékárníkům pomoci. Co třeba zrušit FMD?

„Já ověřuju, protože nedávám tolik léků najednou a tak mě to moc nezdržuje. Ale co by mi pomohlo? Kdyby se prodloužila platnost receptů. To mi přijde důležité. Pacienti jsou třeba doma čtrnáct dní v karanténě a pak přijdou s receptem a mají ho prošlej. Pak je to složité shánět různé specialisty, kteří teď moc nebývají v ordinacích. Pomohlo by, kdyby stát paušálně prodloužil platnost receptu na 30 dní a nespoléhal se na doktory, že si to nastaví ve svém systému nebo že to bude měnit u každého receptu.“

Bažantovi mají dvě lékárny a výdejnu a zavedli opatření podobně jako v IKEM. Vytvořili dva týmy, které se vůbec nepotkávají. „My jsme s manželem jeden tým, protože se stejně scházíme doma a druhý tým je v Šenově. Tak jsme odděleni, a kdyby ­náhodou, tak nespadneme do karantény všichni.“

Varnsdorf, lékárna na hlavní třídě ve velkém domě z dob mocnářství. Do Německa je doslova pár metrů. Jak se to projevuje v české lékárně? „Je to úplně zavřené a my nevidíme Němce,“ říká PharmDr. Jindřich Šmíd. „Pro lékárnu jako pro byznys je to špatně, pro lékárnu jako pro zdraví a pro obyvatelstvo je to dobře. Kdyby oni postupovali jako my, tak si myslím, že to během půl roku zvládneme, teď to bohužel vypadá, že my tam fakt dva roky nepojedeme a oni dva roky nepojedou sem...“

Hůř podle doktora Šmída dopadají ale lékárny, které byly zřízeny u hranic vysloveně pro zahraniční zákazníky. „Vemte si lékárnu Rožany, ta byla postavena jenom na německé klientele. Je to v travel centru, kde mají kosmetiku, chlast, cigarety a lékárnu, nikde široko daleko žádný doktor, prostě velké parkoviště v lese a hala. Němci si tam jezdili s německými recepty, hlavně léky na spaní a antikoncepce. To skončilo, tam není teď nikdo. Tam to zaroste třímetrovýma kopřivama. To samé je v Hřensku.“

Svoji lékárnu Jindřich Šmíd kvůli koronaviru uzavřel a vydává se jen u okénka. Nicméně jsme mohli nahlédnout do impozantního interiéru s velkým bílým andělem nad tárami. „Toho anděla si hlavně vyfoťte,“ radí. „Chtěl jsem především zabezpečit personál a víte, jak to bylo na začátku s OOP. Já naště stí měl pár známých, kteří absolvovali různé operace, nebo byli na různých vyšetřeních, kde jim dávali roušky atd. na doma a oni to nevyužívali, tak jsem takhle po večerech posháněl pár roušek, abychom měli ­aspoň něco. Jenomže ty ústenky vás neochrání a na plexiskla taky nevěřím. Jak jsem psal v jedné diskuzi, to je jako když se vyčůráte do jednoho rohu bazénu, tak se to taky dostane všude. Stejné s plexisklem, za nebo před, nakonec to máte všude. Takže jsem se rozhodl uzavřít prodejnu a vydávat jen přes okýnko.“

Před okénkem se ale často tvoří fronty. „Vždycky, když vidím, že si pacienti lezou pozádech, tak na ně vletím a řvu: udržujte rozestupy! Prostě jinak to nejde.“

Jak to berou?

