A přivedl světlo do tmy

Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. (Genesis 1. 1-3)

Ne, světlo k lékárnickým vynálezům řadit nemůžeme. Ale umělé světlo ano. A taky jeho ovládání. Prvním umělým zdrojem světla byl samozřejmě oheň, v různých podobách vylepšovaný. Pochodně, louče ani lojové lampičky taky nevynalezl lékárník, ani svíčky a olejové lampy. Lékárnický vynález ale bezpochyby přispěl k jejich snadnějšímu ovládání.

Po křesadlu a různě nepraktických a drahých chemických zapalovačích se objevily i první třecí (škrtací) zápalky. Tu úplně první, skoro metr dlouhou, náhodou objevil a vyrobil anglický lékárník John Walker v roce 1826. Jeho jmenovec přibližně ve stejnou dobu namíchal v ulici High Street ve skotském Kilmarnocku první modely nejprodávanější whisky na světě.

Kromě jména spojuje oba muže i název ulice. V ulici High Street v anglickém městě Stocktonu nemíchal lékárník Walker alkohol, ale směs potaše se sulfidem antimonitým a arabskou klovatinou. Směs v tyglíku už měl krásně homogenní, jenom na konci dřevěného míchadla mu ztvrdla velká hrouda, kterou se mu nedařilo rozmělnit ani sundat. Nakonec rezignoval a snažil se hroudu odrolit o podlahu. A zrodila se nejenom zápalka, ale i škrtátko. Tím škrtnutím totiž okamžitě vyšlehl vysoký plamen a po prvotním úleku a následném uhašení vyšel Walker z nepřipraveného pokusu jenom s očouzenou botou.

Po prvotním šoku začal směs předvádět jako domácí laboratorní ohňostroj, ale později našel i praktičtější využití. Jak je patrné z dochovaných účetních knih, první škrtací zápalky prodal ve své lékárně na začátku dubna 1827 v ceně 1 šilink za 50 kusů v krabičce s přibaleným skelným papírem. Svůj vynález nikdy nepatentoval a celkem prodal 168 balení. Jeho následovníci nahradili sulfit antimonitý bílým (1830), později červeným (1844) fosforem a místo síry začali napouštět dřívka zápalek parafinem.

Zbývá dodat, že vynález zápalek nepřispěl pouze k usnadnění ovládání hořících zdrojů světla, ale bezpochyby výrazně přispěl i k rozšíření kouření.

Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. (Genesis 1. 4,5)

Většina lidí se ve škole učila, že žárovku vynalezl Thomas Alva Edison. U nás víme i to, že mu s tím pomáhal Jára Cimrman, respektive že když ho Edison předběhl na patentovém úřadě, alespoň mu pomohl vylepšit objímku „pupíkem“. První veřejnou demonstraci Edison předvedl 22. října 1879 a žárovka svítila +/- 13 hodin (prameny se různí).

Jenže to s prvenstvím bylo trochu jinak. Už v roce 1850 začal na žárovce pracovat anglický fyzik, chemik a lékárník Joseph Wilson Swan. V roce 1860 už prezentoval její vylepšenou verzi a patentoval postup vytváření vakua ve skleněných baňkách. Vzhledem ke krátké životnosti žárovky brzy pochopil, že musí překonat dvě zásadní slabá místa: najít odolnější vlákno a vytvořit „lepší“ vakuum s co možná nejnižším obsahem zbytkového kyslíku.

Na přelomu let 1878/79 demonstroval žárovku na opakovaných přednáškách pro Tyne Chemical Society a 3. února 1879 předvedl žárovku Literární a filozofické společnosti v Newcastlu upon Tyne. Publikum tvořilo více než 700 lidí.

V dalších měsících intenzivně vylepšoval proces vodivého spojování uhlíkového vlákna a jeho získávání při zpracování bavlny. Na postup výroby pergamenového vlákna z bavlny získal britský patent v roce 1880 a následně začal elektrické osvětlení žárovkami instalovat do domácností i veřejných prostor.

Krátká životnost žárovky kvůli relativně nízkému odporu vlákna nutila Swana pracovat nejenom na vylepšování vlákna stávajícího, ale i na hledání nového. V roce 1881 vyvinul a patentoval postup vytlačování nitrocelulózy přes děrované síto, čímž objevil nejenom vodivé vlákno potřebné kvality, ale také novou metodu získávání vláken pro textilní průmysl.

Žárovku jako takovou nikdy nepatentoval, ale patenty na získávání vlákna a vytváření vakua stačily na to, aby odrazil snahu Thomase Edisona o připsání všech zásluh na objevu žárovky. Soudní rozhodnutí přiznalo zásluhy také Swanovi, Edisonova pragmatičnost pak dala v roce 1883 vzniknout nové společnosti Edison & Swan United Electric Light Company, zkráceně EdiSwan. Tato firma pak sehrála zásadní roli v rozvoji žárovky. Edison sice z ješitné neústupnosti dlouho využíval v žárovkách vlákno bambusové, ale nakonec i on uznal nesporné výhody nitrocelulózy.

Wolframové vlákno, které je v žárovkách dnes, pro žárovky společně navrhli Sándor Just a Franjo Hanaman. Ti roku 1904 získali maďarský patent a v roce 1905 založili společnost Tungsram, která začala s výrobou moderních žárovek.

Sir Joseph Wilson Swan, vědec a lékárník

Kromě nezpochybnitelného podílu na objevení žárovky v roce 1864 patentoval proces přenosu pro uhlíkový tisk, čímž dokázal pořizovat fotografie v plném rozsahu tónů. V roce 1871 vynalezl suchou fotografickou desku a o osm let později také bromidový fotografický papír. Ten se při vyvolávání černobílých fotografií používá dodnes.

V roce 1881 obdržel na mezinárodní výstavě elektřiny v Paříži francouzské nejvyšší státní vyznamenání řád Legie cti, roku 1894 byl zvolen členem Královské společnosti a v září 1901 mu byl Durhamskou universitou udělen čestný titul doktor vědy (D.Sc.).

Za vynález žárovky a další vynálezy a vylepšení praktických aplikací elektřiny získal v roce 1904 od Londýnské královské společnosti Hughesovu medaili s prémií 1 000 liber a ve stejném roce jej král Edward VII. uvedl do šlechtického stavu. Joseph Wilson Swan se stal čestným členem Královské farmaceutické společnosti.

Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. (Genesis 1. 4,5)

Vynález žárovky umožnil lidem na tohle dělení zapomenout, když lékárník přivedl dobro (světlo) do tmy. Máme být na co hrdí!

Stanislav Havlíče