Je mi ctí být vaším prezidentem

V minulém čísle jsem psal, že teprve uvidíme, jak se bude epidemie vyvíjet, budeme vědět, jak nám stát pomohl v oblasti ochranných prostředků. A dnes bych k tomu dodal, že už začínáme poznávat také sami sebe, své okolí.

Mgr. Aleš KREBS, Ph.D.

prezident České lékárnické komory

Uplynulý měsíc byl jedním slovem hektický. Pro každého z nás. Použít by se dal velmi pravděpodobně i nějaký podstatně silnější výraz. Na úrovni státu byla přijímána celá řada opatření omezujících a upravujících naše běžné životní činnosti a svobody, na situaci jsme museli reagovat také rozhodnutími Komory. Stejně tak každý z nás ve své lékárně. Ukázalo se, jak dokážeme být silní a solidární, jakými šmejdy někteří lidé mohou být ve snaze zneužít kritickou situaci ostatních k vlastnímu obohacení, jak další nepochopili vážnost situace a hrají si stále své politické hry. Těm prvním ze všech koutů země je třeba z celého srdce poděkovat a podpořit je, druzí by měli být po zásluze „odměněni“ nejpozději s koncem krize, třetí odejít do propadliště politických dějin. A my by­chom především neměli zapomenout, jak se nám to bohužel po mnoha krizích v historii stalo.

Kolegyně a kolegové, ukázali jste, jak skvělí dokážete být, přestože jde do tuhého. A věřte, že jsem hrdý na to, co jste ukázali našim pacientům, médiím nebo politikům. Je mi ctí, že mohu být vaším prezidentem. Nikam jste se neschovali, i přes nepříznivou situaci jste stáli první na ráně. I přes to, že se určitě mnozí z vás báli o sebe nebo své blízké. Takový strach není ostuda, naopak, ukazuje sílu. Zároveň je váš přístup ohromná podpora pro celé vedení Komory k ještě intenzivnější práci. Nejen v běžné agendě řešené bez ohledu na stav nouze, ale i v zajišťování ochranných prostředků, medializaci aktuální situace z pohledu lékárníků, tvorbě celé řady materiálů, které nakonec přebraly i některé instituce, nebo trvale běží v titulkové liště České televize. Vaše práce za tárou je pro nás skvělou motivací a povzbuzením.

Ačkoli jsme museli zrušit prezenční jednání představenstva Komory, scházíme se minimálně dvakrát týdně formou telekonferencí, vše průběžně probíráme a připravujeme po telefonech nebo elektronicky. Velkou výzvou pro nás byla v březnu distribuce ochranných prostředků do lékáren. V některých krajích fungovalo vše od začátku výborně, v pravidlech nastavených ministerstvem zdravotnictví a dle dohody se zástupci naší Komory, jinde byla situace naprosto tristní a materiál se k lékárníkům, ani jinému personálu lékáren, prakticky nedostával. Možná až třetina z vás se tak ocitla v situaci, kdy jim ochranné pomůcky úplně chyběly. Za této situace jsme vyvíjeli extrémní tlak na všechny zúčastně­né politiky, instituce, vedli velmi náročná a těžko popsatelná jednání s krajskou samosprávou, kterou si někteří pletou s po­ně­kud jiným systémem vládnutí východního stři­hu, popisovali jsme celou naší situaci do médií. Nakonec se rozhodlo zakročit ministerstvo zdravotnictví, kterému se ani přes stále ostřejší urgence směrem ke krajům nedařilo některé z nich přesvědčit ke změně názoru na zásobování zdravotníků ochrannými pomůckami či jiným materiálem. V sobotu 28. břez­na jsem tak absolvoval na ministerstvu zdravotnictví jednání, kde nám byl nabídnut systém zásobování zcela mimo působnost krajů. Zúčastnili se také prezidenti ČSK, ČLK a zástupci praktických lékařů pro děti i dospělé a ambulantních lékařů. Ačkoli jsme se na tomto večerním setkání dohodli na kvótách materiálu pro jednotlivé segmenty, začalo hned v neděli zpochybňování této dohody z některých stran a byly spuštěny politické tlaky k zamezení zásobování zdravotníků mimo systém zavedený ministerstvem vnitra a kraji. Současně s tím jsme museli připravit systém distribuce ze Státní správy hmotných rezerv (SSHR) až do jednotlivé lékár­ny, protože jednou z podmínek pro Komoru bylo zajištění krajských míst pro dodávku materiálu a jeho další distribuce vlastními silami. Doslova během pár hodin, maximálně jednoho až dvou dní. Ještě v pondělí v prů­běhu dne byla situace velmi složitá, společně s prezidentem ČSK Romanem Šmuclerem jsme jednali s politiky, ve vzájemné shodě, směrem k zajištění dodávek do našich dvou segmentů, neboť začínalo být stále jasnější, že u lékařů je hlubší problém. Nakonec přišlo v průběhu pondělního večerního jednání PČLnK potvrzení od ministra Hamáčka, že bude následující den materiál uvolněn ze SSHR dle dohody s MZd. Po všech veletočích předchozích několika dní jsem však zůstával pouze velmi mírným optimistou. Kámen ze srdce mi spadnul až v okamžiku, kdy následující den večer přišla fotografie z ViaPharmy zajišťující rozvoz, na níž byl veškerý materiál určený pro lékárny. To byl teprve okamžik skutečné úlevy.

V době psaní úvodníku je v běhu další dodávka materiálu do lékáren. Respirátory, roušky, rukavice. Podstatné je, aby tyto dodávky v pravidelném množství a intervalech pokračovaly dál. Pak si troufnu tvrdit, že jsme v této oblasti z nejhoršího venku. Až vyjde toto číslo časopisu tiskem, budeme vědět, jaká je i v dodávkách OOP situace. Snad to bude šťastný konec jednoho příběhu.

Právě se blíží Velikonoce. Každý možná chápe jejich symboliku trochu jinak. Snad ale není příliš troufalé říci, že bychom se měli začít na budoucí věci začít dívat aspoň trochu optimisticky, vracet se do normálnějšího života (co je však normální, že?) a zahodit konečně tu věčnou skepsi. Svět asi bude po epidemii trochu jiný, ale proč by nemohl být lepší? Vždyť přece nic nekončí, naopak mnoho lidí v sobě objevilo úžasné lepší „já“. Něco nového se v nich zrodilo, nebo vzkřísilo to, co se zdálo dávno zapomenuto. A to je pro naši budoucnost ohromnou nadějí. Pojďme ji společně uvést v realitu. Bude mi ctí být u toho s vámi.