„Všem se hned omlouvám, že na ně teď řvu, ale až skončí válka, tak to všichni oslavíme. Musím to převádět do nějakého humoru, protože nervozita mezi lidmi je, máme tady případy opravdu psychicky zhroucených lidí, kteří užívají léky na své psychické poruchy, a tahle situace na ně dopadá mnohem hůř. Jeden takhle rozdělil barák prknama, manželka v jedné straně, on ve druhé, aby se nepotkali…“

Teplice, nemocniční lékárna. Plexiskla a další ochranné prvky se stávají běžné. Minulý týden se v Ústeckém kraji rozdělovaly první ochranné pomůcky pro lékárníky a PharmDr. David ­Ovčaří, coby předseda OSL, během víkendu organizoval rozdělení dodávky mezi jednotlivé okresy. „Dělili jsme to podle počtu lékárníků a u nás to vycházelo docela dobře, asi deset respirátorů na lékárníka v lékárně.“ Do Teplic doputovala i část onoho mediálně proslulého skladu OOP zabaveného v noci policií v Lovosicích. „Ano, to se k nám taky dostalo, část té dodávky se musela odevzdat ministerstvu a část zůstala v Ústeckém kraji a ten to rozdělil. Ale šlo to jenom do nemocnic a my, protože jsme součástí nemocnice, tak jsme taky něco z toho obdrželi, nebyla to zásilka pro všechny lékárny.“

V souvislosti s plexiskly a rouškami zmiňuje doktor Ovčaří složitější komunikaci mezi pacientem a lékárníkem. „Když třeba přijde starší člověk, který hůř slyší, tak je těžké se dorozumět a je potřeba zvládat i určitou krizovou komunikaci, protože to, co by si člověk normálně povídal dlouho, tak je potřeba zestručnit, říct to jasně, šetřit si svoje hlasivky a zároveň docílit, aby si pacient odnesl to důležité, co potřebuje. A nedá se odezírat. Dneska třeba navíc chodili i cizinci, Vietnamci, takže k bariéře plexisklové a rouškové se přidala ještě jazyková.“

Asi jako všude, dorazil do teplické nemocniční lékárny i ­žoviální podnapilý pacient, který nerespektoval zóny a rozestupy. ­„Nakonec se nám ho podařilo zvládnout poměrně v klidu,“ ­vzpomíná David Ovčaří.

V lékárně mají zkrácenou dobu o hodinu a půl kvůli ­podstavu magistrů. Jedna kolegyně se vrátila ze zahraničí a skončila v karan­téně a druhá je těhotná, tak šla radši předčasně na mateřskou dovolenou ze zdravotních důvodů, nechtěla to riziko podstupovat. Co by se muselo stát, abyste museli lékárnu zavřít?

„Máme tady ještě pohotovostní okénko, které zatím nevyužíváme. Pokud by se vyskytl pozitivní případ mezi zaměstnanci lékárny, museli bychom asi provést karanténu celé lékárny. ­Hanka Šnajdrová někde popsala způsob, jak zachránit nemocniční lékárnu aspoň pro nemocnici. Musela by se zavřít veřejná část a někteří zaměstnanci by zůstali v karanténě přímo v lékárně, museli by tady i přespávat…“

26. března

Představenstvo publikuje návod „Jak se správně starat o ochranné pomůcky“. Ministerstvo publikuje vlastní překlad návodů ­Světové ­zdra­votnické organizace „Zvládání stresu během ­nákazy COVID-19“ a „Pomozte dětem zvládat stres během nákazy COVID-19“.

Lékárna Blovice. Je to na konci dne poslední ­lékárna, kam vezu druhý příděl respirátorů z kraje. S Mgr. Milenou Sutnarovou se známe dlouho, když jí dlouho po zavírací době respirátory předávám, chválou ani kritikou ­nešetří. Za respirátory je moc ráda, a nejen za ně. „Jsou tu na nás hodní. Váží si nás pacienti i vedení města. Z městského ­úřadu nám přinesli bavlněné roušky,“ říká. A když se zeptám, jestli se všichni pacienti nebo úředníci chovají hezky, se smíchem ještě přidává letitou moudrost místních lidí: „Každá krize ukazuje charaktery lidí. Ukazují, že kdo normálně stojí za h…., v náročné situaci stojí za dvě.“

28. března se prezidentovi Komory podařilo dojednat výhradní distribuci OOP do lékáren prostřednictvím ČLnK. O okolnostech zásadní schůzky na nejvyšší úrovni a následném dramatickém vývoji situace píše podrobně v úvodníku tohoto čísla.

Představenstvo přechází na frekvenci telekonferencí pondělí a čtvrtek.

