Prezident glosuje

V pravidelných intervalech se mě někdo ptá, jak to jde, jak to vidím nebo co si myslím o tom či onom. Jednoduché otázky, ne vždy však jednoznačná odpověď, zejména s ohledem na to, jak rychle se všechno mění. A taky, co vše z jednání je vlastně možné zveřejnit.

Například proto, že některé dohody se nezveřejňují. To je ­prostě politika, platí to i pro tu profesní. Co však vidím na první pohled, je posun v přístupu státního aparátu ke Komoře. Tedy, ne že by bylo všechno hned zářivé a jasné, na druhou ­stranu, najít si k sobě cestu po poměrně dlouhé době odmítání a ­negace, není ani pro jednu stranu jednoduché. Přesto pevně věřím, že je v zájmu státu i našem, abychom se spolu dokázali nejen bavit jako dospělí lidé a partneři, ale především dokázali řešit aktuální i budoucí problémy také ku prospěchu našich pacientů.

Když jsem po sjezdu říkal, že za jednu z hlavních priorit považuji jednání se státními orgány, tak musím doplnit, že nejen k tomu, co potřebujeme a považujeme za přínosné, ale hlavně v rovině téměř edukační a praktické, v níž je naprosto nezbytné u jedno­tlivých opatření vysvětlovat důsledky konkrétních návrhů. Vůči pacientovi, v provozu lékárny nebo zjednodušení práce. Zní to možná banálně, ale snažíme se přesvědčovat ­úředníky i o tom, že je pro ně zpětná vazba od nás přínosná, aby se následkem některých, ne zcela šťastných, rozhodnutí nemuseli zabývat širokým a veskrze negativním mediálním zájmem. A přesně v tom mi neskutečně pomáhá, že zůstávám za tárou se svými pacienty v praxi. Veškerá argumentace a vysvětlování je pak mnohem jednodušší. Už jen proto, že mám vše pravidelně prožívané na vlastní kůži.

Takže s pacienty budu rozhodně i nadále, nejen že mě to baví, ale pomáhá mi to i v jednání za Komoru. Vlastně je to pro mě spojení příjemného s užitečným.

Mgr. Aleš KREBS, Ph.D.

prezident ČLnK