Světové dny zdraví - duben

V měsíci dubnu si ze světových dnů vyhlašovaných Světovou zdravotnickou organizací (WHO) připomínáme Světový den zdraví, Světový a evropský imunizační týden, Světový den boje proti malárii. Z jiných mezinárodních dnů souvisejících se zdravím Světový den informovanosti (povědomí) o autismu, Světový den Parkinsonovy choroby, Světový den hemofilie, Evropský den práv pacientů a Světový den pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Z dalších významných dní je to například Světový den boje proti meningitidě, Mezinárodní/světový den imunologie.

Světový den Chagasovy choroby (World Chagas Disease Day)

Popisovaný světový den patří k těm novějším, které schválila WHO. Výkonná rada (EB) na svém 144. zasedání v lednu 2019 zvážila témata Světových dnů zdraví. Během jednání EB zdůraznila význam světových dnů zdraví jako prostředků ke zvýšení povědomí veřejnosti o zdravotních otázkách. V reakci na žádost z roku 2017 o zřízení dne věnovaného Chagasově chorobě EB doporučila, aby 72. Světové zdravotnické shromáždění (WHA) zvážilo návrh rozhodnutí o zřízení Světového dne Chagasovy choroby. Tento dokument (A72/55 Rev.1) byl WHA posouzen a přijat.

Chagasova choroba patří mezi takzvané zanedbávané či opomíjené tropické nemoci (NTD). Lze je charakterizovat jako nemoci, které zejména v rozvojových zemích postihující velký počet lidí, kterým se dostává jen malé pozornosti od vlád, ze strany lékařského výzkumu a farmaceutických společností. Jedná se o rozmanitou skupinu přenosných nemocí, které převládají v tropických a subtropických podmínkách ve 149 zemích a postihují více než miliardu lidí. Nejhůře postižené jsou populace žijící v chudobě, bez dostatečné hygieny a v těsném kontaktu s vektory infekce a domácími a hospodářskými zvířaty. WHO uvádí dvacet NTD, u nichž stále naléhavěji platí slova Ovidiova: Principiis obstata; sero medicina paratur cum mala per longas convaluere moras (Ihned na odpor se stav: je pozdě po léku sahat, jestliže dlouhý čas mohlo se vzmáhat to zlo). K hlavním tropickým infekcím dále patří infekce HIV/AIDS, malárie a tuberkulóza.

Chagasova choroba, zoonotické infekční onemocnění, je také nazývaná americká trypanozomóza, byla rovněž označována jako „tichá a umlčená nemoc“, a to nejen kvůli jejímu pomalému progresivnímu klinickému průběhu, ale také proto, že postihuje hlavně chudé lidi, kteří nemají přístup ke zdravotní péči.

Světový den Chagasovy choroby si připomínáme každý rok 14. dubna. V tento den v roce 1909 Dr. Carlos Ribeiro Justiniano Chagas (1879–1934) diagnostikoval tuto nemoc u prvního pacienta – dvouleté brazilské dívky Berenice Soares de Moura. Je zajímavé, že se u ní nikdy nevyvinulo chronické stadium nemoci; zemřela ve věku 73 let na nesouvisející příčiny. Po celý svůj život však byla infikována Trypanosoma cruzi, což potvrdila izolace parazitů, když jí bylo 55 a 71 let.

Infekce vyvolaná Trypanosoma cruzi byla u člověka detekována u mumie Indiánů kultury Chinchorro (území současného Peru a Chile), staré 9 000 let. V roce 1908 byl brazilský hygienik a bakteriolog Carlos Chagas během boje proti malárii v souvislosti s podporou výstavby železniční trati v jednom z 26 brazilských států – Minas Gerais – upozorněn na hmyz sající krev osob, které žily v místních obydlích, a kousal spící lidi přednostně do tváře. V tělech hmyzu nalezl mnoho trypanosom, které pojmenoval Trypanosoma cruzi na počest svého mentora, brazilského lékaře a bakteriologa Oswalda Gonçalvese Cruze (1872–1917). Dlužno dodat, že identifikace a charakterizace agens byla výsledkem spolupráce s českým zoologem a parazitologem Stanislausem Josefem Mathiasem Prowazkem von Lanow (1875–1915), který byl Cruzem pozván, aby strávil šest měsíců ve Federálním ústavu pro terapii rakoviny.

Carlos Chagas byl dvakrát nominován na Nobelovu cenu – v roce 1913 a 1921 – ale cenu nikdy neobdržel. Důkazy naznačují, že důvody tohoto selhání souvisejí s násilnou opozicí, které čelil Chagas v Brazílii.

Nemoc způsobuje parazitický prvok ­Try­pa­nosoma cruzi, hostitelsky nespecifický, který napadá široké spektrum divokých i domácích zvířat, a který žije a rozmnožuje se v buňkách různých druhů tkání. Přenašeči těchto prvoků jsou ploštice zákeřnice.

V průběhu Chagasovy choroby se popisují dvě fáze – akutní fáze, která začíná 6–10 dní po infekci a trvá přibližně 4–8 týdnů. Ve většině případů, akutní fáze probíhá bez povšimnutí, vzhledem k nespecifickým klinickým příznakům (horečka, hepatosplenomegalie nebo lymfadenopatie). Ty jsou typické pro mnoho infekcí. Specifickým příznakem zánětlivý edém v místě infekce.

V chronické fázi je parazitémie (přítomnost parazitů v krvi) výrazně snížena, pacienti se stávají asymptomatickými. Většina z nich zůstává v takzvaném latentním stadiu pro zbytek života a nevyvíjejí se u nich žádné chronické příznaky. U 15–30 % infikovaných osob přechází nemoc do symptomatického chronického stádia asociované choroby s projevem poškození orgánů. K tomu dochází obvykle 10–25 let po počáteční infekci. Typickými projevy jsou život ohrožující chronická kardiomyopatie, dále pacienty velmi oslabuje megaezofagus a megakolon.

Odhaduje se, že Chagasovou chorobou trpí mezi 8 a 10 miliony lidí ve světě. Její léčba je naléhavě indikována pro kohokoli v průběhu akutní fáze a pro ty, u nichž byla infekce reaktivována (imunosuprese). V těchto situacích je léčba téměř 100% účinná a nemoc může být zcela vyléčena. S prodlužováním doby infekce se účinnost léčby snižuje. K dispozici jsou dvě léčiva – benznidazol, který je ve většině zemí léčivem první volby, a nifurtimox. Nifurtimox je poskytován zdarma na zá­kladě dohody mezi WHO a farmaceutickou společností Bayer.

Literatura u autora.

Doc. RNDr. Jozef Kolář, CSc.