Řada jednotlivců i firem (např. BeWooden) zasílá do lékáren zdarma roušky a jiné ochranné pomůcky.

30. března – 5. dubna

30. března píše na svém facebooku prezident Aleš Krebs: „Respirátory dorazily do skladu a jsou naše. Zítra rozjíždíme distribuci do krajů. Nejdůležitější to bude tam, kde ­dosud nic ­nemáme. Za jejich zajištění pro zdravotníky patří dík ­Minister­stvu zdravotnictví, kterému se podařilo je pro nás ­nakoupit a společně s námi uhájit. Věřím, že teď už budou ­dodávky do lékáren plynulé.“ #spolutozvladneme

Představenstvo Komory publikovalo návod pro veřejnost, jak pracovat s recepty v mobilu. Na webu a sociálních sítích se ­objevuje i s chytlavým mottem NAUČ BABI – NAUČ DĚDU.

Kraje postupně ruší lékárnickou kvótu přidělených OOP a více než 75 000 respirátorů FFP2 jde do lékáren výhradně z ministerstva zdravotnictví. Na distribuci do jednotlivých krajů se podílí distribuční společnost VIAPHARMA (děkujeme). Nabízí se otázka, proč veškerou distribuci OOP od začátku nerealizoval stát prostřednictvím lékáren a spolehlivě fungující distribuční sítě. Nic proti hasičům a ostatním složkám IZS, ale kdy jindy než v krizovém stavu by měl každý dělat, co umí nejlépe?

K vyjasnění distribuce OOP je v Plzeňském kraji na 1. dubna svolána koordinační schůzka se zástupci všech segmentů zdravotní péče. Schůzka je hodinu před zahájením přesunuta na pátek 3. dubna a následně zrušena bez náhrady. Hejtman kraje po­tvrdil pozitivní test na koronavirus a prakticky celý krajský odbor zdravotnictví nastupuje čtrnáctidenní karanténu.

Při distribuci třetí „várky“ respirátorů mile překvapují ­nejenom poděkování, ale také rozhodnutí magister v bavlněných ­rouškách z nejmenované plzeňské lékárny, že když už mají respirátorů tolik (celkem vydáno 23 na osobu), že už by je mohly začít nosit. Méně radostné je zjištění, že obava z nákazy jiného kolegy z venkovské lékárny okresu s nulovým výskytem detekovaného pacienta byla tak velká, že se o stejný příděl nerozdělil s laborantkou.

1. dubna

Jičín, řetězcová lékárna. Tady poprvé potkáváme brigádnici ­studentku. „Přerušili nám školu, tak jsem si říkala, než sedět doma, budu radši pomáhat v lékárně,“ svěřuje se studentka třetího ročníku hradecké farmacie Anička. Co vás tady ­všechno nechají dělat? „Holky mě nechají docela dost, jen nemůžu ­vydávat, na to musím mít dokončenou školu. Ale dělám příjem, uklízím, rovnám léky, všechno možný, jsem k ruce.“

Vedoucím lékárníkem je zde PharmDr. Veronika Orendášová. Ta hned ze všeho nejdřív děkuje Farmaceutické fakultě v ­Hradci Králové za to, jak šikovné studentky mají. Aničku si nemůže vynachválit.

Dneska je apríla, je na celé situaci něco aprílového?

„Asi ne, bohužel je to těžká realita. Kolegyně mě ale už stihla hned ráno napálit. Prý je před lékárnou můj manžel. Takže jsem se musela zaroubovat, všechno jsem si musela připravit, vyjdu ven a tam nikdo nebyl. Napálila mě a měla z toho hroznou radost.“

Chválíme roušku. „To nám ušila jedna pacientka, nám to ladí barevně k obleku, proto je nosíme. Už asi nepotřebujeme ty látkové, protože náš zaměstnavatel se o nás výborně postaral a dodal i roušky s nanovlákny, ale tyhle taky někdy nosíme, protože je máme rádi.“

Bavíme se o tom, jestli a jak lidé reagují na informace o zázračných lécích nebo naopak o údajné nebezpečnosti jiných přípravků. „Určitě se promítla hysterie ohledně Ibuprofenu, tak to lidi skoupili veškerý Paralen, takže jsme museli omezit maximální výdej na 2 krabičky na osobu. Co se týče Plaquenilu, tak druhý den volali asi tři lidé, jako že by to potřebovali nutně, ale podle mě je to všechno experimentální léčba, zkouší se, co by tak mohlo fungovat. Zázračný lék myslím neexistuje, nebo existuje, ale ještě o něm nevíme.“

Doktorka Orendášová doporučuje myslet pozitivně a těší se, až bude zase moci sundat roušku a jít hrát volejbal nebo na balet.

Rodinná lékárna v Trutnově. V tuto chvíli jsou na Trutnovsku čtyři nakažení koronavirem. „Dokonce vím, že tady ve městě kousek od nás jsou dva lidi, kteří byli právě ti první, co se vrátili z Itálie z lyžování,“ říká Mgr. Ondřej Bednařík. „Ale ti byli natolik soudní, že přijeli domů, někdy v noci, cítili, že je jim špatně a okamžitě se nahlásili na odběr a jsou od té doby v karanténě.“

Trutnovská lékárna se proslavila mediálně hned na začátku, když v prvním týdnu začala vyrábět vlastní dezinfekci. „Bylo to naše kožní antiseptikum, hodili jsme to na facebook, což vyvolalo obrovský ohlas. Ozval se Deník, pak další média, velký poprask. Pak přestal být k sehnání líh, tak jsme museli skončit. Teď je líh, ale zase nejsou flakony…“

Když došel klasický Paralen, tak se magistru Bednaříkovi podařilo sehnat Paramegal. Zákazníci byli prý překvapeni, že vůbec něco s paracetamolem mají a brali to po třech kusech. „Jindy se ofrňují, když je to něco jiného, to nechci, dejte mi originál, tady nám málem ruce utrhali…“ Pacienty ale chválí, z 98 procent byl mile překvapen. Je třeba s nimi ale občas poklábosit, protože psychická pohoda se zhoršuje. Někdy jde ovšem do tuhého. „Dneska jsme si povídali s paní, která přišla a celou situaci viděla naprosto jasně. Může za to Trump, Vatikán, někde čeká obrovská loď plná afrických sirotků, kterou nám tady brzo vysypou, tu loď řídí Clintonová, prý ví, o čem mluví, prý se vypne na týden elektřina a začne to tady celé od začátku… No paní vypadala docela lucidní…“

Možná je to všechno jen jakýsi nácvik, příprava na něco ­dalšího, možná i horšího. Jak byste reagoval, kdybyste byl třeba v budouc­nu ve vedení Komory?

„Asi bych se snažil zajistit OOP a další potřebné věci bez ohledu na stát i v dobách klidu. Mít nasmlouvaného distributora nebo výrobce, kdo by byl ochoten, schopen propůjčit sklad, kde by to bylo uloženo, a pak by Komora mohla saturovat třeba první dva tři týdny takového šílenství, jakého jsme byli svědky. Ale já vím, že to není její práce, jen mě to napadá jako jedna z možností, nad kterými bychom měli uvažovat. Protože se ukázalo, že na stát se zejména v začátcích takové krize spolehnout určitě nedá.“

Menší rodinná lékárna v Hradci Králové. Vedoucí lékárnice, Mgr. Kateřina Jelínková potvrzuje, že v krizi začali přicházet s recepty i pacienti, kteří si je předtím vybírali spíš ve větších obchodních centrech. „Asi se tam teď bojí, že se potkají s větším množstvím lidí. Jsem ráda, že u nás přibyli pacienti z nejbližšího okolí. Někteří jsou překvapeni, že na ně máme víc času a že nic nedoplácí. Taky nám dávají mnohem víc najevo, že nás potřebují, nosí roušky, víc si povídají. Chtějí vědět, jestli to, co si někde přečetli, opravdu funguje, máme tak možnost jim to vysvětlit, nabídnout jiné varianty nebo jim říct, že není nutné, aby zrovna tohle kupovali. Paradoxně chodí víc starších lidí, u kterých cítím potřebu si popovídat. Ti by ale spíš měli sedět zavření doma.“

Bohužel ale chodí i víc lidí vystresovaných. „Měla jsem tady paní, mladší ročník, něco přes 40, a ta mi začala sprostě nadávat, že prý přiletělo letadlo plné pomůcek a roušek, a jak to, že je pro ni nemám, že slyšela v televizi, že už je máme a co s nimi jako děláme atd.“

Další zážitek měla magistra Jelínková dnes ráno. „Volala paní z Hradce, že má doma manžela osmý den už se čtyřicítkami, ­potvrzeným covidem, 55 roků, který už není schopen ani polknout normální Paralen. Sháněla pro něj Paralen čípky pro dospělé, ty už bohužel nejsou 14 dní. Prý volali doktorům, ale ti ho nechtěli odvézt do nemocnice… Tak sakra, kde to jsme? Tady v Hradci máme fakultní nemocnici, kde leží šest nemocných (v kraji 90), proč ho tam nevezmou? Když nemá doma čím srážet teplotu a zdá se, že jde o nějakou agresivnější formu?“

A do hradecké fakultní nemocnice se jedeme podívat rovnou z lékárny magistry Jelínkové. Tedy přesněji řečeno ­nemíříme do nemocnice jako takové, ale zajímá nás pochopitelně ­především její lékárna.

Nestor české farmacie Mgr. Jiří Kotlář je uzavřen v útrobách nemocniční lékárny. Vítá nás slovy: „Je to síla. Není to srovnatelné s ničím, co jsem ve svém profesním životě zažil.“

Jirka Kotlář je kromě povinností souvisejících s lékárnou i kontaktní osobou pro dodávky MZd pro celý Královéhradecký kraj. A v tu chvíli nejen pro lékárníky, ale pro nemocnice, ordinace, dokonce i pro lázně. Teprve několik hodin se naplňuje dohoda z 28. března s MZd ohledně přímého přidělování OOP lékárníkům, takže chaos, ve kterém se distribuce ochranných prostředků ve chvíli našeho rozhovoru právě nachází, je enormní. Do toho musí řešit problémy jiného druhu. „Číňani si s některými věcmi nelámou hlavu. Oni mají karton a napíšou, že tam je 400 ks. A pro Číňana v některých fabrikách to znamená, že vezme pytel, nasype do toho něco, řekne hm, to bude 400, a hodí to tam. A ono jich je 359. V baleních jsou dost velké rozdíly.“

Nemocniční hradecká lékárna běží jen s malým omezením zatím normálně, včetně veřejné pohotovosti. „Rozdělili jsme týmy u cytostatik, protože tam jsou nenahraditelní. Kdyby se dostali do karantény všichni, tak se zastaví onkologická léčba, což nejde. Tak jsme je rozdělili na dvě půlky, které se nepotkávají. Zrušili jsme také docházení klinických farmaceutů na kliniky. Pracuje se distanční formou. Enormní zátěž je na oddělení zdravotnického materiálu, protože ochranné pomůcky jsou naše doména, s ohromným nárůstem práce…“

Magistr Kotlář se domnívá, že krize odkrývá charaktery. „Je spousta lidí, kteří hlavně přemýšlí, jak zabezpečit sebe, aby měli pro svoji rodinu roušky, Paralen nebo Azitromycin. Běhají a shánějí, aby měli oni.“

Změní současná krize svět? A k lepšímu? „Z titulu hrozeb asi spíš k horšímu, ale k lepšímu by to mohlo změnit nás, že bychom si mohli uvědomit, že jsou i jiné hodnoty, než konzum, že se má myslet i na jiné věci.“

4. dubna

V eshopech se objevila nová figurka Igráčka – lékárník v roušce.

6. – 12. dubna

6. dubna Ministerstvo zdravotnictví zrušilo zákaz prodeje ­respirátorů třídy FFP3.

7. dubna

Postřelmov u Zábřehu, malá rodinná výdejna v přízemí zdravotního střediska. Za okny říčka Morava, občas se tu objeví i žluna. „Je to tady jako na konci světa, ale lidi sem chodí rádi bez krize, po krizi i v krizi. Vzali tuto lékárnu za svou,“ říká PharmDr. Martin Kopecký, viceprezident ČLnK. „Teď se jen potvrdilo, jak jsou tyto lékárny, výdejny na malých obcích, důležité. Když všichni zavřeli nebo ordinují přes zavřené dveře, otevřená lékárna vzbuzuje respekt. Taky nám sem přišla jedna paní říct, že jsme hrdinové, i to se stalo. Dřív přišli a první otázka byla, kolik budu platit. To už teď lidi tolik nezajímá.“

Změnil se i sortiment žádaných léků a objevily se nové tváře pacientů. Dřív si všechno vyřídili ve městě, teď dostanou SMSku a jdou si lék vyzvednout do výdejny, kterou mají pár metrů od bydliště. Výdejna v Postřelmově obsluhuje asi čtyři tisíce lidí v obci a okolí. „Je to sice výdejna, ale ona má větší spektrum léků, než leckdy která lékárna. Jsou tady tři obvoďáci, 2x týdně sem jezdí diabetoložka, takže máme plnou ledničku inzulínu a specialit, které nemám ani v lékárně v Zábřeze.“

Navíc mají tady dostatek Paralenu, vitamínu C a začali prodávat i respirátory. „Já vím, ta cena je šílená. Snad se to zase uklidní a srovná.“

Výdejna vzbuzuje dojem poklidného místa setkávání a poklábosení.

„Ano, někteří jsou tady schopni sedět a povídat si i půl hodinky. Když je čas, tak to jde, ale pak jsou dny, kdy sem přijde stovka lidí a to už je horší. Ale vždycky říkám, že právě ve výdejně dělá člověk tu pravou farmacii. Znáte rodiče, děti a vnuky, tady víte, kdo k sobě patří, jednou jde dítě pro léky rodičům, pak přijdou rodiče s dětma, lékovej záznam máte v hlavě.“

Samozřejmostí je tady i rozvoz především zdravotnických prostředků po okolí. „Teď zas mám něco v autě, děláme to zdarma už několik let. Jde většinou o inkontinence, ale když k tomu mají i nějaký lék, tak jim to s tím taky hodím domů. Není to žádný problém, vezu to cestou odsud domů do Zábřehu.“

Zdá se, že tady si lékárnické eshopy ještě nějakou dobu nepřijdou na své i z jiného důvodu. „Jak jsem měl i lékárnu v Praze, tak vím, jak obrovský rozdíl je mezi Prahou a zdejším krajem třeba ve vybavenosti mobilů. V Praze mají i hodně staří lidé moderní smartfony. Tady se člověk zeptá, máte data v mobilu, a oni nerozumí, na co se jich ptám. Tady 70 % eReceptů přeťukávám, spousta lidí se s tím setkává poprvé. Včera tady byly dvě paní, nebylo jim moc, nebyly schopné najít v mobilu SMSku. Jedna už říkala, tak to vzdáme a půjdeme domů. Říkám, zkuste zprávy… ale jinak jim schválně nepomáhám, aby se to naučily samy. Potkáváte tady naprosto archaické typy telefonů, to je v Praze úplně jinak.“

Proč to tak je? Asi ne kvůli penězům, spíš tady smartfony tolik nepotřebují, ne?

„Samozřejmě, nepotřebují. V Praze v tom máte jízdenky, aplikace, mapy. Tady jim to je k ničemu, tady se všecko najde osobně, dojede na kole, to je obrovskej rozdíl.“

Poučení viceprezidenta z krize?

„Je jich víc, ale jedno se určitě týká právě výdejen a nejmenších lékáren. A to, že musíme minimálně zachovat dosavadní podporu pro tento typ lékáren. Ideální by bylo ji rozšířit, ale asi musíme vzhledem k situaci v zemi zůstat realisty.“

7. dubna Slatinice u Olomouce, rodinná lékárna v krásně ­opraveném domě v centru obce. Vítá nás prezident ČLnK Mgr. Aleš Krebs. A abychom atmosféru trochu odlehčili, ­začínáme čerstvým lékárnickým humorem.

„Víte, že virus přivedla na svět lékárnická Komora? My se dlouhé roky snažíme, aby si členové aktualizovali informace v naší databázi a u mnohých se to roky nedařilo. Paradoxně je k tomu dohnala až epidemie, protože rozdělujeme ochranné prostředky právě podle informací v naší databázi. A najednou to jde, kolegyně na sekretariátu intenzivně aktualizují osobní údaje, adresy lékárníků, protože si tito uvědomili, že jinak by nic nedostali…“

Povídáme si v zázemí lékárny, pan prezident podrobně líčí, jak probíhala všechna dramatická jednání posledních dní, která vedla k tomu, že Komora sama bude dostávat OOP přímo od MZd a bude mít dál pod dohledem jejich distribuci do všech lékáren. Na první pohled bylo vidět, jak moc a osobně celou situaci Aleš Krebs řeší a prožívá, jak moc mu na ní záleží. „Kámen ze srdce mi spadl až v okamžiku, kdy mně přišla fotka, že ten materiál je naskladněný, říkal jsem si, je to dobré, funguje to…“

Podrobně se této věci věnuje on sám ve svém úvodníku, i my v tomto časosběru. Jako až zásah shůry působí, když ve chvíli, kdy nám pan prezident líčí všechny peripetie kolem zabezpečení OOP touto přímou cestou, zvoní telefon a volá náměstek ministra zdravotnictví.

„Ptal se mě, jestli ten materiál už máme, že už měl být dneska vyskladněný… Mezitím mi přišla zpráva ze skladu z distribuce, že tam ten materiál dorazil, takže v tuhle chvíli máme na týden vystaráno. Přišly respirátory, roušky, rukavice, je to pro celou republiku a hlavní rozvoz je zajištěn prostřednictvím ­ViaPharmy. 75 200 respirátorů pro veškerý personál lékáren, který je v kontaktu s pacienty, plus ještě jedno balení klasických roušek na lékárnu…“

Během našeho povídání přicházejí do lékárny ve Slatinicích ­pacienti, Aleš Krebs vstává a jde obsluhovat. Vrací se, pečlivě si myje a dezinfikuje ruce, sedá si, povídáme. A do oficíny přichází další zákazník. A tak pořád dokola.

Jak může Komora využít té pozitivní energie, která v krizi bezesporu vzniká mezi pacienty a lékárníky?

„Má to víc rovin, jedna taková ta píárová, kterou asi myslíš, a která směřuje k veřejnosti. Říkám to roky, nejlepší PR jsou lékárníci za tárou a to, jak je vnímají pacienti. Je dobře, že jsme je teď nezklamali, že lidé v celé republice berou náš stav jako stav, který jim nezavřel dveře před nosem, všímají si, že lékárníci fungují v maximálním nasazení a že rozhodně pracují daleko za rámec svých běžných povinností. Druhou věcí je, že se ukazuje jako správné, co jsem si vytyčil hned na začátku, jednat se státní správou korektně. Přímo, někdy i kriticky, ale korektně. Dnes a denně spolu teď jednáme, s lidmi z ministerstva, z vlády, a mám už i zpětnou vazbu, že oceňují, že se bavíme slušně, že jsme zůstali v první linii, slýchám to od nich i přímo takto formulované. To je příslib, že se i na úřadech posune vnímání lékárníků dál a budeme moci posléze, až se vrátíme k rozjednaným předkrizovým tématům, působit ve prospěch pacientů i lékárníků úplně z jiné pozice.“

Do lékárny vstoupila další pacientka. Slyším zpoza zádveří cosi jako: „Pane magistře, a řekněte, kdy už bude líp?“

Po návratu magistra a prezidenta v jedné osobě, po opětovné pečlivé desinfekci se ptám. Kdy teda bude líp?

„Líp, hůř,“ odpovídá trochu s úsměvem Aleš Krebs. „Měli bychom se taky asi trošku zastavit, postavit se nohama na zem, zamyslet se. Mám dojem, že jsme se v některých věcech někdy chovali rozmařile, tak bude dobré získat více pokory vůči životu, vůči tomu, co se děje kolem nás.“

Zdeněk Pokorný, Stanislav Havlíček